Sázka na lásku 9/2

Anotace: „Madam. Je tu lord Reed. Je opilý a shání se po panu Donovanovi.“ „Bolton je s...

„Madam. Je tu lord Reed. Je opilý a shání se po panu Donovanovi.“
„Bolton je s ním?“ zjišťovala a v duchu už přemýšlela, jak se nezvaného hosta zbavit.
„Zavedl ho do pracovny. Čekají na vás.“ Hlas se mu ještě trochu třásl i když šeptal. Nemohlo mu být víc, jak dvacet a očividně nebyl v herně dlouho. Jinak by ho opilý neurvalec nevyvedl z míry. Bude se muset ještě hodně učit.
Alexandra lehce přikývla a posla ho pro šálek čaje. Doufala, že ho to přivede na jiné myšlenky a uklidní se. Zatracený Reed. Ulevila si v duchu. Ten chlap je snad imbecil, když neví, co je zákaz vstupu!
„Pánové, omluvte mne, ale musím si něco vyřídit.“
Opustila karetní stůl a vyběhla po schodišti ke dveřím vedoucím do Alecovi pracovny. Na chvíli se před nimi zastavila, aby se zklidnila a vstoupila dovnitř.
„Kdo jste? A kde… kde je Do … Donovan?“vysoukal ze sebe přiopilý Reed a mžoural směrem k Alex.
„Pan Donovan tu dnes není. Myslím, že byste měl přijít někdy jindy a rozhodně střízlivý.“ Snažila se mluvit klidným, ale rozhodným hlasem. Lehkým kývnutím poslala Boltone pryč.
„Chci mluvit s Donovanem!“ opakoval a snažil se vstát s pohovky. Ve svém stavu však dosáhl jen toho, že převážil na druhou stranu a pokoušel se opět narovnat.
Alex ho nechala, ať si poradí a přešla k Alecově stolu a částečně si na něj sedla.
„Je mi líto, ale jak už jsem řekl. Pan Donovan tu není a vy byste měl jít domů se vyspat.“ mluvila klidně a doufala, že její znechucení není moc poznat. Nesnášela opilce. Neměla pro ně pochopení.
„Ne. Já tu na …na něj po- počkám.“ soukal ze sebe a konečně se na otomanu srovnal.
„Pane Reede, vy jste asi zcela nepochopil situaci. Já se vás na nic neptám. Já vám oznamuji, že váš čas vypršel. Mám na práci spoustu jiných věcí, než cokoli vysvětlovat opilému člověku. Dám vám dvě možnosti, pane Reede. Buď půjdete dobrovolně sám domů nebo vás Bolton vyprovodí. Může to proběhnout zcela klidně a nebo se o vaší indispozici doví celý Deamonth.
A to by se jistě vašemu otci, vikomtu Oakslymu moc nelíbilo.rozhodnutí je jen a jen na vás.“ Alex docházela trpělivost a bylo to celkem znát. Ale jak vidno po dobrém to s ním nešlo a bylo třeba změnit přístup.
Při zmínce o otci sebou Reed viditelně trhl. Byla to výhružka. A to si ve svém stavu uvědomil i on.
„To nemyslíte vážně.“ Vystřízlivěl relativně rychle.
„Ale ano, myslím. Dám vám půl hodiny nato, aby jste se dal do kupy a pak odešel. Jestli do třičtvrtě hodiny neodejdete, Bolton vás se vší parádou vyvede.“
Nechala Reeda, kde byl a opustila pracovnu. Zastavila se u baru a poručila si limonádu.
„Zdá se, že to tu velmi dobře zníte.“ Ozval se jí sytý baryton za zády.
Blackstone! Nevěděla jak se to stalo, ale jeho hlas by už poznala kdekoli. Předpokládala, že už odešel a tak se ke stolku ani nevracela. Jak se ukázalo její předpoklad byl mylný.Otočila se směrem k němu.
Aby mu viděla do očí byla nucena trochu zaklonit hlavu. Musela uznat, že mu to v černé moc sluší a vyniká tak jeho svalnatá postava. Konečně se dostala k jeho sytě modrým očím, které jí připadaly nepatřičně živé v jinak strohé tváři nedávající najevo téměř žádné emoce. Byly to oči výborného pozorovatele a společně s jeho bystrým mozkem dávaly dohromady nebezpečnou kombinaci. Jinými slovy byl pro Alex doslova výzvou a trochu záhadou. Nevěděla o něm vlastně vůbec nic. Meredith o svém bratru nikdy nemluvila. Vlastně na to téma na něj nikdy nepřišla řeč a ani jedna z nich nepředpokládala, že se s ním Alex někdy setká a co víc, že stráví nějakou dobu pod jeho střechou. Naneštěstí Alexandra záhady milovala.
Připadal jí hodně uzavřený a společenských akcí se účastnil sporadicky, aby se neřeklo. Netušila jaké má názory, co ho zajímá, čím se baví ve svém volnu. Nepřipadal jí jako někdo, kdo marní čas hazardem a poflakováním. Něco v ní toužilo znát odpovědi na tyto a mnohé další otázky.
„Prosím?“ zeptala se znovu na jeho otázku. Nějak nechápala o čem mluví.
„Jen by mne zajímalo, jestli má sestra ví, že trávíte večery v hráčských doupatech.“ Objasnil svou poznámku.
„Nevím, co tím chcete říct. Já a vaše sestra jsme jen přátelé. Vážím si Meredith a velmi ji obdivuji, takže za naším vztahem nehledejte něco co není. A pokud vím, tak moc dobře ví, čím se živím.“
Nečekala na jeho reakci a vyrazila ke stolu číslo pět. Zaujal ji muž sedící vedle krupiéra, který rozdával karty na oko. Marně se snažila vzpomenout, kde už ho viděla. Tady byl rozhodně poprvé.
Zůstala stát kousek od stolku a sledovala hru. Aniž by na sebe nějak upozorňovala, zvedl ten muž hlavu zaklesl svůj pohled do jejího. Střet trval jen krátce, ale i ta chvilka stačila, aby Alex přeběhl mráz po zádech.


Blížila se třetí hodina ranní a Alex stále ještě nebyla ve svém pokoji. Meredith slyšela, kdy se vrátil Gareth a od té doby uběhla necelá hodina. Ne, že by kamarádce nevěřila, že se o sebe postará, ale to neznamenalo, že o ni nemusí mít obavy.
Sotva Alex odešla, vzala si Meredith knížku a uvelebila se v posteli. Normálně by takhle pozdě večer usnula po pár stránkách. Dneska přečetla téměř čtvrt knihy pojednávající o sjednocení erinských klanů a vzniku království.
Napětí ji opustilo, až když zaslechla kroky na schodišti. Vylezla z postele a nakoukla do chodby.
Alexandra se snažila jít co nejtišeji, ale cestou kolem ložnice Meredith, leknutím nadskočila. Nečekala, že někoho potká a už vůbec ne strašidlo ve žluté flanelové noční košili.
„Co tady strašíš!?“ zašeptala Alex, když se vzpamatovala.
„Čekám, až se uráčíš vrátit.“ odsekla jí a ustoupila ze dveří, aby mohla dovnitř.
Alexandra se rozhlédla a vešla.
„Prosím tě, proč? Stalo se něco?“divila se a sedla si na postel.
„Ne. Ale říkala, že se vrátíš dřív, jak Gareth.“ Meredithin obličej dostal výraz guvernantky, která přistihla svého svěřence při něčem nepatřičném.
„Tenhle plán jaksi nevyšel…“ začala vysvětlovat zčásti, aby kamarádku uklidnila a zčásti doufala, že jí třeba osvětlí, co hrabě dělal v jejím klubu.
„Vážně? Nějak jsem si nevšimla.“
Alex obrátila oči v sloup v tiché prosbě ke Stvořitelce o klid. Začínalo jí totiž připadat, že dnes večer se chtějí všichni hádat.
„Dobrá, Omlouvám se, že jsem se zpozdila, ale jednoduše jsem těžko mohla odejít z klubu spíš, jak tvůj bratr. Mohlo by se mu zdát divné, že vedoucí směny v klubu odchází dřív než jeho hosté.“ snažila se, aby její hlas nezněl sarkasticky, ale už toho měla pro dnešek plné zuby.
„Gareth byl v herně?“
„Máš snad ještě jiného bratra?“ Teď už byl sarkasmus k nepřeslechnutí.
Meredith jen lehce nadzvedla levé obočí přesně tak, jak už nesčetněkrát viděla u svého bratra.
Alex se unaveně pousmála.
„Promiň, dneska toho bylo trochu moc.“
Meredith jen přikývla a dál myslela na bratra.
„Jenom mě zarazilo, že byl v herně. On má totiž na hráčská doupata dost vyhraněný názor.“ Nemínila však dodávat, že jejich otec v jednom prohrál většinu majetku a pak se zabil.
„Nemám z toho dobrý pocit.“ Kdyby jen to. Ten chlap jí začínal jít na nervy. Ať se hnula kamkoli skoro vždy na něj narazila. Nevěřila na náhody ani jako malá, natož pak teď. Jen by chtěla vědět co s ní má Stvořitelka za plány. Být pouhou figurkou v něčí hře je velmi svazující, obzvlášť když figurka nezná pravidla.
Alexandra se podívala na hodiny. Bylo po půl čtvrté. Nejvyšší čas jít spát.
Popřála Meredith dobrou noc a znovu se ocitla na chodbě cizího domu. Tiše se plížila ke svému pokoji a doufala, že nikoho nevzbudí. Vklouzla do pokoje a zamkla za sebou. Napětí z ní spadlo až když ležela v posteli v noční košili. Jenže spánek stále nepřicházel. Musela pořád myslet na Aleca a na to proč tak rychle zmizel z města. Jak tak přemýšlela nad ztraceným přítelem do mysli se jí vloudil obraz muže s uhrančivýma zelenýma očima.