dohodnutý sňatek 37

Týden uběhl jako voda a byla neděla a s tím i ten menší večírek, jak mi Marek řekl. Bohužel Marek nemohl v týdnu semnou nikam zajet a tak jsme zajeli s Martinou a i s Aničkou, která nesmí nikde chybět a šaty vybrali sami, bez něj.
„Sluší ti to“usměje se na mě Anička a chytí mě za ruku.
„Děkuju, snad se budu líbit i Markovi“řeknu trochu nervózně. Nikdy jsem nebyla na takovém večírku a nevím vůbec, jak to tam chodí a vůbec jestli jsem oblečená správně!!
„Určitě. Už na tebe čeká“řekne a já jen přikývnu. Anička se vydá jako první dolů a já se ještě chvilku dívám do zrcadla než se vydám za ní. Jdu velice opatrně a pomalu, protože mám boty na podpatku a vůbec na nich neumím chodit, takže mám docela i strach z toho, jak to zvládnu.
Vlasy mi dělala tentokrát Martina, protože se mi nechtěli vyhodit peníze za kadeřnici a Martina mi je udělala stejně suprově jako by je udělala ona. Vyčesala mi je všechny nahoru, do velkého culíku, kde nakroutila prameny, aby se mi vlnili a pár pramínků mi nechala kolem obličeje a taky je na vlnila.
„Už jde?“slyším, jak se Marek ptá Aničky.
„Už“přikývne a já se v tu chvíli objevím na schodišti a oplatím úsměv Aničce, který na mě hodí. Marek to hned zachytí a podívá se nahoru.
Má na sobě černý oblek, takže budeme k sobě skvěle ladit. Pravý opak totiž. On celý černý, zatím co já od hlavy až k botám bílá.
„Vypadáš nádherně“řekne mi Marek a já pomalu sestoupím ze schodů a dojdu k němu.
„Nevím jestli ty šaty jsou správně volený na ten večírek,“řeknu a prohlédnu si je na svém těle. Šaty jsou na ramínka, celé bílé až na zem a zvýrazňují mi víc bříško, které vypadá jako nějaký velký balón.
„Vypadáš nádherně“řekne mi znovu s úsměvem, takže pochopím, že asi jsou.
„Aničko, nezapomeň jít brzo spát! Zítra jdeš do školky, tak ať vstaneš. Řekni Martině, ať všechno zamkne a dá na tebe pozor!“obrátím se na sestru.
„Neboj“usměje se na mě a podívá se na Marka, který na mě stále zírá.
„Co je? Děje se něco?“ zeptám se zmateně a znovu se prohlídnu, jestli se se šatami něco nestalo, nebo jsem si je špatně neoblékla, ale všechno je v pořádku.
„Můžu na tobě oči nechat. Budeš nejkrásnější žena na večírku“řekne a chytí mě za ruku. Jen se na něj usměju, protože vůbec nevím, co na to říct a rozloučím se obejmutím s Aničkou.
„Můžeme?“zeptá se mě Marek a já jen přikývnu. Obléknu si jen jemné sako, které hodlám ihned jen co dorazíme na místo vysvléct, protože se k šatům nehodí, ale zima si poručit nedá...
Nastoupím do auta a hned si zapnu pás, který zapnu stěží, protože bříško už je docela velké a něco s ním už nejde. Ani se nedivím, když jsem někde uprostřed 8 měsíce a za pár týdnů se mají děti narodit!!
„Až budeš unavená nebo se nebudeš cítit, řekni a hned pojedeme domů. Nebudeme tam dlouho stejně, ale kdyby náhodou se něco dělo, hned řekni“ řekne mi Marek v autě a já se otočím na Aničku, která stojí ve dveřích a zamávám ji.
„Dobře.“obrátím se zpátky na něj a zadívám se na cestu.
„Bude tam i Terča“
„Jak to?“zeptám se nechápavě. Kde by se Terča vzala na večírku?! Zvlášť na takovém, kde nemá přítele? Vždyť její přítel chodí na vejšku a teď by měl být na cestě tam, pokud se nemýlím.
„Chodí s Lukášem“pokrčí rameny a já vytřeštím oči.
„S Lukášem?!“
„Taky jsem hleděl. Chodí spolu od té doby, co se potkali v nemocnici, když jsi tam byla.“ vysvětlí mi Marek a já na něj hledím s otevřenou pusou.
„Proč mi to neřekla?“
„Neviděli jste se dlouho tak se nediv“vysvětlí mi.
„Dlouho? Vždyť jsme nejlepší kamarádky! mohla mi něco říct“ řeknu naštvaně.
„Niky, dneska ti to vysvětlí!“ snaží se mě uklidnit Marek, ale já se jen naštvaně otočím dopředu a začnu sledovat znovu cestu..

„Ahoj Marku, ráda tě vidím!“uslyším něčí, pro mě už teď nepříjemný, hlas, jen co vstoupíme do sálu, kde se večírek koná.
„Ahoj Hani, já tebe taky“řekne Marek a já ho probodnu pohledem jen co se na mě podívá. Co se tu děje?! Jaká Hanka!? A proč se zdraví tak bouřlivě?!
„Marku, koho jsi to přivedl? Svou sestru? Měl jsi říct mě, šla bych s tebou hned!“mrkne na něj a pak mě sjede pohledem od hlavy k patě.
„Ne Hani, tohle je Nikola, moje manželka. Niky, tohle je Hanka moje...kolegyně“ řekne a mě neujde jak zaváhal nad tím, co je JEHO!!
„Těší mě“řekne a podá mi ruku. Zřejmě ji neudělalo radost, že mě vidí..
„Jo, mě taky“řeknu jen a ruku ji stisknu. Pak ji rychle pustím, a otočím se na Marka.
„Marku, půjdeš mi pomoct najít něco k pití? Potřebuju se napít a tihle dva taky!“řeknu naštvaně a Marek jen přikývne. Hned mě popadne za ruku, ale já mu ji vytrhnu a vydám se sama naštvaně ke stolu, kde pitím různé druhy skleniček s pitím.
„Niky, je ti něco?“zeptá se Marek jen co popadnu první skleničku džusu.
„Kolegyně?! Kolegyně?!“vykřiknu naštvaně.
„Ano, moje kolegyně“trvá na svém Marek.
„Tomu snad ani sám nevěříš! Jestli mě podvádíš, stačí říct a já můžu odejít! Pokud ti snad překážím!!“řeknu a cítím slzy v očích. Všichni se na nás dívají a když zahlédnu Hanku, jen se na mě usměje a dál se baví!!
„Niky, nepodvádím tě!“
„Ne?! Tak proč jsi tak váhal, než jsi mi řekl, že je to tvoje kolegyně?!“vyjedu na něj a rozklepanou rukou položím sklenici na stolek.
„Niky, jsi opravdu v pořádku?“zeptá se a úplně ignoruje mou otázku.
„Ne! Nejsem v pořádku! Vždyť mě můj manžel, s kterým čekám tyhle děti, podvádí!!“vykřiknu a pak ucítím, jak mi něco teče po noze..
„Niky? Nepodvádím tě, nikdy bych tě nemohl podvést, zvlášť teď když čekáme děti a ani nikdy před tím jsem tě nepodváděl, rozumíš? Miluju jen tebe a tyhle dva a nikoho jinýho! A Hankou jsem v životě nespal!“ řekne a chytí mě za ruku.
„Marku...asi..asi mi..“zašeptám a cítím, jak blednu.
„Co? Je ti špatně?“zeptá se a položí mi ruku na bříško.
„Ne, jen myslím..že budu rodit“zašeptám a vyděšeně se na něj podívám.
„Teď?!“vyděsí se.
„Nemyslím si, že to jde tak rychle, ale možná to bude dneska. Marku...“zašeptám a v tu chvíli se ozve jak nějaká rána, tak ucítím silnější kopnutí.
„Takže a teď všichni na zem!“poručí někdo u dveří.
„Tohle je nějaké představení?“zeptám se Marka a ten jen zakroutí hlavou.
„Nevím, co se děje“pokrčí rameny a pak se ozve druhá rána a v tu chvíli uvidím, jak si všichni lehají na zem a jen jedna osoba u dveří stojí..
„Petře“
„Nazdar krásko, rád tě vidím“pozdraví mě na dálku.
„Co tu děláš?“zeptám se a opřu se na Marka, který mě hned k sobě přitiskne a chytí za ruce. Sakra, proč zrovna teď a tady, mi musí prasknou voda a objevit se můj kamarád s pistolí v ruce!!
„Přišel jsem tě navštívit“pokrčí jen rameny. „na zem!“
„Zvládneš to?“ zeptá se mě šeptem Marek a já jen přikývnu. Marek mi opatrně pomůže sednou na zem a pak si ke mně hned přisedne, aby mě k sobě znovu přitiskl.
„Takže teď poslouchejte! Tamhle vzadu je moje bývalá nejlepší kamarádka se svým manželem, s kterým podle všeho čeká dítě! Takže až dostane rozum a vrátí se ke mně, pustím vás!“zakřičí na všechny Petr a otočí se na mě.
„Až dostaneš rozum, řekni! Zatím si tu budeme povídat a pak dej vědět“usměje se na mě. „tak teď pojďte všichni sem k nám, ať vás mám pohromadě“řekne a všichni se zvednou a přesunou se hned k nám na naši stranu, kde si hned sednou zpátky na zem a zmateně se dívají.
„Marku...musím jít s ním...“řeknu mu šeptem.
„Na to zapomeň!“řekne mi hned.
„Budu rodit. Bolí to čím dál víc! Tady asi těžko můžu rodit!!“zaprotestuju hned. „jsem uprostřed 8 měsíce, nemůžu rodit! Musím jít s ním!!“
„Zapomeň!“sykne.
„Nevydržím to tu!“řeknu a položím ruce na bříško, kde se právě teď děti dožadují, aby přišli na svět! Proč si vybrali tak blbou chvíli?!
„Petře, pusť ji!! Bude rodit, je v 8 měsíci, musí do porodnice! Jinak se dětem něco stane!“řekne Marek a zlostně se podívá na Petra.
„To zvládne“mávne nade mnou rukou Petr.
„Si to zkus ty idiote!!“zařvu na něj a stisknu Markovi pevně ruku. Co se sakra děje?! Proč jsou kontrakce tak rychle za sebou?!Co to znamená?!
„Takhle semnou nemluv!“zařve na mě.
„Nic jinýho si nezasloužíš!! Jsi idiot a idiotem zůstaneš!“zařvu tentokrát já. Najednou se ocitnu tváři v tvář pistoli, jelikož ji na mě Petr naštvaně namíří a já jen čekám, kdy zmáčkne spoušť a všechno ukončí. Vidím, jak zhluboka dýchá, jak se snaží ovládnou, aby to neudělal..
„Uklidni si ji“poručí Markovi a posadí se zpátky na židly.
„Niky, tohle příště nedělej!“řekne mi Marek vyděšeně.
„Něco se děje..mám strach..něco je s dětmi!“řeknu mu místo toho. „potřebuju do nemocnice,“
„Jsem doktor, můžu vás prohlédnou“zašeptá vedle mě postarší chlapík a já se na něj podívám.
„Jste gynekolog?“zeptám se s nadějí v hlase a on jen přikývne.
„V kolikátém jste měsíci?“zeptá se
„Prostředek 8, ale já vím, že se něco děje..něco není v pořádku“zašeptám a nadechnu se pusou, protože mi to dává docela zabrat.
„Držte hubu!“zařve na nás Petr.
„Paní bude rodit, musím jít pomoct!“řekne statečně doktor „jinak umře jak ona tak děti a to by jste asi nechtěl ne?!“
„Co potřebujete?“zeptá se po chvilce Petr a mě najednou dojde, že jsme kápli na jeho slabé místo..
„Musím ji prohlédnou, zjistit jak na tom je, kdy bude asi rodit a pokud někdy teď budu potřebovat všechno nutné, abych pomohl dvojčatům na svět“
„Dobře, dělejte co musíte“řekne a obrátí se na ostatní.
„Přesuňte se na druhou stranu!“
„Opravdu můžu umřít?“zašeptám a vyděšeně a chytím se Marka pevně za ruku. Cítím, jak se mi rozpadl účes a celé šaty jsou mokré, zpocené...
„Ne, ale musel jsem ho trochu vyděsit“pokrčí rameny.
„Díky, to zabralo“oddychne si Marek.
„Au!!!“vykřiknu a pevně stisknu Markovi ruku a stisknu si bříško.
„Co?“vyděsí se Marek.
„Bolí to!!“vykřiknu.
„Potřeboval bych nějaké deky, polštáře a všechno co dokáže udělat pohodlí“řekne neznámý muž.
„Nahoře jsou myslím deky“ozve se Hanka, která má teď až moc bledou tvář.
„Běžte pro ně prosím“poprosí ji a Hanka se hned zvedne. Nejistě se podívá na Petra jestli může a ten jen kývne a tak se Hanka hned rozběhne nahoru. Za chvilku se vrátí i s dekami a nějakými polštáři, hned se ke mně skloní a začne to podávat Markovi a Jirkovi, jak se mi představí muž.
„Díky“poděkuju.
„Niky, promiň..“řekne a já nevím ani za co se omlouvá.
„Pomůžeme ti teď na ty deky si sednou, pak si musíš sundat boty a trochu si vyhrnout šaty“ řekne mi Jirka a já přikývnu.
„Marku, jestli se mi něco stane...postarej se o mou sestru“zašeptám.
„Nemluv hlouposti! Nic se ti nestane!“řekne a chytí mě opatrně do náruče, aby mě mohl položit na postel, kterou poskládali z dek. Pak mi oba vyzují boty, od kterých mě už boleli nohy a pak mi Jirka trochu vyhrne šaty.

„Niky, poslouchej! Niky!!“řekne mi Jirka a klekne si vedle mě.
„Co se děje?“zeptám se.
„Za chvilku budeš rodit, takže se na to musíš připravit. Marku, zůstaneš u ní, že jo?“otočí se na bledého Marka a jen co se na mě podívá, je mu odpověď jasné.
„Jsem tu s tebou“zašeptá mi do ucha a dá mi pusu na čelo.
„Jo, to jsem ráda“řeknu. „co bude s dětmi?“
„Musím zavolat záchranku, aby je hned jen co porodíš odvezli do nemocnice a tam se o ně postarali.“řekne a tuhle větu adresuje spíš Petrovi, který teď, stejně bledý jako Marek, sedí na židly.
„Fajn, ale půjdou jen ty děcka!“
„Dobře“řeknu. „hlavně ať jsou ty dva v bezpečí,“
„Potřebujeme další deky na zabalení dětí, vodu, ručníky, pokud tu jsou a musíme zavolat tu záchranku“ otočí se Jirka na všechny.
„Ručníky jsou na všech koupelnách, deky už tu nejsou a vodu doneseme“ozve se Lukáš a já si ho všimnu teprve teď, jak sedí i s Terčou, kterou drží za ruku daleko ode mě. Je bledá a vypadá, že se každou chvíli zhroutí. Zatím co Jirka volá záchranku, Lukáš jde pro ručníky a Terča pro vodu.
„Dopadne to dobře“snaží se mě uklidnit Marek.
„Musí“přikývnu a opřu se o něj.
„Teď bych prosil, aby všichni opustili místnost, musím mu mít klid a ne čumili, kteří tohle ještě neviděli“řekne Jirka.
„Nikam nejdou!“řekne Petr a i když se s ním začne Jirka hádat, Petr trvá na svém.
„Tak a teď zatlač!“přikáže mi Jirka. Zavřu oči, dám bradu na prsa a pevně stisknu Markovi ruku, kterou mu snad rozdrtím!!

„Tak už jste rodiče“řekne mi Jirka a podá mi jedno z mých děti. Maličkého Marečka, zatím co Markovi podá naši holčičku.
„Máš jméno?“zeptám se Marka a pohladím svého chlapečka po ručce.
„Karin, Natálie, Kristýna, existuje spousta jmen, které jsou krásné“ řekne Marek a já se podívám na naši krásnou holčičku, kterou drží v náručí.
„Natálka“řeknu a podívám se na něj.
„Takže, vítám vás na světe Natálko a Marečku“řekne Marek šťastně a pohladí chlapečka po ručce.
„Niky, je čas“řekne mi Jirka.
„Kam je povezou?“zeptám se ho.
„Do místní nemocnice.“řekne mi Jirka.
„Jestli se jim něco stane..“zašeptá Marek a podá mu naši holčičku. Pak si ode mě vezme Marečka, který usnul a Jirka je odnese pryč. Nakonec dostal svolení je doprovázet.
„Marku, že se jim nic nestane?“zeptám se svého manžela.
„Ne nestane. Za chvilku se s nimi zase uvidíš“slíbí mi a zakryje dekou.
„Takže drahá, teď jsi porodila tak našemu štěstí nic nebrání. Děcek ses zbavila, manžela tě zbavím za chvíli a pak budeme jen a jen spolu.“ zasní se.
„My spolu nikdy nebudeme“řeknu.
„Jak to myslíš?!“zařve na mě.
„Nikdy s tebou nebudu, chápeš to? Mám děti, manžela, rodinu a nikdy je neopustím kvůli někomu, kdo mi zabil matku!!“
„Bože, zas je to tu“vzdychne.
„Ty jsi takovej hajzl“zašeptám. Petr se hned začne smát a najednou na mě namíří pistoli a ve mně znovu hrkne.
„Neříkej mi, že jsem hajzl! Nechal jsem tví děcka propustit!! Nechal jsem, aby je odvezli do nemocnice a tam se o ně postarali!“
„Jo, ale to neomlouvá to, že jsi nám zabil rodiče! Mě otce a jí matku!“zařve na něj Marek a v tu chvíli je zbraň namířena na něm.
„Srali mě no“pokrčí rameny a obrátí se k nám zády. Jen co to udělá, ucítím, jak se Marek nakloní a vytáhne odněkud pistoli, kterou namíří na Petra.
„Marku,“zašeptám jen a v tu chvíli se otočí Petr. Teď na sebe míří oba dva pistole a je jen otázka času, když jeden z nich na druhého vystřelí..
„Ha, bacha na něj“zašklebí se Petr.
„Marku, nedělej to. Marku prosím“zašeptám a on zbraň sklopí. Bohužel tohle přesně Petr čekal a začne se smát, otočí se na ostatní a najednou znovu na něj a pak se ozve rána..
„Marku!!!“vykřiknu a vrhnu se k němu.
„Niky...“zašeptá jen. Bílá košile, kterou má pod sakem se mu barví na červeno od krve..
„Panebože...Marku, mluv na mě!“vykřiknu. I když je mi zle, bolí mě celé tělo, jsem u něj. Držím ho pevně za ruku a brečím.
„Miluju tě“řekne mi a podívá se mi do očí.
„To já tebe taky!“řeknu a přitisknu svoje rty na jeho. Pak se rozklepaně odtáhnu a znovu se na něj podívám.
„Řekni Markovi a...Natálce...a taky Aničce...že je moc miluju“řekne
„Řekneš jim to sám!“řeknu a on se na mě usměje jen.
„Marku, teď mi nemůžeš umřít, teď ne!! Nemůžeš mě tu nechat samotnou!! Nemůžeš slyšíš! Marku, panebože..miluju tě, tak moc tě miluju!!“vykřiknu.
„Já taky, od první chvíle co jsem tě viděl,..když jsi vyskočila z okna od té doby tě miluju“řekne mi a stiskne mi ruku. Pak mi to nedá a otočím se na Petra, který stojí za mnou a míří mi na záda..
„Teď už mě klidně střel“zašeptám a čekám na výstřel, který přijde v momentě. Čekám, na ránu na svém těle, ale místo toho uvidím, jak se Petrovi podlomili kolena a spad na zem. Za ním stála s pistolí v ruce Terča. Petr se jen ušklíbne a pak padne na zem.
Rozbrečím se ještě víc. Panebože, copak to muselo takhle dopadnou?! Muselo?! Musel být zabit můj nejlepší přítel mou nejlepší přítelkyní?! Musel?! Muselo se tohle všechno stát?!!!
„Marku, je po všem“obrátím se na Marka vedle sebe.
„Já vím Niky, já vím...miluju tě“zašeptá a pak zavře oči.
„Né!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“vykřiknu a padnu mu na hruť.
„Miluju tě, Marku, miluju tě“zašeptám.