Z Afriky do divočiny- 8.

8.

               Focení fotbalistů se zvířaty probíhalo lépe, než kdokoliv očekával. Joachim ve volných chvílích seznamoval Noru s jeho kamarády a spoluhráči.
 ,,Líbil jsi se jim," řekla Nora Joachimovi, když vyšel z výběhu zeber.
 ,,Jo? A co tobě?"
 ,,I mě jsi se líbil. Moc. Bylo to sexy, jak jsi si vedl ty dvě zebry a ještě k tomu jak tě pěkně oblékli do černobílé."
 ,,Jo?"
 ,,Jo," přikývla a v kapse ji zapípal telefon.
 ,,Nevím, jestli chci vědět, kdo ti píše," řekl, když si Nora sms přečetla.
 ,,To je máma. Píše, že se u ní mám co nejdříve zastavit."
 ,,Něco se děje?"
 ,,Nevím. Máma skoro nikdy nepíše zprávy," pokrčila Nora rameny.
 ,,Tak jí zavolej, ať jsi klidnější," řekl Joachim a Nora ho poslechla.
     ,,Ahoj, dostala jsi zprávu?" ozvala se Lydia do mobilu.
 ,,Ahoj mami, co děje? Ty nikdy zprávy nepíšeš."
 ,,Vím, že máte to focení dneska v práci, tak jsem nechtěla rušit."
 ,,Už jsme skončili."
 ,,Vážně? Takže půjdeš domů?"
 ,,Jo."
 ,, No, tak v tom případě ti z pozice tvé matky nařizuji, abys okamžitě přijela. I s Joachimem."
 ,,Ne, mami."
 ,,Noro, chci ho poznat. Už jste spolu dost dlouho. Navíc Johannes přivedl taky svou novou přítelkyni, takže rozděláváme gril a máme tady opravdu hodně jídla."
 ,,Já myslím, že Joachimovi se na grilování nebude chtít, mami," řekla a podívala se na Jochiho.
 ,,Půjdu moc rád," řekl a Noře málem odpadla spodní čelist.
 ,,Já jsem to slyšela. Z toho už se nevyvlíkneš. Tak do půl hodiny u nás. Čauky," rozloučila se Lydia.
     ,,To bylo proč?" zeptala se Nora a dala si ruce v bok.
 ,,Chci poznat tvou rodinu. Chci vidět, po kom jsi tak krásná," řekl a pohladil ji po tváři.
 ,,No, tak jdeme, no," vzdala se Nora.

          ,,Moc mě těší, paní Friedrichová," potřásl Joachim Lydii rukou, když se ocitl v chodbě jejich domu.
 ,,Potěšení je na mé straně. Vítejte, pojďte dál a buďte tu jako doma," řekla Lydia a chytila Joachima za paži.
,,Hmm, ani jsem si nikdy nevšimla, že jste tak svalnatý," řekla a ohmatávala mu paži. Joachim se jen rozpačitě usmál.
 ,,Doufám, že máte stejný vkus jako vaše dcera. Dovolil jsem si takovou drobnost," řekl a z náprsní kapsy saka, které měl na sobě ještě z focení vyndal balení Mozartových koulí.
 ,,Joachime, miluju Mozartovi koule. Moc děkuju."
 ,,To jsem rád. Máte stejný vkus."
 ,,Stejný vkus? Nora sní jakoukoli věc, na které je čokoláda nebo marcipán."
 ,,Děkuju mami," řekla Nora, když na ní Lydia prozradila její slabost a raději se přivítala s tátou.
     ,,Joachime, dobrý den. Moc mě těší. Už jsem se nemohl dočkat, až vás Nora konečně přivede," třásl Rudolf Joachimovi rukou.
 ,,I mě moc těší, pane Friedrichu."
 ,,Neděs se, táta tě miluje snad víc než Nora," řekl Johannes.
      ,,Nech toho a raději mi představ svojí přítelkyni. Není to skoro ani týden, co jste měli první rande a hned je to takhle oficiální, jo?" dloubla Nora do Johannese.
 ,,No sestřičko, ty jsi po prvním rande byla v novinách a mě říkáš, že je to oficiální?"
 ,,Ale Jochiho představuju až teď a to ještě z donucení."
 ,,Protože ty bys to neudělala vůbec."
 ,,Samozřejmě. Se podívej, táta běží s Jochiho dresem snad za každou sezónu a máma mu osahává bicepsy. A pak mám být normální?"
 ,,No, jo, nějaký dědičný dispozice tam budou," řekl a usmál se na blondýnku, která přicházela z Johannesova bývalého pokoje.
     ,,Dobrý den," pozdravila Noru.
 ,,Dobrý den, já jsem Nora, sestra tohohle toho člověka," řekla a ukázala na Johannese.
 ,,Áh, tak to jste vy? Konečně vás poznávám. Jsem Astrid," podala jí ruku.
 ,,Těší mě. Představila bych vám svého přítele, ale je v obležení rodičů."
 ,,Vašeho přítele znám. Ne tedy osobně, ale tak kdo by ho tady ve městě neznal, že?"
 ,,Zřejmě ano," řekla Nora křečovitě. ,,Jdu ho zachránit."
     ,,Tati, kolik toho máš?" přišla a viděla tu horu věcí, co Joachim podepisoval.
 ,,Jen pár drobností," řekl Rudolf.
 ,,Čtyři dresy? K čemu ti jsou čtyři dresy?"
 ,,No, dva jsou z klubu a dva z reprezentace."
 ,,Přijeli jsme na grilování a ne na autogramiádu. Máš rozdělaný gril?"
 ,,To počká. Nebo ať ho jde rozdělat Johannes."
 ,,Jen běž, já ti tu pana Joachima pohlídám," řekla Lydia a sedla si k němu.
 ,,Mami, máš připravené maso a klobásy a tak?"
 ,,Ne, doufala jsem, že ty a Astrid mi pomůžete a chlapi zatím rozdělají ten gril, dají si pivo a tak."
 ,,No, tak běž napřed. Jen Joachima seznámím s Astrid a hned za tebou přijdeme," řekla Nora a Lydia, její matka, jí ku podivu poslechla.

Večer proběhl naprosto a překvapivě výborně. Rudolf po chvíli přestal Joachima téměř uctívat jako svého boha a Lydia se během večera zaměřila na Johannesovu Astrid, která ale neodešla tak spokojená se setkáním s rodiči svého přítele, jako Joachim.
     ,,Tak co?" zeptala se Nora, když Johannes zastavil před jejím domem.
 ,,No, já jsem nadšený. Sice jsem se ze začátku trochu obával, ale pak se oba rodiče uvolnili, všechno z nich spadlo a bylo to fajn. Tvoje máma je okouzlující dáma a táta super chlap. Takže už vím, proč ty jsi tak neodolatelná," řekl a políbil jí.
 ,,Hmm," zamručela a podívala se před sebe z okénka. Najednou ji ale úsměv zamrzl na rtech.
 ,,Copak?" všiml si toho Joachim.
 ,,Ne, nic," řekla rychle a raději se podívala zpět na Joachima. Ten se ale podíval směrem, kam se předtím dívala a pochopil. Začal si rychle odepínat bezpečnostní pás a vystupovat z auta.
,,Ne! Jochi!" chytila ho za paži než vystoupil.
 ,,Ten kretén co tě otravuje právě vešel do tvého domu! Nebudu tu sedět a dívat se, jak tam vcházíš k němu. Zůstaň tu!" řekl a z auta vystoupil a rázným krokem šel ke vchodu do domu.
 ,,Joachime!" vykřikla za ním Nora, ale to už Jochi otevřel prudce dveře, které se za ním stejnou silou jakou je otevřel hned zase zavřely.
     ,,Ty hajzle jeden!" chytil nepřipraveného Bena, který je neviděl přijíždět, pod krkem a přimáčkl ho na zeď.
 ,,Jsi normální, takhle napadat bezbranné lidi?" říkal Ben a Joachim ještě zesílil stisk.
 ,,Jak můžeš něco takovýho říct? Ty jsi nechutný úchyl. Dovoluješ si na slabou ženskou. Nora tě rázně odmítla a ty ji pronásleduješ stále dál!" přitáhl ho za krk k sobě a pak ho prudce přimáčkl zase zpět na zeď, takže se Ben uhodil do týlu.
 ,,Já nikoho nepronásleduju. Ona to takhle chce. Líbí se jí to!" řekl Ben a olízl si rty.
 ,,Ty šmejde. Já to z tebe vymlátím!" řekl a opět s ním bouchl o zeď. A hned několikrát za sebou.
     ,,Joachime!" vtrhla do vchodu Nora a snažila se ho od Bena odtrhnout. Ten už byl v obličeji rudý a sýpal.
,,Slyšíš mě? Pusť ho! Hned!"řekla a vecpala se mezi ně.
 ,,Elo běž pryč! Odejdi do bytu! Hned!" zakřičel na ní, ale ona stála dál na místě.
Joachim cítil, že je rozzuřený víc než dost a nemuselo by to skončit dobře. Jestli jakkoliv ublíží Benovi mu bylo jedno, ale kdyby mu ruply nervy a ublížil Noře, už by si to nikdy neodpustil.
 ,,Jochi pusť ho, už mu to stačilo!" snažila se na něj Nora mluvit klidně.
 ,,Proč ho bráníš? Líbí se ti snad to, co ti dělá?!" zařval na ní a rukou, kterou nedržel pod krkem Bena ji chytil za paži a silou ji zatáhl pryč. Ona ale klopýtla a upadla na schody. Joachim hned povolil stisk a Ben toho využil a rychle utekl.
Nora se na Joachima podívala se slzami v očích, otočila se a rychle běžela po schodech až do bytu. Tam za sebou zabouchla dveře, svezla se podél nich až na zem, objala pažemi kolena a plakala.
     Po chvilce uslyšela klepání na dveře. Otřela si hřbetem ruky uslzené tváře a zvedla se ze země. Klepání se ozvalo znovu, ale Nora neotevřela ani jinak neodpovídala.
 ,,Elo, to jsem já. Joachim," řekl s povzdechem. ,,No tak, vím že tam jsi, tak otevři," naléhal, ale Nora nevydala ani hlásku.
,,Elo, zlato, chci vědět, jestli jsi v pořádku."
 ,,Jsem."
 ,,Tak to jsem rád."
 ,,Tak už můžeš jít!" řekla a zmizela v koupelně, kde pustila kohoutky naplno, aby Joachima neslyšela. Ten to po chvíli za dveřmi vzdal a odešel.
Nora se svlékla, naložila do vany a po dlouhé době si zapálila cigaretu a než jí voda vychladla, tak stihla i s menšími pauzami jich vykouřit pět. Potom si oblékla jen vytahané tričko a nápisem Guns´n Roses a odešla do postele.

          Bylo šest hodin ráno, když se u Nory rozdrnčel zvonek u dveří. Nejdříve spustila proud nadávek, pak nemotorně vstala a téměř poslepu se doplazila ke dveřím. Než tam došla, tak se ozval zvonek ještě dvakrát. Otočila klíčem v zámku a otevřela dveře.
 ,,Jochi? Zbláznil jsi se?" zeptala se návštěvníka za dveřmi.
 ,,Já vím, že jsem tě vzbudil a omlouvám se, ale bál jsem se, že až bys byla úplně vzhůru, že bys mi nemusela otevřít," řekl a sledoval, jak od dveří odchází zpět do své malé ložnice. Zavřel tedy za sebou dveře.
 ,,Kolik je vůbec hodin?" zeptala se.
 ,,Ehm, šest. Jsi v tuhle hodinu schopná mě vnímat?"
 ,,Snad jo,"řekla a otočila se k němu čelem.
 ,,Elo, to je pro tebe," řekl a předal jí obrovskou kytici slunečnic.
 ,,Pro mě? Za co?"
 ,,Za ten včerejšek. Byl jsem na tebe hrubý, křičel jsem na tebe a ještě jsem ti ublížil. To jsem opravdu nechtěl. Byl jsem šíleně rozzuřený z toho šmejda a samozřejmě vím, že se ti nelíbí, co ti dělá. Nejraději bych si nafackoval."
 ,,To nedělej," řekla, přišla k němu a pohladila ho po tváři a vzala si kytici, kterou sotva unesla.
 ,,Miluju tě," řekl, chytil ji kolem pasu a přitáhl k sobě, aby jí políbil.

               ,,Ahoj Hansi, všechno v pořádku. Nic zázračného se nestalo," shrnula Nora události své služby, když jí Hans přišel vystřídat.
 ,,Super," odpověděl Hans.
 ,,Jdu na nákup, tak čau," řekla Nora, hodila si kabelku na rameno a odcházela ze zahrady.
          ,,Baf!" uslyšela Nora, když vyšla z převlékací kabinky v obchodě a příšerně se lekla.
 ,,Pane bože, Evo, víš jak jsem se lekla?" řekla Nora a cítila, jak se její vyděšené srdce z šoku klidní.
 ,,Lekla jsi se parádně, co?"
 ,,No to si piš. Co tu děláš?"
 ,,To samé co ty," řekla a ukázala na halenku, kterou měla v ruce. ,,Akorát že to samé dělám ve větší velikosti."
 ,,No a to počkej za pár měsíců. To budeš navštěvovat oddělení pro těhule," řekla Nora a šaty, které si vyzkoušela pověsila na věšák před kabinkami.
 ,,To je ještě daleko. Jsi tu sama?"
 ,,Samozřejmě, s kým bych tu měla být?"
 ,,S Joachimem přeci."
 ,,Nebudu Jochiho otravovat nakupováním. Mě samotnou to nebaví."
 ,,Takže jsi se zas až tak moc nezměnila. Bereš si ty šaty?"
 ,,Ne, jsou mi nějaké velké. Zajdeme na kafe?"
 ,,No jasné, jdeme. Halenka počká," řekla Eva, vzala Noru kolem ramen a odcházely do kavárny v druhém patře nákupního centra, kde se právě nacházely.
     ,,Takže s Jochim všechno v pořádku?" zeptala se Eva u kávy se šlehačkou.
 ,,Jo, v naprostém. Dokonce už se seznámil i s našima i bráchou a i tou jeho laborantkou."
 ,,Tvůj brácha má ženskou? Nekecej!"
 ,,Jo, ale nic moc není. Mámě se dost nelíbila."
 ,,Ale Joachim se jí určitě líbil, že jo?"
 ,,Oběma. Táta ho zahrnoval svou fotbalovou kolekcí a nechal si od Jochiho podepsat snad i trenky a mámě se líbily Jochiho bicepsy."
 ,,To je dobře. Ty jeho mámu už znáš?"
 ,,Ne, ještě ne a ještě bych nějakou dobu klidně i počkala."
 ,,No a co Ben? Už jsi to Jochimu řekla?"
 ,,Jo a moc dobře to nedopadlo. Nejdříve mě přistihl jak jsem se po telefonátu s ním skoro zhroutila, takže za ním chtěl uprostřed noci jet a rozbít mu držku, ale podařilo se mi ho udržet doma, jenže pak jsme přijížděli k mému domu a Ben vcházel do vchodu."
 ,,Takže ho Jochi vyhmátl?"
 ,,Držel ho pod krkem a bouchal s ním o zeď a Ben se mu u toho smál do obličeje. Já se pak vrhla mezi ně, Jochi mě odstrčil a pak jsme se mírně nepohodli, ale druhý den za mnou přišel s asi desetikilovou kyticí slunečnic a řekl, že mě miluje."
 ,,Jé, to je krásný. Řekla jsi mu to taky?"
 ,,A co?"
 ,,Že ho miluješ přeci."
 ,,Ne, neřekla. Ještě ne."
 ,,K tomu taky dojde, neboj se."
 ,,Jsi domluvená s Janem, že sem za tebou přijde?" zeptala se Nora, když Jana viděla vstoupit do kavárny.
 ,,Ne, nejsem," řekla a počkala až k nim dojde. ,,Ahoj zlato, co tu děláš?"
   ,,Vždyť jsem říkal, že se tu pro tebe zastavím. Akorát jsi říkala, že si chceš koupit něco na sebe a ne že tu budeš vykecávat. Proběhl jsem snad všechny dámský obchody."
 ,,Potkala jsem se s Norou v kabince. Sedneš si k nám?"
 ,,Na chvilku."
 ,,Tak si zatím objednej kafe a já si odskočím," řekla Eva a odcházela na toalety.
     ,,Ahoj," pozdravil Jan i Noru.
 ,,Ahoj," pozdravila ho taky a přečetla si na mobilu zprávu. Usmála se a odepisovala.
 ,,To je Joachim?" zeptal se Jan.
 ,,Jo, proč?"
 ,,Že se tak sladce usmíváš."
 ,,Ty se neusmíváš nad hezkou zprávou od své ženy?"
 ,,Funguje ti to s Joachimem?" zeptal se aniž by na předchozí otázku odpověděl.
 ,,Náramně. Joachim je naprosto skvělý. Ve všem. Je ke mě pozorný, dá mi vše co potřebuji ať už je to pocit bezpečí, vášnivé večery a nebo divoký sex kdekoliv si řeknu."
 ,,Proč to děláš?" zeptal se Jan a chytl ji za zápěstí.
 ,,Proč dělám co?"
 ,,Proč mě takhle provokuješ? Teď i tehdy v Zoo?"
 ,,Cože? Já tě provokuji? Ale prosím tě, nebuď směšný. K čemu by mi to asi tak bylo."
 ,,Víš že jsi teď moc sexy a chceš, abych si říkal, jaký jsem idiot, že jsem na tebe nepočkal."
 ,,Jestli jsi to zjistil, tak už je pozdě, protože i když bych byla s tebou a potkala Joachima, tak bych tě do vteřiny nechala."
 ,,Kvůli němu?"
 ,,Ano, kvůli němu a teď laskavě pusť mou ruku, než tam budu mít tvůj otisk."
 ,,Dnes večer v deset? Zamluvím pokoj v hotelu. Napíšu, kde to bude," řekl rychle, protože se Eva už vracela.

          ,,Ahoj miláčku,"pozdravila Nora Joachima, když vyšel z tréninkového centra.
 ,,Ahoj kočičko, copak se stalo, že tu na mě čekáš?"
 ,,Byla jsem nakupovat a tak jsem si řekla, že tu na tebe počkám."
 ,,Čekáš dlouho? Měla jsi zavolat," vzal ji kolem pasu a vedl ji ke svému autu.
 ,,Ne, teprve před pár minutami jsem přišla."
 ,,Na nákupech? Koupila jsi si něco sexy?"
 ,,Nekoupila jsem si vůbec nic, protože jsem tam narazila na Evu a odtáhla mě do kavárny."
 ,,No super. Popovídaly jste si?"
 ,,Jo, docela jo a docela dobře, ale pak tam přišel Jan."
 ,,A už to nebylo ono, co?"
 ,,Přesně tak. A pak jsem na tebe dostala chuť a tak jsem tady."
 ,,Takže jedeme ke mě?"
 ,,Chytrý chlapec," usmála se Nora, políbila ho a pohladila po vnitřní straně stehna.
           ,,To bylo zase divoké," řekl, když Noře pomohl slézt z kuchyňské linky.
 ,,S tebou je to divočina vždycky," řekla a sehnula se pro svoje oblečení, které bylo všude po kuchyni.
 ,,Zlato, pojď se mnou, něco pro tebe mám," řekl a ještě nahý ji vedl do ložnice. ,,Pro tebe," řekl a předal jí do ruky malou sametem potaženou krabičku.
 ,,Pro mě? Co je to?" zeptala se, ale nečekala na odpověď a krabičku otevřela. ,,Klíč? Od tvého srdce?" zeptala se trošku teatrálně, když zjistila co krabička obsahuje.
 ,,Klíč od mého domu. Nechceš se ke mě nastěhovat? Vím, že je to brzy, ale moc bych o to stál. Chci se vedle tebe probouzet každé ráno a usínat s tebou každý večer. Navíc tu nebudeš sama a budeš tak v bezpečí," řekl Joachim.
 ,,Já nevím co na to říct. Je to strašně rychlé," skoro koktala a ještě ji do toho přišla sms zpráva. Joachim jen povytáhl obočí a čekal na reakci, jestli mu odpoví, zda se k němu nastěhuje či půjde za mobilem.