Nechtěný dar 17

17.

               Probudil jsem se ve svatebním apartmá, které jsem rezervoval na pobyt v Sighisoaře speciálně pro Zitu, úplně sám. Noc byla skvělá, žádnou vidinu jsem neměl a Zita byla nespoutaná. Ale teď byla pryč. Místo ní byl na polštáři kus papíru se vzkazem- Měla jsem hlad. Jsem na snídani.

Dal jsem se do kupy a šel také do jídelny. Zita seděla u velkého stolu u dveří na verandu hotelu a ládovala se snídaní. Jakmile mě uviděla, tak se na mě usmála s plnou pusou a zamávala mi.
 ,,Ahoj zlato,“ pozdravil jsem jí a sklonil se k ní, abych jí políbil. Našpulila rty opět s plnou pusou.
 ,,Ahoj. Našel jsi vzkaz?“ zeptala se a napila se čaje z vysoké průhledné sklenky na nožičce.
 ,,Samozřejmě. Co máš dobrého?“
 ,,Croisany, vajíčka, šunku, marmeládu, máslíčko s bylinkami, párečky a nějaké místní koláčky.“
 ,,To všechno jsi už měla?“
 ,,Ehm, jo, od každého něco. No co? Nedívej se tak na mě. V noci jsi mě pěkně unavil.“
 ,,Taky jsem měl pěkný půst.“
 ,,A dobrý? Žádné vidiny?“
 ,,Vůbec žádné,“ řekl jsem a políbil jí. Využil jsem toho, že měla prázdnou pusu.
      ,,Vy jste tak sladcí,“ řekla má matka, když si k nám i s tátou přisedla. Trochu jsem se lekl, protože jsem je vůbec neviděl přicházet. Zita trochu zčervenala a pokračovala v jídle.
 ,,Ahoj mami, ahoj tati. Docela jste si přispali, co?“
 ,,No, trošku. Jak jste se vyspali?“ zeptal se táta. Oba jsme se na něj se Zitou podívali. ,,A nebo mi to raději neříkejte,“ řekl a rozhlédl se po stole a začal přemýšlet, co si dá.
 ,,Dobré ráno, to jsme poslední?“ přišli k nám i Zitiny rodiče.
 ,,Dobré ráno. Zita tu byla první,“ řekl jsem. ,,Od kolika tu vůbec jsi?“
 ,,Ehm, od tři čtvrtě na osm,“ řekla, když polkla svůj poslední kousek koláčku.
 ,,Ty tu sedíš hodinu a jíš?“ zeptala se jí Helena.
 ,,Měla jsem hlad. Co má být? Včera jsem toho moc nejedla, tak jsem to musela dohnat.“
 ,,No nevím, jestli Michal bude chtít číst, že se mu z přítelkyně stal kredenc.“
 ,,Ale Helenko, vždyť je tak hubená, že jí to vůbec neuškodí,“ řekla moje máma.
 ,,Bože, člověk se nemůže ani normálně najíst,“ řekla Zita.
      ,,Jen ji nechte se hezky najíst. Potřebuje sílu,“ ozvalo se nad námi. Tam stála teta Alina v křiklavě žlutém svetru s velkými fialovými knoflíky a na očích měla obrovské sluneční brýle.
 ,,Teto, ahoj, přisedneš si k nám?“ zeptala se jí Helena, Zitina máma.
 ,,Děkuji, řekla a posadila se.
 ,,Dáte si s námi?“ zeptal jsem se jí, když se posadila vedle mě na lavici, ačkoliv byla volná židle vedle Zitinýho táty Paola.
 ,,Ne, děkuji, již jsem snídala,“ řekla a brýle si zvedla a usadila do vlasů. Můj táta začal hypnotizovat její skleněné oko, až jsem do něj pod stolem kopl. Bohužel jsem si to spletl a kopl jsem do Paola. Ten se na mě tázavě podíval a já se snažil pohledem se mu omluvit a kývl jsem nenápadně hlavou k mému tátovi. On to pochopil.
 ,,Jozefe, můžeš mi podat prosím ten koláč?“ zeptal se, aby ho vytrhl ze zírání na skleněné oko.
 ,,Koláč? Jo, jasně,“ řekl táta a snažil se od té doby dívat jinam, než na to oko.

     Když se všichni nasnídali, vyšli jsme do ulic Sighisoary, města zapsaného na seznamu Unesco, jak nás stihl poučit Heleny otravný bratranec Adam, který samozřejmě nesměl chybět. Pekelně mě štval, zvlášť, když byl Zitě pořád za zadkem. Nejraději bych ho do jeho vlastního zadku nakopal.

*

               Ráno mě vzbudil hlad. Vyhrabala jsem se z té obří postele, umyla jsem se, oblékla a šla se nasnídat. Měla jsem chuť snad na všechno, co měli v nabídce a tak jsem si to prostě dala. Asi to nebyl dobrý nápad, neboť se pak do mě máma navážela, že budu tlustá. Každopádně to zachránila teta, vlastně moje prateta Alina, která přišla a všem řekla, ať mě nechají se najíst, že potřebuju sílu. Všichni jsme mysleli, že kvůli těm vidinám. Ale najedla jsem se a měla jsem sílu na pochod městem, který nám prateta Alina s prabratrancem Adamem naplánovali.
 ,,Chtěla jsem abyste přijeli tento termín schválně, kvůli městským slavnostem,“ řekla Alina, když jsme došli dle jejích slov na nejdůležitější náměstí ve městě.
 ,,Jako, že zábava?“ zeptal se Michal a Adam se uchechtl. Michal ho zpražil nepříjemným pohledem. Takový jsem viděla, když se vždycky díval na Jakuba Mlhu.
 ,,No, zábava je to jak pro koho. Já se toho většinou neúčastním, hlavně kvůli místním. Ale chci, aby tohle jste viděli. To nejdůležitější začne až v šest hodin večer. Pak vám budu schopná říct víc.“
 ,,Říct víc?“ zeptala jsem se.
 ,,Teta je tajemná, co?“ usmál se na mě Adam a Michal mi dal ruku kolem pasu.
 ,,To opravdu je,“ přikývla jsem a podívala se na Michala s povytaženým obočím. On se na mě jen usmál. ,,Jé, támhle mají cukrovou vatu. Pojď zlato, koupíme si,“ řekla jsem Michalovi a táhla ho ke stánku s cukrovou vatou.
 ,,Kup mi taky!“ zavolala na mě máma.
     ,,Snad si nemyslíš, že se mi líbí bratranec mé mámy?“ zeptala jsem se ho, když jsme čekali ve frontě na cukrovou vatu.
 ,,No, nevím jak on tobě, ale ty jemu určitě.“
 ,,Zlato, vůbec se nemusíš znepokojovat. Mě ten nagelovaný Adam leze krkem stejně jako tobě,“ řekla jsem a přišli jsme na řadu. ,,Chceš taky?“ zeptal jsem se.
 ,,Ne, nemusím cukrovou vatu,“ řekl a já ukázala prodavačce kyprých tvarů, že chci dvě cukrové vaty. ,,Proč s námi ten Adam vůbec chodí? Dost stačí tvoje strašidelná teta. Víš, že si jí lidé prohlíží a otáčí se za ní?“ zeptal se Michal a já vyndavala z kabelky peněženku.
 ,,Co jsem pochopila, tak je to aktivní čarodějnice. Nebo vědma.“
 ,,To je stejné,“ řekl a sáhl si do kapsy, odkud vytáhl několik rumunských drobných.
 ,,Ale pokud nám pomůže a hlavně nám vysvětlí tvoje vidiny, tak je mi jedno jestli je to vědma, čarodějnice nebo sám kníže pekel,“ vzala jsem si od něj tolik, kolik bylo na dvě cukrové vaty třeba a předala je prodavačce.
 ,,Byla to jedna vidina.“
 ,,Ale totálně tě složila,“ promluvila jsem s cukrovou vatou v puse.
 ,,To nepopírám,“ řekl a došli jsme zpět k ostatním.
     ,,Na,“ předala jsem vatu mámě. ,,O co jsme přišli?“
 ,,O výklad o tomhle domě.“
 ,,Co je na něm tak důležitého?“
 ,,Narodil se tu Dracula,“ odpověděl mi Michal místo mámy.
 ,,Jak to víš?“
 ,,Četl jsem to na netu. Zituš, ty dneska praskneš.“
 ,,Neboj se, mám to kam dát,“ mrkla jsem na něj s pusou ulepenou od cukrové vaty.

           ,,No nevím, jestli tě takhle někam pustím,“ řekl Michal, když jsem se oblékla na večerní sešlost s Alinou.
 ,,Proč bys neměl?“
 ,,Adam bude slintat. A s ním i všichni ti okolní týpci. Ty šaty ti moc seknou,“ pochválil mi Michal bílé šaty až na zem. Přes ně jsem si vzala rozevlátou vestu asymetrického střihu se zlatou nití a na nohy obula bílé tenisky.
 ,,Děkuju,“ řekla jsem a vzala si kabelku a vyšli jsme z pokoje. Ostatní na nás čekali v hotelovém lobby. I s Alinou v pletených zelených šatech a Adamem, který měl svetr uvázaný kolem ramen a vlasy měl nagelované jinak, než dopoledne. Hotový Ronaldo.
     Došli jsme na ono nejdůležitější náměstí, kde byla připravená hranice ze dřeva a kolem ní byly rozmístěné a zapálené louče. Slunce začalo zapadat a nějací muži v dobových kostýmech přinesli figurínu, která měla znázorňovat blonďatou ženu. Figurínu hodili na hranici ze dřeva. Na balkoně jednoho z domu, který vedl na náměstí stanul muž oblečený jako král a něco řekl.
 ,,Co říkal?“ zeptala jsem se Adama.
 ,,Jsi čarodějnice a zasloužíš si smrt upálením, abys nemohla již více škodit! Kate, podpal tu čarodějnici!“ přeložil mi Adam a ve mně se všechno stáhlo. Stáhl se mi žaludek, začalo mi být srdce a oklepala jsem se zimou.
 ,,To je upálení Ethely?“ zeptala se moje máma.
 ,,Ano. Nikdy sem nechodím, protože vidět každý rok, jak upalují naší první matku mi nedělá dobře. I když předtuchy už nemám, tak je mi vždycky stejně, jako bych je právě měla. Podle dochovaných listin je to dnes právě šest set let, kdy Ethelu upálili,“ řekla Alina a lidé začali házet hořící louče na hranici s figurínou.
 ,,To je hrozný“ řekl Michal a objal mě zezadu kolem ramen. ,,Nechceš jít pryč?“
 ,,Já to vládnu,“ říkala jsem a dobře mi rozhodně nebylo. Alina měla pravdu, také bych se na to každý rok nechodila dívat. Stačil mi začátek jednoho takového upálení. Dívala jsem se do plamenů, když v tom mě Michal pustil. Jeho ruce jako by ochably a svezly se po mých paží. Otočila jsem se na něj. Celý Michal se svezl na zem. Klečel na kolenou, byl v obličeji křídově bílý a zrychleně dýchal.
      ,,Míšo, pane bože co je ti?“ začala jsem panikařit.
 ,,Co je ti?“ zeptala se ho i Anička. Panikařily jsme obě dvě.
 ,,To je dobrý,“ řekl Michal. ,,Už je to pryč.“
 ,,Další vidina?“ zeptala jsem se ho a pohladila ho po tváři. Byl úplně celý orosený a ledový jako tehdy, když měl svou první vidinu.
 ,,Odvedeme ho jinam,“ řekl Adam a pomohl mu vstát.
 ,,Já už jsem v pořádku. Zvládnu to sám,“ řekl, ale Adam ho stejně držel za paži a razil cestu z davu přihlížejících na upálení Ethely Cuzy.
 ,,Už je ti lépe?“ ptala jsem se ho, když jsme došli do domu pratety Aliny.
 ,,Neboj se, nic to nebylo.“
 ,,Ale ano bylo. Měl jsi další vidinu.“
 ,,Co jste viděl?“ zeptala se ho Alina.
 ,,To stejné co minule. Viděl jsem ženu podobnou Zitě, jak hoří. Jenže teď to bylo jiné. Byl jsem si jistý, že se dívá na mě.“
 ,,Při té první vidině se na vás nedívala?“
 ,,Dívala se skrz mě. Bylo to, jako bych to sledoval očima někoho jiného. Teď jsem to sledoval jen jako já. Jako bych já mohl za to, že ji upalují,“ řekl Michal a mě bylo do pláče.
 ,,Neplač. Vlastně je to velice dobře,“ řekla mi Alina.
,,Že je to dobře? Má to kvůli mně. Je to tak silné, že to složí sto kilového a dvoumetrového chlapa jako je Michal!“ byla jsem vzteklá.
 ,,Inima mea,“ povzdechla si Alina.
 ,,To znamená rumunsky srdíčko moje,“ přeložil Adam, když si všiml mého výrazu.
 ,,Správně. Cloumají s tebou emoce. Ale já vám to všechno vysvětlím. Stát mi vrátil nějaké pozemky za městem. Bylo to místo, kde stál rodný dům Ethely. Dochovaly se jen jeho základy a něco, co by mohlo být jako sklep. Adam tam našel tohle,“ řekla a vytáhla černou krabici a pár bílých bavlněných rukavic. ,,Odnesla jsem to k odborníkům a oni potvrdili mé domněnky. Je to deník pocházející z patnáctého století. Je to Ethelyn deník,“ řekla a podala rukavice Adamovi.
 ,,Já? Zakázala jsi mi se do toho dívat.“ řekl překvapeně.
 ,,Teď ale chci, abys něco z toho přečetl. Aby si nikdo nemyslel, že já, ta stará čarodějnice, si to vymyslela,“ řekla Alina a Adam si oblékl rukavice. ,,Hlavně buď k tomu opatrný. Má to nesmírnou hodnotu. Přečti poslední zápis,“ řekla Alina a Adam opatrně otáčel stránky, dokud nenašel poslední zápis.
     

     ,,Dnes si pro mě přijdou. Nevím, zda mne čeká smrt na hranici, na kůlu nebo bude mé tělo přelámáno v kole, ale dnes si mne odvedou a zítra zabíjí. Nechala jsem svou dceru odvézt z města pryč. Kdyby jí našli, bylo by zle i s ní. Nechci to dopustit. Mé dceři a dcerám mých dcer se nikdy nic zlého nestane. Budou vědět o nebezpečí dříve, než nastane. Bůh mé dcery ochrání. Dnes v noci jsem ve snu viděla, že v daleké budoucnosti jedna z dcer mých dcer opět spojí se s krví královou. Má-li se to stát a naše krev se opět spojí, ať krev králova pozná krutost mého skonu. Bude-li však čistý a schopný nést tuto skutečnost a ze spojení vzejde nový život, má nenávist vůči krve krále pomine.
Už se ale blíží. Už si pro mne jdou ti hloupí měšťané plni nenávisti, závisti a nepochopitelnosti přírodních sil. Už brzy svíce mého života zhasne.“
Adam dočetl a všichni jsme mlčeli. První prolomila ticho Alina.
      ,,S historiky se mi podařilo dát dohromady pokrevní linii krále, který byl otcem Ethelyni dcery a který svou milenku Ethelu odsoudil k upálení. Měl po Ethelyně upálení ještě jednoho syna. No, zkrátka ta pokrevní linie se nám ztratila v době, kdy poslední králův pokrevní příbuzný Zikmund zemřel v Praze. Neměl mít se svou ženou žádné děti, ale pravděpodobně měl dítě někde s nějakou jinou ženou. V té době t bylo běžné, že páni smilnili se služkami a jinými chudými dívkami. Z té linie podle všeho pocházíte vy,“ podívala se na Jozefa.
,,Já?“ vytřeštil na ní oči.
,,A logicky se tedy dá usuzovat, že Michal je ona krev králova, která se spojila s krví Ethely, tedy se Zitou,“ řekla Alina.
Mě to všechno do sebe zapadalo. První vidina se stala před čtyřmi týdny v době, kdy do mě Michal vyvrcholil. Já od té doby nedostala menstruaci a snědla bych všechno, co vidím.
Podívala jsem se na Michala a on na mě. Pochopili jsme to oba stejně.Jsem těhotná.