Princezna z Terrenu . 14

14. kapitola

Frederika už do rána neusnula. Jakmile začalo svítat, tiše se zvedla a přešla k oknu. Dívala se ven na nádhernou krajinu za zámkem.
Rozkládaly se tam zelené louky plné kvetoucích květin všech barev, sem tam rostl na louce osamělý strom. Za loukou začínal les táhnoucí se daleko. A ještě dál se tyčily zamlžené vrcholky hor.
"Dobré ráno Fredie," ozval se za ní Kris.
"Dobré ráno Krisi," otočila se na něj Frederika.
"Jak ses vyspala?"
"Dobře jen... zdál se mi sen..."
"Jaký?"
"O nějakém boji..." vyprávěla mu podrobně co se jí zdálo.
Kris ji poslouchal a tvářil se velmi vážně.
"Zavolám matku aby ti sehnala nějaké oblečení. Potom přijď i s ní do Bílého salonku. Zavede tě tam."
Kris vyšel z pokoje a ani ne za tři minuty tam vešla královna s náručí plnou šatů.
"Dobré ráno Frederiko," obdařila ji zářivým úsměvem.
"Dobré ráno." Frederika se váhavě usmála.
"Pojď, vybereme ti nějaké šaty. Po obědě půjdeme něco nakoupit." Katherinina tvář jen zářila nadšením.
"Vždycky jsem si přála mít dceru," šveholila zatímco strojila Frederiku do jednich krásných šatů. "Tak a je to," odstoupila od ní.
"Kristián bude překvapený!"
Frederika se podívala do zrcadla.
"Tohle nejsem já!" vyjekla překvapeně.
"Ale jsi! A teď pojď, jistě nás netrpělivě čekají!"
Královna zavedla Frederiku do Bílého salonku kde už byl David, Robin a Verča. Kris stál u okna a když vešli, otočil se.
"Frederiko," vydechl překvapeně.
Dívka na sobě měla nadýchané světle fialové šaty se sněhově bílými rukávy. Vlasy měla rozpuštěné a splývaly jí po zádech k pasu.
Na tváři měla potěšený úsměv.
Kristián přešel k ní, vzal ji za ruku a vedl k pohovce. Posadil se a dívku stáhl vedle sebe. Objal ji kolem ramen.
"Fredie, pověz prosím znovu, co se ti zdálo."
Frederika vyprávěla a všichni napjatě poslouchali.
"Je to skutečně ona. Musí to být ona!" zvolala královna.
"Cože?" zamračila se Fredie.
"Víš Frederiko... to co jsi viděla byla bitva v království Terren. Ten druhý král, byl král Milan a ta královna se jmenuje Ester. A ta malá holčička... myslíme si, že to jsi ty. Princezna z Terrenu a zmizelá dcera Milana a Ester."
"Cože?!"
"Že jsi princezna z Terrenu."
"Já nejsem princezna!"
"Myslím, že ano Fredie."
"To není možné."
"Jsi i podobná královně Ester, děvče," přidal se do debaty David.
Dívka zavrtěla hlavou a zmateně se na Krise dívala.
"Krisi..."
"Jsi moje malá pricezna," pohladil ji po tváři a lehce políbil na rty.
"To není možné!"
"Je to možné. Je to dokonce pravda!" zasmál se Kris.
"Věř mu Fredie, nedělá si srandu," usmála se na dívku Verča.
"Takže já jsem princezna."
"Ano jsi princezna. Zítra přijedou tvoji rodiče. Konečně tě uvidí. Budou moc šťastní, že našli svoji ztracenou dceru," usmála se Katherine a pohladila Frederiku po ruce.
"Jestli nás omluvíte potřebuji s Fredie mluvit."
"Jistě. Jděte," přikývli všichni.
Kris vzal Fredie za ruku a odešli ze salonku.
Vyšli ze zámku a ocitli se v zahradě. Propletli se úzkými cestičkami mezi záhony rozkvetlých růží.
Došli až k lavičce schované za větším keříkem. Fredie se na lavičku posadila a Kris si před ní klekl.
"Frederiko... zítra přijedou tvoji rodiče a ty s nimi určitě odjedeš... Já chci mít pojistku, že se mi vrátíš a už ode mne neodejdeš. Prosím, vezmeš si mne?"
Frederice se rozzářily oči a padla mu kolem krku.
"An! Ano! Ano! Moc ráda Krisi!"
Kris ji objal a políbil.