Přízraky a zázraky - 10.

10. kapitola
Taylor seděla před krbem v obývacím pokoji a dívala se do plamenů. Za okny byla tma a z terasy k ní doléhaly veselé hlasy Francesca a jeho rodičů.
„Proč tu sedíš tak sama?“ vešla do místnosti Melisa.
„Nechci vás rušit,“ odpověděla popravdě.
„Nerušila bys nás! Opravdu!“ sedla si vedle ní.
„Děkuji, jste moc hodná!“ usmála se na ni.
„To je přeci samozřejmé!“ pohladila ji po ruce.
Chvíli seděli v tichosti.
„Pojď ven,“ vyzvala ji Melisa laskavě.
Taylor se nakonec zvedla a vyšla i s Melisou na terasu.
Posadila se do volného křesílka vedle Francesca a nechala se zatáhnout do hovoru.
Francesco ji propaloval pohledem. Cítila ho na sobě po celou dobu, kdy mluvila s jeho rodiči i s ním.
Avšak nepodívala se na něj.
Svíčky stojící na stole vrhaly stíny na obličeje všech přítomných a prostor za terasou nechávaly ponořený ve tmě.
Stoupla si a přešla k bočnímu zábradlí.
Ve tmě rozeznala jezerní hladinu ozářenou měsícem a zvlněnou lehkým větříkem.
Vyděšeně se zachvěla, ale rychle se vzpamatovala a snažila se strach potlačit. Když se trochu ovládla, rychle zamířila zpět k Francescovi a sedla si do křesílka.
Jeho blízkost ji uklidňovala. Přesto se na něj nedívala.
„Taylor,“ oslovil ji tiše.
„Ano?“ zeptala se zmateně.
„Jsi v pořádku? Není ti nic?“
„Ne. Nic mi není.“
„Jsi hrozně bledá,“ dotkl se rukou její tváře.
Na okamžik zavřela oči, když ucítila jeho teplou dlaň na své studené pokožce.
„Nic mi není,“ zopakovala.
„Půjdeme spát,“ vstala Melisa a i s Frankem a zašli do domu.
Francesco si přitáhl křesílko blíž k Taylor a položil si její hlavu na rameno. Ta ho rukama objala kolem krku a zabořila svou tvář do jeho ramene.
„Francesco!“ vzlykla.
Ten si povzdechl, vstal a zvedl Taylor do náruče.
Potom sešel z terasy na trávu za ní a zamířil k lesu. Tam si sedl pod strom a Taylor si položil na klín.
Tiskla se k němu a plakala.
„Taylor, ššš, už je to dobré,“ hladil ji po vlasech.
Když se konečně utišila, dlouho mu ještě spočívala tváří na hrudi a naslouchala nočním zvukům lesa. Byly tak uklidňující!

Taylor se probudila a rozhlédla se kolem sebe.
Otevřeným oknem do pokoje proudil chladný, ale svěží vzduch a sluníčko natahovalo své paprsky až na Taylořinu tvář.
Protřela si oči a hbitě vyklouzla z postele.
Oblékla si džíny a tričko, učesala si vlasy hřebenem, který ležel na nočním stolku, vyčistila si zuby a opláchla obličej studenou vodou.
Potom se postavila k oknu a hleděla ven.
Špičky stromů lesa byly zahaleny do řídké mlhy, na trávě se třpytily kapky rosy a ptáčci zpívali jako o život.
Když se dosyta vynadívala na krásnou přírodu, vyšla z pokoje a sešla do kuchyně.
„Dobré ráno,“ pozdravila Melisu stojící u plotny.
„Dobré ráno,“ obdařila ji Melisa láskyplným úsměvem.
„Pomůžu vám,“ stoupla si Taylor k prkýnku a začala krájet přichystanou zeleninu a úhledně ji skládat na talířek.
„Děkuji ti,“ věnovala se Melisa dál smažení.
„Topinky?“ vešel do kuchyně Francesco.
„Dobré ráno, synu.“¨
„Dobré ráno, mami, Taylor.“
„Dobré,“ zamumlala Taylor.
Francesco se usmál a zatahal ji za vlasy.
„Francesco!“ otočila se pobouřeně a hodila po něm utěrku, která jí ležela u ruky.
Se smíchem ji chytil a hodil ji zpátky.
Taylor ji chytila a položila na pult.
Potom se otočila zpět k zelenině.
Francesco se usmál a objal ji zezadu kolem pasu.
Polekaně vyjekla, ale po chvíli se uvolnila a opřela o Francescovu hruď.
Melisa se tiše zasmála, ale i to stačilo, aby se Taylor prudce odtáhla a zrudlá se sklonila níž k prkýnku se zeleninou.
„To nic děvenko, nedělej si starosti. Francesco je hodný hoch,“ prohodila Melisa.
„No to bych řek!“ zašklebil se samolibě.
„Abys neprask,“ zaprskala Taylor.
„Mám se bát, že mi vyškrábeš oči?“ poškleboval se Francesco.
„Spíš bych dávala bacha na ten nůž, co mám v ruce,“ ušklíbla se.
„To bys neudělala!“
„Seš si tím jistý?“ pohlédla na něj přes rameno.
„Tsss,“ zatvářil se uraženě.
Po minutě oba vyprskli smíchy.
„Co bych si bez tebe počal Taylor?“
„No, to by mě taky zajímalo!“ dala si ruce v bok a usmála se.
„Hrozně bych se bez tebe nudil!“ položil jí ruce na tváře a lehce ji hladil.
Položila svoji ruku na jeho a zavřela oči.
Potom ho prudce objala.
Sevřel ji také.
„Taylor, co se ti děje? Jsi pořád nějaká smutná,“ zašeptal jí do ucha.
„To nic,“ špitla mu do ramene.
Odtáhl její obličej od svého ramene a zadíval se jí do očí.