Princezna z Terrenu - 13.

13.kapitola
Kris seděl v Bílém salonku opřený v křesle a díval se zamyšleně z okna.
Bílý salonek byla menší místnost. Okna byla vpravo a rovně ode dveří. Vlevo byl krb. Ke krbu byla otočena menší sedačka a bokem ke krbu stála dvě křesílka. Vše bylo v bílé barvě a proto se salonku říkalo Bílý.
Na křesílku proti Krisovi seděl David a na sedačce seděl Robin, který objímal Verču a vedle dívky seděla Katherine.
„Takže ty myslíš, že Frederika je princezna z Terrenu?“ řekl David.
„Ano tati, vím to jistě. Cítím to. Navíc… má sílu předpovídání jako všichni z královského rodu ze země Terren.“
Země Terren byla sousední země království Delenser. Tam se právě nacházeli.
„Nesmíme se mýlit Kristiáne. Král Milan s královnou Ester jsou ze ztráty své dcery zdrcení a kdybych udělali planý poplach, způsobilo by jim to zbytečnou bolest,“ řekla Katherine mírně.
„Dotkla se mne a viděla jak stojíme na nádvoří a loučíme se s vámi. Těsně předtím, než jsme šli do Larinova a Hasevy,“ vysvětlil Kristián.
„Ano, to by mohla být ona.“
„Proboha mami! Je to ona!“ vykřikl Kris netrpělivě.
„Co si o tom myslíte vy, Robine? Verčo?“
„Já myslím, že má Kris pravdu.“
„Já si to myslím také. Jsem s Fredie dobrá kamarádka a všechno nasvědčuje tomu, že je zmizelou dcerou krále Milana a královny Ester.“
„Kde tedy celou tu dobu byla?“
„Frederika byla vychovaná Edou Defanem ve vesnici Larinov. Před svou smrtí si Eda vzal Alexandru Melensovou. Mají spolu dceru Penelopu. Alexandra Fredie nesnáší.“
„Aha. A o jakých divných událostech si to mluvil na nádvoří?“
„No… Alexandra zamkla Fredie v pokoji. Ta se rozhodla utéct. V lese ji napadli kumajové.“
„Kumajové?“ vykřikla královna.
„Ano mami.“
„Ti kumajové, kteří před lety sloužili zlému Karasovi?“
„Ano. Ti.“
"Bože! Takže oni ji taky našli. Ale jestli jsou zpátky..." nedořekla královna.
"Znamená to, že se někdo buď vydává za Karase nebo se Karas vrátil.
"To by byla katastrofa!"
Karas se před dvaceti lety snažil ovládnóut obě království. Králové se spojili a společně proti Karasovi bojovali. Konečná bitva se odehrávala v královském zámku v Terrenu. Karas zmizel, ale zmizela s ním i půl roční dcerka královského páru. Od té doby se Karas neobjevil a po malé princezně jako by se slehla zem.
"Ano. Musíme na Frederiku dávat neustále pozor."
Do místnosti dolehl výkřik.
Všichni se zvedli a v čele s Krisem se rozeběhli k pokoji kde spala Frederika. Tam odtud výkřik přicházel.
Kris vrazil do pokoje a uviděl Frederiku jak vysílá proud ohně proti nějakému muži.
Jakmile muž spatřil, že už není s Frederikou sám, mávl rukou a zmizel.
"Fredie, jsi v porádku?" rozeběhl se k ní Kris a objal ji. Dívka mu položila hlavu na rameno a přeměnila se zpět do své lidské podoby.
"Ano, nic mi není. Ale... kdo to byl?"
"To nevím, Fredie, ale už se k tobě nepřiblíží," řekl Kris a v jeho hlase zazněla zlost. "Odteď nebude Fredie nikde sama!"
"Dobře."
Všichni se po sobě podívali a potom král s královnou odešli z místnosti.
"My taky půjdeme. Už se nemůžu dočkat až si lehnu," usmála se Verča.
"Ano to je naprostá pravda," přikývl Robin a odešli z místnosti.
Kris se na Fredie usmál a lehl si na postel. Dívka si lehla vedle něj a přitulila se k němu.

Frederika se ocitla na nějakém nádvoří. Okolo zuřila bitva. Byla tam spousta kumajů bojujících s lidmi. Viděla i krále Davida a vedle něj ještě jednoho muže s korunou na hlavě. Bojovali s mužem s dlouhými mastnými blond vlasy.
Zranili ho a muž rozzuřeně zařval.
"Dobrá! Pro tentokrát jste vyhráli, ale není to konec! Ještě o mně uslyšíte!" zakřičel a zmizel.
Vzápětí se Frederika objevila v dětském pokoji. Byl velký a plný hraček.
Blonďatý muž se skláněl nad dětskou postýlkou, ve které ležela malá holčička v bílých šatičkách. Mávala ručičkama a smála se.
Muž se sklonil, vzal holčičku do náruče a zmizel. V místnosti po něm zůstal jen hrozivý smích.
Uběhla sotva minuta a do pokoje vběhl ten neznámý král s královnou.
"Kde je?" vykřikla královna a hnala se k postýlce.
"Milane není tu! Naše holčička tu není!" vykřikla a rozplakala se.
"Ester neboj se! Určitě ji najdeme. David nám pomůže. Společnými silami propátráme každý kout a naši malou holčičku najdeme!" objal Milan královnu.
"Zatím můžete jet k nám. Než se váš hrad opraví, určitě už bude malá pricezna doma," řekl David stojící ve dveřích jistě.
Pohled, který si oba králové vyměnili, však už tak jistý nebyl.

Frederika se probudila a dívala se do stropu.
Co to bylo za divný sen?
Otočila se na Krise a chtěla ho probudit, ale když viděla jeho krásnou spící tvář, jen mu položila hlavu na rameno a pohladila ho po tváři.
Ráno mu vše poví, pomyslela si.