Dohodnutý sňatek 6

„To byl Marek?!“přiběhne ke mně Terča.
„Jo to byl“přikývnu stále zmateně a společně jdeme do třídy, kde stojí všichni u okna a dívají se ven.
„Co se děje?“zeptám se.
„Je tam nějaký policajt. Nevíš co se děje ve škole?“zeptá se mě Lucka a Terča se hned začne smát.
„Co je?“nechápou ostatní.
„Hele on tu byl kvůli mě“řeknu všem a v tu chvíli se po mě všichni otočí a zírají na mě s otevřenou pusou.
„Co jsi provedla?“zeptá se mě Lucka.
„Nic jen...ten policajt, kterého jste viděli...prostě my se za dva týdny bereme a tímto vás i zvu na svatbu“ řeknu jedním dechem a jsem ráda, že jen co to dořeknu, zazvoní.
„Tak to je...“nedozvím se co to je, protože v tu chvíli vejde do třídy učitel a začne hodina při které se na mě všichni dívají a dokonce mi přijde pár dopisů.
JSI V TOM NEBO CO?? poznám písmo Lucky a jen ji jednoduše odepíšu NE.
TAK PROČ SE BERETE? Další vzkaz od Lucky. DOHODNUTÝ SŇATEK, ŘÍKÁ TI TO NĚCO? Zeptám se ji po vzkazu a podám ho Jitce, která ho hned pošle Lucce.
SI DĚLÁŠ SRANDU NE? Zní její odpověď. KÉŽ BY, ALE NE. RODIČE TO UZAVŘELI A MY SE MUSÍME VZÍT. Odepíšu ji a další lístku od ní se už nedočkám, místo toho se na mě vyděšeně podívá a jen zakroutí hlavou. Pak dál pokračuje hodina v klidu...
„Hej je to fakt pravda?“zeptá se mě o přestávce Lucka a přisedne si ke mně na lavici sotva zazvoní.
„Co jako? Že se budu vdávat nebo to, že rodiče uzavřeli smlouvu?“
„O té smlouvě. Vždyť to existovalo bůh ví kdy ale teď? Copak to jde?“ podiví se a to už se ke mně přiřítí další spolužáci.
„Jde. Já se fakt za dva týdny vdávat budu.“pokrčím rameny.
„Tak to je síla jako.“řekne Lucka zděšeně a seskočí z mi z lavice.
„Mě povídej“šeptnu jen. Zbytek dne naštěstí proběhne v klidu, všichni mlčí a nejspíš někde v soukromí, když o tom nevím, probírají můj osobní život. Takže když v půl 3 vypadnu ze školy, docela se mi uleví a před školou mě opravdu čeká Marek, jak slíbil.
„Ahoj čekáš dlouho?“zeptám se jakmile ho uvidím.
„Ahoj vůbec teď jsem přišel“odpoví mi.
„Tak kam chceš jít?“zeptám se ho a rozhlídnu se kolem. Mohla jsem to vědět, mí drazí spolužáci nás sledují...
„Kam chceš jít ty? Já to tu neznám, takže mě někam zaveď“usměje se. Jen přikývnu a společně zamíříme k malé pizzerii, do které chodíme s Terčou na obědy.
„Dobrý den co si dáte?“zeptá se nás mladá servírka, která k nám jen co si sedneme, přijde a hned nám podá jídelní lístky.
„Kofolu a pohár díky“řeknu. Marek si objedná pouze kofolu.
„Tak povídej co tě zajímá?“zeptám se ho.
„Máš přítele? Nechci tě někomu vzít?“ zeptá se
„Ne nemám nikoho“ujistím ho „ale spíš bych se měla bát já ne? Ty máš beztak na každém prstě 10 přítelkyň, takže mám se bát, že na některá z nich skočí?“zeptám se a Marek se hned začne smát.
„Budeš se divit, ale nemám nikoho. Poslední přítelkyni mi přebral brácha a vzal si ji. Teď spolu mají dvě děti a jsou šťastní“usměje se na mě.
„Mám teď blbej dotaz, ale nemůžu si vybavit kolik ti je?“
„Skoro 23 jsem o 4 roky starší, pokud ti jde o věk“řekne
„Neboj matiku ještě umím“usměju se na něj.
„Teď k tvé škole“ řekne a ve mně hrkne.
„Chceš abych ji opustila?“ zeptám se vyděšeně.
„Ne to vůbec!“ ujistí mě „je soukromá že? Takže až si tě vezmu chtěl bych ti všechno ohledně školy platit, protože by mi bylo blbé, kdyby ti to stále platila matka, když budeš mít manžela“
„Nemusíš to dělat“
„Já vím, ale chci. Když si tě vezmu tak budeš moje manželka se vším všudy takže i se školou. Takže ti ji budu platit.“
„Moc děkuju“poděkuju mu.
„Podívej já chápu, že dohodnutý sňatek na fakt hnusnej a já nemůžu pochopit, jak to mohli rodiče udělat, ale když už to udělali, tak bych tě chtěl poznat dřív než si tě vezmu. Chci ti říct, že tě nikdy nebudu do ničeho nutit a budu čekat jen na tvoje rozhodnutí ať je jakékoliv.“ujistí mě hned
„Moc děkuju“usměju se na něj.
„Já teď budu celej víkend pryč, skrz práci, ale hned jak se vrátím ti pomůžu se svatbou a všemi přípravami. Stejně myslím, že přes víkend toho moc nenaděláte, protože všude bude zavřeno“
„Taky si myslím. Takže se po víkendu uvidíme?“ zeptám se
„Určitě.“ujistí mě.
„Budu muset jít vyzvednou Aničku ze školky,“řeknu v půl 4.
„Doprovodím tě pokud chceš“ nabídne mi.
„Ne to je dobrý. Jeď domů, musím si ještě něco zařídit, stejně se uvidíme po víkendu tak co. Ale moc děkuju za pozvání.“
„Nemáš za co“usměje se na mě.
„Ale mám“ řeknu a chci si zaplatit kofolu a pohár, ale Marek mě hned zadrží s tím, že mi to zaplatí.
„Ahoj po víkendu“rozloučím se s ním a vyběhnu z pizzerie a utíkám celou cestou až do školky.
„Dobrý den, omlouvám se, že jdu pozdě.“řeknu udýchaně, když tam vpadnu učitelce, která hned zavolá Aničku.
„Nic se neděje“usměje se na mě. Jak zjistím, Anička tu byla poslední, že by si přece jen Petr pro Zuzku přišel?, napadne mě a přezuji Aničce botičky a uklidím ji zástěrku do její přihrádky.
„Zuzanku si dneska vyzvedl Petr?“zeptám se učitelky a podám Aničce batůžek.
„Ne její maminka“řekne mi učitelka.
„Aha děkuju na shledanou“rozloučíme se obě dva a vydáme se ven a pak rovnou domů. Nemám dneska na nic náladu a to začíná víkend, na který jsem se vždycky těšila, teď vůbec...Zuzku si vyzvedla maminka, Petr ne? Sakra kde je? Mobil má vypnutý, jak zjistím, když se mu pokusím volat a na smsky, pokud si někdy mobil zapne, neodpovídá...to ho tolik vzalo to, že se budu vdávat??