Dohodnutý sňatek 26

Jen na něj pobaveně zamávám a nechám ho, aby ke mně přišel, protože už z dálky poznám, že není naštvaný, jelikož se mu jen co mě spatří, objeví na tváři úsměv.
„Neříkal jsem, že budeš ležet?“zeptá se a sedne si vedle mě.
„Sedím to nestačí?“usměju se na něj a nechám se objemnou kolem ramen.
„Už jsem ti někdy řekl, že mě štveš?“
„Hm, myslím, že ne“usměju se na něj.
„Teto!!!“ozve se Danielčin a Sabinčin hlásek. Hned se podívám odkud se ozval a když uvidím moje dvě malé neteře, jak k nám běží, hned se k nim rozběhnu taky.
„Ahoj holky, tolik jste mi chyběli!“řeknu a obě je chytím do náruče.
„Ty mám taky“pošeptají mi do ucha a pevně mě k sobě přitisknou.
„Ahoj Niky“pozdraví mě Val, když ke mně dojde s úsměvem na tváři a já ji hned odpovím stejně. To už k nám dojde i Marek, se kterým se holky i jeho bývalá taky pozdraví a nakonec nás zažene Martina dovnitř, protože nám připravila prý bohatou snídani a navíc venku je docela zima, takže je možnost že zmrzneme.
„Tak povídej, jak se tu máte? Co novýho?“vyzvídá hned Val, když se všichni usadíme do jídelny. Všichni vlastně ne...Anička ještě spí v pokoji..
„No nic právě, jen tady Nikča se šprtá na maturitu ve dne i v noci, u mě v práci všechno při starým. Ale co vy? Povídej“ mrkne na ni Marek.
„No u nás taky že holky.“usměje se Val na Marka a já jen tak tak v sobě udržím vztek. Martina přede mě položí konvici s kávou a mě stoupne do nosu ta vůně, což mi obrátí žaludek znovu o 180 stupňů.
„Je ti dobře?“všimne si Marek. Nestačím ani odpovědět, protože už vybíhám schodu nahoru a zapadnu do nejbližší koupelny, která je hned za rohem. Sotva stačím za sebou zavřít dveře, už se skláním nad záchodech a zažívám to stejné co ráno.
„Ježíši co jsem komu udělala?!!“řeknu a vypláchnu si pusu.
„Spíš s kým jsi to dělala“ ozve se Val hlas ode dveří. Podívám se na ni do zrcadla. Je opřená o dveře a usmívá se na mě.
„Cože? Jak to myslíš?!“nechápu a opřu se rukama o umyvadlo.
„Nech mě hádat jo?“zasměje se „takže, je ti špatně od žaludku, dělají ti zle pachy a vůně, jsi stále unavená, nechutenství k jídlu, potom asi citlivost prsou ne? Musíš často na záchod a teď to nejlepší...nedostala jsi to“usměje se na mě.
„Jak...jak to víš?“zeptám se zatajením dechem.
„Prošla jsem si tím..dvakrát milá zlatá a teď díky tomu mám dule dvě dětičky“ zasměje se a já najednou cítím, jak se mi mění barva v obličeji z červené na bledou.
„Počkej..já to mám z nervů tohle...“zakroutím hlavou a sesunu se na zem.
„Milá zlatá, budeš maminkou“ usměje se na mě.
„To...to jsou nervy...z maturity...“vykoktám.
„Jasně, nervy a pak se z toho vyklube mimino drahá mamino“zasměje se.
„Ne...nejsem těhotná! Nemůžu mít dítě!“řeknu hned zoufale a dám si hlavu do dlaních, kde se hned rozbrečím.
„Mám ti zajet pro test do lékárny ať máš jistotu?“navrhne mi. Hned se na ni s vděčností podívám a přikývnu. „dobře, takže nechám tu holky, postarej se o ně do té doby než se vrátím.“ řekne mi ještě než znovu z koupelny odejde.
Těhotná? Je to možné, abych byla těhotná? Abych čekala dítě? Ne!!!!! nejsem těhotná! Nečekám dítě!!, pomyslím si a znovu mám oči plné slz. Ale co když je to pravda? Co když opravdu ve mně rozte nový život? Co když čekám opravdu s Markem dítě? Panebože co tomu řekne?!