Zakázaná láska? (42 část)

Prosinec se přehoupl neuvěřitelnou rychlostí, možná díky Vánocům, které jsme slavili s rodinném kruhu, stejně tak jako Nový rok. Mamka pozvala pár svých přátel, aby s námi Nový rok oslavili a zároveň ji pochválili nejmladší dcerku naší rodiny Barunku, která většinu dne jen prospala.
Tomáš s Angelou probírali detaily svatby, která se neuvěřitelně blížila. Angela si na internetě vybrala opravdu krásné šaty, takové, které ji závidím i já, to se musím přiznat a zároveň vybrala i šaty pro Kristýnku, která sice trvala na tom, že si vezme šaty z minulé svatby, ale nakonec ji Angela přemluvila. Mě řekla, že si mám šaty vybrat podle svého, protože by se to těžko objednávalo, když mi rozte neustále bříško. To jsem ji dala za pravdu, ovšem já jim všem ještě neoznámila jeden menší detail. Že na té svatbě vůbec nebudu..
Zatím co mamce se ty kila, která přibrala během těhotenství, usadila i na bocích a bříšku, já to všechno nosila v bříšku před sebou, což byla moje jediná radost, ale to jak to shodit dolů, to už jsem nevěděla, ale doufala, že to nějak půjde.
Naďa s námi strávila oba dva svátky, i když rodiče se tomu bránili, přece prý nebude otravovat, ale nakonec ji tu nechali. Za což jsem byla ráda..probírali jsme různé věci ohledně školy a dokonce jsem ji řekla i pravdu o tom, že Tom všechno ví a nakonec i o odjezdu do Irska s Radkem. Jak se to dozvěděla, vyhrkly ji slzy s tím, že ji to nemůžu udělat. Zatím co ona plakala, Radek se radoval a začal nám plánovat život. Jak si to tam užijeme, jak to bude super, když budeme my tři pohromadě a já jen tiše poslouchala, protože jsem k tomu neměla co dodat..
Bylo mi líto mamky, které hned vyhrkli slzy do očí, když jsme ji tuhle novinky oznámili, bylo mi líto Kristýnky, která utekla s pláčem nahoru, Toma, který ovšem vypadal..ani nevím jak, Karla, který utěšoval mamku, ale nejvíc mi bylo líto mě..že jsem neuměla říct pravdu, že jsem se k problému nepostavila čelem a místo toho začínám utíkat.
„Tak co? Myslíte, že to bude dobrý nápad?“ zajímá se Angela, když nám ukáže, jak přesně si představuje svou vysněnou svatbu snů. Budou se brát u nás, tak jako mamka s Karlem, ale zatím co jejich svatba byla v létě, v horku, kdy se člověk potil, teď se bude třást zimou. Angela chci totiž svatbu v zimě..
„Super“řekne mamka nenadšeně a vydá se dovnitř. Jen souhlasně přikývnu s tím, že je mi zima a jdu za ní. Angela se tam ještě rozplývá nad tím, jak to bude krásně vypadat, ale jediný, kdo ji poslouchá je Tomáš. Ostatní se vypařili domů.
„Kdy odjíždíš?“ přinesla si ke mně Kristýnka.
„Jen co se malej narodí“ odpovím a přitáhnu si ji na klín.
„A to bude?“ zajímá se.
„Asi za dvě měsíce se narodí malej, tak možná tak týden, dva po tom“
„Přijedeš někdy?“ zajímá se smutně a já jen přikývnu.
„Přece bych tě tu nenechala samotnou! Přijedu jak jen to půjde, někdy přijedu já, někdy přijedeš ty“ usměju se na ni, ale ani to ji k radosti nepřidá.
„Nechci, abys odjížděla“ řekne mi smutně a přitiskne se ke mně. Já bych toho nechtěla, Kristýnko, pomyslím si, ale nahlas nic neřeknu.
Večer si sednu ke stolu, ze kterého vytáhnu papír s tužkou, rozhodnuta konečně napsat pravdu.
„MILÝ TOME,“ ne moc blbý, rychle to škrtnu a vyhodím papír do koše. „TOME, ANI NEVÍM, KDE ZAČÍT, ALE CHCI TI ŘÍCT JEN JEDNU VĚC. NIKY JSEM TĚ NEPŘESTALA MILOVAT, ANI KDYŽ JSI MI TOLIK UBLÍŽIL..“ napíšu a přečtu si to po sobě. Jo, to by šlo..začnu psát další větu, další a další..nakonec popíšu celé dvě stránky a pečlivě skovám dopis do obálky, kterou skovám zase pod polštář, kde bude určitě v bezpečí..tak a je to, snad mi to odpustí a pochopí mě, pomyslím si, když si lehnu a zadívám se na strop.
Radek odjel na konci ledna do Irska, aby se tam podíval po nějakém bytě a zařídil si v práci svůj nástup. Zatím co Angela s Tomem plánovali svatbu, na kterou se oba těšili, ale já měla ten dojem, že Tom to předstírá, já se začala těšit na další měsíc, protože ke konci jsem měla termín. Podle paní doktorky jsme oba dva v pořádku a chlapeček se těší moc na svět. Sice nevím jak to poznala jen z ultrazvuku, na který mě jednou doprovodil Tomáš, ale možná měla pravdu. Alespoň jsem usuzovala podle toho, jak moc malej kopal. Jenže lepší je, když kope a takhle o něm vědět, než aby se nic nedělo.
„Pomalu bych se měla začít balit, Radek říkal, že kolem šestého, abychom sbalili věci a zase se tam vrátí, aby je dal do bytu..“ řeknu jen tak u večeře.
„Rozmyslela sis to s tím stěhováním dobře?“ zajímá se mamka.
„Snad jo mami, jestli jsem udělala chybu, tak se to dozvím až tam.“ pokrčím rameny.
„Takže ty tu nebudeš na svatbu?“ zeptá se zklamaně Angela a já ji skoro až uvěřím, že je opravdu smutná z toho, že nebude mít na svatbu tu, co čeká s jejím snoubencem dítě.
„Ne, naplánovali jsme si den odjezdu v ten, kdy se bereme. Radkovi se to jinak nehodí“ zalžu hned.
„Škoda, opravdu.“povzdychne si smutně „takhle přijdeš o všechnu tu krásu“
„Budou fotky, podívám se na ně“
„Ale i tak. Bez tebe to nebude ono“
„Ještě chvilku tahle mluv a já ti snad uvěřím to, že to myslíš vážně“ zasměju se a Tom se jen usměje.
„Ale já to myslím vážně! Nebudeš chybět jen mě, ale i ostatním víš!“
„To je fakt“ řekne smutně Kristýnka, která se jen trvá v jídle. Nejspíš na něj nemá chuť nebo prostě hlad, ale spíš bych řekla, že ji něco trápí a proto je taková. Vlastně je taková, od té doby, co jsem oznámila, že odjedu s Radkem pryč.
„Nic, půjdu nahoru, jsem unavená. Díky za večeři mami“ řeknu a chci odnést talíř, který je stejně jako u Kristýnky jen rozvrtaný, do kuchyně, ale mamka mě zadrží s tím, že to mám nechat.
Pomalu se tedy vydám do pokoje, který se stal za poslední dva měsíce spíš obchodem, protože tu mám najednou moc věcí pro malého. S Tomem, který trval na tom, že to všechno nemůžu koupit sama, jsme koupili společně postýlku, která je už i poskládaná, druhou na kolečkách do obýváku, která je ovšem ještě v krabici. Pak i když jsem protestovala, mi mamka koupila autosedačku, přišel mi kočárek, který je tedy zatím u Nadi, protože ho podle pověr nechci mít doma než se dítě narodí, ale i bez nej je tu spoustu věcí..velký plyšový medvídek, sedí opřený o mou skříň a vděčím za něj Nadi, která mi postě řekla jen to, že když ho viděla, tak ho tam nemohla jen tak nechat. Další hračky jsou poskládány kolem něj, takže je tam takové malé hračkářství. Pár oblečků, které jsem dostala na Vánoce pod stromeček od holek ze školy, od mamky, nebo které jsou koupila sama, tak ty zabrali poličky v mé skříni, stejně jako dudlíky..
„Možná by jsi měla zůstat“ ozve se za mnou Kristýnčin hlas.
„Já vím, jenže nemůžu“ zakroutím hlavou. „slíbila jsem Radkovi, že s ním pojedu, ale i kdybych tu zůstala, tak to stejně bude na nic. Tom se bude ženit s Angelou a co já tady sama?“ otočím se k ní.
„Máš tady mě a zbytek rodiny“
„Jenže já potřebuju i něco víc, než to. Malej bude potřebovat tátu a nebude se jen chtít dívat na jeho tatínka, jak je šťastnej po boku někoho jinýho a já taky ne.“
„Jenže ty Radka nemáš ráda“ konstatuje Kristýnka.
„Ne, nemám, ale časem se to třeba poddá“ pokrčím rameny.
„Ach bože, ty jsi trdlo. Nic já musím jít se ještě učit, ale opravdu si to s tím odjezdem rozmysli..nebudeš chybět jen mě, ale ještě někomu“ zašeptá tajemně.
„Já vím, Angele“ povzdychnu si a otočím se zpátky k oknu, ze kterého jsem sledovala hvězdy. Uslyším jen zavření dveří a znovu se ocitnu sama. Nakonec se rozhodnu pro rychlou sprchu, protože moje vlasy by opravdu potřebovali už umýt a tak popadnu pyžamo a už valím.
Vlasy sprchu přivítají, stejně jako zbytek těla, akorát nevím proč, ale malej se najednou rozkopá, že musím sprchu zkrátit, jelikož je to až bolestné. Rychle si obléknu své pyžamo, které jsem dostala na Vánoce, obuju papuče a šup rychle do pokoje, abych mohla zalézt do postele. Jenže ta je obsazená..