Dva na jednu - 10.

10.

          Katrin po grilování u Pamely spala u rodičů, kteří přes noc hlídali dvojčata. Když se Katrin probudila, přišla si odpočatá a veselá a vypadalo to, že ji den nic nezkazí. Sešla z pokoje, který ji připravila její máma, po točitých dřevěných schodech do velkého obývacího pokoje. Tam akorát Marlen přebalovala Patrika a Paul rozesmíval Emily, která ležela na zemi na hracím koberečku a její děda se schovával za látkovou plenku a vždy když vykoukl, tak udělal baf.

Katrin toho využila a zasedla ke snídani s telefonem v ruce, kam ji psal Ben.

U dveří cinkl zvonek,

Marlen odešla ke dveřím, u kterých někdo zvonil. Když se od nich vrátila, nebyla sama. Spolu s ní přišla starší žena, v ruce měla obrovskou kytici růžových lilií a dva velké plyšové medvědy. Katrin stačil jediný pohled a věděla o koho jde.

„Katrin, máš tady návštěvu,“ řekla Marlen. „Tohle je Inge, je to,“

„Já vím,“ nenechala Katrin matku domluvit. „Jste Georgova máma. Jste si hodně podobní.“

„Dobrý den, jsem Inge Liehneová, ráda vás poznávám.“

„Já bohužel nemůžu říct to samé.“

„Já jsem se přišla omluvit.“

„Vy?“

„Za mého syna. Já nevím, proč se chová tak, jak se chová. Tady pro vás a pro vaše děti,“ předala ji Inge kytici a plyšáky.

„Děkuju. Posadíte se?“ nabídla jí Katrin až se sama sobě divila, že to udělala.

„Ráda. A jsou tu někde i děti?“

„Jo, jsou vedle v obýváku. Ale nejdřív bychom si měly promluvit,“ pravila Katrin vážně.

„Dobře.“

„Když se to tak vezme, tak za to, co váš syn udělal nemůžete. Určitě jste ho nevychovávala tak, aby se k ženským choval jako ke smradlavým ponožkám.“

„To rozhodně ne. Já se za něj stydím a pokud se nějak domluvíme spolu, tak vám budu na děti přispívat místo Georga.“

„Ne, to ne. Já od vás žádné peníze nechci. Ani od Georga. Úředně jejich otcem vůbec není. Ale za to, že on udělal co udělal byste neměla být bita i vy a nemám nic proti, když se s dětmi budete občas vídat. Ale nechci, aby se k nim Georg kdy přiblížil.“

„Dobře, s tím souhlasím.“

„Tak fajn. To je ode mě všechno,“ oddychla si Katrin a dojedla si svou snídani.

Když Inge přišla do obýváku a uviděla tam rozesmáté děti, tak se neubránila slzám.

 

*

 

          „Já mám rande!“ vyjekla Holly místo pozdravu, když přišla za Katrin.

„To je super! Kdo, kde, kdy,“ ptala se Katrin a dávala pozor, aby nezašlápla Emily, která se vydala v poloze na bříšku objevovat byt. Plazení se stalo její denní náplní.

„Kira mi domluvila místo na výstavu mých soch. A tak jsem se sešla s tím, co to pořádá a je strašně moc fajn. Celou dobu jsme mluvili o něčem jiném, než jsme měli. Pozval mě na kafe, ale to jsem odmítla. A včera mi volal, že by mě chtěl vidět dřív, než bude výstava.“

„Takže kdy?“

„Zítra večer, ukecal mě na večeři.“

„No, to je super!“

„A co ty a Ben.“

„Jdeme zítra večer taky na večeři.“

„A sakra. Kdo bude hlídat?“ zeptala se Holly.

„To je teď fuk! Povídej mi o něm. Je milý, mladý, krásný, bohatý a má stoprocentní úspěšnost na spermiogramu?“

„No jmenuje se Alex, je mu osmatřicet, je to blonďák. Má vlasy skoro tak dlouhé jako já.“

„Cože? Má vlasy až na prdel?“

„Skoro jo. A má úplně zelený oči. Ale úplně. Bohatý nevím, ono v umění se jen tak nezbohatne. Poslouchá jazz a mého bráchu.“

„Tak to má dobrý vkus.“

„Jo. No a ten spermiogram, to je mi jedno.“

„Počkej, ty nechceš děti? Vždyť vidím, jak jsi hotová z těch mých.“

„Já bych jich chtěla klidně pět, ale jaksi je mít nemůžu,“ řekla Holly smutně a její oči jako by potemněly.

„Aha. A chceš mi o tom říct něco víc?“

„Možná někdy jindy,“ podívala se na Katrin a ta jen chápavě přikývla a dál se o tom nebavily.

 

*

          Byla středa, deset hodin večer a Katrin s Benem odcházeli z restaurace.

„Nechceš zajít ještě někam na skleničku?“ ptal se Ben, oblečený v tmavých kalhotách, světle modré košili a saku.

„Ráda bych, ale musím vysvobodit Pamelu z hlídání dvojčat.“

„To je škoda. Rád bych s tebou byl déle. Je mi s tebou dobře. Jsi krásná a milá.“

„ Děkuji, ale dnes už vážně musím jít.“

„Dobře, chápu, nic se nemá přehánět,“ řekl Ben a cestou k autu ji dal ruku jemně kolem pasu. Katrin nenamítala.

 

*

          Patrik uslyšel zabouchnutí dveří od auta. Podíval se na hodiny a bylo půl jedenácté. Nenápadně se podíval z okna. Viděl Bena, jak obíhá auto a pomáhá Katrin vystoupit. Něco jí řekl, zavřel dveře spolujezdce a během krátké chviličky byli oba o vůz opření a líbali se. Ben držel Katrin v pase, pak ji hladil jednou rukou po stehnu, po vlasech, po tváři a sahal jí i na prsa.

Patrik prožíval schovaný za závěsem muka.

O co mi jde? Můžu si za to sám. Neměl jsem si do postele hned natáhnout Eriku. Neměl jsem si myslet, že díky ní na Katrin zapomenu. Jsem debil a teď za to budu pykat. Sakra! Co já bych dal za to jí líbat a hladit. Co bych dal za to vzít jí do náruče. Povzdechl si Patrik. Ale to už Katrin Bena od sebe odstrčila a vešla do domu. Patrik se rychle vrátil do křesla a vzal do ruky knihu.

„Pam? Už jsem doma!“ vstoupila potichu Katrin do svého bytu.

„Ahoj,“ přišel ji Patrik v ústrety.

„Paddy? Co tu děláš?“ Podivila se Katrin.

„Vystřídal jsem ségru. Nechtěla, ale přemluvil jsem jí. Ona stejně ráno vstává na natáčení, tak se jí to hodí. A já už dlouho nebyl s dvojčaty.“

„Aha. A pokecal sis s nimi?“

„No, když jsem přišel, tak už spali.“

„Jo, uspala jsem je, než jsem odešla. Musíš chodit za dne,“ řekla a nakoukla do ložnice, kde Patrik i Emily tvrdě spali.

„Jak bylo na večeři? S Benem?“ dodal druhou otázku trochu kyseleji.

„Parádně,“ řekla a padla na pohovku. „Ale už hodně dlouho jsem neměla rande, tak mě to trochu zmohlo,“ sundala si boty na vysokém podpatku a natáhla si nohy na stolek. Její úzké červené šaty se tak vyhrnuly kousek výš a odhalily Katrininy štíhlé nohy, čehož si Patrik nemohl nevšimnout.

„Pospícháš?“ podívala se na něj Katrin. Patrik stál u okna a pak přešel ze zadu k pohovce, na níž seděla Katrin.

„Ne, ani ne.“

„A nedáš si se mnou víno? Ben mi na něj udělal docela chuť, ale nechtěla jsem si ho s ním dávat.“

„Pročpak?“

„Protože jsem pospíchala sem.“

„Protože tvé podvědomí vědělo, že jsem tu a chtělo za mnou,“ naklonil se k ní přes opěradlo gauče.

„Jo, jasně, no, přesně takhle to bylo,“ řekla a zaťukala mu lehce na čelo. „Tak dáš si se mnou?“

„Jsem tu autem.“

„Můžeš tu přespat,“ řekl Katrin a Patrik si začal představovat, jestli ho vezme k sobě do ložnice, nebo bude spát na gauči, kam už věděl, že se celý stejně nevejde, neboť má na délku jen sto padesát centimetrů. Ale nakonec souhlasil a nalil si s Katrin skleničku červeného vína.

„Víš, že Holly má dnes taky rande?“ zeptala se a ucucávala po troškách víno.

„Vážně? To jsem nevěděl. S kým?“

„S nějakým Alexem co zařizuje výstavu, kde bude mít i Holly svá díla.“

„To se ani nepochlubila.“

Katrin chvilku přemýšlela, jestli se má Patrika zeptat, ale nakonec to udělala: „Ty víš, proč nemůže mít děti?“

„Jo, no, bohužel to vím. Holly ti to neřekla?“

„Jen řekla, že je mít nemůže a když jsem se ptala proč, tak posmutněla a řekla, že se jí o tom moc mluvit nechce.“

„Nedivím se. Holly byla, vidíš ani mě se o tom nemluví lehce. Holly byla znásilněná.“

„Cože?“ vytřeštila Katrin oči.

„Už je to dlouho. Stalo se to když jí bylo devět nebo deset, teď přesně nevím.“

„Cože? To snad ne! Takhle malá?“

„Bohužel. Ten hajzl co jí to udělal byl brutální. Měla nějaká vnitřní poranění, musela na operaci a od té doby ví, že děti mít nikdy nebude.“

„Bože, to je hrozný. Chudák holka. Nedokážu si představit, že by se to někdy stalo Emily.“

„Ne, Kat, na to nemysli. Emily má tebe a mě a dáme na ní pozor,“ chytil ji za ruku.

„Našli toho, co to udělal?“

„Bohužel. Už je to dvacet let. Holly o tom nemluví a já myslím, že to z hlavy vytěsnila jako by se to nestalo.“

„Jsem ráda, žes mi to řekl, alespoň nebudu naléhat na ní, aby mi to řekla.“

„Jo. Změňme téma. Prý jsi se viděla s mámou toho, jak tomu hajzlovi jen říct,“ přemýšlel Patrik, neboť jméno zapomněl.

„Myslíš Georga?“ zeptala se a on přikývl. Katrin mu pověděla co se stalo, když za ní Inge přišla.

„Udělala jsi dobře. Ona za to fakt nemůže.“

„Jen se bojím, že sem jednou dotáhne i svého syna.“

„Mohla by?“

„Já bych se nedivila.“

„A co bys udělala, kdyby se to stalo?“

„Nevím. Řekla jsem, že ho nikdy nechci vidět a nechci, aby on někdy viděl děti.“

„A to já bych ho viděl rád.“

„Proč?“ sekla po něm Katrin pohledem.

„Abych mu mohl rozbít hubu.“

„Ty divochu,“ vztáhla k němu lehce ovíněná Katrin ruku a chtěla ho pohladit po hladce oholené tváři, ale nakonec si to rozmyslela a svou ruku položila na jeho rameno. „No nic, půjdu si dát sprchu. Cítím se taková upatlaná.“

„No, není divu,“ řekl Patrik, když byla Katrin na cestě do koupelny.

„Chceš tím něco říct?“ zeptala se a Patrik jen zavrtěl hlavou.

          Jak se Katrin snažila sebevíc, tak prostě nedokázala povolit zip šatů. Zasekl se jen pár centimetrů od horního konce.

„Paddy?“ zavolala jemně z koupelny. „Můžeš mi pomoc?“

„V koupelně? To víš, že můžu,“ spěchal za ní.

„Zasekl se mi zip. Můžeš to zkusit?“ otočila se k němu zády.

No tak to je očistec. Jak po ní nemám skočit, když je tak blízko. Stačilo by jediné trhnutí za látku a byla by skoro nahá. Sakra práce, tak jí to řekni, že myslíš jen na ni! To se honilo Patrikovi hlavou, když pomalu rozepínal zip šatů a odhaloval tím postupně Katrinina záda. Držel zip tak, že Katrin musela cítit, jak jí Patrik sjíždí po zádech bříškem jednoho prstu.

„Děkuju,“ řekla a zmizela ve sprše a jako první na sebe pustila studenou vodu. Patrik odešel do kuchyně, strčila hlavu do dřezu a pustil na sebe studenou vodu.

 

*

 

          Probudilo ho slunce a závan čerstvého vzduchu. Podíval se vedle sebe, ale na druhé polovině postele nikdo neležel. Zabořil hlavu do polštáře, na kterém spala v noci Katrin. Ještě cítil její vůni. Vstal a vyhlédl z pootevřeného okna. Byla polovina května, slunce nádherně svítilo a u domu voněl rozkvetlý šeřík.

Z kuchyně a obýváku, neboť to byla u Katrin jedna místnost, se linula hudba. Patrik vyšel z ložnice a už z chodby viděl, že Katrin tančí s malým Patrikem v náručí. Dotančila až k hrací dečce, kde už se bavila Emily mlácením ručičkou do cinkajícího slona visícího z hrazdy dolu. Malý bráška se k ní přidal a Katrin několika otočkami odtančila ke dveřím místnosti, kde ji chytil velký Patrik, který ji celou dobu pozoroval. Beze slova ji chytil do tanečního postoje a odtančil s ní několik kroků tanga, včetně několika otoček, divokých záklonů a chvil, kdy byly doslova tělo na tělo.

„Páni,“ řekla Katrin, když jim ranní tanec překazil gauč, do kterého nabourali. „Jsi dobrý.“

„Ne tak, jako ty. Dobré ráno.“

„Dobré ráno i tobě. Snídani?“

„Rád. Jak jsi se vyspala?“ zeptal se a usedal k dětem na zem.

„Nádherně. Takhle jsem se nevyspala už hodně dlouho. Ehm, dělala jsem v noci něco?“ pojala podezření, jestli se třeba moc neroztahovala.

„Ne a nebo o tom nevím. Spal jsem taky jako mimino,“ řekl a přesedl si ke stolu, kam mu Katrin položila talíř se snídaní. „Děkuji. Kde jsi se naučila takhle tančit?“

„Od mala jsem chodila na taneční kroužky a pak jsem jich několik i sama vedla.“

„Vážně? O tom jsem nevěděl?“

„No jo, od maličkých dětí po dospěláky. Měla jsem v Austrálii své hodiny na taneční akademii.“

„No ty brďo, to jsem nevěděl. Ty mě neustále překvapuješ. Nechtěla bys se k tomu vrátit?“

„Ale to víš, že chtěla. Jen na to teď není úplně prostor. Ale říkala jsem si, že snad od září bych něco zkusit mohla,“

„Já ti pomůžu.“

„Tančit?“

„Myslel jsem spíše hlídat tyhle naše andílky.“

„Naše?“

„No jasně. Vždyť jsem s nimi od chvíle, co se narodili. Já to cítím tak, jako že jsou moje.“

„Možná na tom něco bude,“ pokrčila Katrin rameny. Teď Patriku, udělej to! Řekni jí to! Teď je správná chvíle! Dodal si odvahy.

„Katrin,“ oslovil ji jemně, odložil vidličku a vzal ji za ruku. „já bych pro vás tři udělal cokoli.“

„Vždyť děláš.“

„Já to myslel jinak. Jestli chceš, okamžitě to ukončím s Erikou.“

„Cože? Proč?“

„Abych mohl být s tebou. S vámi.“

„Paddy, jestli to má být vtip, tak je to špatný vtip.“

„Já to myslím vážně. Katrin, já tě mám plnou hlavu.“

„A já myslím, že bys měl dojíst snídani a jít si dát studenou sprchu,“ ucukla rukou a odešla k dětem.

Tak to jsem zpackal.