Osudové setkání... =o)

vzpomínky...
Je 7.7.2010, zítra odlétáme do Dominikánské republiky. Jen já a Kája. Už mám sbaleno a nemůžu se dočkat.
Abych vás trošičku uvedla do děje, Už 4 a půl roku chodím s Dominikáncem jménem Billy. Letos oslavil 32. narozeniny.ON byl můj první. Hned, co jsem ho uviděla jsem věděla, že ON je ten pravej! Byla jsem připravená.
Doma mi ho neuznávali, máma o něm ani nechtěla slyšet…
Billyho celou tu dobu miluju!
Přiletěl za mnou do Čech a já ho ruku v ruce provázela starou Prahou, po místech, která mám ráda. Dokonce i táta ho tehdy přijmul... Protože Billy mu dokázal, že mě opravdu miluje a to táta potřeboval. Pořád mě přesvědčuje o tom, že jsem nejkrásnější na světě, že mě miluje jako ještě nikdo nikoho… Přes mobily plánujeme společnou budoucnost, nemůžeme se jeden druhého dočkat… až zase přijde ta nádherná chvíle, kdy se po nekonečně dlouhém roce odloučení znovu obejmeme. A ta chvíle má přijít už zítra!!!

Cesta do Ráje
„Ahoj Kájo tak co? Jak se těšíš? Máš už sbaleno? Já se nemůžu dočkat! Asi neusnu!=o)“
Vyťukám rychle eSeMeSku a jdu se vykoupat. „Pavle vypadni z tý koupelny!! Já spěchám aby mi uschly vlasy!!“ (A že je mám sakra dlouhý=o)) Pavel je můj 16ti letej brácha v největším vrcholu puberty! Je nesnesitelnej. Pravda, kluci dospívaj pomaleji než holky, ale to ho neomlouvá. „Aby ses nepo…, teď jsem tu já, tak si počkej!“ štěkne po mě. „Tak si trošku švihni prosim tě!“
Píp, Píp, eSeMeSka, no, aspoň, že tak jinak bych pokračovala v hádce a asi by to nedopadlo dobře. Takhle si jí přečtu a nechám Pavla bručet a stěžovat si (myslí si, že ho poslouchám=o))
„Ahoj Lenčo, těším se, to je jasný ne?=o) Teď jsem dobalila a umyla si hlavu. V čem letíš? Já nevím, co si mám vzít na sebe… přece jenom, 12 hodin v letadle, to je dost! Jo a v kolik se pro mě stavíte?“
Má pravdu, že 12 hodin je dost… úplně jsem zapomněla připravit si v čem poletím… Jelikož nám letadlo vzlítá v 7 ráno… to znamená 2 hodiny před odletem na letišti, takže vstávát tak ve 4=o/ Uf, uf! Mám řidičák a svoje autíčko, říkám mu Johney, jako můj oblíbenec Deep=o), ale hodí nás tam máma, protože nevím, kam bych si pak svého Johneyho zaparkovala.
„No vidíš, dobrá otázka. Stavíme se pro tebe v půl 5. ráno, buď už připravená, ju?=o) a v čem letět, já si vezmu nějaký pohodlný džíny, tílko a mikinu, protože v letadle bývá pěkná zima! A v Dominikánský zase hrozná horká facka, tak abys byla připravená.“
Mezi tím jsem si věci připravila na kufr, to abych, až budu ráno rozespalá, věděla, kam šáhnout. Pája už vypadnul z koupelny, no hurá! Byl tam snad půl hodiny! Vykoupu se, umyji si hlavu a když kouknu na hodinky, málem se vyděsím, protože už je půl 1!! No, to abych šla spát s mokrou hlavou…=o/
„Ok, minutu před půl 5 budu stát v pozoru před barákem=o) Jdu spát, abych to zítra přežila, pa a hezký sny. “
Rychle vyťukám odpověď, ve který jí popřeji dobrou noc, lehnu si a snažím se usnout. V hlavě mám jen Billyho, Billyho a Billyho!!! Nemůžu spát! Už je 1 ráno, za 2 a půl hodiny vstávám, to se teda moc nevyspim=o(!!
Přistaneme na letišti v Punta caně, když vylezeme z letadla, Billy už tam stojí, odhodím všechny tašky a rozběhnu se mu do náruče… obejmeme se a brečíme štěstím!! „Leni… Leni, už musíme… šeptá“ Billy, ty ses naučil česky? „Leni… vstávej“
Otevřu oči a koukám na mámu, která na mě nevěřícně kouká a popohání mě. Budík jsem nevědomky zatípla a spala dál… „cože? To už je tolik?!“ Už je za pět půl 5!! No, to jsem to teda vyvedla! Místo, abych se pořádně vyspala tak objímám Billyho a ještě zaspím! Rychle se umeji, hodím na sebe oblečení, namáznu si jenom řasy voděodolnou řasenkou a v rekordním čase- 10 minut sedáme do auta. Kája už tam čeká a když přihodí věci do kufru a přisedne si, uculí se na mě a dodá „A pak mi říkej něco o přesnosti, ty spáči=oD“ Povím jí, co se mi stalo a ona se směje. Celou cestu na letiště je nálada fakt dobrá, až se divím. Vyprávíme si historky a smějeme se. Dokonce i máma, která jinak jede v těchto časných ranních hodinách na „automat“=o). „Máte všechno?“ ptá se máma někde v půli cesty… kouknu do tašky, kam jsem si dávala všechny doklady… antikoncepci mám v kufru. Teda měla bych mít. Úplně ve mně zatrnulo!! Letenky jsem dávala do příruční tašky i s pasem, ale je tu jenom pas!!! „Kájo, já nemám letenky!“ s hrůzou se na ní podívám. „Leni, ty jsi přece ťululum=oD“ „Já? A proč?!“ „vždyť sis je dávala do kufru pod zámek, že si je vyndáš až na letišti, ne?“ No fuj, to jsem se lekla!!
Na letiště dojedeme před pátou hodinou ranní. Na to, že je tak brzo je tu docela živo! rovnou v autě si letenky přehodím k pasům (Mám i Káji, abychom to měly pohromadě) Jdeme se kouknout, odkud nás odbaví. Punta Cana-07:00, přepážka č.7
No hezký, začíná to pěkně, samý krásný čísla=o) Necháme se odbavit a protože nám zbyly ještě necelý 2 hoďky, dáme si kafe. V 6 se zvedneme, rozloučíme s mámou a vstoupíme na mezinárodní území=o) Dostavíme se k naší odletový hale. Číslo 17=o) Stojíme frontu a čekáme až nám příruční zavazadla projedou rentgenem. Projdeme detektorem kovů, Kája první a já. „píp, píp, pí“ Hm… Přiskočí ke mně mladý, pohledný chlapík v uniformě a pořád se na mě culí. „teď ruce nahoru, nohy od sebe…“ Osahává mě rukou a bzučákem a mě přijde, že si mě tu schválně nechává déle, než je třeba.
Sedneme si a povídáme. Už na mě zase začíná padat únava… Prochází kolem mě běloška, v ruce drží černý miminko a za ruku tak tříletou černou holčičku s culíčkami=o) když jdou kolem mě, holčička ze mě nespustí oči. Je krásná. Pozoruji je, jak jsem rozespalá, tak si ani neuvědomuji, že je to asi neslušný, ale nevadí… Dojdou k černochovi, ta pani (tak 27 let) mu podá spící miminko, sedne si vedle něj a on jí něžně políbí… Hned začnu myslet na Billyho… Asi po sto padesátý si představuji, jak spolu máme děti… „Lenkóóó!!!“ Jé, ona na mě Kája mluví=oD „promiň, nějak jsem se zamyslela…“ „no to vidím, jak z tý rodinky nespustíš oči! Že se nestydíš!“
Ve tři čtvrtě na 7 nastupujeme do letadla. Číslo sedaček 27A, 27B. už se nad tím ani nepodivují=o) Vypnu si mobil a vzpomenu si na Páju, vždycky nám mobily kontroluje snad stokrát, aby náhodou nebyly zapnutý! A je z toho celý nervózní.
Vzlítnem, dostaneme jídlo a po tom, co ho odnesou, usnu jak špalek!
Jsem na pláži, na nějakým molu, nebo skále, o kterou se tříští vlny. Sluníčko paří a každá vlna, která se o útes roztříští mi zprůhlední moje bílé šaty pod kterýma nic nemám, pouze bílá tanga. Vlasy mi vlají v teplým tropickým vánku a na těle mám kapky vody… Stojím a koukám na obzor, kde zapadá rudě zářící sluníčko a kousek vlevo vychází stříbrný kotouč měsíce. Šaty už mám úplně mokrý, průhledný a přilepený na tělo. Najednou ucítím na břiše něčí ruku. Neotáčím se. Někdo ke mně zezadu přistoupí, obejme mě rukou kolem pasu a přitiskne se na mé mokré tělo. Cítím jeho vzrušení. Začne mě líbat na krku a hladit mi prsa. Jsem vzrušená. Zavřu oči a on si mě otočí tělem k sobě. Dotkne se mých rtů a začne mě líbat. Měkce, ale intenzivně… oči mám pořád zavřené. Vnímám jeho vůni a vychutnávám si doteky… Je to Billy! Hladí mě po těle, tiskne mě k sobě, vzrušením se chvěji a s narůstající touhou vyjeknu.
Tím se leknu a probudím se. Když oči otevřu, zjistím, že kluk, který sedí vedle mě se uculuje a Kája spí. A jéje, snad jsem nevzdychala nahlas…! Jenže podle jeho výrazu bych řekla, že jo…=o/
Na televizi ukazují, kolik jsme už uletěli, do přistání zbývají 2 hodiny. Spala jsem celkem dlouho=o) prospala jsem i 2 papání, béé.
Let utekl docela rychle! Už přistáváme. Kája se vzbudí až když letadlo dosedne na zem. Promne si oči a chvíli trvá, než si uvědomí, kde je a co tady vlastně dělá. Je vtipná=o) „Dobré ráno, strýčku Fido“ směji se. „ty si blbáá“! Posbíráme svoje věci a pomalu se dostáváme z letadla. U dveří ven se zastavím. Rozhlídnu se, v dálce zapadá sluníčko, všechno má narůžovělou barvu… nadechnu se všech těch vůní… moře, ovoce a taková vůně pro tuhle zemi typická… nikde jinde není, jen tady , srdce mi bije jak o závod, jsem tu. Jsem doma.
Kája mě vystrčí ze dveří a ještě rozespale zabručí něco jako, že zdržuji ostatní lidi… Chce se mi smát, pořád. Jsem tak šťastná=o) Nejradši bych si lehla na zem a líbala hlínu...
U vstupu do letiště nás vítají místní lidi Merenguem (hudba a tanec) dodává to pozitivní náladu… Na všechny se usmívám. Na tomhle letišti jsem jako doma. Sice jsem tu většinou nejmíň s ročníma přestávkami, ale přesto to tu znám... Jdu rychlým krokem jako první a Kája mě skoro nestíhá. Zastavím se u vyjíždějících kufrů.
Když je všechny najdeme, vydáme se k východu. Jsem napjatá, hrozně! Billymu jsem těsně před vzletem volala, byla u něj 1. ráno, a řekla jsem mu, kdy asi přiletím. Vycházíme dveřmi, které nás dělí od samotné Dominikánské republiky. Je tu spoustu lidí... každý na někoho čeká. Nedočkavě se rozhlížím po celé hale, ale Billyho nikde nevidím. Že by nepřijel? Něco mu do toho vlezlo? Už mě nemiluje? Jsem zklamaná… Projdu celou halu kolem dokola, ale není tu. Chce se mi brečet, ale stejně tomu nemůžu uvěřit. Kája ke mně dojde a podívá se mi do očí. Pozná, co se děje. Obejme mě a já jen stěží zadržuji slzy. Radši zavřu oči.

Pamatuješ?
Stojíme takhle asi 2 minuty… najednou mám takový zvláštní pocit (znáte ten pocit, jako by vás někdo pozoroval… nutí vás to otočit se tím směrem…), tak se otočím. U skleněných dveří, které dělí halu od venku stojí muž, v ruce bílý Ibišek, v očích plamínky, čokoládovou pleť, krásný oblečení, na rtech úsměv. Rozbuší se mi srdce… po obličeji se mi rozkutálí slzy. Nejsou to slzy smutku, ale slzy štěstí. Toho největšího štěstí, co na světě existuje- jsou to slzy lásky. Chvíli stojí, kouká mi do očí a usmívá se na mě. Potom se rozběhne ke mně a Kája mě musí postrčit, jinak bych tu stála jak tvrdý Y… (ještě, že jsem si vzala tu voděodolnou řasenku=o)) pustím svoje věci na zem a rozběhnu se k NĚMU! Ta chvíle, co nás dělí od sebe se zdá jako věčnost. Konečně jsme u sebe. Billy mě chytí, obejme… tiskneme se k sobě, po obličeji se nám kutálí slzy. Srdce mi buší, jsem tak šťastná!! Už Tě nikdy nepustím!!! Pomyslím si. Líbáme se, nemůžeme se jeden druhého nabažit, vynahrazujeme si ty roky bez sebe… „I love you Lenka“ pošeptá mi chraplavým hlasem. „I love you too!“ povím a znovu se políbíme. Kája na nás volá, ať si švihneme, že na nás nebude čekat až do rána. Podívám se Billymu do hlubokých očí ve kterých se zračí láska a štěstí. Chytne mě za ruku, prsty proplete mezi mýma a ruku v ruce dojdeme ke Káje. Ta Billyho pozdraví (už se znají, když u nás byl v Praze, musela jsem je seznámit=o)) a jdeme k Billyho autu. Dáme kufry do kufru (jak vtipné=oD) a sednu ni na sedadlo spolujezdce. Billy nastartuje, podívá se mi do očí, usměje se a s blaženým výrazem vyjede z letiště. Povídáme si o letu, o rodině, o kamarádech, o nás… je toho tolik, co si chceme říct…! Na každým semafóru, pokaždé, když na chvíli zastavíme mě Billy políbí… Kája nás s úsměvem pozoruje. Dojedeme do hotelu RYU. Tady Billy pracuje. Na recepci nám domluví ubytování a poté, co obdržíme klíčky od pokoje nás jde ještě vyprovodit a pokoj nám ukázat. Už je tma… asi 9 večer místního času. Jdeme mezi palmami po pláži… koukám na moře a měsíc a hvězdy, z dálky slyším hudbu… cítím Billyho… držím ho, je tu se mnou… musím se zastavit… jdu k moři a sundám si boty. Billy jde se mnou. Obejmeme se, koukám mu do očí ve kterých se odráží třpyt měsíce. „I love you so much!“ Pošeptám a v myšlenkách se ocitám před čtyřmi lety… Billy se usměje, nakloní se ke mně a do ucha mi poví „Pamatuješ si noc 12.2.2006?“ čte mi myšlenky?=o) jako odpověď ho políbím a užívám si chvíle v jeho objetí. Koukám nad moře na zářící hvězdy a v duchu vyslovím přání: "Ať se mi splní mé sny", v tom spadne hvězda. Dojdeme k pokoji číslo 7, Billy nám odemkne, podá mi klíč. Kája vejde se svýma věcmi dovnitř a rozplývá se, jaká je to prý krása. Billy si mě k sobě ještě přitáhne. Silně mě obejme, zhluboka se nadechne… „Lenko, nechci, abys šla... už Tě nikdy nechci nechat odejít! Neopustím tě!!!“ stisknu ho, podívám se mu do očí a řeknu „Nikdy mě neztratíš, slibuji!“ Políbí mě. Nechci ho pustit, ale jsem unavená a musím se pořádně vyspat. Naposled mu stisknu ruku, koukám na něj… Jak já ho miluji! Odejde. Chvíli jen stojím opřená zády o dveře, koukám směrem, kterým odešel a v břiše mi poletují motýlci. Vezmu si věci a jdu za Kájou. Pokoj je opravdu nádherný! Má výhled na moře, ve kterém se odráží měsíc. Dominikánská republika je země plná lásky, ano, je to ráj na zemi. Usnu v oblacích.
Sedím na balkóně a brečím. Po očích se mi kutálí slzy velké jako balvany, slzy bolesti a smutku. Koukám na rudé moře, na lidi, jak se venku smějou, na Lenku sedící na lehátku, na Jimmyho. Tak to bolí...

Ach to moře...
Probudím se a zmateně si sednu. Na tvářích mám ještě mokré slzy, ale ani si nepamatuji... co se mi to zdálo?? Jsem hrozně zpocená a nějak... smutná...
Kouknu skrz prosklené dveře na balkon. Nad moře se dere ještě slabé sluníčko, celá Dominikánská se halí do růžově zbarveného rána. Vstanu z postele a vyjdu na balkon. Z hluboka se nadechnu a hned mám dobrou náladu. Proč bych měla být smutná, když je tu tak krásně?! Když jsem doma... Začnu se smát. Kolik může být hodin? otočím se k nočnímu stolku, na kterým je digitální budík. 5:07 Oh, to jsem vstala brzo! No jo, aby ne=o) doma je o 6 hodin víc, takže už 11! Tak je to jasný. Pohledem sklouznu na Káju, která se začíná vrtět a když rozlepí oči, chvíli se zmateně rozhlíží po pokoji, pak se podívá na mě vyvalí ty svoje kukadla a řekne:"ta hromada písku na tvojí posteli je Billy?" a zase padne zpátky na postel a oddychuje v hlubokém spánku. Kouknu na mojí postel, ale žádný písek, ani Billyho nevidím. Začnu se smát=o) Mluví ze spaní, no to mi ještě scházelo! Vezmu si mobil, sednu si na balkon a vyťukám mámě a babče sms. Rozhlídnu se po pláži a na moře... je tak klidný a krásný. Nikde ani noha, lidi ještě v 5 hodin spí (kdo by to řek, co?=oD) a v tom mě napadne hříšná myšlenka. Hodím na sebe plavky, kolem sebe obtočím šátek z Dominikánský, mám ho už 4 roky a je to můj nejoblíbenější, ještě klíče a už jdu chodbou (na stranách má okna, teda spíš díry ve zdi, kterýma se sem dostávají krásné exotické kytky a ještěrky, vzduch a sluneční paprsky...) seběhnu po schodech a už jsem na pláži. Lehátka jsou ještě uklizený, tak šátek položím na boty do písku a jdu zkusit vodu. Je tak teplá, jako kafíčko! Jů, jak jsem řekla kafe, tak jsem na něj dostala chuť=o) Až se Kája vzbudí, tak půjdem na snídani- začíná v 7, což je za necelý 2 hodiny. Plavu a plavu, namočím si vlasy a je mi tak krásně. Slunce už je silnější, cítím, jak mě hřeje, ale daleko nad obzor se ještě nedostalo, i když všechno už dostalo jasnější oranžovo-žluté barvy. Vylezu z moře a rozhlížím se kolem sebe. pomalu uschnu, vezmu si věci a jdu do pokoje.
Kája sedí na posteli a když mě vidí, tak spustí:"Kdes byla?! To’s mě tu nechala samotnou? Já se lekla, kde jsem a tak!" když jí zklidním, tak se oblékneme, upravíme a jdeme na snídani. Jsou tu rautové stoly a spoustu vonících dobrůtek. Moc lidí tu ještě není, taky kdo by vstával tak brzo=o) nabereme si talířky a sedneme si ke stolku s výhledem na moře. Povídáme si, přijde k nám černej, celkem pohledný číšník a přinese kafe.
Po snídani se namažeme třicítkou, protože sluníčko tady je o moc silnější, než kde jinde a s ipodem a knížkou jdeme na pláž. Vybereme si 2 lehátka pod palmou, abychom se mohly schovat, až nám bude fakt vedro a jdeme do vody. Je mělká. Asi po pas a celkem daleko do moře. Mám dobrý výhled na břeh, tak sleduji dění=o) Jsou tu animátoři. Pěkní kluci=o) Jeden pořád kouká na Káju, je tmavší, ale černej není. vypadá jako ital... může mu být tak 18, 19 a je fakt pěknej! Strčím do Káji a hlavou jí ho nenápadně ukážu. Kája se rozzáří a pak zčervená. "Leni, ten je ale hezkej!" Kouká na nás a na Káju mrkne, ta se na něj jen usměje, načež se potopí a odplave někam dál, aby byla neviditelná. Vzpomenu si, že ve 14ti jsem se chovala podobně, když jsem tu poznala Billyho=o) Kde je vlastně Billy? Napadne mě, ale nijak se nad tím nepozastavuji. Asi je na snídani, nebo tak.
Vrátíme se na lehátka, opalujeme se a povídáme si o klukách (už dlouho naše oblíbený téma, viď Kájo=o)) V tom se rozezvučí repráky a ten Káji animátor mluví anglicky do mikrofonu "Everybody come to aqua aerobic", při tom kouká na Káju. Ty jo, to je hustý=oD Kája tady snad bude mít kluka, mám z ní radost. Kouknu na ní a ona rázně zakroutí hlavou. "jsi blázen?! Na aerobik?" Už se jí neptám, zvednu se, chytím jí za ruku a vytáhnu z lehátka. Chvíli se cuká, ale když zjistí, že na ní ten Ital (začali jsme mu tak říkat) kouká, pustí mě, nahodí sexy krok a sebevědomě se nese 2 metry přede mnou k moři. Kája je teď fakt kus holka! Má pěknou postavu, velký prsa a když jí k tomu ještě vlají vlasy v lehkém větříku, tak to už je něco, fakt=o) Lidi se na nás otáčej a chlapi uznale hvízdají.
Vlezeme si po pas do vody, mezi ostatní lidi, animátoři pustí hudbu a ital sejde blíž k vodě, aby nám předcvičoval. Sundá tričko, rýsují se mu svaly a Kája s otevřenou pusou kouká, ale stojí jak solný sloup. Cáknu na ní, ona se na mě zmateně koukne, jako bych jí z myšlenek vrátila zpátky do reality a začne taky cvičit. Pěkně se z toho zapotíme, tak se namočíme a všichni lidi jdou do kruhu a masírujeme si navzájem záda a ramena. Káju ten Ital a mě nějaký černoch, já zase nějakého černého přede mnou, málem se tu o nás strhla hádka=oD. Je to příjemný! Potom zazní merengue a ten, kdo to umí, tak tancuje, pořád ve vodě. Zase se utvoří kroužek a veprostřed se střídají lidi, aby ukázali svoje kousky=o) Někdo je opravdu dobrý, ale jsou tu i týpci, který se neuměj hýbat a když tancují, tak to vypadá pěkně směšně! Jdeme zase na lehátko, do uší si dám sluchátka a pustím si pomalý písničky, jenže jsem ještě tak trošku unavená, po tom "sportu", že únavou usnu.
Ležím na kamenný soše, kolem mě je písek a palmy. Nikde nikdo, jen já a lví socha z pískovce... Zmateně se chci posadit, ale nejde to...! Mám svázaný nohy a ruce... a jsem nahá!!! Jsou tu pochodně a kolem mě noc, jenom teplé, rudé plameny olizují moje zpocené tělo. Slyším, jak šumí moře a na nebi září hvězdy. Slyším kroky, tlumené pískem, jak se ke mě přibližují. Na zemi v písku si všimnu nějakého bílého kusu látky. Najednou pochodně zhasnou a vše se ponoří do temné noci. Někdo na mě promlouvá, ale je to nějak daleko, neslyším ho. Pak se mě dotkne na ruce a hladí mě. Nevidím ho, prsty mi přejíždí po obličeji... Je to příjemný i když mám trošku strach. Pak se mě dotýká na nahým břiše kolem piercingu a nahlas dýchá. Cítím něco ledového na břiše... a na obličeji... ááá
Sednu si a rozhlížím se, co se to kolem mě děje. Karolína!!! Normálně mě polila! "Já tě zabiju!" se smíchem do ní šťouchnu, vyndám si sluchátka celé mokré od slané vody a pak se zarazím. Po těle se mi rozlije blažený pocit a v břiše se rozletí motýlci. Billy mě chytí za ruku a vytáhne na nohy za nim. Když se mi zadívá do očí, podlamují se mi kolena a cítím, jak slábnu. Chci ho políbit, úplně příšerně moc toužím po jeho rtech. Ještě chvíli mě napíná a hypnotizuje pohledem... Přiblíží se ke mě, nic neříká, obejme mě, přejede mi rukou po zádech, až to ve mě zamrazí a když cítím, že už to dál nevydržím, naše rty se konečně spojí. Jsem trošku zaskočená, ale po chvíli se připojím. Líbá mě pomalu. Chvíli jen máme spojené rty, pak se zas líbáme a je to tak vzrušující, že se celá klepu. Odtáhne se a ještě na chvíli má zavřené oči a ten blažený pocit nechává doznít. Pak se na mě usměje a chraplavým hlasem řekne: "Good morning darling". "Buenos días mi amor" dostanu ze sebe a pořád jsem jak v oblacích.
Kája nás s úsměvem pozoruje, pak se koukne na Billyho a řekne "Bonne matin!" a všichni se začneme smát=o) Španělštině a angličtině jsem rozuměla, ale francouzsky si to jen domýšlím. Dobré ráno ve třech jazycích, to je dobrý, ne?=oD
Billy mi řekl, že dneska bude muset pracovat a pak zajet něco vyzvednout do města, ale zítra to bude volnější. Tak jsem mu vysvětlila, že stejně jsme ještě přetočený a večer by s námi nic nebylo, a zítra se domluvíme. Koukne na hodinky, řekne, že už musí jít, políbí mě a pak mě ještě drží za ruce a dělá smutný pohledy, že mě prý nechce pustit, co kdybych si to rozmyslela a vrátila se domu?! Začnu se smát a řeknu mu, že mě prokoukl, že už mám sbalený kufry. On se zasměje a plácne mě přes zadek "No to si zkus! =o) Miluji Tě". Jen se na něj usměji a lehnu si. Stále stojí vedle mě. "=oD no tak tě teda taky miluji=o))" Kývne hlavou, jakože takhle si to představoval a už může v klidu odejít.
Koukám na něj s úsměvem, dokud ho ještě můžu vidět. Ještě se otočí, ale už s někým volá. Pak zajde za roh a já se kouknu na Káju, která svým pohledem visí na Italovi a přiblble se usmívá...
Hodím po ní šátek, ona vyletí snad metr nad lehátko přistiženě zčervená a zaculí se. "Kájo, prosím došla bys pro pití? Nebo tam dojdu já?", "Ne, ne, počkej tady, já ti to přinesu!". Neuhodnete, proč hned tak souhlasila!! No jasný, do baru se jde kolem animátorů! Zaváže si šátek kolem pasu, prohrábne si vlasy, vypne prsa a sebevědomě jde. Když kolem nich projde, tak se na ní koukají, jako by ještě někdy neviděli hezkou holku. Hlavně ten ital!!
Kája veme 2 Piňacolády a jde zpátky. Když prochází kolem animátorů, Ital zpozorní, zaculí se, vezme si jednu skleničku a poděkuje. V tom Kája zrudne, zrychlí krok, dojde až ke mě a pěkně naštvaně si sedne na lehátko. Podá mi pití a uraženě civí na moře. "Debil jeden! Co si jako myslí?!" Musím se zasmát "Že seš tak hodná a přinesla mu drink, protože je tak hezký." Kája se zamračeně podívá na itala, který sedí na repráku, pije piňu a usmívá se. Jak zaregistruje, že na něj kouká, zamává jí (muhahaha=oD) a to jí dorazí, hodí po mě očima (skoro z nich lítají blesky) a otočí se k nám zády. Myslím, že si čte. Vypijí půlku té dobré tekutiny a nějak se potřebuji zchladit! Zbytek položím na betonový plácek, který drží slunečník. Pot ze mě teče a sluníčka už mám dost! Zvednu se a houpavým krokem jdu po rozžhaveném písku, kolem ostatních lehátek a povzbuzovaná chlapskými pohledy dojdu až k moři. Vlezu do vody a jak omámená se máčím ve vodě. je tak teploučká, ale i příjemně osvěží! Plavu dál na moře. Najednou mě něco čaplo za nohu a stáhlo pod vodu! Pak mě to pustí a já lapu po dechu a snažím se dostat na břeh. Pak mě to znovu chytí... za rameno... zastavím se a on si mě otočí k sobě. Koukám do hnědých očí a dostávám slabost bo nohou... "Billy" pošeptám a přitisknu se k němu. "Myslela jsem, že jsi nějakej úchylák" Zasměji se a kroutím hlavou "tohle mi nedělej!" Usměje se a políbí mě na nos. Obejmu ho nohama kolem jeho pasu a vychutnávám si jeho blízkost. Vyhledám jeho rty a těma mýma je pohladím. On se zhluboka nadechne a ještě víc mě na sebe tiskne. Líbáme se a hladíme se a já mám v břiše motýlky a vzrušením se celá klepu. Billyho vzrušení taky cítím. Třeme se o sebe a zrychlí se nám dech... Chci ho trošku poškádlit... tady spolu přece nemůžeme...! Slezu z něj, políbím ho a jdu ven z moře na lehátko. Ani nevím, jak jsem tam byla dlouho. Všimnu si, že už je nad mořem krásný pruh od zapadajícího sluníčka. Kája už se asi vzpamatovala. No, nevím. sedí jak obluzená a zase sleduje Itala! No to mě podrž! Ital hraje volejbal a má jenom kraťasy a Kája sedí na lehátku, skrčený nohy si objímá rukama a pohledem visí na každým jeho pohybu... Ani nezaregistrovala, že jsem přišla! "Kájo?" Nic, nevnímá. jdu až před ní a zastíním jí výhled. Ale ona se nakloná na stranu a kouká dál. "Kájo, halóóó, huhůůů" mávám před ní rukama. Teprve teď si mě všimne, zčervená, lehne si zády k animátorům a čelem k moři a zasněně kouká na obzor. "Kájo, ty ses zamilovala! Že se ti líbí?!" "Si blbá? Takovejhle... takovej... debil, když mi vzal pití! Je pěkně namyšlenej! Co si jako myslí?!" řehtám se! "A proto ho hypnotizuješ a nespustíš z něj oči a kdoví, co si představuješ..." "Nene! To nemůžeš vědět! Já... já..." "Ty ses zamilovala!".
Pořádně se umyjeme, vezmeme si na sebe šatičky (Máme stejný, ale každá jinou barvu-vypadáme jak ségry=o)) a jdeme pomalu, letní nocí na veřeři. Okolo jsou bílé a červené ibišky, před námi proběhla ještěrka a podél cesty jsou lampičky. Je to idylka! Povídáme si a smějeme se. Dojdeme k vstupu na véču. Stojí tam Ital (animátoři se tady střídají, zapisují, kdo přišel na večeři). Jak si ho Kája všimne, tak zmlkne a zastaví. Pak se začne rozhlížet kolem sebe, jako by hledala, kudy zdrhne. "Co blbneš, pojď" Vezmu jí za ruku, Kája se jí ještě pokusí vytrhnout, ale potom se rozejde. "Hola seňoritas!" usměje se na nás Ital a Káju si změří od hlavy až k patě "Buena noche, we are from the room 7" "Sí, i know. You can go" Kája stojí vedle mě a kouká do země. Vyzvedne si nás náš číšník a usadí nás ke stolku s výhledem na pláž. Na stole plápolá svíčka a moře šumí. Najíme se samých dobrůtek a jdeme zpátky do pokoje.

Ťuk, ťuk...
sedím v houpacím křesle a v ruce držím plačící černé miminko... V dálce povlávají vysoké palmy ve větru. Kolem poskakují slepice a u nohou mi leží velký pes. Miminko je tak krásný... ale pořád pláče... Najednou přijde starší černá pani a miminko mi chce vzít... Nechci jí ho dát! A chce se mi nějak brečet. Vezme mi ho, něco zabručí, není jí rozumět a odejde. Jsem tu teď sama... Ne, počkat... Támhle vedle stojí !Billy s nějakou ženskou a objímá jí!!! Tečou mi slzy po tvářích. Přijde tam ta starší pani a miminko jim dá do rukou... brečím...
Vzbudím se úplně zpocená a mám mokrý tváře od slz. Co to tady mám sakra za sny?! Ani si je nepamatuji... Venku už pálí sluníčko. S Kájou se vzbudíme stejně. Jenom se na sebe podíváme a už se smějeme. Umyjeme se, rovnou se namažeme, hodíme na sebe plavky, okolo sebe šátek a do rukou ručník. Před snídaní jdeme na pláž a zabereme si naše místečko, aby se tam náhodou nerozvalil někdo jiný! A jdeme se nasnídat. Náš číšník nás usadí k "našemu" stolku a přinese dvě kafíčka. Když už máme v bříškách jak v pokojíčku, jdeme se přesunout k moři. Lehneme si na lehátka a asi půl hodiny mlčky odpočíváme. "Aqua aerobic, come everybody" a rozezní se hudba. Kája hned vystřelí z lehátka a šup do vody. Co to s ní je? Takhle jí nepoznávám. Jdu taky. Předcvičuje... no kdo jiný, než Ital=o) S Kájou na sebe pořád koukají a usmívají se... Je zamilovaná! To poznám!
Když docvičíme a namasírujeme se, jdem zase na lehátka a ještě pozorujeme Merengue. Zavřu oči a relaxuju. Najednou slyším, jak Kája s někým mluví francouzsky! Kouknu jejím směrem. V ruce drží kelímek a vedle ní na lehátku sedí Ital! Wow! Nechci je rušit, tak se jdu smočit do vody. Jsem tu asi půl hodiny a když se vrátím, Kája má pití už vypitý a s Italem se něčemu smějí... Lehnu si a poslouchám je. Má hezký hlas... Baví se spolu tak hezky=o) Asi usnu. Když se vzpamatuji, Animátoři už mají z pláže odvezený věci, Sluníčko ztrácí svojí sílu a jako rudá koule pomalu klesá k moři. Kája sedí, kouká na obzor a myšlenkami je úplně jinde. Usmívá se.
Sbalíme věci z pláže, v pokoji se umyjeme a oblékneme a jdeme na večeři. Usadí nás, tentokrát nějaká slečna, opět na naše místo a přinese pití. Po véče jdeme pomalým krokem a užíváme si takhle krásný noci. (Tady je každá noc krásná) Po cestě na pláž, kde taky máme pokoj je lavička. Posadíme se na ní a povídáme si. "Jmenuje se Jimmy..." Chvíli mi o něm vypráví a já jí dychtivě poslouchám! Jsme tu asi 20 minut. Kája už je prý unavená a jde spát, mě se ještě nechce, tak tu ještě zůstanu. Koukám na ní, jak jde k pokoji a mává na mě, že klíč mi dává do kytky. Ok. Lehnu si na lavičce a vnímám ty nádherný exotický vůně... Přišel Billy! Lehounce mě pohladil po ruce, až mi naskočila husí kůže! Uvolním mu místo vedle mě. "Billy... Kdes celý den byl? Bylo mi smutno..." přiznám popravdě. "Lásko, já něco zařizoval. Ale slibuji, že zítra si na Tebe čas udělám!" Přitulím se k němu. "Když jsme u toho, zítra mám celý den volno... nechtěla by sis udělat výlet a poznat mojí mámu...?" Hladím ho po ruce "Ráda, Billy" Políbíme se. Klíč od pokoje najdu, odemknu si a hned jak se dotknu postele, únavou usnu.
"Nice to meet you Jimmy" Podáme si ruce. Billy mě vede pryč, mezi palmami, po písku... Dojdeme k soše lva. Kolem svítí pochodně a noc je zahalená oranžovou barvou a plameny tancují do rytmu princesy. Září měsíc a hvězdy... Vášnivě se líbáme a já z něj strhávám poslední kusy oblečení. Pokládá mě na teplou pískovcovou sochu. Bílý ibišek mi vypadne z vlasů a na ruce se mi zablýskne prstýnek. "Lenko...."
"Leniii..." "Vstávej, někdo ťuká!" otočim se na posteli a ještě na sobě cítím zbytky vzrušení... i když ani nevim z čeho. "kolik je hodin?, vždyť je ještě tma...!" "Ťuk, ťuk, ťuk..." "Já nevim, vzbudilo mě tohle klepání." Kouknu na hodiny vedle postele a ty ukazují 4:07, no super=o/ "Buch, buch, buch" Vyletim z postele, rozrazim dveře a koukám na uculujícího se chlapa. "Yes?!" "némusíté mlúfit anglisky, jí umět šísky!" "No supe, tak co nám chceš, takhle v noci?!" "ále, dyď uš néni nos, je ráno.." "To je jedno, ale vzbudils nás, takže co je tak důležitýho?!" "Ale já néchtít fás, jáchtít... eh... jak ona menovat... kaolína" Kája vyjde zpozadveří. "ó, fy klásná být! Já počevofat... mmm... nooo... fy umět francousky?" "Jo, to umim, proč se ptáte?" "alé ty nevykala mi, já nebýt tak stará..." skočim mu do řeči "Přejdi k věci!" "nó, eh, on Jimmy... on chtít fidět tebe" a ukáže na Káju "A proto nás budíte? Vždyť mě uvidí ve dne!" Už se chci rozloučit, ale on zase začne "no on... ehh... on... on mít probléma a chtít fidět tě teď, on počebovat tě..." Kája ztuhne "Jakej problém?!" "nó kdyš ty jít s já, ty vidět to!" Kája se na mě podívá, sáhne po klíči a s děsivym výrazem vyleze před pokoj "já jdu s váma!" Přece jí nenechám jít samotnou! Ještě jí tenhle pošuk něco udělá! "Né, Jimmy chtýt jenom kaolína! Vy sůstat tady!" "Tak to seš pěkně na omylu, já jdu s Kájou, nebo Kája nikam nejde!" Vezmu jí klíč z ruky, Kája na mě koukne... "no oukej... ale nefím co pak šeknu..." Zabouchneme dveře a jdeme dva metry za tim buzerantem. V hlavě se mi honí myšlenky, jako: Jimmy naboural a chce Káju naposled vidět, nebo má nějaký problém v práci, nebo něco proved a zatýkají ho atd... Ale kupodivu nezabočíme na silnici, ale na pláž... Kája se rozběhne za Jimmym a skočí mu do náruče. Stojím jak opařená "Jimmy chtít Karolína ukázat východ sun, on chtít být s ona... a..." "a proto nás budíš ve 4 ráno?!" Jenom pokrčí rameny a odejde. Všimnu si, že nebe už má světlejší barvu a nad moře se začíná drát sluníčko. Je to krásný...! Rozhlídnu se kolem sebe. Nikde nikdo. Akorát na našem molu stojí Karolína a Jimmy. Vidím jen jejich siluety. Spojují se v jednu. Líbají se. Usměji se, shodím ze sebe košili a položím jí do písku. Protože na sobě nemám plavky, jdu si zaplavat nahá. Moře je krásně teploučký. Plavu dál od břehu a když se otočím, pláž má růžovou barvu. Je to krásný plavat při východu... Když se dostane už výš na nebe, vylezu z vody, na mokrý tělo si natáhnu košilku, která okamžitě zprůhlední a jdu do pokoje. Na hodinách už je půl sedmý. Osprchuji se od slaný vody a sednu si na balkon. Dole vidím Káju, jak se s pusou od ucha k uchu vrací po pláži. Jdu jí otevřít. Září jako to sluníčko. Nic nemusíme říkat. Jdeme na snídani. "Kájo, dneska jedu s Billym k jeho mámě, přijedu asi až večer..."zvedne oči od talíře a usměje se. "Jo jo, já stejně měla v plánu něco s Jimmym" Jak vysloví jeho jméno usměje se ještě víc. Po snídani mě odchytí Billy a říká, ať si pospíším, že před sebou máme dlouhou cestu. Jdu se převléct a vracím se na parkoviště, kde stojí opřený o auto a telefonuje. Jak mě uvidí, rychle telefon vypne a jde mi naproti. Obejme mě a políbí do vlasů. Sednu si do horkého auta. "Nemá to klimatizaci, musíme mít otevřený okýnka=o)" Mrkne na mě Billy a to už se napojujeme na hlavní silnici. Ruku mám položenou na řadící páce a Billy má tu svojí na mojí- řadíme spolu a můžeme se sebe dotýkat. Vítr mi cuchá vlasy a je mi příjemně. Jedem po mostě přes dvě řeky, v takovým "kaňonu", projedeme Santo Domingem, kolem obrovitánských zaoceánských parníků a potom už jen půl hodinu do San Pedra. Billy zajede na parkoviště, prej si něco musí zařídit. Asi 10 minut se ovívám nějakýma papírama. Billy něco dává do kufru a to už jedeme. Teď nám zbývá cesta do kopce.

Neplač broučku...
Asi čtvrt hodiny si to kodrcáme po kamenný cestě, kolem palem, když dojedeme před krásný dřevěný baráček. Vystoupím z auta a rozhlídnu se. Je tu krásný výhled, v dálce je vidět moře a nějaký vysoký palmy... na verandě jsou dvě houpací křesla a po dvorku pobíhají legrační opelichaný slepice. Billy zavře auto, tady se to nemusí zamykat, Dominikánci jsou většinou čestní lidé a nic by neukradli. Chytí mě za ruku a jdeme... Dojdeme ke dveřím. Billy se na mě usměje. Jsem trochu nervózní... stisknu mu ruku a on na mě mrkne. Ani nemusíme ťukat a dveře se najednou otevřou. Vyjde ven sympatická starší pani a šťastně se na nás usmívá. Billy jí obejme a řekne "hola mamá=o)" Ona si ho prohlídne maminkovským pohledem a pak se podívá na mě. Podá mi ruku a tradičně Karibsky mě líbne na obě tváře. Potom se usměje a řekne "hola Lenka" a mrkne na mě. Usadí nás v obýváku, kde je překrásný výhled do okolí. uvaří Dominikánský kafe a sedne si k nám. Neumí anglicky, takže se musíme dorozumívat buď přes Billyho, nebo s mojí španělštinou...=o) Musí být sranda mě poslouchat. Občas se oba s Billym zasmějí a nějaký slovíčka mi opraví, ale je to fajn. Potom se Billy zvedne a někam odejde. Jsem tu sama s jeho maminkou. Někde slyší dětský pláč a... jako bych měla dejavu! Billyho maminka se pořád usmívá, je mi s ní příjemně, jako s vlastní! Ptám se jí, kam Billy šel a ona mi španělsky povídá, že Billy je zlatý člověk, hrozně hodný... Prý vždycky, když přijede, jde pustit jejího psa, aby mu dal volnost... a opravdu. Po chvilce do obýváku přiběhne velký hafan a radostně vrtí ocasem=o) třikrát oběhne mojí židličku a pak si pode mě lehne. Billyho maminka se na mě culí a říká: "Ten tě má opravdu rád!" Akorát jsem nějak nepochopila, jestli myslela Billyho, nebo psa=o) Pak zase uslyším ten pláč... Maminka vezme prázdné hrníčky a jde do kuchyně, pak se otočí a řekne: "Přines ho". Přines ho? Koho...? To... miminko? Zmateně se zvednu a jdu za ní do kuchyně, ale ona už tam není. Otočím se zpátky a kouknu na dveře za kterýma slyším pláč. Mám zvláštní pocit... Pootevřu dveře a rozhlídnu se. Manželská postel, v okně povlávají záclony a oranžové závěsy... a vlevo ode dveří je dětská postýlka. Leží v ní černé miminko. Je to drobeček... "Neplač broučku", řeknu tichým hlasem. Miminko si mě všimne a přestane plakat. Jdu k postýlce a drobečka si vezmu do náručí. Kouká na mě a hnědýma kukadlami si mě prohlíží. Utřu mu slzičky a vyjdu do obýváku. Pořád tu nikdo není. Děťátko zase začne plakat a tentokrát už ho nejde utěšit. Všimnu si houpacích křesel na verandě a jdu k nim. Když si sednu, zvedne se pes a jde si lehnout k mým nohám. Po dvorku pobíhají slepice a v dálce vlají palmy. Miminko pořád pláče. Nějak se zasním a ani si neuvědomím, že už je tu Billyho maminka a děťátko mi bere. "Tiene hambre", (má hlad) zamumlá a zase někam odejde. Kouknu se doprava a tam stojí Billy s nějakou ženskou! A objímají se... a ta jeho maminka jim přinese miminko a Billy ho chová a všichni se smějí a... Pak si Billy všimne, že na ně koukám. Chce se mi brečet! Přistiženě odstoupí od té holky a podá jí chlapečka. Jdou všichni ke mě a já se děsím toho, co mi teď řeknou. Billy se na mě usměje a řekne: "To je moje sestřenice, neviděl jsem jí ještě po porodu...", "Amelie, nice to meet you, Lenka!" Usměje se a podá mi ruku. Jak ví moje jméno? Potom mi představí syna Justina a jde s nim dovnitř, aby ho nakojila. Billy se rozloučí, prý už musíme, máme ještě dlouhou cestu. Rozloučim se se všemi, sedneme si do auta a sjíždíme z kopce dolu. "Kam jedem?" ptám se Billyho, ale ten mlčí, jenom se usmívá. Jedem asi 2 hodiny. Slunce zapadá, jedem podél moře (máme ho po levý straně) otevřený okýnka, ruce spojené na řadící páce... Billy sjede z dálnice a po chvilce parkuje u hotelu.... Barceló Talanquera!!!! To není možný... jsem zase tady, po čtyřech letech... tady=o) Zaparkuje a ještě se v autě chvíli líbáme. Chytnem se za ruku a jdeme k naší diskotéce. Stojí tam Cuccurullo a Dejbí... jdeme k nim, pozdravíme se a chvíli si s nimi povídáme. Slunce už skoro zapadlo... Odpojím se od nich a jdu na pláž. Lidi tu moc nejsou, jenom asi 3, už sbírají věci z lehátek a odchází. Sundám si boty a jdu bosky pískem. Moře šumí, už vypluly hvězdy s Měsícem. Dojdu ke kmeni, kde... kde to bylo poprvé... a sednu si na něj. S tímhle místem mám spojený takový emoce!!! Před čtyřma roky jsem to tu opouštěla s tim, že už to tu nejspíš nikdy neuvidím... že už nikdy nebudu v Dominikánský... Co jsem si všechno musela prožít... s mámou, s tátou, jak jsem se usilovně snažila na Billyho zapomenout, ale nešlo to! Miluji ho... Uvědomím si, že mi po obličeji tečou slzy. Nechávám proudit svoje myšlenky. Před čtyřmi lety jsem tu byla, na tomhle místě, v objetí s mužem, kterého jsem příšerně milovala, připadala jsem si chráněná, šťastná... a musela jsem ho opustit! Musela jsem odletět přes půlku země daleko... brečela jsem, když jsem ho opouštěla... stejně tak, jako brečím teď, když na to vzpomínám. Chci být s Billym! Vidím, jak ke mě jde postava. Billy si mlčky sedne vedle mě a obejme mě... Opřu si o něj hlavu a spolu koukáme na moře. SPOLU! TADY! Ach, jak já jsem šťastná!!! Tak nepředstavitelně ho miluji! Nemusíme nic říkat, oba to víme. Billy se ke mě otočí, utře mi slzy a chraplavým hlasem pošeptá: "Neplač broučku, jsem s Tebou" Přes slzy se usměji, Billy mě políbí na krk a do ucha mi pošeptá: "Příšerně Tě miluji! Neumíš si představit, jak moc Tě..." přeruším ho "Umím" Sednu si obkročmo na něj a líbáme se, dychtivě, nenasytně, vášnivě, jako by nás něco táhlo od sebe a my za každou cenu museli být spolu. Ztrácím dech, Líbáme se tak, že zapomínám dýchat. Zrychlil se nám oboum dech a při tom, co se nadechuji říkám vzrušeným hlasem "i......... lo.. ve.... you...!!!!"

Martini babe?
Vstaly jsme s Kájou zase stejně. Obě se culíme a máme skvělou náladu. Jdeme na snídani a na všechny se usmíváme a smějeme se každý blbosti a je nám skvěle! Na pláži jdeme na Aerobic, předcvičuje Jimmy a s Kájou na sebe furt koukají a on na ní mrká... Každou chvilku, co můžou, jsou spolu... Masírují si záda... Pak se udělá kroužek, pustí se merengue a odvážlivci chodí doprostřed kruhu a ukazují svoje kousky. Jsem tak poblázněná, že dokonce i já jdu do prostřed. Dělá mi dobře, jak na mě ty chlapy tak čumí a slintají... a já mám přitom Billyho=o) Kde vlastně je...?
Kája nám přinese kokteil, sedíme na lehátku, povídáme si a komentujeme kluky a chlapy. Dost se u toho bavíme! Den se překulí nějak rychle. Jdu do moře, vrátím se na lehátko a usnu.
Probudím se, slunce už zapadá, lidi tu už moc nejsou... Kouknu na Káji lehátko, ale není tady! Pohledem sklouznu k moři a... Tam stojí Jimmy s nějakou holkou...! Objímají se... Hlavně ať to nevidí Kája! Zmateně se otočim a vidím, jak Kája stojí na balkoně a brečí... Ten hajzl!!! Aniž bych nad tím přemýšlela, zvedám se, dojdu až k nim, ta holka má položenou hlavu na jeho rameni a usmívá se, on si mě zatím nevšiml. Zastavím se a pravá ruka mi najednou vyletí a dám mu pořádnou facku. "Ty hajzle!" Zamračím se na něj a s trošku lepší náladou odcházím z pláže, ani se neohlídnu. Kája mi otevře a s brekem se mi svalí do náručí. "Kájo, nebreč... byl to hajzl... jestli ti tohle udělal...!", "A... Ale... když já... ho mil... milujůůů, bééé" Už jsem z ní zoufalá... pořád brečí, nevím už jak jí utěšit. Pak jí přemluvím, ať se mnou jde na večeři, protože samota je v takovýhle situaci to nejhorší...
Číšnice nás usadí na naše místo. Po večeři se nám nechce do pokoje, tak jdeme ještě na pláž. Sedneme si do písku, protože lehátka jsou přes noc uklizený, a opřeme se o palmu. Moře šumí, všechno voní a doléhá sem hudba. Mlčíme a přemýšlíme. Kája se už zklidnila. Najednou se zvedne, že už jde spát. Podám jí klíč a ještě tu zůstávám. Zavřu oči a vnímám pozitivní energii, kterou je Dominikánská pořádně nacpaná! Jsem tu asi půl hodiny. Zvednu se a jdu do pokoje. Zaťukám, ale nic! Buším do dveří, ale Kája mi neotvírá. Ježiši... co když si něco udělala?! nevím, co mám dělat... Pak mě napadne, že na recepci musí mít náhradní klíč... Rychlostí blesku seběhnu schody a doběhnu až k recepci, kde se snažím vysvětlit nějaký babě, že potřebuji klíč. "Ale to musíte zaplatit, za ztrátu se platí" vysvětluji, že ho potřebuji jenom půjčit, že ho zítra vrátím. Asi po deseti minutách teprve pochopí a klíč mi půjčí. Běžím zpátky a v hlavě mi běží ty nejhorší myšlenky, jak tam Káju najdu. S bušícím srdcem odemykám dveře a děsím se, co uvidím.
Kája normálně oddechuje v posteli a spí jak špalek! To se mi ulevilo! Schodím ze sebe oblečení a jdu do koupelny. Po tmě si dojdu na záchod a chci si umýt ruce. Jenže se něčeho dotknu a ono to zašustí. Leknu se! Sozsvítím a v umyvadle leží kytice! Kde se taky vzala kytka?? Vrátím se do pokoje a teprve teď si všimnu mužského oblečení pohozeného na zemi! Na Kájině břiše leží chlapská ruka a to co tak hlasitě oddychuje není Kája, ale Jimmy!!! Tady zítra bude co vysvětlovat=o)
Běžím bosky po pláži, dlouhé bílé šaty máčím v moři a vlasy mi vlají. slyším, jak někdo běží za mnou. Billy mě dožene, zastavím se a obejmu ho. Je tak krásný... Stoupne si za mě a společně koukáme na zapadající slunce. Ruce položí na moje bříško a pošeptá: "Jsem nejšťastnější chlap na světě!"

Vzbudím se a kouknu na Kájinu postel, je už ustlaná. Kája stojí na balkoně a kouká do dálky. Když vidí, že jsem vzhůru, přijde ke mě, sedne si na mojí postel a s rozzářeným úsměvem začne: "Včera, on... on tady na mě čekal, dal mi kytku... hihi, Leni, to... hahaha=oDD, to byla jeho ségra! No a on mi to všechno vysvětlil a... my, my jsme se milovali a... Já ho milujůůůůůů!!!" "Jsem šťastná, když jsi šťastná!!" smějeme se spolu.
Po snídani jdeme na pláž a na aqua aerobic. Jimmy se ke Káje pořád tulí a líbají se... Kde je vlastně ten můj Billy? Vždyť už jsem ho od včerejška neviděla... Nějak mě přešla nálada. Co když se mu něco stalo?! Jdeme na lehátka a Jimmy sedí s Kájou. Měla bych se mu omluvit, tvář má z toho ještě trochu červenou... "Jimmy?" Podívám se na něj. "It's ok, nice to meet you Lenka" a podá mi ruku. "Nice to meet you Jimmy!" Usměji se a v tu chvíli mi blesklo hlavou, že si budem rozumět, je fajn!
Ale kde je ten Billy?! Ptám se Jimmyho, ale neví. Jsem trošku... no mám o něj strach! Ptám se všech, koho potkávám, ale nikdo ho neviděl! asi zešílím...
V pokoji mě Kája utěšuje, že je určitě v pořádku a že má akorát práci, ale nějak se o něj bojím! Jdeme na večeři. Vzala jsem si ty černý šaty, jak je má Billy rád, třeba... ale nic. Jdeme překrásnou nocí... všechno dneska voní a nebe svítí... Billy, kde Tě mám???
Dojdeme k našemu číšníkovi, ten na nás mrkne, Káju pošle k našemu stolu, kde sedí Jimmy! A mě vede někam... "Kam jdeme?" ptám se ho, ale neodpovídá. Jdu za nim. Projdeme celou "jídelnou" a dojdeme ke schodům. "Jdi tam", ukáže na schody, které vedou nahoru. Co to má být??
Jdu pomalu, krok za krokem. Schody jsou točitý a vedou jakoby kolem jednoho sloupu. Když vyjdu poslední schod, uvědomím si, kde a s kým tu jsem! Jsem na terase. je tu stůl, veprostřed svíčka a za stolem sedí Billy. Je odsud vidět moře a pláž a palmy... Měsíční třpyt se odráží na vodní hladině. Billy má v očích plamínky. A to doslova=o) Odráží se mu v nich plamen ze svíčky. Rozbuší se mi srdce. Po těle blažený pocit... Cítím, jak mi slábnou nohy a musím si k němu sednout. Dívá se mi do očí a to už je na mě trochu moc=o) levou ruku má položenou na stole a tou pravou mi lehounce přejíždí po zádech. Hrozně se mi líbí chlapské ruce! A On je má dokonalý! Svalnatý, čokoládový a heboučký...! Hladím ho po předloktí... Miluji ho! Miluji ho!!! Mám husí kůži! Přiblížím se k jeho rtům a jemně ho políbím. Nic nedělá, jen ztuhnul a zavřel oči. Třu o něj tvář a vnímám jeho vůni. Pak se zase vrátím ke rtům. políbím ho a jemně nasaji jeho spodní ret. Billy trošku vzdychne a zhluboka se nadechne. Je vzrušený, cítím to. Políbíme se. V tom přijde číšník, potutleně se usměje a na Billyho mrkne. Pak se ke mě nakloní a řekne: "Martini babe?" A už nám nalívá 2 skleničky Martini roso. Billy jednu zvedne, já druhou, podívá se na mě a chvilku mlčí, jenom mi bloudí očima po obličeji. Pak se usměje a chraplavým hlasem řekne: "Na nás" Zopakuji to a skleničky o sebe cinknou. Martini je tak výborný! Jsem hrozně šťastná, že víc už to snad ani nejde! Opřu se o Billyho rameno a společně koukáme na Karibik. Je to idylka!!! Pak se rozezní Princesa a Billy se na mě usměje. "To nebylo mojí zásluhou=o)" pošeptá. Potom se sehne, něco si vezme do ruky, obejde stůl a klekne si přede mě. "Lenko, dlouho jsem přemýšlel, co Ti řeknu, ale nedá se to nacvičit... Já... Miluji Tě, jako jsem ještě nikdy nikoho nemiloval a... chtěl bych s tebou strávit zbytek mého života! Lásko, vezmeš si mě?" Jestli jsem si myslela, že šťastnější už být nemůžu, mýlila jsem se! "Yes, i do=o)" usměji se a štěstím mi ukápne slza. Billy mi navlíkne překrásný prstýnek! Pak mě vezme za ruce a vytáhne za nim do stoje. Obejmu ho a on mě. Vychutnávám si tuhle chvíli. Vyhledáme svoje rty a líbáme se. Nekonečně dlouho se líbáme a čím dál tím víc jsme oba vzrušení!!! Billy se trošku odtáhne a chraplavým hlasem řekne: "Tohle mi nedělej..." Jdeme k zábradlí a já se opřu o lokty a koukám na obzor. Billy si ke mě stoupne zezadu a přitiskne se na mě... cítím jeho vzrušení... Potom jeho ruku. Hladí mě jemně přes šaty na prsou a jede po boku níž a níž. Pak se dostane na místo, kde šatičky končí. Dotýká se mě na zadku a pak mi zajede pod šaty na záda. zavírám oči a celá se snad klepu! Pak mi odhrne vlasy a líbá mě na krku... Otočím se k němu a za zadek si ho k sobě přitáhnu a přitisknu se k němu. Má pootevřené rty a dýchá nahlas. Zajedu mu pod tričko a hladím mu bříško... Zavírá oči a nechává se unášet. Občas se dotknu těch míst a Billy tiše zasténá. Potom vyhledá moje rty a bouřlivě mě začne líbat. Zvedne mě a posadí na kamenné zábradlí. Obtočím se kolem něj nohama a tričko mu svlíknu. Líbám ho po ramenech a bradavky a on mi zvedne hlavu a znovu mě hltavě líbat. "Len... ka... i... love... you!!!" šeptá mezi vášnivými polibky.

Splněné sny...
Na písčité cestičce, vedoucí k oblouku jsou poházené listy od růží. Podél cestičky vlají bílé šátky, jako moje bílé šaty a vlasy. Hned za obloukem je Karibik. Táta mě hrdě vede po svém boku. Vychutnávám si každý krok, jdu pomalu a všímám si lidí, co jsou všude kolem. Babča s dědou, máma, Pája, Kozlík se svým přítelem, Terezka s kudrnatým, celá naše velká rodina, Billyho maminka, Amelie, Justin, Billyho dcera a spoustu dalších lidí... Kája s Jimmym mi jdou za svědky. Všichni se usmívají a koukají jenom na Nás. Dojdeme až k oblouku, kde mě táta předá Billymu. Je tak krásný!!! Řekneme si své "ANO", vyměníme prstýnky a přijímáme gratulace... Držíme se za ruce. A usmíváme se na sebe.
Utíkám po pláži, šťastná! Billy mě dožene, do vlasů mi dá bílý ibišek a pohladí mi bříško. "Jsem ten nejšťastnější chlap na Světě" pošeptá. Usměji se na něj a znovu se rozběhnu k našemu molu. Sluníčko zapadá a Dominikánskou republiku halí do růžového závoje. Vlny se tříští o kameny a mě promáčí šaty, které mi s každou vlnou zprůhledňují... Někdo ke mně zezadu přistoupí, obejme mě rukou kolem pasu a přitiskne se na mé mokré tělo. Neotáčím se. Začne mě líbat na krku a hladit mi prsa. Zavřu oči a on si mě otočí tělem k sobě. Dotkne se mých rtů a začne mě líbat. Měkce, ale intenzivně… oči mám pořád zavřené. Vnímám jeho vůni a vychutnávám si doteky… Billy mě chytí za ruku a vede někam mezi palmami. Zastavíme se u kamenné sochy lva. Je velká! Lev leží jako sfinga a kouká na moře. Okolo jsou louče a jinak je tu tma. všechno je do ruda zbarvený. Billy mě vede blíž k soše a strhává ze mě mokré šaty. Měsíc a hvězdy dneska září mnohem víc než kdy jindy. Vášnivě se líbáme a já z něj po cestě strhávám poslední kusy oblečení. Pokládá mě na teplou pískovcovou sochu a hladí mě po stehnech. Z vlasů mi vypadl bílý ibišek. Plameny olizují naše zpocená těla. Billy se pro něco sehne a mě se na ruce zablýskne prstýnek. Jsem šťastná! Billy mi přiváže ruce i nohy k soše a tím mě ještě víc vzruší!!! Vyleze si na mě a líbá mě všude po těle. Slastí se svíjím, ale nemůžu se moc hýbat... jsem bezbranná, Billy má teď nade vším nadvládu... Je to tak krásný! Koukám na nebe... A v duchu si přeji, ať jsem s Billym šťastná až na věky. V tom spadne hvězda.

Ať každá velká láska skončí jako ta naše. Láska hory i oceány přenáší, jen neztratit naději. Miluju Tě Billy, miluju Tě Dominikánká republiko