Změna v životě baletky (1)

Propnout špičky, vypnout tělo do bezchybného prutu, zvednout hlavu, úsměv, otočka. Nejúspěšnější baletka právě dotančila jedno ze svých nejpovedenějších sól, ze všech stran k jejím uším doléhá zasloužený potlesk obecenstva. V některých řadách začnou stoupat lidé, až za chvíli stojí celý sál. Ladně se ukloní, jak se k baletce jen hodí, pokyne a zvedne si růži, která dolétla k jejím nohám. Neví, kdo ji hodil, ale cítí, že pěkně voní. Naposledy se ukloní a po bezchybném výkonu odtančí spokojeně do zákulisí.
Amélie se vzbudila. Zase ty sny. Opatrně nazdvihla hlavu z polštáře, překulila se na pravý bok, aby si rozsvítila lampičku, a podívala se na budík – 4:18. Zašklebila se a dopadla hlavou zpátky na polštář, v tuto dobu většina normálních lidí spí a ona se vzbudí kvůli snu. Její oči se zatoulaly doleva na stěnu s plakátem – výjev oblíbeného baletního vystoupení, ve kterém sama hodně dlouho tančila hlavní roli. Proč to všechno, začalo se jí v duchu zmítat plno myšlenek. Začala sama přemýšlet, co se vlastně stalo. Levou ruku natáhla přes sebe doleva, aby zhasla, stulila se do klubíčka a přitiskla k sobě malou plyšovou myšičku. Byl to dárek z posledního vystoupení, na kterém tančila. Tančila sólo a myšička jí dolétla k nohám. Brala to jako tu největší poklonu a tohoto malého dárečku od neznámého člověka si velice vážila. Zavřela oči a začala vzpomínat na dobu před dvěma roky. V té době byla velice úspěšnou baletkou a kdyby chtěla, měla před sebou i velice slibnou kariéru v tomto oboru. Jenže pak skončila. Velice dlouho se rozhodovala, nechtěla, ale musela. Zkrátka se jí nelíbilo, jak po ní vyžadovali, aby pořád hubla, přitom věděla, že by se dostala na hranici anorexie. Naštěstí měla Amélie svou rozumnou hlavu a podporující rodinu – stáli za ní, ať se rozhodla jakkoli. Podporovali ji vždy, byli si plně vědomi toho, že moc dobře ví, co dělá. To byl důvod, proč skončila, přestože ji to nesmírně bavilo a naplňovalo. Samozřejmě nechtěla skončit úplně, proto si tančila jen tak sama doma. Balet ji bavil nejvíc a nechtěla se přihlašovat do jiného tanečního kroužku. Navíc, v jejích tehdejších 15 to stejně nemělo moc cenu a s jejím baletním vycvičením by se těžko přizpůsobovala. Našla způsob, jak by ji to dál naplňovalo – tančila pro potěšení rodiny a sebe samu.
Amélie se zmítala chvíli ve snech minulosti, ale přesto za chvíli otevřela oči. Může vzpomínat, ale rozumně. Stejně se to nikdy nevrátí, alespoň má pěknou vzpomínku a musí žít přítomností. Otočila hlavu znovu doprava a podívala se na budík – na čas celkem viděla, přes závěsy jí do pokojíku začínalo prosvítat sluníčko. 6:53 – no, možná bych mohla pomalu vstávat, pomyslela si. Jsou sice jarní prázdniny, ale ona přesto věděla, co by teď chtěla udělat. Pomalinku skopla peřinu a vstala. Rozhrnula své světle modré závěsy v okně a chvíli jen stála a dívala se do dáli na sluníčko, které se klubalo zpod jiných panelových domů. Na tváři jí ten pohled okamžitě vyčaroval úsměv a v duši spokojenost ze začátku nového dne. Pak s takto lehce nabitou energií a dobrým pocitem ustlala svou postel, dlouhé pyžamové kalhoty a tričko s krátkým rukávem vyměnila za ohrnuté kalhoty, tričko s ramínky a teplou mikinu.
Potichu vcupitala do koupelny, důkladně opláchla obličej a rozčesala čokoládově hnědé vlasy. Byla celkově hezká – z baletu měla vypracovanou postavu tak akorát, vlasy do půli zad, jemně opálená a nikdo si nemohl nepovšimnout jejích oříškových očí, ve kterých se mnohdy lidé ztráceli. Vlasy stáhla do jednoho culíku, na levou ruku navlékla své už oblíbené potítko, na které nedala dopustit a jako poslední připla sponkou pramen neposedných vlasů z ofiny. Vrátila se do pokoje, vzala ze skříně svůj míč a na dveře přilepila obvyklý lístek. Už měla ve zvyku na dveře lepit lístek, že šla ven. Tři slova, ale rodiče věděli, kde je, byli naučení, kdy se vrátí a obecně měli vyzkoušené, že to bylo nejlepší. Obula si své pičutky a měla vše, a tak se s míčem v rukou vydala vstříc venku. Vyšla z panelového domu, kde v bytě bydlela se svými rodiči a ještě tříletým bráškou Štefanem. Přestože jí táhlo na 17 a měla s ní cloumat puberta, svého bratra velice milovala a věkový rozdíl nic neznamenal. Doběhla do parku, který měla za okamžik za sebou a pokračovala na svůj oblíbený plácek.