Jedna velká lež jménem život...(2)

„Tak holky a jedeme!“řekne mamka zvesela a za chvilku už vjíždíme na silnici. Nechápu, kde se v ní ten elán bere fakt jako..takhle se těšit na dovolenou, i když ví, že bude stát za nic? Alespoň podle mě..i ségra je nějaká divná prostě..těšit se na dovolenou, no ale v jejím věku jsem se asi taky těšila, i když teď mě to už štve. Nejradši bych jela alespoň na víkend třeba s Romanem, ale to mi maminka prostě nedovolí...ne musím jet jako hodná holčička s ní a ségrou!!!
„Mami zastav, musím na záchod!“řeknu mamce asi po půl hodince jízdy, když uvidím v dálce na dálnici benzínku.
„Zase otravuje!“vzdychne Hanka ve předu.
„Zalez skřete!“poradím ji.
„Holky, nehádejte se! Copak sis nemohla zajít doma, než jsme vyjeli Páji?“ informuje se mamka.
„Ne, protože než jsem stihla něco udělat, jste mi tam vlezli!“ protestuju hned. Ježiši, život je tak nespravedlivej...
„Dobře, máš 5 minut!“ řekne mamka a zajede k odbočce, která vede k zmiňované benzínce.
„Super, možná za těch 5 minut tam stihnu dojít!“odseknu mamce.
„Mami, já si tam něco dojdu rovnou koupit jo na cestu? Když už máme tu zastávku“ vzdychne Hanka.
„Dobře, holky ale pospěšte si ať jsme na místě co nejdřív“vzdychne mamka a zaparkuje autíčko. Hned vyběhnu z auta, aniž bych se starala o ségru či mamku, ale ještě zaslechnu jak se mamka rozhodne, že půjde taky.
Skvělý, takže rodinka musí být vždycky spolu fajn, pomyslím si a rychle vběhnu dovnitř benzínky a najdu si cedulku, která ukazuje směr záchody. Ještě slyším, jak dovnitř vejde Hanka s mamkou a dál se o ně nestarám.
Když vylezu z kabinky, zapnu si pásek, ozve se zvonek u dveří, který označuje že někdo vešel dovnitř. Vím jak zní, mě se taky ozval když jsem vběhla dovnitř. Nebylo by na tom nic divného, kdyby se hned po tom zvonění neozval křik a pak něco, co mi vzalo dech...výstřely..několik výstřelů po sobě, po nichž nastal klid. Naprostý klid. Ticho, které by přerušilo i spadnutí špendlíku..
„Dělej, vezmi ty peníze ať vypadneme než si nás někdo všimne!“ slyším něčí hlas. Panebože, vždyť ten hlas...ten hlas, je mi tak povědomí.. já ho znám...vždyť ten hlas je..
„Hele brácha, dělej než někdo přijede“ ozve se pro mě další hlas, který znám a já mě se podlomí kolena. Tohle není možné, tohle ne..tohle je jen obyčejný sen, sen, ze kterého se probudím. Obyčejná noční můra...vždyť teď bych se měla probudit...teď právě teď!!!
„Jirko, musíme vypadnou!“probudí mě hlas z přemýšlení. Sedím pod umyvadlem, kolena si tisknu k sobě a po tváři mi tečou slzy proudem..panebože, oni přišli vykrást benzínku?! To jsou idioti!!
„Jsou všichni mrtvý?“ujišťuje se Jirka. Mrtvý?! Moje matka, sestra..mrtvý?! Ježíši, tak ať se sakra už probudím!!! tohle už je fakt blbej sen!! blbá noční můra!! Mrtvý...moje mamka...moje sestra...mrtvý?! Ne tohle je sranda, tohle je vtip, tohle je sen!! Musí to být!!!
„Jsou“souhlasí hned. „hele vypadneme“
„Dobrej nápad“ řekne hned Jirka. Za chvilku už slyším znovu zvonečky u dveří, jak oba dva odchází, alespoň si to myslím..ještě chvilku počkám, protože mě chvilku trvá než se vzpamatuju a pak se postavím na chvějící se nohy. Mám pocit, že se každou chvilkou zhroutím, že snad spadnu na zem, že omdlím!!
„Panebože“vydechnu, když otevřu dveře od záchodu a spatřím to, co by nikdo nechtěl. Tohle znám jen z filmů, jsem snad ve filmu? Dělá si ze mě někdo srandu? Ne, nedělá..Projdu kolem jedné paní, která má kolem hlavy kaluž krve a rozběhnu se k mamce a sestře, které leží dál na zemi a taky mají kaluž krve kolem sebe.
„Mami, Hani!!“vykřiknu hned a popadnu sestru do náruče.
„Paji..“zašeptá jen Hanka a pak její hlava spadne stranou..
„Né!! Hani, je tohle ne!! tohle mi nesmíš udělat!!!“vykřiknu a přitisknu si ji k sobě do náruče. Tisknu ji k sobě a houpu se s ní dopředu a dozadu. Stále tomu nemůžu uvěřit..ti zmetci!!!
„Mami!!“vykřiknu najednou, když ucítím, jak mě mamka chytla za ruku. Hned se k ní natáhnu i s Hankou a tentokrát už se ani nesnažím slzy z obličeje stírat. Nemá to smysl. Setřu je, ale ony se tam objeví znovu..
„Paji...“zašeptá s námahou. Pak chce ještě něco říct, ale hlas ji selže.
„Mami, mám tě ráda, moc ráda a omlouvám se za všechno!!“řeknu se slzami v očích. Stále svírám Hanku v náručí a mamky ruku. Mamka mě jen lehce stiskne, věnuje mi poslední úsměv a pak zavře oči.
„Ne!!!!! mami!!!!“ vykřiknu a i s Hankou si je k sobě přitisknu. Brečím a vůbec nevnímám jak dlouho. Sedím uprostřed té spouště a nevím, jak se dovnitř dostali policisté. Nevím, jak jsem se dostala pryč od těla mamky a Hanky a dokonce ani to, jak jsem se dostala do policejního auta s dekou okolo těla a mladou policajtkou po boku. Nevím nic...stále jsem měla před sebou svou mrtvou mámu, která mi zemřela v náručí, stejně jako má 12-ti letá sestra...