dohodnutý sňatek 38

O 3 POZDĚJI

„Paní Hanychová!!Paní Hanychová!!“slyším křičet Martinu a pak ji uvidím, jak vybíhá z domu s nějakou obálkou v ruce.
„Martino, co se děje?“zeptám se a projdu bránou k domu.
„Přišel vám dopis!!“řekne mi radostně a podá mi ho. Podívám se na Aničku vedle sebe a rozklepanýma rukama dopis otevřu. Po přečtení rychle zavřu oči a když znovu otevřu, mám je plné slz.
„Tak co?“zeptá se mě Anička.
„Přijali mě!!“vykřiknu radostně a v tu chvíli mi Anička padne do náruče a pevně mě obejme.
„Gratuluju!!“řekne i Martina.
„Děkuju!! Panebože, přijali mě! Nemůžu tomu uvěřit!“ řeknu se slzami v očích a podívám se na přicházejí postavu ze zahrady i s Natálkou a Marečkem.
„Mami!!“vykřiknou hned oba a rozběhnou se ke mně. Hned je oba chytím a nechám se obejmou a dát si velkou pusu na tvář. Pak se podívám na Marka, který stojí opodál a jen se usmívá.
„Co tomu říkáš? Můžu nastoupit? Zvládneme to?“ zeptám se ho a pomalu se k němu vydám. Jen se na mě usměje a já se k němu rovnou rozběhnu. Chytí mě do náruče a zatočí se semnou na místě, kdy já se začnu strašně smát.
„Zvládneme to.“usměje se na mě a políbí mě.
„Marku, dneska jsem ti něco neřekla“řeknu když mě pustí a postaví na zem.
„Co?“zeptá se s úsměvem.
„Miluju tě.“řeknu s úsměvem.
„Já taky Niky, já taky“řekne a znovu mě políbí.
„Mami!!Tati!!“vykřiknou dvojčata a rozběhnou se k nám. Každý z nás chytí jedno, kdy já Natálku a Marek Marečka, do náruče, přičemž mě ještě k sobě Marek přitáhne.
„Bože, jsem tak šťastná“zašeptám a dám Natálce velkou pusu, kterou pak musím dát i Marečkovi.
„Počítám se ještě do vaši rodiny?“zeptá se Anička, která stojí opodál s úsměvem.
„Ty tam patříš stále Aničko, budeš a navždy budeš“usměju se na ni.
„Co se tu slaví?“ozve se od brány Terčin hlas.
„Teto!“vykřiknou dvojčata a v mžiku jsou na zemi a rozběhnou se k Terči a Lukášovi.
„Opatrně, dávejte pozor na moje už větší bříško“usměje se Terča a dvojčata obejme. Podívám se na ni a musím se usmát. S bříškem a prstýnkem na ruce ji to sluší. Už je to pravá paní..
„Tak co se slaví?“chce hned vědět.
„Vzali mě na školu“vysvětlím ji.
„Ježíši to je skvělé!“zaradují se hned oba. Všichni se vydáme do zahrady, kdy dvojčata s Aničkou běží první a my za nimi.
„Niky? Můžeš na chvilku?“zeptá se Marek a já přikývnu. Hned mě vezme za ruku a táhne pryč, daleko do zahrady. Vím kam mě bere..na naše místečko..
„Miluju tě Niky, jsi to nejlepší, i s dvojčaty, co mě potkalo. Jsem tak rád, že to takhle dopadlo, jsem tak rád, že tě mám..rád, že mám vás všechny..“řekne a otočí mě k sobě.
„Já taky. Marku, nikdy jsem si nemyslela, že to takhle dopadne, ale teď jsem šťastná. Miluju tě a navždy budu“ zašeptám.