Dva na jednu - 6.

6.

 

Katrin přijela s Holly do domu Pamely a Karla. Každá nesla jednu sedačku s dětmi. Pamela vyšla před dům.

„Ahoj, vítám vás tady u nás. Já jsem Pamela.“

„Ahoj.Já jsem Katrin, těší mě a děkuji za pozvání.“

„To nic není. Kdyby bylo po nás, tak už se známe dřív. Patrik si vás šetří pro sebe,“ řekla Pamela a zadívala se do sedaček na dvojčata. „Oh, ti jsou sladcí. Pojďte dál.“ Pamela otevřela vchodové dveře a za nimi už čekali všichni ostatní. Katrin se seznámila s Pameliným manželem, bratrem, švagrovou a dětmi. Všichni byli velmi milí, velmi pozorní.

„A kde je vůbec Patrik? Já myslela, že tě přiveze on,“ řekla Pamela.

„Volal mi, jestli to můžu udělat já, ale proč to nevím,“ pokrčila Holly rameny.

„Já myslím, že vím,“ ozval se Karl, který stál u okna. Holly k němu běžela, div že se nepřerazila.

„No to je blbec,“ povzdychla si. Za chvilku už vešel Patrik do domu a za ruku vedl Eriku.

„Čau rodino, tak tohle je Erika,“ představil ji hromadně a pak ji představil každého člena rodiny.

„Jak se na to vystrojila, co?“ šeptla Holly Katrin. Erika měla na sobě černou skládanou sukni do půli stehen, vysoké kozačky na jehlovém podpatku a tričko, které si na začátku randění s Patrikem půjčila do Katrin. „Ale to tričko je hezký.“

„To si půjčila někdy v lednu ode mě.“

„Potvora,“ zasyčela Holly.

 

Nejmladší ze sourozenců O´Haarových neudržela jazyk za zuby a vyzradila, co Katrin dělá po nocích. Najednou ji všichni nabádali k tomu, aby se do toho pustila pořádně a opravdu zkusila vydat knihu.

„Znám člověka, který dělá pro několik knižních nakladatelství. Mohla bych se mu zmínit,“ řekla Kira, manželka Josepha, nejstaršího muže z O´Haarovi rodiny.

„Jo, to by bylo super,“ byla nadšená Holly.

„Já si ale pořád nejsem jistá, jestli chci, aby to četl někdo cizí. Navíc nevím, koho by to zajímalo,“ argumentovala Katrin proti knize.

„Zlato, je spousta ženských, na které se chlap vybodl a mají to v životě těžký. Určitě by minimálně každá druhá chtěla tvůj příběh číst. Nám ženským je dobře, když víme, že je někdo, kdo je na tom stejně, jako my ostatní. Cítíme pak sounáležitost,“ řekla Pamela.

„Píše se tam i o madam Mám velký zadek a krátkou sukni?“ zeptala se Kira.

„O kom?“ podivily se ostatní ženy a Kira kývla k přicházející Erice.

„Jo a dost,“ řekla Holly, ale to už byla Erika u nich.

„Pamy, drahoušku, máš hezkou koupelnu. Jen ty kachličky bych dala trochu modernější. Bílé a zlaté už nefrčí. A ty kohoutky bych dala chromované.“

„Jo? No, popřemýšlím o tom,“ procedila Pamela mezi zuby.

„O čem byla řeč?“ zeptala se Erika.

„O dětech,“ řekla rychle Kira.

„Aha, no, tak do tohoto tématu nemám co přispět. Ale kdybyste se bavily o kosmetice, tak bych vám pár rad mohla dát. Třeba Kiro, zlatíčko, obočí se nosí teď přirozené a ty ho máš moc úzké.“

„Ale to je moje přirozený obočí,“ bránila se Kira.

„No jen aby. A Holly, ty vlasy bys mohla mít možná kratší, to by ti slušelo víc a pak by vynikla tvá brada.“

„Já jsem takhle spokojená,“ odsekla Holly a přemýšlela, co Erice udělá, aby buď zmlkla nebo odešla.

 

„Ty naše holky se netváří moc nadšeně,“ řekla Karl Josephovi, kteří seděli na druhé straně místnosti, než jejich drahé polovičky.

„Asi jim Erika říká, co by měly na sobě změnit. Schválně, co řekla tobě?“ zeptal se Joseph.

„Mě vytkla vlasy. Prý je odbornice a určitě bych vypadal o pět let mladší, když bych je nosil jinak.“

„No ty vole, to mě vytkla upnuté tričko. Prý v těch zprávách v televizi mi to sluší v saku víc, než v tričku. A prý všichni vědí, že mám svaly, tak je nemusím ukazovat.“

„Já nechápu, co na ní Patrik vidí,“ řekla Karl.

„Já taky ne, ale můžeme se ho zeptat.“

„Čau kluci, co řešíte?“ přicházel k nim Patrik.

„Tvou babu,“ přiznal hned Karl.

„Líbí se vám?“

„Popravdě? Mně ani ne.“

„Ale brácha, tak se na ní podívej.“

„Já se dívám a metr od ní vidím někoho mnohem hezčího a příjemnějšího. Neříkej mi, že tobě se Katrin nelíbí,“ rýpnul si Joseph do bratra.

To víš, že líbí. „Já jsem s Erikou spokojený,“ řekl Patrik něco jiného, než si myslel.

„Hele, Patriku, Joe má pravdu. Jen se podívej na ten Katrinin úsměv. Je srdečný, žádná umělotina.“

„Ani prsa nemá umělý,“ dodal Joseph. „Navíc má krásný vlasy.“

Rozhodli jste se mě mučit? Myslel si Patrik.

„A ty boky a zadek. To Katrin by si měla vzít sukni, co má Erika. A navíc podívej na to břicho, to snad ani není pravda, že nedávno porodila.“

„Fajn Karle, pochopil jsem. Myslíte si, že Katrin je lepší.“ A já si to myslím taky.

„To si nemyslíme, to víme.“

„Erika není taková, jak se tady dělá. V autě mi říkala, že je nervozní, tak to tady trošku možná nezvládá.“

„Taky ji nikdo nezval,“ promluvila za Patrikem Pamela.

„Fuj, to jsem se tě lekl! To takhle odposloucháváš vždycky cizí rozhovory?“ otočil se Patrik na sestru.

„Ne, to bylo náhodou. Jen jsem ti přišla říct, že Katrin je úplně super holka.“

„Já vím. To s Erikou mi promiň, že jsem ji sem vzal, ale ona už kvůli tomu dělala dusno Katrin.“

„Takže ti na ni záleží?“ ozval se Joseph.

„Samozřejmě, že jo.“

„A víš něco o tom jejím bývalém?“ ptala se Pamela.

„Ne, ptal jsem se, ale nic neřekla.“

„A v tom příběhu co píše, něco není?“ zeptala se a Patrikovi vyletěla obě obočí. „Ty o tom asi nevíš.“

„A co píše?“

„No, možná se nám ji podaří přemluvit a vydala by to jako knihu. Říkala, že občas v noci nemůže spát a tak píše co se jí honí hlavou. Ale neřeš to. Když bude chtít, dá ti to přečíst,“ řekla a v tom přišla Erika. Zezadu provlékla Patrikovi paže kolem pasu a řekla: „Padísku, já už bych ráda jela.“

„Tak si zajdi pro bundu a já tě odvezu,“ řekl Eričin Padísek.

„Tak pa, Padísku,“ lámali se v pase smíchy Karl s Josephem.

 

*

 

„Co se děje? Celou cestu autem jsi nepromluvila,“ prolomil Patrik mlčení, když odvezl Eriku do jejího bytu a zavřel za sebou dveře.

„Nelíbila jsem se jim,“ řekla uraženě.

„To bych úplně neřekl.“

„Ale jo, všichni byli hotoví z dětí a hlavně z Katrin, ale mě přehlíželi.“

Patrik už to nevydržel a musel jí vše říct: „Nemůžeš se divit, sotva jsi mou rodinu poznala, hned jsi je všechny začala urážet a říkat jim co je špatně.“

„Já jim chtěla jen dobře poradit.“

„Já jsem to slyšel. Naštěstí si z toho dělali převážně srandu.“

„No super! Ještě k tomu ze mě měli prdel! To z Katrin určitě ne, že jo?!“

„Nezvyšuj na mě, prosím, hlas. Já na tebe taky nekřičím. Katrin nikomu k smíchu nebyla, protože je milá a přirozená. Ty jsi se chovala nadřazeně. Jako bys byla něco víc, než my ostatní.“ Patrik se snažil mluvit s ní v klidu, ale uvnitř něj to vřelo.

„Víš co? Tak si jdi za tou svou Katrin, stejně jsi z ní celej hotovej!“

„Eriko!“

„Běž pryč!“ zaječela a Patrik si pouze povzdechl, otočil se a odešel. Když nasedl do auta, tak přemýšlel, jestli má Erice ještě zavolat, ale pak si řekl, že by to bylo jen přilévání oleje do ohně. Stejně ale jedno číslo vytočil.

„Ano, brácho?“

„Ahoj Holly, je ještě Katrin u vás?“ zeptal se, když mu sestra zvedla telefon.

„Ne, už bylo na prcky pozdě, tak ji Pam odvezla domů.“

„Aha. A říkala něco?“

„Mrzelo ji, jak se Erika chovala. Myslela si, že kdyby tu nebyly obě najednou, tak by taková nebyla.“

„Jo, to je možný, ale za to Katrin asi nemůže. No, snad Erika vychladne.“

„Stavíš se ještě tady?“

„Asi pojedu domů.“

„Tak jo. Čau.“

 

*

 

Katrin byla ráda, že už je doma. Pamela ji odvezla a ještě ji pomohla s dětmi až domu a dokonce vypomohla i s koupáním. Výměnou za to si chtěla přečíst to, o čem Holly mluvila. A dospěla ke stejnému názoru, že by to měla Katrin vydat. Ta o tom začínala čím dál tím víc přemýšlet. A když dvojčata usnula, tak se Katrin se svým zápisky posadila do obýváku, nalila si trochu vína, dala si nohy na stůl a v tom se ozvalo zaťukání na dveře. Katrin se zašklebila, došla otevřít dveře a nestačila se divit kdo je za nimi: „Mami, tati?“

„Překvapení.“