Přízraky a zázraky - 5.

5. kapitola
Taylor se šťastně rozhlédla kolem sebe.
Ze všech stran ji obklopovaly stromy, vůně trávy, zpěv ptáků… Tohle bylo vše jen na jediném místě v tomto městě. V obrovitánském parku, rozkládajícím se asi hodinu chůze od Francescova domu.
Právě teď byli schovaní v hloučku stromů, seděli na zemi a kochali se okolím. Byli zcela skryti zvědavým pohledům ostatních návštěvníků parku, ale přesto oni věděli o všem, co se kolem nich šustlo.
Tudíž je nemohl překvapit Manels ani jeho muži.
Taylor zvedla obličej k obloze a přivřela oči před sluníčkem, které jim pálilo nad hlavou.
„Proč mne tak pozoruješ?“ zeptala se Francesca, jelikož na sobě cítila jeho pohled.
„Ehm,“ rozpačitě si odkašlal. „No… přemýšlím.“
„Ty to umíš jo?“
Francesco se ušklíbl a začal Taylor lechtat.
„Ne!!! Přestaň!!“ smála se.
„Odvoláš to cos řekla?“ naklonil svůj obličej těsně nad její.
Taylor se mu zahleděla do očí a přestala se usmívat.
Ležela na trávě a na sobě měla červené tričko a džínové tříčtvrťáky, vlasy nedbale stažené do culíku.
Francesco na sobě měl též tříčtvrťáky a modré tričko. Zčásti ležel na Taylor a pohledem těkal mezi jejíma očima a rty.
„Ano odvolám,“ šeptla tichounce.
Francesco se pousmál a začal se odtahovat. Jakoby omylem se však otřel svými rty o její.
Potom si lehl na záda vedle ní.
„Francesco?“ zeptala se Taylor.
„Ano?“
„Víš, já… Jsi jediný, koho na tomhle světě mám,“ zašeptala.
„Taky mi na tobě záleží,“ usmál se do nebe.
„Nepřežila bych, kdyby se ti něco stalo,“ zamumlala už téměř neslyšně.
Francesco se otočil na bok, hlavu si podepřel o ruku a zadíval se na Taylor.
Ta po něm střelila rychlým pohledem a dál hleděla na nebe.
„Tak co teď budeme dělat?“ zeptal se Francesco.
„Uvidíme,“ pokrčila rameny.
„Pomoc!! Pomoc!!!“ dolehl k nim křik.
Taylor se zvedla a otočila se směrem, odkud křik přicházel. Z toho směru k nim utíkala asi dvanáctiletá holčička.
Taylor se proti ní rozeběhla.
„Co se děje?“
„Náš dům napadl přízrak!“ vyšeptla a unaveně na Taylor s Francisem hleděla.
„Kde bydlíš?“
„Támhle,“ ukázala holčička za kopec odkud stoupal dým.
„Francisi, jdi pomalu s ní. Jdu napřed!“ vykřikla a rozeběhla se k domku.
„Ne! Taylor počkej!“ zavolal za ní, ale ona si ho nevšímala.
Doběhla k malému domku, který byl z části v plamenech.
Zaváhala jen chvíli, ale potom se rozeběhla dovnitř.
Proběhla do kuchyně kde na zemi ležel asi třicetiletý muž a pohled upíral na mladou ženu s vlasy v barvě ohně, které kolem ní vlály. Ruce měla zvednuté nad hlavu, oči zavřené a bledou pleť ozářenou plameny ohně.
Oblečené měla bílé šaty nad kolena.
Vypadala jako normální člověk, kdyby se nevznášela asi deset centimetrů nad zemí.
„Hej! Co to proboha děláte?!“ vykřikla Taylor a postavila se proti ženě.
Ta otevřela oči a upřeně se na Taylor zahleděla.