Z Afriky do divočiny- 9.

9.

               ,,Jochi, to, to je strašně moc rychlé. Na jednu stranu bych s tebou chtěla být pořád, ale na tu druhou se bojím, že by nám to mohlo brzy zevšednět," řekla a posadila se na postel.
 ,,Ne, to si nemyslím. Nebyla ani jedna jediná chvilka, kdy bych se s tebou nudil."
 ,,Jenže ta chvilka může nastat třeba za tři týdny, dva měsíce, za rok."
 ,,Doře, tak víš co? Uděláme kompromis," navrhl Joachim.
 ,,Jaký?"
 ,,Ten tvůj mini byt si necháš. Máš to přeci jen blíž do práce a z práce. Odtud bys musela autem."
 ,,Tramvají."
 ,,Doufám, že to byl vtip."
 ,,Ehmm, jo," odpověděla raději Nora, když do ní Jochi zapíchl kousavý pohled svých modrých očí.
 ,,Takže byt si necháš, když budeš chtít být sama, nebo když budeš mít služby blízko sebe, víš jak to myslím? Třeba po odpolední ranní službu a tak."
 ,,Chápu."
 ,,A třeba víkendy, nebo volna, nebo když třeba budeš mít po noční a pak půjdeš třeba až na odpolední, tak bys mohla být tady se mnou."
 ,,Hmm, to by šlo," uznala Nora.
 ,,No a teď, když máš ten klíč, tak mi samozřejmě nemusíš volat, jestli se můžeš zastavit, nebo tak. Prostě přijdeš, otevřeš si a budeš tady jako doma."
 ,,A můžu si sem přinést i pár svých věcí?"
 ,,Cokoliv."
 ,,A mohla bych si pořídit nějaké zvířátko?"
 ,,Ty jich nemáš v práci dost?"
 ,,Já myslela, třeba psa nebo kočku."
 ,,Pokud to nebude slon nebo žirafa, tak klidně."
 ,,Jsi nejlepší," řekla a pověsila se mu kolem krku.
 ,,Nechci to říkat, ale já vím," zasmál se a hodil jí do postele.
           ,,Víš, že ti přišla před tím smska?" zeptal se Joachim, když týž den byli po druhém společném milování.
 ,,Ty máš delší ruce. Mobil bude někde v kalhotách, tak se podívej kdo mi psal. Děkuji," řekla líně.
 ,,Psal ti Jan. Nezapomněla jsi něco v té kavárně?"
 ,,Já určitě ne. Podívej se co píše."
 ,,Opravdu můžu? Tak jo. Takže píše...Budu na tebe čekat od desíti hodin v hotelu Martinshof, pokoj dvacet šest. Vše si vyříkáme a vyjasníme. Už se těším, až tě uvidím... nahou," přečetl Joachim.
,,Nahou? Nahou?! Nechceš mi to vysvětlit?" vyštěkl Joachim.
 ,,Já? Neměl by ti to vysvětlit snad Jan?"zeptala se Nora a uculovala se.
 ,,Ty jsi věděla že ti to napíše, že jo? Proto jsi mě nechala si to přečíst?" zeptal se a posadil se na posteli.
 ,,Jo. Mluvil o tom už v té kavárně, ale já tam nepůjdu abys věděl. Navíc jsem mu řekla, že mám tebe a jsem s tebou šťastná a i kdybych byla s Janem a potkala tebe, tak bych ho opustila."
 ,,Kvůli mě?"
 ,,Ne, kvůli Thomasi Gottschalkovi, asi? Jasně, že kvůli tobě. Jsi ve všem mnohem lepší, než Jan.
 ,,Hmm, takže Thomas Gottschalk, jo? Máš zajímavý vkus," řekl a foukl jí za krk. ,,Jsem ale rád, že jsi mu to řekla, ale do toho hotelu pojedeš."
 ,,Proč?"
 ,,A já pojedu s tebou. Trochu si z Jana vystřelíme a plácneme ho přes prsty aby věděl, že tohle teda ne," řekl a podíval se na hodinky.

          ,,Dobrý večer," pozdravili oba, Nora i Joachim, když procházeli recepcí hotelu, kam měla Nora přijít.
 ,,Jaký to bylo číslo? Třicet šest?" zeptala se Nora.
 ,,Ne El, dvacetšest. Tady," řekl a pokynul Noře, aby zaklepala a ona tak učinila. Za chvíli slyšeli kroky a dveře se otevřely.
     ,,Ahoj Jane," pozdravil ho Joachim a založil si ruce na prsou. ,,Tak ty chceš vidět moji slečnu nahou?"
 ,,Do prdele," vypadlo z Jana. ,,Hele, Joachime, já to tak nemyslel," řekl a začal před ním couvat.
 ,,Ne? A kvůli čemu jsi teda platil tenhle hotel?" zeptala se Nora. ,,Můžeš být rád, že jsem to řekla jen Joachimovi."
 ,,Snad bys to neřekla i Evě. Vždyť víš, že je v jiném stavu!"
 ,,Tak hlavně že to víš ty," řekl Joachim a promnul si klouby na ruce.
 ,,Hele, klidně mě oba zmlaťte, ale Evě prosím nic neříkejte," docouval Jan až na druhý konec pokoje.
 ,,Proč jsi tak najednou zatoužil po Noře?" zeptal se Joachim a sedl si do křesla.
 ,,No, když jsem s Norou chodil, tak byla ošklivá. Nosila krátké vlasy a měla osmdesát kilo. Proto když odjela, bylo to pro mě vysvobození a já jsem si začal s hezčí Evou a zamiloval jsem se do ní. Jenže pak se Nora vrátila takhle! Jen se na ní podívej, jak je sexy, no a když jsem vás pak viděl, jak jste se v té zoo líbali, tak jsem po tom taky zatoužil. Prostě jsem debil a myslel jsem si, že když se s takovou kočkou, jakou je Nora teď vyspím, tak to bude zase dobrý."
 ,,Takže to, že jsem odjela do Afriky bylo pro tebe vysvobození? Proč jsi se mnou vlastně vůbec byl?" zeptala se s rukama v bok, ale odpověď znala. ,,Abys se dostal k Evě, že jo? Já byla tak blbá, zamilovaná a ty jsi byl zatím hnusný prase. A já jsem přesně jak jsi to řekl nedávno, odpad. Budu se muset moc ovládat, abych Evě o tobě něco neřekla. Doufám, že si uvědomíš, co všechno máš a co mít za pár měsíců budeš a takovýhle choutky tě přejdou," řekla, vzala Joachima za ruku a vedla ho ke dveřím.
 ,,Je všechno jasný? Jestli ještě jednou jen na Noru pomyslíš, tak z tebe udělám tři malý."
 ,,Jasný Jochi, já to chápu. Nora je tvoje. Já mám Evu a jsem s ní šťastný."
 ,,To doufám," řekl a odešel ke dveřím.
 ,,Ještě něco. Chtěla jsem to udělat už na té svatbě, ale nechtěla jsem dělat skandál," řekla a než se Jan zeptal co to bylo, tak se Nořina pravačka vymrštila vpřed a zasáhla Janovo levé oko.
,,Áh, to je úleva. Jdeme," řekla a chytila Joachima za ruku a vedla ho ven z hotelu.
          ,,Debil jeden," ulevila si, když seděla v autě.
,,No teda zlato, já zírám. Máš pořádnou ránu. To bych do tebe neřekl," zíral na ni Joachim.
,,Já se prostě nemohla udržet. Teď už jedeme domu. Mám kreténu plné zuby."
,,Jen jeden dotaz. Vážně jsi měla osmdesát kilo?"
,,Samozřejmě, že ne!" řekla důrazně. ,,Vážila jsem kolem sedmdesáti."

               Bylo úterý na konci srpna. Slunce tolik nepražilo, občas zafoukal mírnější větřík a tak to spoustu fotbalových fanoušků lákalo se jít podívat na fotbalový trénink. Mezi návštěvníky byla i Nora. Stála opřená o mantinel, dlouhé vlasy ji poletovaly kolem hlavy, na sobě měla džíny a světle zelený svetřík, který sklouzával z jednoho ramene.
 ,,Pěkný," zatleskala Tobiasovi za pěknou akci, kterou před ní předvedl. Ten kolem ní jen proběhl se zdviženou rukou na pozdrav a pokračoval dál. Kolem se s míčem prohnal i Joachim a prudce vystřelil na bránu. Nora ho hltala očima.
 ,,Frajer, že ano?" zeptala se nějaká straší žena vedle ní.
 ,,Jednoznačně," odpověděla Nora a teprve potom se na ženu podívala. ,,Pane bože, vy jste Joachimova matka."
 ,,Slečna Eleanora, předpokládám."
 ,,A ,a,ano. Eleanora Friedrichová. Moc mě těší, paní Stuberová," vykoktala Nora.
 ,,I mě moc těší. Říkají vám Noro?"
 ,,Ano, všichni mi říkají Noro, jen Jochi Elo, ale říkejte mi jak chcete."
 ,,Dobře, Elo. To se mi docela líbí. Není to tak tvrdé."
 ,,Jak chcete, paní Stuberová."
 ,,Pořád čekám, kdy vás Joachim přivede, ale stále říká, že je ještě čas. Tak jsem to vzala do vlastních rukou. Nejdřív jsem myslela, že půjdu do Zoo, ale pak mě napadlo, že byste mohla být tady."
 ,,Já se omlouvám, že se seznamujeme takhle a já pro vás nic nemám. Mohu vás alespoň pozvat na kávu a něco dobrého na zub?"
 ,,To není špatný nápad," řekla Joachimova matka a s Norou odcházela.
     ,,Viděl jsi to, co já?" zeptal se Joachim Tobiase.
 ,,Myslíš tvou mámu, jak odchází s Norou? Jo, viděl a obě vypadaly dobře. Myslím, jako dobře naladěné. Já být tebou, tak se nebojím," řekl Tobias a poplácal Joachima po zádech a pak se přihlásil o přihrávku.
     ,,Takže, Elo, jak jste se dostala do Afriky?"
 ,,Bylo to celkem jednoduchý. Byla to nabídka hned po škole od jednoho profesora, který byl a stále je odborníkem na divoká zvířata a já v tom viděla svou šanci."
 ,,Je to v Africe hodně divoké?"
 ,,No, vlastně mi to tady ve městě přijde mnohem divočejší. V Africe si všechno jde svou cestou. Zvířata se starají jen o to své a lidi se taky starají jen o své. Jde jim tam především o to žít v souladu s přírodou. Té přírodě se podřizují. Domorodým obyvatelům jde o to mít kde bydlet, mít co jíst, mít kam chodit do práce a mít jak uživit svou rodinu. Tady, kde lidi tenhle základ uspokojený mají bez větší námahy, tak se pletou do života ostatním. Jsou tací, co ničí majetek ostatním, tací co znepříjemňují život ostatním, ti co závidí a pak jsou i tací, co život ostatním ničí. Samozřejmě ve velkoměstech se tohle děje i v Africe."
 ,,Máte úplnou pravdu. Víte, Elo, jste mi velmi sympatická a je mi jasné, proč si vás Joachim vybral. Jste velmi krásná, inteligentní a máte kolem sebe zvláštní auru. Jenže si myslím, že život s Joachimem nebude lehký. Tedy, život s žádným fotbalistou Joachimovi úrovně není lehký. Jednak neutuchající zájem fanynek. Z počátku nám stáli před domem, čekali, až bude Joachim odcházet z tréninku nebo na trénink, cpaly mu do kapes svá telefonní čísla a dělaly všechno možné, aby si jich všiml. A pak také dotěrný tisk. Novináři vytáhnou kdejakou špínu. To, že zemřel můj manžel, Joachimův táta, určitě víte, že?"
 ,,Samozřejmě," přikývla.
 ,,Jochiho to dost vzalo a noviny začali spekulovat o tom, že skončí s kariérou a tak. Pak ale také to, že se Joachim jen tak do někoho nezamiluje. Takže jsem ho na různé akce doprovázela já, protože moje dcera je pracovně stále někdo v zahraničí. Noviny si toho začaly všímat a bylo na světě to, že Joachim trpí Oidipovským komplexem, což je naprostá blbost. Žije si úplně klidně sám, veškerá svá rozhodnutí dělá sám a já se to pak dozvídám z třetí ruky," řekla paní Stuberová a Nora nevěděla co na to říct.
,,Jen jsem chtěla, abyste o tom věděla dřív, než se dozvíte nějakou podobnou blbost z novin."
 ,,A já za to moc děkuju," řekla Nora a pak se obě dvě pustily do veselejších témat a hodně se spolu nasmály.

     ,,Ahoj zlato! Jsem doma!" hlásil se Joachim, když vešel do domu.
 ,,V kuchyni!" ozvala se Nora.
 ,,Ahoj," přišel k ní Jochi a políbil jí. ,,Voní to tu. Co to bude?"
 ,,Že by večeře?"
 ,,No super," řekl a objal ji zezadu kolem pasu a bradu si opřel o její rameno.
 ,,Dnes jsem,"
 ,,Se seznámila s mou mámou. To jsi chtěla říct?" skočil ji do řeči.
 ,,Přesně tak. Viděl jsi nás?"
 ,,Jo. Před chvílí mi volala. Máme k ní zítra přijet na večeři, prý udělá lososa."
 ,,Aha. Říkala ti ještě něco?"
 ,,Že jste se spolu dobře pobavily a samozřejmě mi pak říkala věci, co už vím."
 ,,Jako co třeba?"
 ,,Že jsi okouzlující a krásná mladá dáma a já mám dělat vše pro to, abys byla šťastná."
 ,,To tvoje máma je okouzlující. Nejdřív jsem se šíleně lekla, když za mnou přišla, že si chce se mnou třeba něco vyřídit, ale po chvilce jsem zjistila, že to tak není."
 ,,Takže jste si padly do oka a to jsem moc rád."
 ,,Já taky."
 ,,No a za odměnu pro tebe něco mám," řekl a sáhl do zadní kapsy svých kalhot. ,,Příští víkend si udělej volno," řekl a podal jí modrou obálku.
 ,,Copak to je?" ptala se a rozbalovala obálku. ,,Hmm, pozvánka pro pana Joachima Stubera a jeho přítelkyni doktorku Eleanoru B. Friedrichovou na slavnostní zahradní párty."
 ,,Zíráš, co?"
 ,,A o co jde?"
 ,,O to, že si na sebe berou ženský takový šaty, aby byly v ten večer nepřehlédnutelné, chlapi se nacpou do obleků, přijedeme nejlepším autem co máme na tuhle párty k prezidentovi automobilky, která sponzoruje náš klub, budeme pít všichni drahá vína nebo šampaňský, jíst vybraná jídla a tančit. Na konci večírku se všichni stejně pohádáme, někteří chlapi se ožerou jako dobytek, ženský se poperou nebo pohádají a nebudou spolu týden mluvit a novináři budou o všem a o všech psát pikantní historky."
 ,,Hmm, to vypadá jako takový tygří výběh."
 ,,No, to ano. Takže jdeme?"
 ,,No jasný. Akorát si teda budu muset sehnat nějaké ty šaty, co mi budou všichni závidět."
 ,,To bude pro tebe hračka."
 ,,Takže moje první společenská akce. Doufám, že neudělám žádné faux-pas."
 ,,Toho bych se u tebe nebál. Máš takovou tu přirozenou inteligenci a víš, co si můžeš dovolit," konstatoval Joachim a otevíral víno, které mu Nora podala.
 ,,Bude tam i Tobi se Sandrou?"
 ,,Samozřejmě. Pokud nebudeš chtít, abych ti s výběrem šatů pomohl já, tak se asi můžeš domluvit se Sandrou."
 ,,Přesně to mě taky napadlo. Zítra jí zavolám," řekla a začala nandavat večeři.
 ,,A tenhle víkend jsi v práci?"
 ,,Ne, mám noční z pátku na sobotu."
 ,,Tak co kdybychom si v neděli udělali výlet na kolech?"
 ,,Nemám kolo, zlato," postavila před něj talíř s večeří.
 ,,Já myslím, že zítra už budeš mluvit jinak. Dobrou chuť," popřál Noře a usmíval se jako sluníčko.