14.

            Katrin podepsala propouštěcí papíry. Jeden jí Georg nechal a druhý si vzal.

 „Myslíš, že bychom si mohli někdy zajít třeba na večeři a v klidu si promluvit?“

 „To myslíš vážně?“ zeptala se a dokumenty uložila do kabelky od Patrika.

 „Jo, myslím.“

 „Já nemám zájem,“ řekla a uslyšela krátké zaklepání na dveře, do kterých posléze strčil Patrik hlavu. Katrin se na něj zářivě usmála.

 „Katrin, já, mám ti toho tolik co říct,“ pokračoval Georg.

 „Ale já to nechci slyšet. A promiň, ale už chci jít domů, za MÝMI dětmi!“ zdůraznila, že dvojčata jsou jen její a nikoli jeho.

 „Mám chvilku počkat?“ zeptal se Patrik.

 „Ne, už jsme vyřízení,“ přišla k němu. „Ahoj,“ pozdravila ho a dala mu dlouhou pusu – na rty.

No ty vole. Proběhlo Patrikovi hlavou. To byl ten největší polibek, co mi kdy Katrin dala. Tohle je něco jiného než pusa na tvář. Teď už je moje, to je tutovka!

 „Můžeme jít? Už se těším na prcky a na normální sprchu a na naši postel,“ řekla Katrin a jemně se k Patrikovi přivinula. Georg se na ně jen mlčky díval.

Čumíš blbečku, co? Takovou skvělou ženskou jsi nechal a teď se divíš, jakýho bouráka si nabrnkla, co? Myslel si Patrik při pohledu na Georga v bílém plášti.

          Patrik popadl do jedné ruky tašku, do druhé ruky uchopil Katrininu jemnou dlaň a odcházely.

 „Promiň mi to,“ řekla Katrin, když vyšli z budovy.

 „A co? Nevím, o čem mluvíš.“ Byl Patrik poněkud zmatený.

 „Tu pusu a to jak jsem se k tobě lísala. Udělala jsem to schválně, kvůli Georgovi.“

Sakra! Sakra! Zatracenej chlap! Co teď? Dělat jako že nic, nebo jí říct, že to byla moc krásná chvilka?

 „No, mě to přišlo, jako doopravdy. Že jsi byla ráda, že jsem tam.“

 „Jo, to samozřejmě jsem byla ráda. Ale potřebovala jsem něco, aby mu bylo jasný, že se s ním nechci vidět.“

 „On s tebou jo?“

 „Jo, zval mě na večeři,“ řekla, když akorát došli k jeho nablýskanému autu.

 „Zkoušel to na tebe?“

 „Ne tak, jak by bylo u něho zvykem.“

 „Proč jsi mi to neřekla dřív, já bych s ním zatočil.“

 „Paddy, nechme ho být,“ řekla Katrin a sevřela mu paži. „Já s ním nechci nic mít a budu dělat, že tu prostě není.“

 „Tak pojedeme,“ řekl a otevřel jí dveře od auta.

 

          Patrik odvezl Katrin k ní domu. V hlavních dveřích se zastavila.

 „Tady se to stalo,“ řekla a ukázala na místo, kde byla napadená.

 „Zvládneš to tu dál bydlet?“

 „Jo. Nic jiného mi stejně nezbývá.“

 „Můžete být u mě. Já bych byl moc rád, kdybych vás měl u sebe,“ řekl Patrik a Katrin se na něj jen usmála a pomalu stoupala po schodech. Doma na ní čekaly vískající dvojčata a s nimi Holly. Byt byl uklizený a lednice plná.

          „Tak co, povídej,“ pobídla svou kamarádku Holly, když Patrik odešel.

 „A co máš na mysli?“

 „Toho hajzla hezkého, Georga,“ zamrkala Holly významně a Katin jí řekla, co se stalo před odchodem z nemocnice.  „A sejdeš se s ním?“ zeptala se potom.

 „Ne.“

 „A když jsi mu to říkala, tak jsi o tom nepřemýšlela?“

 „Ne, ale za to jsem o něm přemýšlela hodně času, co jsem tam jen tak ležela.“

 „Určitě jsi si říkala, jaké by to bylo, kdybyste byli spolu, dvojčata by měla tátu, ty bys nemusela otáčet každý euro a měla bys někoho, kdo tě má rád.“

 „Ale dvojčata mají Patrika, on je pro ně nejvíc a já vím, že on je miluje.“

 „To jo, stejně hodně, jako tebe. Ale určitě jsi o tom přemýšlela, že jo?“

 „To víš, že jo. Ale vždycky jsem si vzpomněla, jak se mi vysmál do obličeje, že on si svoje spermie hlídat umí a v tu chvíli jsem sahala po telefonu a potřebovala alespoň napsat Patrikovi.“

„Vy jste s bráchou pro sebe prostě stvoření.“

 „Jenže já nejsem ta správná ženská pro něj. On potřebuje někoho, kdo ho bude reprezentovat, komu nebude vadit, že víkendy prostě není doma. Nějakou, které nebude vadit, že není jediná, kdo ho miluje. A já se bojím, že bych to nedokázala.“

 „Já myslím, že tak to není,“ řekla Holly. „A dokonce si myslím, že to víš, ale říkáš to jen tak, protože po zkušenostech s Georgem se bojíš velkého vztahu.“

 „Ty jsi měla být psycholožka a ne sochařka,“ uzavřela Katrin debatu.

 

*

 

          Všechno probíhalo v pořádku. Katrin se zranění velmi dobře hojilo, dvojčata se měla čile k světu a kniha se velmi dobře prodávala. Jediný zádrhel byl, že Katrin se ve svém bytě bála. Měla tam špatné pocity a nerada vycházela ven s dvojčaty sama. Proto se dočasně přestěhovala k rodičům.

Nyní bylo půl osmé ráno a Katrin už se nacházela v maskérně televizního studia. Na sobě měla květovanou šifonovou halenku, béžovou pouzdrovou sukni a na nohou lodičky stejné barvy jako sukně.

 „Ahoj, připravená?“ nakoukla do maskérny Pamela.

 „Ahoj, jasně.“

 „Moc ti to sluší. Říkali ti, jak to bude?“

 „Jo, dva vstupy, jeden teď s tvým kolegou a druhý na závěr vysílání s tebou. Povídání o knize, o životě a mám počítat s tím, že se mě někdo z vás zeptá i na to pobodání.“

 „Super, víš všechno. Já musím běžet, ale tak za deset minut pro tebe přijdou. Zatím pa,“ řekla Pamela a odešla se záplavou svých kudrnatých vlasů moderovat svůj ranní pořad, kam byla Katrin pozvaná jako host.

Když skončil Katrinin první vstup, tak jí přišly dvě zprávy. První od Patrika, že vypadá úžasně. Druhá byla od Georga, jestli si to s tou večeří nerozmyslela, že on by o to moc stál. Neodpověděla ani jednomu.

 „Tak a nadešel čas na poslední otázku, takže jak to máš se zpěvákem Patrikem O´Harrou, mým skvělým bratrem? Všechny to zajímá. A neboj, on se určitě takhle brzy ráno nedívá,“ mrkla na ní Pamela jedním okem.

 „No, to je trochu zákeřný,“ zasmála se Katrin. „Ale s Patrikem se to má tak, že si ho nesmírně vážím za to, jak se dokáže pro nás obětovat. Jeho volný čas je minimální a místo toho, aby se stýkal s lidmi na stejné společenské úrovni, tak chodí k nám a nechává na sebe slintat od mých dětí a dělá s nimi blbosti. Jestli bude mít někdo navždy místo v mém srdci, tak to kromě mých dětí bude právě Patrik.“ Katrin dopověděla a Pamela se svým kolegou se rozloučily s diváky a kamery se vypnuli.

 „Super, šlo ti to moc dobře,“ pochválila ji Pamela, když vysílání skončilo a ony odcházely do maskérny, kde jim odeberou porty a mikrofony.

„Díky, ale to s bráchou byla podpásovka.“

„Já nechtěla, ale režisér mi hučel celou dobu do sluchátka, ať se na to zeptám. Já se ptát nemusím, já vím, že se milujete, i když jeden z vás dvou se to bojí přiznat.“

 „Když já si nějak neumím představit, že bych mohla být něco víc. Nedokážu si představit sebe vedle někoho tak známého.“

 „Tak teď budeš mít na přemýšlení času dost. Bráchovi klaplo to velké turné po Evropě.“

 „Aha, o tom ani nevím.“

 „No,“ pronesla Pamela a těkala očima po maskérně. „On ti to určitě brzy řekne.“

 „To je v pohodě, vždyť mi nemusí říkat o každém kroku. Má svoje soukromí.“

 „Jo, no, taky fakt. Já musím ještě na poradu, ale jestli chceš tak ti zařídím odvoz domu.“

 „Ne, děkuji, já mám ještě nějaké vyřizování ve městě,“ řekla Katrin, rozloučila se a odešla.

 

          Katrin využila toho, že dvojčata hlídala její rodiče a využila chvilku k tomu, aby se prošla po městě. Nakupovat moc nemohla, neboť po ukradení peněženky i peněz z účtu jich moc neměla. Ale jen tak se projít a prohlížet si načančané výlohy neuškodilo.

 „Ahoj Kat!“ uslyšela za sebou. Otočila se a uviděla Eriku.

 „Ahoj,“ oplatila ji Katrin pozdrav.

 „Jak se máš? Vypadáš dobře.“

 „Děkuju.“

 „Ben říkal, že se o tebe všichni docela báli, dokonce i ten tvůj povedenej bejvalej.“

 „Aha.“

 „Nechceš zajít na kafe? Zvu tě,“ vyhrkla Erika. Katrin chvilku zapřemýšlela, ale nakonec přeci jen souhlasila.

          „Takže jsi teď s Benem?“ zeptala se Katrin, když upila doušek z kávy, který jí servírka v kavárně přinesla.

 „Jo, Ben je skvělý. Teď jsem vážně zamilovaná. Přiznávám, že to, jak jsem se k němu dopracovala bylo blbý vůči tobě a Patrikovi, za to se omlouvám. Ale Patrik je ten pravý pro tebe, ale ne pro mě.“

 „A na to jsi přišla jak?“

 „Toho si nešlo nevšimnout. Vždycky když o tobě mluvil, tak se celý rozzářil. Když byl s tebou, tak vypadal o mnoho šťastnější, očima by tě snědl. No a potom na tom křtu tvé knihy, jak tě přivedl před ostatní, tak se vedle tebe skoro vznášel. Trochu to pak vypadalo, že se mu to, co jsem udělala s Benem, docela i hodilo.“

 „Myslíš?“

 „Jo. Kat, určitě bys mu měla dát šanci. Je to vážně skvělý chlap. Dokonalý. Na mě až moc,“ řekla Erika. „A má vkus na kabelky,“ kývla směrem ke Katrinině kabelce.

 „Jak víš, že je od Paddyho?“

 „No, tak sama bys si takovou nekoupila.“

 „To je fakt,“ přikývla Katrin a pak se podívala na hodinky. „Pane jo, už budu muset jít.“

 „A jo, já taky. Za deset minut mi přijde klientka na řasy,“ říkala Erika a rychle se pakovala. Zaplatila za obě dvě, rozloučily se a šly si každá po svém.

 

*

 

          „Ahoj,“ zdravila Katrin, když přišla k rodičům, kde dočasně bydlela.

 „Ahoj, máš tu návštěvu,“ řekl Paul, její otec z kuchyně.

 „Aha. A co děti?“ ptala se z předsíně.

 „V pohodě, spinkají po svačince.“

 „Ahoj Katrin,“ pozdravil ji návštěvník.

 „To jsem si mohla myslet. Co tu děláš, Georgu?“ zeptala se a Georg se otočil na Paula. „Tati, můžeš nás tu nechat?“

 „Kdyby něco, tak křič,“ řekl a s rukama založenýma na hrudi odcházel.

 „Neodpovídáš mi na zprávy,“ řekl Georg.

 „Nechci ti na ně odpovídat. Ani nechci, abys mi je psal,“ řekla a opláchla si ruce ve dřezu.

 „Katrin, já jsem tě přišel poprosit, jestli bys mi dala šanci,“ postavil se a ze stolu vzal kytici růží a podával jí Katrin. Ta stála dál od něj, zády opřená o kuchyňskou linku. Nevěděla, co rychle na to říct. Na jednu stranu ho už nikdy nechtěla vidět. Na druhou stranu si ze začátku přála, aby se tohle stalo. Ale to bylo ještě před tím, než se dvojčata narodila.

Ticho, jenž způsobilo Katrinino mlčení, přerušilo krátké zazvonění u dveří.

 „Jdu tam!“ ozval se Paul u dveří kuchyně. Katrin odhadovala, že tam stál celou dobu. „Ale, jdete jako na zavolanou. Jsou v kuchyni,“ řekl a přivedl do kuchyně Patrika.

 „Ahoj Katrin,“ pozdravil ji vesele, ale pak si všiml Georga, který měl kytici stále v ruce. „Co tu dělá, ten, ten doktor?“ Patrik nevěděl, jak Georga pojmenovat, chtěl použít různé názvy jako blbec, debil, idiot, ale nakonec řekl doktor.

 „Taky vás zdravím,“ řekl Georg lehce uraženě. Patrik jen pokýval.

 „Ahoj, přišel, abych mu dala šanci.“

 „Já doufám, že to je jen chabý pokus, protože vám musí být jasné, že Katrin, vám žádnou šanci nedá. Nemilujete jí, jen se snažíte si zlepšit své jméno. Vsadím se, že kdyby nenapsala tu knihu a kdyby se neocitla v nemocnici, tak byste tu nebyl. Jediný, kdo má u Katrin šanci jsem tu já, protože já je oba miluju. Takže je jasné, že bude se mnou.“

 „Určitě? Jste si tím nějak jistý. Samozřejmě, že nejlepší by bylo, kdyby byla se mnou, protože jsem biologický táta dětí.“

 „Dětí? Vždyť ani nevíte, jak se jmenují. Biologický možná, ale nemáte k nim žádný vztah.“

Katrin se dívala z jednoho na druhého, jak se tam přeli, s kým by měla být. Každý o tom mluvil tak, jako by s ním měla teď hned odejít. Hádali se dál a dál. Katrin si během toho nalila pomerančový džus z lednice a oloupala banán. Když ho snědla, tak se do hádky vložila: „Nechtěli byste se zeptat mě, co bych chtěla?“

 „No samozřejmě. Zajímá mě, co bys chtěla,“ řekl Georg.

 „Víš co? To je poprvé, co tě zajímám. Dřív tě zajímalo jen co mám na sobě a jestli náhodou nemám menstruaci, abychom mohli mít sex. A najednou tě zajímám a strašně chceš být se mnou? Když jsem ti řekla, že jsem s tebou těhotná, tak jsi mě poslal do prdele a najednou tě zajímám?“

 „Správně Katrin,“ řekl Patrik.

 „Ty mlč, s tebou si to vyřídím později!“ odsekla Patrikovi. „Víte co? Já na tohle fakt nemám, tohle mě dusí. Zvykla jsem si na to, že jsem jen já a moje děti. Já se bez chlapa obejdu, postarám se o nás stejně jako do teď sama. Nejsem hračka, o kterou se tu budete přetahovat!“

 „Kat, takhle jsem to nemyslel,“ řekl Patrik.

 „Georgu, prosím, odejdi.“

 „Ale Katrin, já to prostě chci dát mezi námi do pořádku.“ Nechtěl Georg odejít.

 „Ale mezi námi není co dávat do pořádku. Mezi námi byla v Africe chvilka vášně, která pro tebe byla jen potěšení, pro mě to byla láska. Ale tomu je konec. Tak prosím běž!“ zvýšila na něj hlas. Georg nejdříve přešlápl z nohy na nohu, sevřel čelisti a přišel blíž ke Katrin. Patrik sevřel dlaně v pěst. Katrin od Georga o krok ucouvla a on odešel.

Přešla k oknu a založila ruce na prsou.

 „Katrin, udělala jsi dobře,“ řekl Patrik, přišel k ní zezadu a položil jí ruce na ramena.

 „Já vím. Už se těšíš na turné?“ zeptala se a otočila se k němu čelem.

 „Kdo ti to řekl?“

 „Pamela dnes v televizi. Myslela, že to vím.“

 „Já ti to chtěl říct. Ale říkal jsem si, že to mezi námi teď vypadá tak dobře, že jsem se bál, že když bych ti teď řekl, že na několik měsíců odjedu, že by to mohlo vyprchat.“

 „Paddy?“ oslovila ho a položila mu ruce na hrudník. „Já myslím, že pokud tvoje city ke mně vyprchají, tak to nestálo za to.“

 „Kat, tohle nevyprchá nikdy.“ Katrin na jeho slova pouze pokrčila rameny a pak se skloněnou hlavou řekla: „Měl bys už taky jít.“ Patrik jí políbil na spánek a odešel. Nevěděl, co si o tom myslet.