Jedna velká lež jménem život...

„Mami, opravu musím jet?“ zeptám se své mamky snad po tisící na stejnou věc a ona mi snad po tisící odpoví stejně: Ano, musím jet!
Naštvaně jsem si hodila poslední zbytky oblečení do tašky, zašklebila se na mamku, abych ji ukázala jak moc mě ta její dovolená štve a práskla sebou dveřmi od koupelny, kde jsem si plánovala dobalit zbytek věcí.
„Nepráskej dveřmi, nebo ti prásknu já!!“uslyším mamčin hlas přes dveře. Asi jsem ji pořádně naštvala, když takhle na mě zakřičela, ale taky kdo by se nenaštval..jako v 17 jet na dovolenou s mamkou a s mladší ségrou jako ten největší blbec na světě, kterej nemá nic jinýho na práci, než mít za zadkem svou mámu a ségru..bože!!! no ještě štěstí, že s námi nejede táta, to už by na mě bylo moc. Stačí mamka...jen z té představy mi naskakuje husí kůže po celém těle...brrrr...
„Já prostě nejedu!“slíbím si sama sobě, když naštvaně rvu do své kosmetické taštičky make-up a další věcičky, které mi alespoň prázdniny trochu zpříjemní..snad...Bohužel je mi jasné, že i kdybych si teď slíbila, že já nevím co, právě mě totiž nic nenapadá, tak to stejně nesplním, protože znám svou mámu...
Jak já závidím ostatním kámoškám, že nemusí jet na dovolenou s rodiči, i když já jedu jen s jedním, že? Ale i tak..otravovat se tam s ní a ještě se ségrou celých 14 dní? Ježiši to nepřežiju!!!

„Patricie, vylez! I jiní lidi v téhle domácnosti potřebují koupelnu!!“ zabuší mi mamka ráno na dveře od koupelny, čímž mě má milovaná mamka probere k plnému vědomí.
„Díky za budíček!“ odseknu a odemknu dveře, aby tam mohla mamka i s Hanicí, opicí, jak já ráda říkám o své o 5 let mladší sestřičce, vlézt. Hanka na mě hned vyplázne jazyk, což já jako rozhodně nemůžu nechat jen tak, takže ji zatahám za její úžasně dlouhý cop. Hanička hned začne pištět, což mamku ještě víc naštve, protože mi hned nadá, že prý když jsem už 17-ti letá slečna, měla bych mít rozum a Hanka hned na to dodá, prý že můj rozum radši nedošel a ani nedojde a mozek utekl za ním...no prostě ségra k popukání fakt....nebo lépe řečeno, ségra na zabití!!!
Rychle zapadnu do svého pokoje, protože nechci schytat další urážky na svou osobu a začnu se oblékat. Popadnu hned první džíny, které mi padnou do rukou, černé triko, přes rameno si přehodím svou tašku, kde mám věci na cestu, abych se náhodou v autě nenudila, což určitě budu, jelikož znám mamku se ségrou a takhle vpadnu do kuchyně, kde na mě ty dvě už čekají.
„No jasně, zase pozdě“zašklebí se na mě ségra. Jen na ni vypláznu jazyk a nevšímám si mamky, která po mě hodí varovný pohled. Zamířím za ségrou na chodbu, kde si na dobrá duše obouvá už svoje tenisky a samozřejmě, že zase zaclání mě!!
„Uhni!“utrhnu se na ni a drcnu do ni tak, že Hanka málem spadne.
„Co děláš?!“vyjede na mě a chytí se rukou země.
„Obouvám se“pokrčím rameny a popadnu svoje vysoké botičky, které nahání spoustě lidem hrůzu a posadím se na botník, kde mám v plánu si botky v klidu obout. Bohužel klid mi není dopřán. Přijde se obouvat i mamka, Hanka si začne stěžovat a já už radši vyklízím pole, tím, že popadnu botky a jdu se obout na chodbu, kde snad ten klid najdu. Bohužel taky ne. Sousedi mají menší výměnu názorů, takže to v překladu znamená, že se hádají na celý panelák. Tak zase žádný klid.
S povzdechem si vyslechnu, jak soused, který je už beztak, tak v brzkou hodinu ranní namol, řve na svou ubohou manželku, která se snaží pro něj udělat první poslední a stejně to nestačí..prostě chlapy no..nic jim není dobrý, nic jim nestačí..chudák Šárka. Je o pár let starší než já a už je vdaná za takovýho..no radši nemluvit za koho..Šárka se vlastně musela vdávat, protože s Honzou, tím blbcem, čekala malou Anetku. Bohužel její manželství není šťastné, stejně jako mých rodičů.
Moji rodiče se rozvedli, když mě bylo 15 let a ségře 10. Což jsou ani ne dva roky, ale musím říct, že když se rodiče rozvedli, začali spolu vycházet líp než když byli spolu. Bohužel hlava tupá, moje sestra, to nechápe. Chce mít rodiče pohromadě. No já sice taky, ale kdo má furt poslouchat hádky, které mezi nimi byli? Takhle je to lepší..o hodně..ale vysvětlete to mé sestře...
„Patricie, co tam děláš? Sedíš na vajíčkách?“ozve se zamnou, zmiňované hlásek. Jak já ji nesnáším!! A stejně tak sví pitomí jméno..Patricie!!
„Jé, ty žiješ? Já myslela, že jsem tě právě zasedla“
„Si blbá“sykne a proběhne kolem mě dolů.
„Si blbá“zopakuju po ni a snažím se napodobit její hlásek, což se mi skoro povede.
„Zlatíčko, pojď mi pomoct“vykoukne mamka ze dveří a řekne mi jen co mě uvidí. Už vím, proč ta zmije jedna malá tak rychle utíkala dolů..aby nemusela tahat věci dolů!! To je potvora...Ví, kdy má zmizet, ale tohle ji nedaruju!! tahat se s jejími věcmi, to teda ne fakt...
„No kde jsi tak dlouho?“usměje se na mě moje milující sestřička a já ji jen probodnu pohledem, praštím s její taškou o zem a naštvaně po ní hodím klíče od auta, ať alespoň odemkne, když už nic.
„Sklapni a odemykej!“přikážu ji naštvaně. Hanka jen vyplázne jazyk, ale rychle odemkne auto, abych mohla naskládat všechny potřebné věci do kufru. Stejně nechápu proč sebou bereme tolik nepotřebných věcí? Ale tak co by ne, auto to uveze, ale já už to tahat nebudu. Hlavně ne ségry tašky, které váží snad tunu!! nechápu co taková 12-ti letá holka potřebuje?? Nic, jen spát, jíst a dál prostě nic...hotovo šmytec...
„Uhni dopředu jdu já!“drcne do mě Hanka, když mám v plánu si sednou dopředu, kde bych si užila cestu v klidu a ne vzadu, kam by na mě furt vejrala ségra a šklebila se. Takhle to můžu dělat já...bohužel už asi ne...
„Fajn blbe!“ vzdám se a zapadnu na zadní sedačku. Naštvaně zavřu dveře a neujde mi ségry pohled, který na mě hodí. Je plný vítězství. Potvora jedna!! tohle ji fakt nedaruju!! Ještě bude litovat!!