Dohodnutý sňatek 5

„Ahoj broučku“přivítá mě tentokrát jinak Terča další den ve škole.
„Ahoj, tak povídej co potřebuješ?“zeptám se ji a nachystám si věci na hodinu.
„Jak víš, že něco potřebuju?“zeptá se s neviním výrazem.
„Jsme nejlepší kamarádky od první třídy, takže dejme tomu, že tě znám, takže to vyklop nechtěj abych to z tebe páčila“usměju se na ni, i když je mi jasné o co jde.
„Umíš na písemky?“zeptá se.
„Jako bych to nevěděla, že půjde o tohle..“zasměju se „umím a radit ti budu“
„Jsi zlato díky“ poděkuje mi s úsměvem a pak už jen všichni vstanou, protože dovnitř vejde učitelka na zeměpis a jen co zapíše do třídní knihy rozdá papírky na písemky a mě jde hlava kolem, jaké jsou otázky.
„Hele víš tu 9 a 10?“drcne do mě zase Terča a já ji odpovědi hned nadiktuji.
„Takže vážení máte ještě tak 3 minutky, takže honem“ozve se učitelčin hlas. Rychle dopíšu poslední 12 otázku a odložím pero, na znamení, že mám hotovo. Terča se ještě snaží opsat co nejvíc jde, ale učitelka je opravdu přesná, přesně za tři minuty nám písemky sebere a posadí se za stůl.
„Takže teď vám řeknu známky, některé překvapím, potěším a některé už méně“ řekne škodolibě a vyhledá si správnou třídu a začne hlásit známky.
„Takže Nováková a Novotná“ zastaví se nade mnou a nad Terezou.
„Ano?“zeptáme se obě najednou.
„Pokud jste Nováková napsala písemku na jedna, máte za jedna, protože vy tu jiné známky nemáte a vy Novotná pokud alespoň na dva...no já vám tu dvojku dám, ale pokud hůř tak..“pohrozí ji prstem a Terča jen polkne.
„Snad ta dvojka to bude“zašeptá mi
„Snad jo“usměju se na ni povzbudivě a dál si učitelky nevšímáme, protože se nás známky netýkají a povídáme si o svatbě a dalších věcí které se jí týkají.
„Vždycky jsem se chtěla vdávat na zámku, nevím proč ale je to tak“prozradí mi Terča.
„Já zase v zahradě, plné květin, v altánku a svatbu jsem chtěla mít malou“
„A bude velká co?“zeptá se
„Asi jo. Nevím kolik si Marek pozval kamarádů a příbuzných, ale já zatím vím jen o tobě, mamce a Aničce.“povzdychnu si. „nevím koho pozvala ani mamka nevím nic“
„Všechno se dozvíš neboj“ usměje se na mě.
„Hele a jaký budeš mít šaty? Přemýšlela jsi o tom už? Bílé nebo změníš barvu?“ zeptá se Terča zvědavě.
„Určitě bílé. Nechci mít jiné, budu ráda za obyčejné bílé se závojem a konec. Nechci to přehánět“ pokrčím rameny.
„Kytici? Vsadím se že bílé růže co?“zasměje se a já jen přikývnu.
„Jak jinak“ ujistím ji
„Slečno Nováková a Novotná, co kdyby jste dávali pozor?!“ozve se naštvaný hlas učitelky a my samým leknutím nadskočíme.
„Promiňte“řeknu a mám do dělat, abych zadržela smích a Terča je na tom stejně. Konec hodiny se snažíme být maličké jako myšky, aby nás učitelka neviděla a nenapomínala, ale i tak neunikneme jejím pohledům, takže když konečně zazvoní, oddychneme si obě dvě.
„To zase byla hodina“zasměje se Terča.
„Mě povídej. Hele já si půjdu koupit kávu jo? Nebo pojď semnou“ řeknu
„Dobře ale počkej, vezmu si peníze“řekne a vyloví z peněženky 8 korun a vydáme se na chodbu k automatu, kde je hned naháže a stiskne tlačítko s nápisem velká káva.
„Myslíš, že se s Markem uvidíš ještě před svatbou?“zeptá se mě Terča a vezme si kelímek s kávou a já tam hned nahážu svoje drobné.
„Doufám, to by bylo trochu blbý ne, kdybychom se viděli až před svatbou“zasměju se a jen co vezmu kelímek a otočím se spatřím ho.
„Tvé přání se splnilo“řeknu a bez ohledu na Terču zamířím rovnou k Markovi, který stojí opřený o stěnu u moji třídy a na sobě má policejní oblek, což způsobuje to, že se na něj skoro všichni dívají.
„Ahoj, co tu děláš?“zeptám se.
„Ahoj Niky, nemám tvoje číslo na mobil, tak jsem tě přišel pozvat osobě na oběd“ usměje se na mě.
„Nemusíš mě nikam zvát,“namítnu hned a napiju se trochu kávy.
„Chci tě trochu poznat. Tak v kolik končíš?“ zeptá se
„V půl 3, ale fakt to nejde..“ani nedořeknu větu a Marek mi do ní skočí.
„Takže v půl 3 před školou. Počkám na tebe. Měj se hezky pa“ rozloučí se semnou. Chce odejít, ale pak si na něco vzpomene a zase ke mně přijde.
„Dáš mi číslo na mobil?“
„Určitě“řeknu a hned mu číslo nadiktuji a on si ho zapíše do svého mobilu.
„Tak v půl 3 zatím se měj ahoj“rozloučí se semnou s úsměvem a odejde.