Sean a Lively - prolog
Sean a Lively - prolog
Anotace: Dneska mě napadlo nové dílko a neodolala jsem :) Co se bude dít, zatím neprozradím a proto vás mohu jen přivítat ve světě Zaexů...
Sbírka: Sean a Lively
Prolog
Neklidně jsem přešlápla z nohy na nohu.
Pohledy všech na mě byli upřeny, ostatně jako pokaždé, když jsem se někde objevila. Vždycky jsem přitahovala pozornost, což bylo způsobeno mým neobvyklým vzhledem.
Jako jediné z naší rodiny, rodu a dokonce i klanu, má moje pleť neuvěřitelně světle modrou barvu. Na světle se krásně třpytí a doplňuje se se stříbřitými vlasy a bleděmodrýma očima.
Jmenuji se Lively a jsem Zaex, je mi devatenáct let a jsem dcera vůdce celého našeho klanu, pročež se ode mne očekává vždy vzorné a příkladné chování hodné mladé dámy.
Mám o dva roky mladšího bratra Xaviera a o čtyři roky mladší sestru Zaniu. Pleť obou má světlejší zelenou barvu stejně, jako pleť našich rodičů. Jejich vlasy jsou stejně černé, jako všech z rodiny vůdců, samozřejmě až na mě.
Tvoříme nejvyšší vrstvu společnosti Zaex.
Vrstvu pod námi tvoří Zaex jejichž pleť má světle červenou barvu nebo žlutou.
Nejnižší vrstvou jsou Zaex s pletí téměř stříbrnou. Podle mě jsou nejkrásnější, ale na mém názoru nezáleží. Toto uspořádání platí již několik staletí a já nemám moc na něm něco změnit.
"Lively."
Matčin přísný hlas mne vytrhl ze zamyšlení a já se s polekaným zamrkáním rozhlédla po sále plném lidí z našeho klanu. Hodně jsem jich znala, ale hodně také ne, protože náš klan byl velmi rozlehlý. Většinou jsem znala ti hodně významné Zaex, kteří často navštěvovali rodiče a některé mladé Zaex, s nimiž jsem se stýkala ve škole.
Zlehka jsem se dotkla látky svých krásných, hladkých šatů žluté barvy. Neslušela mi, ta barva mi vůbec neslušela, ale to ostatně málokterá barva. Byla jsem prostě zvláštní a nápadná v každém ohledu a v každé dosavadní chvíli svého života a nejvíce právě tehdy, když jsem si přála zmizet.
A to jsem si přála právě teď.
Propadnout se do země a nemuset stát před stovkami, možná i tisíci lidí, zdvořile se usmívat, zdravit je a tančit s těmi urozenějšími mládenci, kteří ke mně přijdou.
Nenáviděla jsem tyhle akce stejně srdečně, jako jsem milovala přírodu a volnost, kterou mi poskytovala.
Matka do mne nepatrně strčila a já se s úsměvem otočila na Daena. Tento mladík byl ve škole o ročník výš než já, vysoký a svalnatý s pohlednou tváří, tmavě červenou pletí, hnědými vlasy a pronikavýma černýma očima.
"Zatančíš si se mnou?" zopakoval trpělivě svůj dotaz.
"Jistě," přikývla jsem zdvořile a následovala jej na parket.
"Dnes nejsi ve své kůži," zašeptal, když mě uchopil do své silné náruče.
"Nemusím tyhle oslavy, to přece víš," odpověděla jsem.
"Ano, to vím," usmál se nad mou hlavou, kterou jsem mu dosahovala někam pod nos.
"A ještě víc nesnáším ty hrozné šaty. Vždycky mi je vyberou tak, že v nich vypadám příšerně," postěžovala jsem si polohlasně.
"Sluší ti to," prohlásil okamžitě a já protočila oči. Jednak proto, že lhal a jednak proto, že mou stížnost pochopil jako žádost o kompliment, což rozhodně nebyla.
Hudba dohrála a já se vyvlékla z jeho náruče.
"Omluv mne," usmála jsem se a propletla se mezi lidmi ke dveřím na balkon.
Stoupla jsem si k hladkému a studenému zábradlí a položila na něj ruce, na něž jsem upřela pohled. Ve světle měsíce se leskly a jedině to je odlišovalo od bílého zábradlí, protože moje pleť byla natolik světlá, že teď by si mne kdokoli mohl splést s členy té nejnižší vrstvy. Bohužel to nebylo možné ve dne.
S povzdechem jsem hlavu zaklonila a zadívala se na bílý kotouč na tmavém nebi.
"Smím se připojit?" ozval se vedle mne tichý chlapecký hlas.
Otočila jsem se a pohlédla na hodně vysokého kluka oblečeného ve světlém oděvu. Jeho pleť byla světlá, ale nedokázala jsem rozlišit zda žlutá nebo jen stříbrná. Vlasy měl černé nebo tmavě hnědé a do očí jsem mu neviděla. Jeho barva vlasů byla však hodně zarážející, protože s tímto typem pleti, ať už žlutým nebo stříbrným, se pojily světlé vlasy.
"Samozřejmě," kývla jsem a ukázala na místo vedle sebe.
"Nelíbí se ti vevnitř? zeptal se a také se opřel o zábradlí. Místo měsíce, k němuž jsem opět stočila svůj pohled, však pozoroval mne. Cítila jsem, jak mi naskočila husí kůže a nechápavě se zamračila.
"Je tam moc lidí," odpověděla jsem.
Chápavě přikývl, jak jsem zjistila, když jsem se na něj letmo podívala.
Chvíli bylo ticho, ale jeho následná otázka a odpověď mi vyrazila dech a zároveň ve mě zanechala pocit rozpolcenosti nad tím, zda je mi hrozně moc sympatický nebo naopak nesympatický.
"Tyhle šaty sis vybírala sama?"
"Ne, proč?"
"Protože ti vůbec nesluší," usmál se omluvně. "K tvojí pleti a vlasům by se hodila spíš tmavě modrá nebo černá, která by vytvořila patřičný kontrast. Nebo možná i bílá, ale žlutá zcela jistě ne."
Chvíli jsem na něj beze slova zírala.
"Jsi neuvěřitelně troufalý," prohlásila jsem potom a cítila, že se mi rty samovolně roztáhly do úsměvu. "Ale máš pravdu. Jenže o tom já nerozhoduji," povzdechla jsem si.
"Mohla bys, kdybys chtěla," namítl.
Nechápavě jsem k němu vzhlédla.
"Jsi dcera vůdce, mohla bys udělat velké věci, stačí jen chtít," zopakoval a chystal se odejít zpět do sálu.
"Počkej!" vyhrkla jsem. "Jak se jmenuješ?"
Otočil se a naše oči se setkaly, i když jsem stále nebyla schopna určit barvu těch jeho, tím spíš, že byla jeho tvář ve stínu.
"To nepotřebuješ vědět," řekl tiše a zmizel v sále.
Pokusila jsem se alespoň zahlédnout barvu jeho pleti, ale obratně se mi ztratil mezi lidmi.
Zklamaně jsem si povzdechla.
"Lively, tady jsi. Matka tě hledá," vyhlédla na balkon Zania, půvabná ve svých tmavě zelených šatech, jen o pár odstínů tmavších, než byla její pleť.
"Už jdu," zašeptala jsem a zamířila za ní zpět do přeplněného sálu s nadějí, že snad během večera toho záhadného mladíka spatřím.
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
:D Tak jo, asi to budu muset dohnat :)
Neboj Klaný, na dalším už pracuju :)
27.01.2013 18:49:54 | kuklicka
Díky :) Ani jedno z těch jsem pořádně neviděla, spíš slyšela (i když, kdo by nevěděl něco o Star Wars)
Jo, záhadný mladík, však se to brzy dozvíš :)
27.01.2013 13:34:10 | kuklicka
Kdo neviděl Star Wars je kacíř :D přidej další kapitolu co nejdříve ;)
27.01.2013 15:29:00 | Klaný
Nápad je určitě zajímavý, kdybych ho měla zařadit, dala bych ho někam mezi Pátý element, či Star Wars, kvůli rasovým rozdílům :) Vadilo mi pár chyb a neustálených vět, ale takových chyb se dopouštím i já, takže to tolik nevadí :) Zajímalo by mě kdo byl ten záhadný mladík, jenž měl slova váženého stylisty :D
27.01.2013 11:23:59 | Klaný