Dohodnutý sňatek 21

Druhý den mě vzbudil, po dvou měsících, budík, který jsem jen vypnula a otočila se na druhou stranu, s tím, že budu pokračovat ve spaní, ale pak jsem si uvědomila, že začíná škola a z postele jsem vystřelila rychlostí blesku.
DOBRÉ RÁNO NIKY, JSEM UŽ DÁVNO V PRÁCI. PŘIJEDU KOLEM 5 TAK DOUFÁM, ŽE SE NĚJAK ZABAVÍŠ. MĚJ SE HEZKY VE ŠKOLE A ZVLÁDNI TO!! přečtu si vzkaz od Marka, který najdu položený na stolku, hned vedle svého mobilu, kde je čas 6:00, což je čas pro sebevraha na vstávání. Hned zruším další budíky v mobilu, které jsem si nastavila, kdyby mě nevzbudil Markův a přejdu do koupelny, která je hned vedle pokoje spojená dveřmi.
Hned si opláchnu obličej a podívám se do zrcadla. Vypadám o trochu líp než včera, pomyslím si. Kruhy pod očima už trochu zmizeli a bledý obličej taky není tak bledý.. hned si stáhnu vlasy do copu, který si udělám nahoře a trochu se nalíčím, abych zakryla svou, ještě tak trochu trvající bledou tvář.
Pak se vrátím do ložnice, kde hned vytáhnu ze skříně rifle s trikem a ve velké rychlosti ustelu postel, protože je mi blbé to nechat jen tak, aby to všechno musela uklidit Martina.
Popadnu kabelku, kterou mám položenou na křesílku, kde mám zkované všechny věci, doklady, klíče od domu, průkazy a vydám se dolů, abych se nasnídala. Celý dům je tichý a já se ani nedivím, protože je sotva půl 7 a kdo nemusí vstávat, tak ještě spí. Jako moje sestra Anička, která dostala pokoj hned vedle naší ložnice, akorát z druhé strany.
„Dobré ráno Martino“pozdravím naši hospodyni a posadím se za menší stolek, který je přímo v kuchyni, protože jíst sama v jídelně, to fakt nechci.
„Dobré ráno paní Hanychová, co budete chtít na snídani?“zeptá se hned.
„Bude mi stačit jen čaj s jogurtem, děkuju“ usměju se na ni a hned si pro jogurt dojdu sama do ledničky, kde si ještě vezmu jablko.
„Jak jste se vyspala? Vypadáte mnohem lépe“
„Díky, dneska to šlo. Postaráte se prosím vás o Aničku? Dneska do školky nejde, tak kdyby jste na ni dala pozor během dne, byla bych moc ráda.“
„Určitě dám.“ujistí mě a postaví přede mě hrnek s čajem.
„Budu se snažit vrátit co nejdřív, ale nic neslibuju, protože nevím jak se to protáhne.“
„To nevadí, my to zvládneme nemějte strach.“usměje se na mě.
„Ahoj“ozve se Aničky rozespalý hlásek ode dveří.
„Zlatíčko, copak tu děláš? Neměla by jsi ještě spinkat? Je brzo“ řeknu a vezmu ji na klín, když ke mně přijde. Hned se o mě opře a zívne si.
„Už se mi nechtělo“řekne, ale mě je jasné, že se ji chce spát až moc, ale spíš chtěla jít za mnou.
„Měla by sis jít lehnout, já stejně za chvilku pojedu do školy“ řeknu ji a oddělám ji vlásky z obličeje, které ji tam spadly.
„Musíš?“zeptá se mě rozespale a já jen přikývnu.
„Zůstaneš tu s Martinkou, která se o tebe bude starat do té doby než přijedu ano? Máš tu ještě Becky, se kterou si můžeš venku hrát“ řeknu ji a ona jen přikývne.
„Aničko, chceš čaj?“zeptá se jí Martina a sestra jen přikývne. Hned vypiju jen svůj a když hodiny ukážou skoro 7, posadím Aničku na židly vedle, protože už budu muset jít na zastávku, abych stihla autobus.
„Musím jít, uvidíme se za pár hodin. Zvládni to tu zlatíčko ano?“řeknu a dám Aničce pusu, která jen přikývne a zase zívne.
„Dejte na ni pozor“ obrátím se na Martinu, která ji právě vaří čaj. Jen přikývne ,že rozumí. Hned popadnu kabelku a vydám se k hlavnímu vchodu, kde si obuju botasky a vydám se ven, směr zastávka.
Konečně když se ocitnu v autobuse, uleví se mi. Sedla jsem si dozadu, k zadním dveřím, abych mohla vystoupit skoro jako první a ještě ke všemu k oknu, abych se mohla dívat ven. Autobus jede až moc pomalu a já mám pocit, že snad každou chvilku usnu. Zastavuje na každé zastávce, kde nastupuje čím dál víc lidí, takže než dojedeme na místo, je autobus plný!!
Vystoupím na nádraží, kde jsme si dali sraz s Terčou a jdu na 6, kam má přijet její autobus každou chvíli. Posadím se hned na lavičku, která tam je a vytáhnu mobil, abych zkontrolovala kolik je hodin. Jestli nepřijdeme první den do školy pozdě. Nás poslední první den školy na střední...
„Nazdar krásko, na koho čekáš?“přisedne si vedle mě starší chlápek a to tak těsně, že cítím, jak z něj táhne alkohol a jeho dech smrdí po cigaretách.
„Na vás ne“odseknu a posunu se dál od něj.
„Škoda, já myslel že jo“ usměje se na mě a znovu se ke mně přitiskne.
„Sakra, nechte mě!“řeknu mě začne hladit po noze.
„Copak nelíbí se ti to?“zeptá se mě a to už naštěstí uvidím autobus, takže hned vyskočím na nohy a stoupnu si dál od toho chlápka, který to nejspíš vzdá a odejde. Když autobus zastaví přede mnou, z obou dveří začnou vystupovat různí lidé, jen stále Terču nemůžu najít..uvidím ji vystupovat mezi posledními a už na dálku září..