Nechtěný dar- 7.

7.

               Otevřela jsem oči a uviděla jsem bíly vysoký strop s elegantním lustrem. Po mé levé straně bylo okno zatažené tmavě hnědými závěsy a u postele byl tmavě hnědý noční stolek, na kterém byl postavený puntíkovaný hrnek. Chvíli jsem si nebyla jistá co se stalo. Nadzvedla jsem se na loktech a z čela mi sjel vlhký ručník. Nadzvedla jsem peřinu a podívala jsem se co mám na sobě. Ležela jsem v posteli jen ve spodním prádle.
     ,,Dobré ráno,“ uslyšel jsem mužský hlas a najednou mi to došlo. Včerejší večírek, můj útěk z něj a pak i to, že Denisa rozhodla, že si mě odveze potažmo úplně cizí chlap.
 ,,Jak se cítíte?“ zeptal se mě a na parapet u okna položil tác.
 ,,Co jste se mnou dělal? Vůbec si nepamatuji, jak jsme sem dojeli.“
 ,,V klidu Zito, nedělal jsem nic co by bylo proti slušnosti. Cestou sem jste v autě usnula, ale když jsem vás přinesl sem do domu, tak jste omdlela. Zavolal jsem k vám mou sestru, která je doktorka. Měla jste hodně vysokou horečku, zřejmě i noční můry a noc dost neklidnou. Nic si z toho nepamatujete?“
 ,,Vůbec nic,“ přiznala jsem a nestačila se divit.
 ,,Nevadí, možná je to dobře, že si to nepamatujete. Docela jste mi nahnala strach,“ řekl a já se v posteli posadila a držela jsem si deku tak, abych neměla venku prsa.
 ,,Strach?“
 ,,Ehm, jo, opravdu jste nevypadala dobře. Teď už ale vypadáte mnohem lépe,“ řekl a odešel za prosklené dveře a vrátil se se županem v ruce, který mi podal a pak se otočil. Já do županu rychle vklouzla.
 ,,Kdo mě svlékal z šatů?“
 ,,Ehm, já,“ přiznal se. ,,Šaty jste měla krásné, ale na spaní by byly nepohodlné,“ řekl a položil do postele tác, na kterém byl hrnek s kávou i čajem, v misce jogurt a ovoce a talířek s rozpečenými plátky veky, kousek másla, plátky šunky a sýra. ,,Tak, nevěděl jsem co preferujete na snídani, tak jsem přinesl od každého kousek,“ řekl a sedl si vedle mě na druhou polovinu postele.
 ,,Děkuji, ale měla bych jít,“ řekla jsem a vymotávala jsem se z peřiny.
 ,,Ne, Zito, měla byste nejdříve načerpat trochu síly,“ řekl a chtěl mě chytit za ruku, ale byla jsem jako posedlá. Nechtěla jsem další vidinu a tak jsem z postele rychle vyskočila. Jenže jako naschvál jsem si zamotala nohu do županu, který byl určitě Michalovo, neboť já ho měla až na zem, a ještě k tomu i do přikrývky, což nevím, jak se mi povedlo, ale letěla jsem obličejem napřed. Michal mě nestihl chytit a já se rozplácla na zem.
 ,,Zito, neudělala jste si něco?“ zeptal se a chtěl mi ze země pomoc.
 ,,Ne, nedotýkejte se mě! Běžte dál. Nesahejte na mě!“ Trochu jsem hysterčila, ale nechtěla jsem vidět, jak se tomuhle muži, který se o mě celou noc staral, něco dělo. Navíc jsem se nechtěla pod náporem další vidiny zase zhroutit. Hroutila jsem se ale dost dobře i bez vidin.
 ,,Zito, klid, já vám nic neudělám. Nemusíte se bát. Nechci vám ublížit,“ říkal klidně a jemně sevřel mé zápěstí. Když se nic nestalo, tak se mé tělo celé uvolnilo a nechala jsem Michala, aby mě ze země sebral a položil mě zpět do postele.

*

               Když se Zita probudila, tak jsem s ní trošku bojoval. Když jsem se jí chtěl dotknout, dostala téměř panickou hrůzu z toho, že bych na ní měl sáhnout. Nakonec ale zjistila, že jí nechci ublížit a cítil jsem, jak se celá uvolnila a poddala se mi. Vzal jsem jí do náruče a vrátil do postele, ze které spadla. Byla tak slabá, že ji ani nohy neunesly. Seděl jsem u ní tak dlouho, dokud se nenasnídala.
 ,,Čau, kam jsi včera zmizel?“ ptal se Jirka, když jsem mu volal.
 ,,Nějak jsem vás měl plné zuby. Víš co, vidím vás každý den v práci, tak jsem s vámi nechtěl ještě pařit,“ řekl jsem mu.
 ,,Jo, jsi prostě hajzl,“ řekl Jirka a smál se. ,,Stejně to bylo jen kvůli tomu, že tam nebyla ta tvá barmanka. Jen se přiznej.“
 ,,No, možná taky trochu, jenže víš, co se mi stalo, když jsem šel z toho baru?“
 ,,Potkal jsi nějakou jinou holku, které se teď snažíš zbavit.“
 ,,Kdepak, já potkal jí. Zitu.“
 ,,Tu barmanku?“
 ,,Jo. Teď je u mě ve sprše.“
 ,,Michale, ty kanče. Užil jsi si dle očekávání?“
 ,,No, co ti budu povídat. Alkohol, nemoc, horečka a vyčerpání ji ze sexu jaksi vyřadili. Volal jsem k ní v noci ségru, protože opravdu nevypadala dobře.“
 ,,Pomalu na mě, mám opici ze včera. Ty jsi šel ven, tam jsi potkal tu svou Zitu, ale bylo jí blbě, tak jsi jí vzal k sobě domu?“ dal si to Jirka dohromady.
 ,,Jo, až na malé drobnosti to tak bylo,“ řekl jsem a někdo akorát zazvonil.
 ,,Takže ani líbačka nebyla?“ ptal se Jirka, zatím co já scházel schody do přízemí.
 ,,Tak jen pusu jsem jí dal na spánek, ale nepamatuje si to. Byla fakt mimo,“ řekl jsem a otevřel jsem. Za dveřmi stála Denisa. Otevřel jsem dveře dokořán, aby pochopila, že má jít dál.
 ,,Tak to musíš dneska dojet až do konce.“
 ,,Tak to se neboj. Hele, musím končit. Dám ti vědět, nazdar,“rozloučil jsem se s Jirkou.
     ,,Dobrý den, Michale,“ pozdravila mě Denisa.
 ,,Dobrý den, Deniso.“
 ,,Jak je Zitě?“
 ,,No, popravdě asi nic moc. V noci jsem k ní volal mou sestru, je to doktorka. Zita měla horečku a noční můry. No a teď ráno, když jsem se jí chtěl dotknut, tak ze mě měla téměř panický strach.“
 ,,To není z vás, to ona má všeobecně hrůzu z dotyků. Je to na seznamu lidských fobií. Ehm, kde je Zita teď?“
 ,,Ve sprše,“ řekl jsem a Denisa na mě hodila takový pohled, že jsem se až lekl.
 ,,No, chtěla se prostě jen vysprchovat.“
 ,,Dobře. Přinesla jsem jí oblečení a tady něco ze včera. To jsem vám schovala,“ řekla a předala mi krabici,ve které jsem poznal občerstvení z večírku. ,,A nebojte, nejsou to zbytky. My vždycky část máme schovanou, abychom mohli dodávat.“
 ,,Jo, tak to jo,“ přikývl jsem a podíval se na schody, odkud scházela Zita v mém županu, který jí byl velký ve všech rozměrech a na hlavě měla turban z ručníku.
     ,,Ahoj Zituš,“ pozdravila ji Denisa a bylo vidět, že se Zitě ulevilo, že už se mnou není sama. Chvíli po té opět někdo zvonil. Byla to má sestra, která se přišla podívat na Zitu.

*

               Byla jsem ráda, když přišla Denisa. Z Michala jsem stále měla něco mezi respektem a možná i trochu strachem.
 ,,Tak co? Povídej,“ pobídla mě Denisa, když jsme spolu byly sami v ložnici.
 ,,Jo, ehm, no moc si toho nepamatuji. Každopádně ráno jsem měla šok, navíc jsem trochu hysterčila, když se mě chtěl dotknout.“
 ,,A viděla jsi něco?“
 ,,Ne, žádná vidina,“ řekla jsem a na dveře ložnice někdo zaklepal.
     ,,Dobrý den, áh, už vypadáte mnohem lépe. Já jsem Marika, jsem Michalovo sestra a doktorka. Já u vás byla i v noci.“
 ,,Dobrý den. Jsem Zita Šafránková. Já vůbec nevěděla, že se tu se mnou v noci něco dělo.“
 ,,Tak tomu se ani nedivím. S tak vysokou horečkou jsem vás chtěla okamžitě poslat do nemocnice, ale Michal mi to vymluvil a seděl u vás celou noc,“ řekla jeho sestra.  ,,Michal mi říkal, že máte fobii z dotyků,“ řekla a podala mi teploměr. Podívala jsem se na Denisu a ta na mě nenápadně mrkla.
 ,,Ano, ale snažím se s tím něco dělat.“
 ,,Dobře. Proto tu ale nejsem. Jste nemocná? Nějaká angína, nebo jiný zánět?“
 ,,Ne, nic. Já jsem jen v poslední době hodně unavená a trpím bolestmi hlavy, ale už jsem s tím byla na neurologii a nic se neobjevilo.“
 ,,Dobře. Takhle toho zjistím málo, potřebovala bych rozbor krve, ale vsázím na to, že je to celkové vyčerpání, nedostatek minerálů a vitamínů,“ řekla a chtěla mi prohmatat krk, ale pak se zarazila. ,,Ráda bych vám vyšetřila krk. Můžu?“ zeptala se a já jsem přikývla. Naštěstí ani u Mariky žádné vidiny. Když mi krk prohmatal, tak jsem jí předala teploměr s jen zvýšenou teplotou.
 ,,Takže mám jet domů, nakoupit si minerály, ovoce, zeleninu a odpočívat?“ zeptala jsem se jí.
 ,,Byla bych radši, když byste byla pod dohledem.“
 ,,To jako do nemocnice?“ zeptala jsem se jí trochu vyděšeně.
 ,,Nemocnice není až tak důležitá a Michal navrhl, že si vás tu nechá. Tady budete mít absolutní komfort a mě na telefonu.“
 ,,Ale to přeci nejde,“ říkala jsem, ale nikdo mě neposlouchal. Po chvilce odešly obě dvě, Marika i Denisa.

          ,,Já jsem blbec,“ řekl, když za Denisou zavřel dveře.
 ,,Copak?“zeptala jsem se ho.
 ,,Vždyť já jsem se vám vlastně vůbec nepředstavil,“ došlo mu to a přišel ke mně.

 ,,Omlouvám se, vůbec mě to v tom všem nedošlo. Takže teď oficiálně. Jsem Michal Votava a pracuji v divadle.“
 ,,Zita Šafránková, recepční ve farmaceutické firmě. A to, že jste z divadla vím. Viděla jsem vás zpívat v opeře,“ řekla jsem a posadila se na pohovku.
 ,,Vážně?“ zeptal se Michal a šel do kuchyně. Tam začal do bílé konvice připravovat čaj. ,,Preferujete nějaký čaj?“ zeptal se mě.
 ,,Ehm, černý s citronem a cukrem. A nemohli bychom si tykat?“ navrhla jsem.
 ,,Moc rád,“ řekl a šel ke mně. ,,Takže jsem Michal, ahoj,“ řekl a podal mi ruku. Nejistě jsem mu ji podala také a v když byly naše dlaně spojené, tak se ke mně sklonil a políbil mě na obě tváře.
 ,,Zita.“
 ,,Jsem rád že jsem tě konečně zase potkal,“ řekl a vrátil se do kuchyně. ,,Trávil jsem v baru každou volnou chvilku a ten chlápek, co mu to tam patří mi o tobě nechtěl nic říct.“
 ,,Jo, myslí si, že jsi pro něj potencionální sok.“
 ,,Sok? Ty s ním chodíš?“ vytřeštil na mě své hnědošedé oči.
 ,,Ne, kdepak. Denise i Denisu znám od plínek. Jsme jen dobří kamarádi,“ řekla jsem a Michal postavil na stolek tác s konvicí a dvěma hrnky.
 ,,Ale on by asi víc, co?“

*

               ,,Sok? Ty s ním chodíš?“ vytřeštil jsem na Zitu oči, protože jsem si to vůbec nedokázal představit.
 ,,Ne, kdepak,“ zavrtěla hlavou a já si oddechl. ,,Denise i Denisu znám od plínek. Jsme jen dobří kamarádi.“
 ,,Ale on by asi víc, co?“ zeptal jsem se a posadil se vedle Zity. Tahle ženská se mnou dělala neskutečné divy. Její blízkost mě dováděla k šílenství.
 ,,Víc? Co třeba? Sex?“ zeptala se a já už se nedokázal ovládat.
 ,,Pro začátek třeba tohle,“ řekl jsem a políbil jsem jí. Na rty.
V prvních okamžicích byla lehce v šoku, ale pak mi vyšla vstříc a dávala do polibku víc, než jsem očekával. Bylo to zvláštní, jakoby mnou projela zmrzlá elektřina. Nikdy jsem nic takového necítil. Ale chtěl jsem to víc a víc.