Nechtěný dar- 15.

15.

               Probudilo mě řinčení padajícího nádobí. Prudce jsem se posadil a podíval se na Zitu. Ta ale v posteli nebyla. Rychle jsem vyběhl do kuchyně. Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem tam viděl. Můj švagr Honza dal Zitě facku a ona jemu, ještě než jsem vůbec stačil zareagovat já, dala pěstí. Zita, moje malá a drobná Zita dala velkému chlapovi dobře mířenou ránu do nosu. Jemu se z něj ihned vyvalila krev. Hřbetem ruky si nos otřel, podíval se na krev a pak na Zitu. A věděl jsem, že je ještě větší zle, než bylo dosud.
 ,,Ty špinavá kurvo!“ řekl Honza a vrhl se na Zitu, která byla s Renatou na druhém konci kuchyně. Vběhl jsem před ně a Honzu odmrštil na zeď. Přeci jen, měl jsem dobrých deset kilo i centimetrů navíc.
 ,,Co se tu děje?“ přiběhla Marika a za ní rodiče.
 ,,To bych taky rád věděl,“ řekl jsem a podíval se na Zitu, Renatu i Honzu. I Zita se podívala na Renatu, ale ta jen zavrtěla hlavou, že nic neřekne. V očích slzy a dívala se do země.
,,Renat, ukaž jim to,“ řekla jí Zita. Jenže moje nejstarší sestra nic neřekla. Zita přešla k ní a vytáhla jí rukáv, kde měla Renata několik modřin. Některé měly oválný tvar a některé měly tvar ruky. Mužské ruky. Honzovy ruky.
,,Kde jsi k tomu přišla?“ zeptala se Marika. ,,To ti udělal Honza?“
,,Bije ji,“ řekla Zita bojovně a zapíchla své oči do Honzy, který si u nosu držel utěrku.
,,Cože? Proč jsi mi to neřekla?“ zeptala se ji máma, ale Renata se jen rozbrečela. Přišlo mi to strašně zvláštní. Posledních pár let jsem jí nikdy neviděl brečet. Ona byla ta nejstarší sestra, ta silná a trochu až emočně oploštělá. Ona jediná neplakala, když nám umřeli prarodiče, nebo milovaný strejda. Ve mě se stupňoval všechen vztek.
,,Zituš, Renča ti to řekla?“ zeptal jsem se.
,,Viděla jsem to.“
,,On jí bil tady, před tebou?“ vyvalil jsem na ní oči.
,,Přede mnou ne. Měla jsem cestou do kostela vidinu, jak ji bije a Renata ho prosí aby to dnes nedělal. A když jsem se sem přišla napít, tak tu Renata spala na židli a na sobě ty modřiny.“
,,Ty hajzle jeden,“ řekl jsem a měl jsem rudo před očima. Chtěl jsem se na něj vrhnout, ale táta mě zastavil.
,,Nech ho být. Jedna dobře mířená rána pro teď stačila. Mariko, dej mu něco do toho nosu, ať si může zbalit věci a vypadnout. Do deseti minut tě tu už nechci více vědět. Už se k mojí rodině ani nepřiblížíš.“
,,Jednou se na někoho z nás ještě jen podíváš a dolámu tě tak, že už tě dohromady nikdo nedá,“ řekl jsem mu a měl štěstí, že mě Zita držela za rukáv, abych se na něj víc nevrhnul.

Místo deseti minut to Honzovi trvalo čtvrt hodiny, ale prásknul za sebou dveřmi a byl pryč. Všichni se shlukli kolem Renaty, jen Zita se vytratila zpět do naší ložnice.
,,Zituško, je všechno v pořádku? Neudělal ti něco?“ zeptal jsem se a pohledem zavadil o hodiny. Bylo pět ráno.
,,Já jsem v pohodě. Jen jsem asi svými pitomými vidinami zničila vaší rodinu.“
,,Zničila? Neblázni. To vůbec ne. Ani nevíš jak jsem rád, že jsi to zjistila. Takhle by ségru třískal ještě bůhví jak dlouho. Pane bože, takovej hajzl,“ řekl jsem a rukama si prohrábl vlasy. Jo, začíná mi jich ubývat. ,,Neříkala jak dlouho to trvá?“
,,Od té doby, co se narodila Sofie.“
,,Cože? To snad ne! Proč?“
,,Protože Sofie není jeho. On prý mít děti nemůže, ale Renatě to řekl, až když se malá narodila a asi jí za to takhle trestal.“
,,Proto jsi se mě na něj před spaním ptala?“
,,Jo.“
,,Proč jsi mi hned neřekla co jsi měla za vidinu? Nemuselo k tomuhle vůbec dojít.“
,,A ty si myslíš, že bys za ní přišel, zeptal se jestli jí manžel bije a ona by ti to vysypala? I mě to zapírala, ale viděla jsem, kam jí bude mlátit a tak jsem šla cíleně po modřinách.“
,,Já bych se neptal. Já bych ho šel rovnou zabít. I když, tys mu dala taky dobrou ránu,“ řekl jsem a přisedl si k Zitě do postele. ,,Ta ruka tě nebolí?“ zeptal jsem se a na hřbet pravé ruky jí políbil.
,,Nebolí. Neboj se, vím jak dávat pěstí, abych si ruku nezlomila.“
,,Ty mě nepřestáváš překvapovat.“
,,Zlato?“
,,Copak?“
,,Co kdybychom ještě na chvíli zkusily spát?“
,,To beru,“ přijal jsem Zitin plán a spali jsme až do jedenácti. A pak si užili hezký zbytek Vánoc a Nový rok.

***

               Začínal březen a my s Michalem byli spolu už tři měsíce.
Humbuk kolem mě trochu opadl, i když začátek ledna byl díky rozhovoru, který o mně podal bulvárním novinářům Honza, Renatin manžel, docela perný. Honza samozřejmě detailně popsal, jak jsem ho strašně moc napadla a že jsem mu zničila celý život a jeho žena a dcera s ním nechtějí nic mít. Novináři na mě čekali všude. Byli u mě před domem, u Michala před domem, dokonce i před domem mých rodičů. Se vším pomohl až Michal, který podal veřejnou zprávu o tom, jak to celé bylo. Nejdřív jsem byla v novinách za hroznou mrchu a potom za hrdinku, která se postavila tyranovi. Člověk si dnes nevybere. Když je zlý, číhají na něj novináři a když je hodný, tak na něj číhají taky. Naštěstí se po dvou týdnech ukázala další senzace a na mě rychle zapomněli. Ale věděla jsem, že se v novinách opět ukážu a to brzy. Zrovna dnes večer.

     ,,Můžeš se přestat vrtět a vzdychat?“ zeptala se mě Denisa, když měla v péči mé vlasy, které mi chtěla na večer upravit.
,,To trvá strašně dlouho.“
,,Jenže ty máš strašně moc vlasů a máš je strašně dlouhý. Není to jednoduchý. Ale jestli chceš, můžeme udělat jen obyčejný účes a lá hajzlbába z veřejných záchodků. To jsem pak zvědavá, co bude bulvár psát. Jasnovidka na premiéře opery v přestrojení za hajzlbábu?“
,,Jsi pako,“ řekla jsem jí, ale musela jsem se tomu smát. Měla pravdu. Byla to první veřejná akce. Michal zpíval hlavní tenor v nově uváděné opeře a poprosil mě, abych šla s ním, jako jeho partnerka. A já souhlasila. Sehnala jsem si večerní šaty, Denisu jsem použila jako kadeřnici i kosmetičku a nervozně jsem čekala na Mariku, která mě měla vyzvednout a jít se mnou. Michal samozřejmě pozval celou svou rodinu a mě k tomu.
Když u mě Marika v šest hodin zazvonila, málem jsem leknutím nadskočila.
,,Ahoj,“ otevřela jsem jí dveře.
,,Ahoj. No teda, ty vypadáš zatraceně dobře. Jsi elegantní a sexy. To se novináři poserou,“ řekla a prohlédla si mě ze všech stran. Měla jsem jednoduché černé šaty za krk, kde byla mašle a odhalená záda až pod lopatky. V pase byl zlatý kovový pásek a dole byly šaty jemně rozšířené. Nazula jsem si vysoké zlaté lodičky, které mi přinesla máma i s malou zlatou kabelkou a k tomu už jen zlaté náušnice a náramek a tím můj operní outfit končil.
Marika měla modré šaty bez rukávů, které vpředu byly ke kolenům a vzadu až na zem.
,,Díky. Na ty novináře se vůbec netěším.“
,,Ale počítáš s tím, že tě budou mít na mušce celý večer? Na začátku fotí všechny, když přicházejí po červeném koberci a po představení na afterparty a taky na odchodu domu. Tam už je hlavně zajímají ti, co domu dojít sami nemůžou.“
,,Doufám, že to nebude náš případ,“ řekla jsem a zamkla za sebou dveře.

     Měla pravdu, byli tam. Novináři. Stáli po obou stranách koberce a číhali na všechny. Fotili všechno, co se šustlo. Jak slavné osoby, tak i normální návštěvníky opery.
,,Jen se usmívej, nic neříkej a vejdeme pomalu do divadla,“ řekla Marika a já udělala přesně to, co mi řekla. Uvnitř už to bylo jiné. Tam fotografů bylo málo a navíc to nebyli ani lovci fotek, kteří hlídali průhledné výstřihy, odhalené kalhotky, podprsenky a nebo celá prsa.
Ovšem, když se zhaslo a začala opera, měla jsem oči a uši jen pro Michala. Byl naprosto senzační. O přestávce mi napsal sms zprávu, jestli je všechno v pořádku a že se uvidíme po představení ve foaye divadla. Tam už opět byli lovci senzací a mohli si nás poprvé vyfotit oficiálně spolu, jak se držíme za ruku, jak mě Michal drží kolem ramen, kolem pasu, objímá mě a nebo se líbáme. Dopřáli jsme jim spoustu momentů na různé fotky a druhý den jsme si je prohlédli na internetu i tištěných denících.

     ,,Víš, že nám to tady spolu moc sluší,“ říkal Michal, když si druhý den dopoledne, ještě v posteli, prohlížel na internetu fotky.
,,Myslíš?“
,,Jo, ty jsi malá světlá a já velký a tmavý.“
,,No, tak to kdybychom náhodou měli děti, tak budou asi polomáčený,“ řekla jsem a Michal se zakuckal štrůdlem od fanynky. ,,Teď se dusíš, že jsi se vyděsil kvůli dětem?“ ptala jsem se ho a plácala ho po zádech.
,,Ne, kvůli těm polomáčeným,“ řekl, odložil počítač na podlahu a zapil zaskočený štrůdl kávou. ,,Jinak já bych děti strašně rád. Takovou pěknou malou holčičku s blonďatýma lokýnkama.“
,,A zasranýma vidinama, které jí budou komplikovat život.“
,,Ale no tak, zlato, budu jí mít rád i s vidinama. Za prvé, přežily s tím celé generace žen vašeho rodu, takže to zvládneš taky, stejně jako tvá budoucí dcera. No a za druhé, jak víš, že to bude opravdu dcera. Jo, už od té události ve středověku se kluci u vás nerodí, ale co když jsem třeba ten, co tu kletbu porazí?“
,,Princ na bílém koni?“ zeptala jsem se ho a strčila si do pusy zbytek štrůdlu.
,,Klidně i na černém,“ řekl a převalil se na mě, rukama mi zajel pod košilku a opojen tím, že se mu premiéra opery nádherně povedla a polovina kolegů mu (prý) záviděla krásnou přítelkyni, jsme měli třetí sex od doby, co jsme chvíli po půlnoci přijeli k němu domu.

*

     Nedokážu ani popsat, jak skvělý to byl večer. Bylo to poprvé, co jsme se se Zitou veřejně ukázali jako pár. Byl jsem moc pyšný, že mám po boku zrovna jí. Taková žena, jako je Zita už žádná další není. Moji kolegové obdivně pohvizdovali a poplácávali mě po zádech a ramenou, jakou dobrou samičku jsem si našel. Ten večer byla překrásná, účes i šaty měla takové, že jsem z ní byl neskutečně nadržený a nemohl jsem se dočkat, až zjistím, co má pod šaty.
Nevydržel jsem to a začal jsem to zjišťovat hned, co ze sebou zavřela dveře auta. Z garáže pak vyběhla nahá a já se jí zmocnil už na kuchyňské lince a pak v koupelně.
Ráno jsme si udělali snídani do postele. No ráno, bylo jedenáct hodin, ale nikam jsme nepospíchali. Já musel do divadla až večer, stejně jako Zita na službu k Fredymu, kde zatím pracovala a světe div se, otravní paparácové ji tam nevyčmuchali.
Když Zita ráno jen tak zmínila děti, okamžitě jsem ucítil erekci. Vrhl jsem se na Zitu, která měla plnou pusu štrůdlu. Spolkla ho přesně ve chvíli, kdy jsem svým ,,mozkem“ do ní vnikl a dostal se až na samé dno.
Polibky, které mi během sexu dávala chutnaly po skořici a jablkách. Ale tenhle sex byl v něčem jiný. Cítil jsem, jak ho strašně potřebuju a po chvilce jsem přestal brát ohled na to, jestli uspokojím i já Zitu. Ve chvíli, kdy jsem byl na samém vrcholu a mé semeno proudilo do Zity, tak mě najednou něco ochromilo. Jakoby mi někdo chtěl rozdrtit plíce a hlava se mi vařila. Byla to šílená bolest a já se zhroutil na Zitu. První na co jsem pomyslel bylo, že jsem právě dostal infarkt nebo mrtvici. Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl. V tu chvíli jsem uviděl ženu. Byla podobná Zitě, jen měla trošku tmavší pleť, ale možná byla jen ušpiněná. Ta žena měla svázané ruce a klečela. Během mžiku ta žena zmizela v plamenech.

*

     Michal byl příliš divoký, možná až hrubý. Tenhle sex prožil jako absolutní sobec, jenže na konci se něco stalo. Michal celý ztuhl, orosil se, ztěžka oddychoval a celou vahou se na mě zhroutil. Stále byl však ve mně. Dalo mi dost práce, než jsem se s ním převalila.
,,Co se děje?“ ptala jsem se a poplácala ho trochu po tvářích. Byl mrtvolně bledý.
,,Já nevím. Moje hlava,“ řekl, posadil se a hlavu svíral v dlaních.
,,Zavolám sanitku,“ vyskočila jsem z postele a oběhla jí, abych si vzala mobil.
,,Ne, sanitka není třeba,“ říkal už klidnějším a pevnějším hlasem.
,,Tak alespoň Mariku,“ řekla jsem a on mě chytil za ruku.
,,Nikam nevolej. Už to přestává. Navíc by mi s tím doktoři nepomohli,“ řekl a podíval se na mě. Možná jsem v ten moment byla víc vyděšená, než on.
,,Jak nepomohli? Myslela jsem, že máš infarkt!“
,,Já měl vidinu.“