Dohodnutý sňatek 2

„Ty jsi určitě Nikolka co?“zeptá se postarší pán jen co chytí dech a přistoupí ke mně.
„Ano jsem“ přikývnu a stisknu mu nabízenou ruku.
„Asi nevíš, nebo možná víš kdo jsem já?“zeptá se mě a já pustím Aničku na zem a záporně zakroutím hlavou.
„Jsem Hanych“ představí se mi pán a v tu chvíli mi úsměv na tváři zmizí.
„Aha“zmůžu se jen na tohle slovo a podívám se na kluka sedícího na mé posteli. Že by to byl...Marek? Jestli je to on, tak...tolik se změnil...
„Ahoj Niky, pamatuješ si mě trochu?“zeptá se mě Marek a dojde ke mně i on.
„Ahoj, poslední na co si vzpomínám je, že jsi mi rozbil všechny moje panenky a já ti vrazila facku? Souhlasí to?“ zeptám se s úsměvem a Marek se hned začne smát.
„Souhlasí a pokud jde o ty panenky..tady máš jednu“ řekne a hned z tašky kterou měl za zády vytáhne menší panenku a podá mi ji. Teď se zase začnu smát já až mi z očích začnou téct slzy.
„Ta je krásná,“užasne Anička.
„Tu máš, klidně si ji vezmi“řeknu se slzami v očích a podám ji Aničce, která ji hned obejme a podívá se na Marka.
„Děkuju“řekneme obě najednou.
„Super, takže seznámení bychom měli, pamatuje si na sebe alespoň trochu a to je hlavní a teď bychom měli dořešit ty další věci“řekne Markův tatínek.
„Půjdu uvařit kávu.“rozhodne mamka a odejde do kuchyně a Markův tatínek nelení a jde hned za ní s tím, že ji pomůže. Takže se ocitneme v pokoji sami...
„Aničko, úkoly napíšeme za chvilku jo? Zatím si běž hrát třeba ven“ navrhnu ji a ona nadšeně souhlasí. Jen co to dořeknu, popadne svou mikinu a vyběhne ven s tím, že půjde za malou Zuzkou a to ji ani nestačím říct, že přijde až za hodinu...chudák Petr...
Najednou jsme si neměli oba co říct a já jsem byla i vděčná mamce, když strčila hlavu do dveří s tím, že je káva hotová tak ať jdeme za nimi. Hned jsem si sedla vedle mamky a najednou jsem cítila to dusno, které je v kuchyni. Ticho, takže kdyby spadl špendlík, šlo by to slyšet, šlo slyšet, jak každý zhluboka dýchá a jak je každý nervózní...
„Takže měli bychom se domluvit na nějakých detailech svatby ne?“promluvil po chvilce Markův otec. Zdálo se mi to nebo mluvil smutně až takovým dá se říct, že skoro pohřebním hlasem?
„Takže asi datum? Kdyby by jste asi tak chtěli datum?“zeptá se tentokrát mamka.
„Mělo by to být do tvých 18 narozenin, kdy je máš?“zeptá se mě Markův otec.
„Za týden.“odpovím jen.
„Co 2 srpna? Všiml jsem si že ještě chodíš do školy, tak ať máš čas na písemky a tak.“ řekne Marek. „pokud ti datum nevyhovuje stačí říct“
„Dobrý klidně může být“ přikývnu.
„Chodíš do školy? Kam?“užasne jeho otec. „myslel jsem, že už máš po maturitě“
„Jsem na podnikatelce“ odpovím a napiju se kávy.
„Aha, takže dál. Datum máme a teď kde. Místo?“ zeptá se a podívá se na nás oba. Jen pokrčím rameny, jako že nevím a to samé udělá Marek.
„Dobře místo vymyslíme a teď svědci.“ řekne hned znovu jeho tatínek.
„Kamarád z práce, kde to i oznámím sám, takže pozvánky nebudou potřeba.“ řekne hned pohotově Marek.
„Nejlepší kamarádka ze školy a tam to taky řeknu“ řeknu stejně jako Marek a oba rodičové jen přikývnou.
„A teď nejdůležitější věc. Kde budete bydlet? Navrhoval bych u Marka, ten má svůj byt a teď si koupil větší, takže ho můžete zařídit společně, tady to nejde je tu málo soukromí a málo místa.“ řekne hned jeho otec.
„Kde bydlíš?“zeptám se, když chytím dech.
„Pár kilometrů odtud, takže se nemusíš bát, že bys ztratila kontakt s rodinou či kamarády. Budeš to mít kousek od školy, takže nemusíš tak daleko dojíždět, pokud chodíš tam kam myslím.“
„Dobře. Ale budu sem jezdit kdykoliv budu chtít!“
„S tím počítám.“ usměje se na mě Marek.
„Kdy se mám nastěhovat?“zeptám se smutně a podívám se na mamku, která má v očích slzy.
„Teď ne. Po svatbě až. Nechci aby ses teď musela stresovat stěhováním a vším kolem toho, myslím, že toho je na tebe už teď moc. Takže počkáme. Já zatím vyklidím svůj starý byt a jak řekl taťka, když se ke mně budeš stěhovat, tak alespoň do našeho nového a společného bytu, který spolu zařídíme.“
„Dík.“ řeknu jen. Zbytek věcí už řešili oni sami. Já tam jen seděla a vůbec nevnímala o čem mluví. Když se mě na něco ptali, tak jsem jen kývla i když jsem nevěděla na co.
Stejně stále nemůžu pochopit, jak to, že to Marek vzal s takových klidem? Copak v sobě dusil vztek a pak když odjeli ho vypustil?! Nebo si mě opravdu chce vzít?! Ne to je blbost, blbost, copak by si mě mohl chtít vzít? Mě? Vůbec...ale copak nemá přítelkyni? Vždyť je pěkný a to ať mi nikdo neříká, že nikoho nemá?? Pamatuji si ho jako malého, rozmazleného kluka, ale teď je z něj pohledný, vtipný...bože...Z blonďatého kluka se stal hnědovlasý, z malého baculatého štíhlý a z rozmazleného? Fajn kluk, který myslí na ostatní...