Pod křídly andělů - 12. kapitola

 

Thomas si o ni dělal velké starosti a vzhledem k tomu, že už jí podobná tragédie otřásla a dokonce se léčila na psychiatrii, rozhodl se promluvit si o tom s jejím bývalým psychiatrem. Ten jí znovu předepsal antidepresiva a Thomasovi řekl, že ji musí nějak zaměstnat, přivést na jiné myšlenky.

 

Thomas se marně snažil najít pro Ashley nějakou zábavu, rozveselit ji, ale všechna jeho snaha byla zbytečná. Chodili do kina, jezdili na pikniky do přírody a na návštěvy k Ryanovi a Amy. Když se Amy zmínila, že by spolu mohly jít nakupovat, s Ashley to ani nehnulo. Stále chodila jako tělo bez duše. O nic neměla zájem a skoro nemluvila.

 

Ještě ten den, co Ruby zemřela, policie vyslýchala všechny, kteří byli na svatbě přítomni. Nikdo však nikoho podezřelého neviděl. Případ vyšetřovala policistka, kterou už Amy a Ryan znali, Laura Chamberlainová. Jakmile je zpozorovala, hned si vzpomněla na jejich návštěvu.

 

„Víte,“ řekla Laura, „hned, jak jsem vás uviděla, napadlo mě, jestli smrt té nebohé dívky nemá něco společného s těmi výhružkami,“ pronikavě se podívala na Amy, která zatajila dech. Její srdce v tu chvíli vynechalo úder a pár vteřin jí trvalo, než dala dohromady větu. Ta domněnka ji naprosto vyvedla z míry.

 

„To mě vůbec nenapadlo,“ zašeptala skřehotavým hlasem a odkašlala si. „Ale proč by někdo zabíjel Ruby? Ty výhružky jsem dostala já, ona s tím neměla nic společného. Když mi někdo vyhrožoval, dalo by se očekávat, že bude chtít ublížit mně a ne Ruby,“ neklidně si přejela prsty po spáncích. 

 

„Jak dlouho jste se znaly?“ zeptala se Laura.

 

„Pár týdnů.“

 

„Nemohlo se stát, že by někdo vyhrožoval i Ruby?“

 

„O tom nic nevím, ale myslím, že ne. Proč se mě na to ptáte?“

 

„Musím prověřit všechny možnosti, slečno Collinsová,“ odpověděla lehce podrážděně Laura a stáhla rty do úzké linky.

 

***

 

„Chamberlainová si myslí, že má Rubyina smrt něco společného s těmi výhružkami,“ řekla Amy a posadila se do křesla. 

 

„Myslí si, že Ruby zastřelil ten, co ti poslal ty výhružky?“ zeptal se překvapeně Ryan.

 

„Asi ano. Dokonce se mě ptala, jestli Ruby taky někdo nevyhrožoval. Řekla jsem, že o tom nic nevím.“

 

„Dobře, ale proč musela zemřít zrovna ona?“ Ryan nakrčil čelo.

 

„To opravdu netuším.“ Najednou Amy úplně zbledla a oči se jí rozšířily. Její srdce se nejprve zastavilo a pak začalo tlouct závratnou rychlostí. V krku pocítila spalující sucho a s hrůzou upřela pohled na nechápajícího Ryana.

 

„Co se stalo, Amy?“ zašeptal do ticha.

 

„Co když neměla umřít Ruby, ale já?“ několikrát zamrkala. Vyskočila na nohy a začala přecházet po pokoji. „Ten den si obarvila vlasy. Měly světle hnědou barvu, jako ty moje. Ještě, než přišla Ashley k oltáři, na poslední chvíli jsme si vyměnily místa. Měly jsme stejný účes, stejné šaty, takže jsme zezadu vypadaly jako dvojčata. Ten vrah si ji spletl se mnou,“ dořekla a podívala se na Ryana, který vypadal jako omráčený.

 

„Proboha,“ řekl po chvíli. „Jestli je to tak, jsi ve velkém nebezpečí. Musíme to říct Chamberlainové.“

 

Ihned se vydali na policejní stanici.

 

„To je zajímavá úvaha, slečno Collinsová,“ řekla Laura a v hnědých očích se jí zablesklo pochopení. „Jestli je to vážně tak, jak říkáte, je nad slunce jasné, že teď půjde po vás. Pošlu před váš dům hlídky. Nemusíte se bát, my ho najdeme,“ povzbudivě se usmála a stiskla Amy rameno.

 

Tím si nejsem tak jistá, pomyslela si dívka, ale nahlas nic neřekla a nuceně jí úsměv oplatila.

 

***

 

Uběhl týden od Rubyiny smrti a za tu dobu se nic neobvyklého neodehrálo. Před Ryanovým domem stálo ve dne i v noci policejní auto s dvěma policisty tak, jak policistka Chamberlainová slíbila.

 

Nastal den pohřbu, kterého se všichni obávali, a to především kvůli Ashley. Při obřadu ale byla její tvář klidná, bez jakéhokoli náznaku emocí. Neplakala, jen upírala nepřítomný pohled na rakev, spouštějící se do útrob tmavého hrobu a po celou dobu pevně svírala Thomasovu ruku.

 

Lidé kolem ní plakali a naříkali, nejvíce však Rubyina matka. Byla to středně vysoká blondýnka s modrýma očima, stejně jako její dcera. Když nabrala na lopatku hrst hlíny a vysypala ji na rakev, podlomila se jí kolena a ona klesla na zem vedle vykopané jámy. Její drobné tělo se otřásalo v srdceryvném pláči. Přitiskla si dlaně k obličeji a hlasitě vzlykala. Její manžel si klekl na kolena vedle ní a objal ji. Strhanou tvář měl staženou v bolestivé grimase. I jemu z očí kanula jedna slza za druhou.

 

Amy držela Ryana za ruku a hřbetem dlaně si utírala oči. Neznala Ruby příliš dlouho, ale i přesto věřila, že by z nich mohly být dobré kamarádky. Teď už je ale pozdě.

 

Pocítila lítost nad Ashley. Kolik si toho to děvče muselo vytrpět. Nejprve jí zemřeli oba rodiče a pak ještě nejlepší kamarádka. Opět se Amy utvrdila v přesvědčení, že stačí pár sekund a život se obrátí naruby. Na krátkou chvíli zauvažovala nad tím, jak je osud krutý. Jak často mají špatní lidé štěstí, na rozdíl od těch dobrých. Představila si osud jako starce, který píše nekonečnou knihu, v níž je na každé stránce něčí jméno. Jméno kohokoli z nás. Ve chvíli našeho narození započíná psát příběh představující život dané osoby. Píše ho každému přímo na tělo. Stojí v pozadí a tahá za nitky. Jsme jako jeho loutky, s kterými dělá vše, co se mu zlíbí. Ať chceme nebo ne. Nemůžeme to ovlivnit.

 

Z úvah nad nespravedlností osudu ji vytrhl Ryanův hlas. „Amy, půjdeme?“

 

Několikrát zamrkala a rozhlédla se. Uvědomila si, že kromě Rubyiných rodičů, kteří stále ještě seděli schouleni na zemi, jsou jediní, kdo stojí u hrobu. Všichni už odešli.

 

„Ano, půjdeme,“ odpověděla a následovala Ryana.

 

Když vyšli ze hřbitova, Amy si všimla Ashley a Thomase, jak stojí u Ashleyina stříbrného BMV. S Ryanem v patách se rozešla za nimi.

 

„Jak ti je, Ashley?“ zeptala se opatrně Amy.

 

Tmavovlasá dívka se tvářila nezúčastněně a dívala se do prázdna. Jakmile Amy promluvila, její výraz se změnil a zabodla do ní ostrý pohled.

 

„Jak myslíš, že mi je, když mi umřela kamarádka?“ Ashleyin hlas byl jako kus ledu. Amy zarazila její horlivost a ustoupila o krok dozadu.

 

„Promiň, já to nemyslela špatně, jen…“ nestačila dokončit větu, protože jí Ashley skočila do řeči.

 

„Víš, co si myslím?“ krátce se odmlčela a založila si ruce v bok. „Že za smrt Ruby můžeš ty. To ty jsi byla ta, která dostala výhružky. Někdo jde po tobě, Amy, to tebe chtěl zabít a mně došlo, že si vás ten dotyčný prostě spletl. Konec konců, na svatbě jste vypadaly skoro stejně. Ty jsi měla být mrtvá. Kdybys k nám tehdy nepřišla, mohla být moje kamarádka naživu. Jsi bezpáteřní člověk, Amy, protože kdybys jím nebyla, odešla bys hned potom, co jsi dostala ten anonym. Takhle jsi ohrozila všechny kolem sebe. Hnusíš se mi,“ poslední slova přímo vyplivla a ještě chtěla pokračovat, ale Ryan ji přerušil.

 

„To přece nemůžeš myslet vážně, Ashley!“ 

 

„Tak ty se postavíš na její stranu, místo abys stál při mně? A to jsi můj bratr? Měl by ses stydět!“ vmetla mu do tváře, až jí hlas vyskočil o dvě oktávy výš a oči jí doslova plály hněvem. Její postoj se úplně změnil. 

 

„Já za to přece nemůžu,“ zašeptala Amy se slzami v očích. Na víc se nezmohla. Celý svět se s ní točil a Ashleyina slova jí stále zněla v hlavě jako ozvěna.

 

Thomas vzlykající Ashley objal kolem ramen a dostrkal ji do auta. Dívka se bránila, ale nebylo jí to nic platné. Thomas nastartoval a auto se rozjelo pryč.