Nekonečná poháka

Jednou....je to už docela dlouho,mne má pětiletá sestřenice požádala at jí povím pohádku.Tak co...neměla jsem nic na práci a tem dětským očkám se prostě nedalo odolat.Kývla jsem na její prosbu a chopila se vypravěčského díla své nejoblíbenější pohádky....karkulky.Ale v tom jsem se spletla sestřenka mě zastavila....prý že tuhle pohádku už zná že chce nějakou jinou.Dobře tedy připoměla mi mojí povahu....vybíravá jako asi nikdo.Spustila jsem tedy vlastní povídku vymýšlela jsem hlouposti a pltla spusty pohádek dohromady.Jenže ona mě zase zastavila a ptala se jesi ta pohádka zkončí.5ekla jsem že ano a ona ihned že takovou nechce...že chce nekonečnou pohádku.Pátrala jsem v paměti ale na nic jsem si nevzpoměla měla jsem dojem že jí neznám.Odešla jsem od sestřenky bez delšího procesu ale její slova mi furt vrtala hlavou.Pár dní na to se mi to zvrtlo s ondrou mím klukem a já mu dala kopačky.A pak jsem pochopila co sestřenka tou nekonečnou pohádkou myslela.Nejdřív se mi to zdálo jako hloupost vždyt je tomu škvněti jen pět let ale všechno mě drželo u toho že mám pravdu.Nekonečná pohádka je přeci láska....nechápete???I když jsem to s ondrou zkončila náš příbšh pokračoval dál v podtextu lásky.Chyběl mi to byla jedna z dalších částí pokračování,zlobil se na mne tedy tu máme další část,chtělaa jsem ho zpátky a tento příběh stále pokračuje....a bude už navždy