Nebezpečné známosti 27. kapitola

Zlehka se odstrčím od jeho objetí a zastavím se před autem. „N-ne, já nechci jet k tobě, chci zůstat tady.“ Rozmyslím se a celé tělo se mi klepe. „Ale Jameson šel spát a já ho fakt nechci budit, když šel spát po několika dnech, navíc ten až uvidí, jak vypadáš, půjde ho zabít. Neříkám, že bych to nejraději neudělal sám, ale teď musím zachovat chladnou hlavu a pomoct ti.“ Řekne vážně Siler a stále mě drží, tak abych se neskácela na chodník. „Prosím.“ Poprosím a naběhnou mi slzy. Neustále mám ten jeho výraz psychopata před sebou, cítím, jak mě vše bolí, oblečení potřísněné krví a blátem. Jsem špinavá, cítím se zevnitř špinavá a to nedošlo ani k tomu nejhoršímu. Díky bohu! „Dobře.“ Utrousí tiše Siler, rozkročí se a zlehka mě zdvihne do náruče a vyjde schody se mnou, dovnitř budovy až k výtahu, kde mě pustí na zem. „Zvládneš to na chvíli vstát?“ zeptá se starostlivě. Jen kývnu a koukám, jak se čísla nad dveřmi výtahu pohybují až do našeho patra. Výtah cinkne a my vystoupíme, spíše já se odšourám. Siler odemkne a tiše dveře zase za námi zavře. „Pomůžu ti svléknout.“ Navrhne, sám si svlékne kabát a ihned přistoupí ke mně. „Zvládnu to sama.“ Odbudu ho a vyvléknu se z jednoho rukávu a zasyčím bolestí, jen co mě prudká bolest udeří do pravé lopatky. „Do prdele!“ ulevím si a zhluboka dýchám. „Přestaň se furt do všeho stavět sama, jsem tady, abych ti pomohl, tak zahoď tu tvoji tvrdohlavost, laskavě.“ Pokárá mě Siler a opatrně mi sundá kabát špinavý a potrhaný. Hodí ho na zem a skloní se mi k nohám. „Zvedni nohu.“ Řekne tiše a já zvednu nohu a cítím, jak mě pálí kolena odřeninami. „Já vím, že se ptám pozdě, ale nechceš raději do nemocnice a nahlásit ho policii?“ pozastaví se Siler a kouká na mě. „Ne.“ „Co ne?“ zeptá se opět. „Nechci do nemocnice a nechci ho ani nahlásit.“ Odpovím mu jasně. „Cože? A proč jako, je to bastard, který by měl být za to potrestaný!“ vyjede na mě Siler a stoupne si, aby si zase zvýšil ego tím, jak je vyšší než já. „Nechci to řešit, Silere.“ Syknu zmoženě a boty si svléknu sama, i když s velkou námahou. Siler jen stál a naštvaně se na mě díval. „Máš nějaký pádný důvod na něj nepodat obvinění? Vždyť tě sakra málem znásilnil!“ zdůrazní a neuvědomuje si, že to řekl až moc jasně a nahlas. Dobelhám se k sedačce a slzy se mi hrnou proudem. Vezmu si k sobě polštář a ponořím do něj obličej. Nemůžu popadnout dech, jak moc se mi slzy derou na povrch. „Kruci…“ utrousí Siler a přejde rychle ke mně. „Promiň, já, to jsem nechtěl, promiň mi to.“ Omlouvá se a konejší mě po vlasech. „Co se stalo?!“ ucedí Jameson, který rychle shází po schodech a míří k nám. „Ten hajzl Oliver, co jiného.“ Odpoví mu Siler a já ne a ne zastavit až své hysterické plakání. Jameson si vedle mě sedne a pevně mě obejme. Shoulím se k němu a nepouštím ho. Siler odstoupí a kouká na nás tak trochu smutným výrazem. „Zavolej Aaronovi.“ Řekne vážně Jameson Silerovi a dál mě objímá. U něj se cítím bezpečně a vím co od něj očekávat, ale i přesto, chci, aby tu byl Aaron. On je můj nejbližší.
Přesuneme se do koupelny, kde je lékárnička a Jameson se chopí toho mě ošetřit. „Bude to pálit.“ Okomentuje lahvičku, čeho si, kterou mi nalije na kolena. Desinfekce. „Auuu…“ utrousím, jak to zapálí, ale držím se. Pak mi očistí ruce, obličej a sedím tam jen ve spodním prádle. „Máš velkou modřinu na zádech.“ Oznámí mi, když mi prohlíží záda. „Jo, bolí mě to na lopatce.“ „Dám ti na to uvolňovací mastičku, mělo by ti to uvolnit napjatá místa, pomáhá to rychle.“ Řekne Jameson a zlehka mi namaže poraněná místa. Pak se obléknu do tepláků a obyčejného trička. „Aaron by tu měl být za chvíli, tak si běž zatím odpočinout do svého pokoje, jestli chceš.“ Navrhne Jameson a vše zase sklidí a umyje si ruce. „Nechci být sama.“ Přiznám a postavím se. Pocit, jako kdybych měla na všech končetinách závaží aspoň pět kilo, je čím dál tím horší. Jak mi bude zítra?! „Amber?!“ uslyšíme s Jamesonem. „Aaron je tady, nechám vás o samotě.“ Hlesne Jameson, jenže než se dá na odchod, chytnu ho ještě za ruku. „Děkuji ti.“ Poděkuju mu, protože mu to opravdu dlužím s velkým díkem. Zlehka se usměje a odejde. Mezi dveřmi se mihne s Aaron. „Pane bože, Amber!“ vyhrkne, co mě uvidí a čapne mě do náruče. „Ssssss au, opatrně.“ Zaskučí a on mě ihned pustí. „Promiň. Ihned jak mi Siler zavolal, musel jsem přijet, co ti ten zmrd udělal?“ „K tomu nejhoršímu nedošlo.“ Odpovím mu a on si značně oddechne. „Pojď si lehnout Amber, musíš být unavená.“ Pokyne mi po chvíli Aaron a vezme mě také do náručí. Na jednu stranu je to hezké, jak se o mě starají, ale na oplátku je to ponižující. Zalehnu do postele, pod příjemnou pokrývku a kouká mi jen hlava. „Zůstaneš tu se mnou, než usnu, prosím?“ poprosím ho, protože se popravdě bojím. Mám strach, nechci tu být sama v myšlenkách na něj, na to co udělal a chtěl udělat. „Jasně, buď klidná.“ Usměje se Aaron a sedne si na zem k posteli. Chytne mě za ruku a tiše podřimuje, stejně jako já. Myslím, že to nebylo ani deset minut a usnula jsem tvrdým a vyčerpaným spánkem. Teď se propadám do snové fáze, ze které mám též strach.
„Zabiju ho.“ Ucedí Aaron, když sejde do kuchyně za Jamesonem a Silerem. „Nejsi sám.“ Ucedí Siler. „Taky bych si ho kuchnul, ale víte jak…můžeme ho jít maximálně zbít.“ Popřemýšlí nahlas Jameson. „Je to sice málo, ale aspoň něco.“ Usoudí Aaron. „Zařídím, aby ho Rachel vyhodila z firmy a ty bys na něj mohl podat obvinění Aarone, jsi u policie.“ „To jsem chtěl udělat hned potom, co bych ho zmlátil.“ Řekne vážně Aaron. „Ale musíme to zamlčet před Amber, aspoň na chvíli. Musí se z toho dostat, popravdě nevím, jak se cítí, ale určitě to nemá lehký. Teď se s tím musí vyrovnat a poprat sama a pak až to zvládne, dotáhneme toho krypla k soudu.“ Navrhne Jameson. „Jenže když ho obviníme, vytáhne to, že jsme zasáhli dříve než policie. Spíše bych ho zmlátil a vyhrožoval mu.“ Plánuje se Siler. „Má pravdu.“ Přizná Aaron a nastane ticho. Každý se potápí v myšlenkách, jak mu oplatit stejnou mincí.