Nebezpečné známosti 42. kapitola

„Tak na to ihned zapomeň!“ ucedí Jameson, když mě uvidí, další den ráno, scházet schody oblečeno na odchod. „Co je?“ opáčím nechápavě. „No nemysli si, že tě někam pustím, doktor ti jasně řekl, že máš být v klidu, to znamená šetřit se a žádná práce.“ sykne Jameson a stoupne si k hlavním dveřím, aby mi útěk do práce ztížil. „Jamesone, ty děláš, jako kdybych dělala nějakou velmi těžkou práci a dřela od rána do večera. Budu sedět jen za stolem, cvakat něco do počítače a znásilňovat si mozek přemýšlením, to je vše!“ řeknu vážně a začnu se obouvat. „Mám ti i pro tentokrát namířit zbraň k hlavě?“ rýpne si Jameson, ale vím, že to nemyslel vážně. Jeho koutek mu zlehka zacukal a později se i usmál. „Jasně, ale můžeš mě odvést do práce, když už mám být teda v klidu.“ namítnu. „Nesmlouvej tady se mnou, prostě nikam nepůjdeš Amber.“ „Tvrdohlavče!“ syknu a obléknu si kabát. „Prosím pusť mě, budu do dvou doma, přísahám.“ dodám a nahodím smutný pohled. „Ty jsi tu tvrdohlavá, ale tak fajn, ale slib mi, že na sebe dáš pozor!“ „Ano, tati!“ ceknu a on mě zpraží pohledem. „Zatím jdi napřed, obléknu se a vezmu klíče.“ řekne a rychlým krokem jde k sobě do ložnice, aby se obléknul. Vyjdu tedy z bytu a přejdu k výtahu. Než výtah přijede, Jameson stihne dojít. „To bylo rychlý.“ uznám. „Nematlám si na obličej make-up a nečesám se půl hodiny.“ oboří se a zapne si delší černý kabát. „Oholit by ses mohl, nemluvě o tom hnízdě na hlavě.“ rýpnu si a nastoupím si do výtahu. „Abych si to nerozmyslel, tě někam pustit.“ utrousí a zmáčkne tlačítko mínus jedna, kde jsou garáže.

Do práce dorazím akorát na čas, zrovna, když Rachel rozdává úkoly na dnešní den. Počkám, až doúkoluje a přejdu k ní. „Ahoj, promiň, jdu trochu pozdě, ale mám své důvody.“ opáčím a všimnu si, jak Rachel zkoumá můj nos, teda spíše tu obrovskou náplast na něm. „V-víš, že máš na nose náplast.“ utrousí, jako kdybych tam měla obrovského pavouka. „Mám zlomený nos, teda měla jsem...nebo já nevím. Prostě jsem si včera zlomila nos, Jamesonovou palicí.“ odůvodním vrchol nevkusu na mém obličeji. „Aha, já si říkám, proč tam máš náplast a co jsi dělala prosím tě?“ zeptá se ihned Rachel. Vysvléknu se z kabátu a začnu jí to vysvětlovat, mezitím co si to mířím do mého kanclíku. Hodím kabát přes věšák, který se zakymácí, ale ustojí to. „Vidíš a opět se ti nevyplatila ta tvá zvědavost!“ uchechtne se Rachel a posadí se do křesílka. „To teda, ale jedna věc, než zlomený nos, mě štve více.“ syknu a posadím se za stůl a přisunu se k němu. „Copak?“ „Siler.“ odpovím a zapnu si notebook. „Co udělal?“ udiví se Rachel. „Nebere mi celou dobu mobil, má ode mě asi deset nepřijatých hovorů, dvakrát jsem mu spadla do hlasovky, tak jsem mu zanechala vzkaz a asi třikrát mi to típnul. Tak, co si o tom myslet. Říkal mi, že má ten den dvě schůzky, jasně chápu...ale tak asi nebude mít dvě schůzky, kvůli akciím celý den.“ „Prodává akcie?“ udiví se Rachel. „Jo, patřili jeho otcovi.“ odpovím a ona jen kývne hlavou. Nastane chvilková odmlka. „Jo, už jsem se domluvila s panem Sullivanem, naše focení je ve středu.“ „To jsi to teda urychlila, měla jsi mu zavolat, tak příští týden.“ „Jenže to on mi zavolal a ta středa mi vyhovuje, kabáty jsou na cestě, modelky se zařizují, fotografy máme dva, stylisty, kosmetičku, máme všechno...doufám, že tam budeš!“ „Samozřejmě, nemůžu si to nechat ujít.“ usměju se. „No a co mám dneska dělat?“ dodám ještě. „Potřebuju, abys mi napsala článek o historii koktejlek. Chci to dát do prvního jarního čísla, tak ať to máme připravené.“ „Dobře a můžu jít ve dvě domů? Doktor mi řekl, že se mám šetřit...sice tu nic hrozného nedělám, ale Jameson mi s tím nedá pokoj.“ „Jo jasně, klidně běž.“ usměje se Rachel a vstane na odchod. „Tak pracuj a já jdu taky pracovat!“ pokřikne Rachel a odejde. Usměji se a najedu na strejdu google, vygugluju si historii a podíváme se na zoubek proslulím koktejlkám.


Když už mám článek skoro hotoví, přeruší mou práci určitá a ta jedinečná osoba. „Sluší ti to za tím stolem.“ hlesne Siler, opřený o futra dveří. Odvrátím obličej od botebooku k němu a zajímalo by mě, jak dlouho tam stál. Místo úsměvu, jen odvrátím zrak zpět k mé práci a ani ho nepozdravím. „Slyšel jsem, co se ti stalo.“ načne nevinně Siler a přejde ke křesílku. Ztěžka se posadí a rozepne si koženou bundu. „Promiň, že jsem nemohl být s tebou v nemocnici.“ omluví se upřímně. „Od koho to víš?“ zeptám se, ale nepodívám se na něj. „Od Jamesona, stavil jsem se tam s tím, že tě vyzvednu na snídani, ale nedošlo mi, že je zase pondělí a ty jsi v práci. Jameson mi všechno řekl a osočil mě, že jsem debil.“ pochlubí se a všimnu si jeho křivého úsměvu. „Hm, a můžeš mi vysvětlit, co jsi včera celý den a večer dělal?“ syknu naštvaně. „Říkal jsem ti to, měl jsem dvě důležité schůzky z akcionáři. Ta druhá se protáhla, protože to byl dobrý známý mého otce, tak jsme si povídali a probrali v podstatě všechno, říkal, že by tě chtěl poznat. Je totaková báječný a klidný chlapík. No, byl u mě asi do devíti a já pak byl tak zmožen, že jsem usnul. A to nekecám!“ „To ti mám věřit?“ utrousím nevěřícně. „Amber...“ řekně jemně a přejde ke mně. Otočí si mě obličejem k němu, abych mu viděla do očí. „Nelhal bych ti, víš.“ řekne vážně a jeho oči propalují ty mé. „Nedůvěřuješ mi?“ oboří se a zlehka mě pohladí po tváři. „Já nevím.“ odpovím zmateně. „Víš co, dokonči si tu práci a já počkám mezitím dole na parkovišti a pokusím se ti dnešek vynahradit za včerejšek, co ty na to?“ navrhne velmi slibně a políbí mě na krk. Nechci mu hnedka skočit na háček a být za nějakou husičku, jenže jemu těžko odolat. „Tak tedy dobře, ale ne že mi ujedeš.“ ucedím a on se ze široka usměje. „Hlupáčku můj.“ uchecthne se a zlehka mě políbí na rty. Strašně moc po něm toužím, ten včerejšek byla pro mě muka, to musím přiznat. Cítit zase jeho vůni, jeho tělo, to teplo. Prohloubím polibek a on si mě více přitiskne k sobě. „E-ehm...“ uslyším odkašlání a ihned se odpojím od Silera. U dveří stojí Rachel. „Nechci vás rušit hrdličky, ale máš u mě na drátě pana Sullivana, Amber.“ řekne s úsměvem Rachel a já celá rudá vstanu ze židle. „Jasně.“ vyhrknu a jdu za ní. Siler se mezitím posadí do křesla a točí se do kola.
„Prosím?“ utrousím do sluchátka. „Dobrý den,slečno Amber. Tady je pan Sullivan.“ „Dobrý den, pane, copak potřebujete?“ „Chtěl jsem se s vámi domluvit na té slíbené večeři, kdy by vám to tak vyhovovalo?“ „Mm no to já teď přesně nevím, ale myslím, že středa večer by nebyla špatná. Po tom namáhavém focení, by to bylo skvělé.“ usoudím. „Tak tedy dobrá a jakou kuchyni máte ráda, italiáno, mexikáno...nebo něco normálního?“ „Nechám to na vás, pane Sullivane.“ usměji se do telefonu. „Dobrá tedy, tak budu se těšit.“ odpoví Sullivan. „Já taky, nashle...“ „Nashledanou.“ rozloučí se a položí to. Položím sluchátko a přejdu zase zpátky do své kanceláře. Tam Siler kouká z velkého okna a je též unešený, jako já, když z něj koukám. Zavřu za sebou potichu dveře a přejdu k němu za zadu. Obejmu ho kolem pasu a mazlím se s ním. No spíše s jeho košilí. „Kam by se ti líbilo zajet?“ utrousí jemně a otočí se ke mně. „Je mi to jedno, hlavně, že to bude s tebou.“ usměji se a natáhnu se pro další polibek. „Dobře tedy.“ odpoví Siler.



Padnu na postel, nahá, celá zmožená, lehce orosená potem a hlavně zadýchaná. Siler dopadne těsně vedle mě a zakryje si obličej rukou. Též popadá dech. „Páni...“ utrousím po sebedestrukci srdce a otočím se v celé své nahé kráse k němu. Obejme mě jednou rukou a tou druhou, přes nás přehodí přehoz, co mu vždy leží na posteli. „To teda.“ vydá ze se sebe a blaženě se usměje. „Co máme v plánu teď?“ zeptám se. „Myslím, že třetí kolo teď nedám, možná později, ale teď fakt ne.“ „Náš čas se netočí jen kolem sexu.“ zdůrazním s úsměvem a přitulím se k němu, i když je mi strašné vedro. „Co nějaké dobré jídlo, řeknu Michellovi, aby byla večeře dřív, co ty na to?“ „Skvělý nápad.“ usoudím a ukradnu si ještě kousek polibku a vstanu. „Využiju tvoji obrovskou koupelnu jo?“ „jen si posluž.“ řekne Siler s úsměvem a ještě chvíli odpočívá. Já si zalezu do velké sprchy se všemi možnými vymoženostmi a ponořím se do ledové spršky. „Zajdu tedy dolů jo? Dala by sis něco speciálního?“ křikne Siler do koupelny, protože bych ho jinak přes šumící vodu neslyšela. „Mmm umí tvůj kuchař něco speciálního?“ „Mám kuchařku, která umí spoustu speciálních jídel.“ oboří se Siler. „Nechám se překvapit.“ řeknu na konec a uslyším už jen, jak se dveře zavřou.

Po ledové očistě, si ještě vyfénuji vlasy a obléknu se v tom v čem jsem přišla. Urovnám rozpelešenou postel a prohlédnu si znova pokoj. Napadne mě jedna věc. Má ještě fotku Kate ve svém šuplíku s košilemi? Opět mi to samozřejmě nedá a nakouknu do ní. Nemá. Musel ji pokud schovat jinam, nebo se ji zbavil. Byla bych raději, kdyby se ji zbavil. Přeci jen...měl by se s tím už vyrovnat.

Sejdu dolů do haly, a vydám se do pravé chodby, kde by měl být obývák. A také že byl. S velkým krbem, starými almarami, zdobenými gauči s drahým potahem a několika obrazy. „Teď jsem zrovna chtěl pro tebe jít a ty už jsi tady.“ utrousí Siler a obejme mě. „Tak co, žádný problém s večeří?“ „Ne samozřejmě že ne, pojď představím tě Sukie.“ „To je tvá kuchařka?“ „Je to hospodině domu, kromě vaření má na starosti všechno ostatní. Je něco víc, než jen pokojská nebo uklizečka, hlavně žije tu už dlouho, už když jsem byl malý.“ povypráví mi Siler cestou do kuchyně, kde to úžasně voní. Sukie jsem si představila, jako menší ženu s milým úsměvem, našedlými vlasy a moudrými průpovídkami, jenže opak je pravdou...Sukie byla sice menší boubelatější postavy, jenže její výraz světšil, tak o něčem trochu jiném. Přísný a pohrdavý pohled mě spařil, hned co jsem překročila prách kuchyně. „Sukie, tohle je moje přítelkyně, Amber...a Amber, tohle je Sukie.“ představí nás Siler a stojí před námi, jak solný sloup. „Eh těší mě Sukie, jsem ráda, že vás poznávám.“ usměji se a řeknu něco málo, abych navázala kontakt. Sukie sice ruku přijme, ale nic neřekne, jen se otočí k plotně a kuchtí co si. Podívám se nejistě na Silara a ten pokrčí rameny. „Jídlo bude hotové v pět Silere, běž ukázat slečně zahradu, tu ještě určitě neviděla.“ odsekne po chvíli Sukie, asi ji tu překážíme. Ne, že by tato kuchyně byla malá, ale ne každý má rád, když mu při vaření někdo stojí za zadkem. „Jasně, jasně, už jdeme, v pět tu budeme jako na koni.“ odporoučí se Siler, čapne mě za ruku a odtáhne pryč z kuchyně. „Je mi to jasný, nemá mě ráda.“ řeknu ihned, jak budeme z doslechu kuchyně. „Ále, to víš že ne...jen si musí Sukie zvyknout, je jako moje teta třeba, mám ji rád a ona má ráda mě.“ vysvětlí Silar. „Byla vždycky taková, když si sem přivedl nějakou tvoji přítelkyni?“ opáčím zvědavě. „No...je fakt, že já moc opravdových přítelkyň neměl, ale ona taková není, je hodná a milá, jen třeba nemá náladu.“ odpoví Silar a otevře dveře do zimní zahrady, která je opravdu krásná. „Sem někdy chodím, když mi třeba v zimě chybí léto. Skvěle se tu relaxuje.“ „To teda věřím.“ hlesnu nevěřícně. Vždycky jsem si přála zimní zahradu, představovala jsem si ji se všemi možnými druhy květin, malou fontánkou a posezením, ale tohle...je tu všechno. Malinký umělý vodopád, bazén, posezení, houpací síť. Tohle je zimní ZAHRADA. „Příště si sem vezmu plavky.“ řeknu jasně. „Proč plavky, můžeš se koupat klidně nahá, mě to rozhodně vadit nebude.“ uculí se Silar. „Jasně no, ale nejsme tu sami.“ odseknu. „Služebnictvo je služebnictvo...táta mi vždycky říkal...“Ber to tak, služebnictvo tě vždycky můžou vidět opilého, nahého, nebo zoufalého, ale nikdy tě nesmí vidět brečet!“ dobrý co?“ „Tvůj táta bral tady ty lidi jako služky, já myslela, že to jsou spíše vaši přátelé po těch letech.“ zeptám se. „No...táta to neměl moc v hlavě srovnaný. Byl hodně přísný, měl svá pravidla...v tom se mu více podobá Jameson, než já.“ odpoví Silar a posadí se do houpací křesla. „Pojď sem.“ hlesne a natáhne ruku, abych za ním šla. Posadím se vedle něj a začneme se lehce houpat. „Je to tu fakt krásné.“ musím opět říct, protože to jinak vyjádřit nejde. Ohromilo mě to.


Dodatek: Zajímalo by mě, jak si představujete hlavní hrdiny. Krom vašeho názoru na tento díl, by jste mohli do komentářů napsat jména známých osob, které vám vzhledově připomínají Amber, Silara, Jamesona a třeba Rachel. Budu ráda, když se podělíte s vaší fantazií. :)))