Jako noc a den 4

Nastal den, kdy měla oslavit Joselin své osmnácté narozeniny. Vzbudilo jí ostré světlo, protáhla se a mžourala do slunce. Krásný den!
Hned na to si uvědomila, že má dnes narozeniny a to jí hned zvedlo ještě víc náladu.
Právě když seděla u velkého zrcadla a rozčesávala své neposedné havranní vlasy, ozvalo se tiché klepání.
Zavolala "dále!" a dál nerušeně rozčesávala vlasy.
Mezi dveřmi se objevila Mellisy hlava: "Ahoj sestřičko, všechno nejlepší k narozeninám!" objala jí. Joselin se rozjasnila tvář, Mellisa nikdy nezapomene na její narozeniny!
"Děkuji!" vtiskla jí polibek na tvář.
Mellisa jí vzala z ruky kartáč a lehce jí pročesávala vlasy: "Chtěla bych mít tvoje vlasy, jsou tak úžasné!"
Joselin vzala do dlaně pramen svých vlasů a natáhla je k Mellise:"Chceš? Dám ti je všechny, už mě štvou, proč nemůžu mít tvoje vlasy, tak hezky poddajné a jemné!"

U snídaně si Joselin připadala jako princezna. Všichni ji obskakovali, byli na ní hodní a matka jí oznámila, že pro ni s Mellisou uspořádaly večírek. Nemohla se dočkat! Byla pozvaná i její nejlepší přítelkyně z dětství Lily Atkinsonová, která se v patnácti letech přestěhovala do Londýna. Její prarodiče měli ve Wildmore malé hospodářství, ale Lily je navštěvovala zřídka kdy. Jak se Joselin u snídaně dozvěděla, Lily už byla dva měsíce zasnoubená. Bude jí muset hodně vypravět! Neviděly se dobré dva roky.
"A nevíš, sestřičko, jestli tu Lily chvíli pobude?"
"Měla by přijet i se svým snoubencem a zůstat tu polovinu prázdnin!"
Joselin poskočilo srdce, měla sice Mellisu ráda, byla jí zároveň sestrou a přítelkyní, ale byly pořád spolu. Joselin potřebovala trochu změnu, chtěla vědět co je nového ve světě.

Odpoledne si opět dívky vyjely na vyjížďku, tentokrát se k nim přidal i Joel. Joselin na něj byla zvědavá, teď se ukáže, jaký je bratránek jezdec.
"Bojíš se?" Usmála se na něj šibalsky, když nasedala na Winda.
"Ne..." Řekl, ale neznělo to příliš přesvědčivě.
" To se ale boj!" Zasmála se a pobídla Winda do cvalu.
"Joselin!" Slyšela zdálky sestru, jak naléhavě volá, aby zpomalila. Nic nového. Ohlédla se za sebe. Joel se zatím docela držel, ale jeho kůň na Winda neměl.
Já ti dám co proto! Pomyslela si, že ho pořádně prožene. Zrovna vjížděla do tmavého lesa, otočila se, aby se utvrdila v tom, že má velký náskok. Ale přesně v ten okamžik se seběhlo několik věcí naráz. Přes cestu přeběhl těsně před ní obrovský divočák. Wind se lekl, postavil se na zadní, což samozřejmě Joselin v této chvíli vůbec neočekávala. Snažila se udržet, ale Wind vyváděl jako pominutý.
Dopadla tvrdě na zem, sbalila se do klubíčka, protože vraník kolem ní tancoval jako divý. Potom už cítila jenom bolest hlavy a propadala se někam hluboko...