15.

 

          Ve stejný den, kdy Katrin musela krotit dohadování mezi Patrikem a Georgem přišla večer Marlen z práce a nadšeně povídala u večeře o tom, co se v práci stalo.

 „Ale to nejdůležitější je, že mi volala bývalá spolužačka Emmy Schrader.“

 „Emmy Schrader? Ta Emmy Schrader?“ vykulila Katrin oči.

 „Myslíš ta, Emmy, co vede tu taneční školu?“ zeptala se Marlen a strčila si do pusy plnou lžíci těstovin.

 „Jo. Nikdy jsi mi neříkala, že se znáte, natož, že jste spolužačky.“

 „Jo, to jsme, ale já si ji pamatuju hlavně za svobodna jako Fürstovou. No ale ona viděla video, na kterém tančíš s Patrikem na tom tvém křtu.“

 „A?“ byla Katrin napnutá.

 „A ona hledá učitelku tance, ale jen na dobu určitou.“

 „A proč ti volala?“

 „Protože chce to místo nabídnout tobě,“ řekla Marlen a Katrin se jen užasle dívala na svou matku.

 „Děláš si ze mě srandu? To jako vážně?!“

 „Ano, vážně. Dala jsem jí tvůj email, tak ti prý všechno napíše,“ řekla Marlen a podala Patrikovi suchou uvařenou těstovinu. Ten se po ní hned natáhl, ale než si ji stihl nacpat do pusy, tak mu ji jeho malá sestra Emily vzala a rychle ji strčila do pusinky. Patrik začal natahovat, ale babička mu hned podala další.

 

*

 

          Katrin s dětmi dorazila k Holly. Ta už na ni čekala u dveří.

 „Ahoj, tak jak se máš?“ objala ji Holly.

 „Ahoj, docela dobře. Mám novinku.“

 „Vážně? Povídej! A ty pojď ke mně,“ řekla a vzala si do náruče Emily, která k ní natahovala ručičky.

  „Dostala jsem nabídku práce,“ řekla Katrin, když se s dětmi usadily na dece na trávě.

 „Fakt? Učit?“ lechtala Holly střídavě dvojčata stéblem trávy na holých chodidlech.

 „Na taneční akademii Emmy Schrader.“

 „Wau, tak to je pecka!“

 „Ale je to jen místo na záskok, na první pololetí.“

 „I to ale může být velká zkušenost a možnost. A alespoň zjistíš, jak to půjde s dvojčaty.“

 „To jo. Akorát ta škola je v Hamburku.“

 „No teď nad tím přemýšlím. To je docela dálka odtud. To se tam chceš přestěhovat? A kde bys tam bydlela? A vždyť bys tam byla úplně sama!“

 „No, rodiče mají kousek za Hamburkem chatu, kterou pronajímají, ale dá se tam žít celý rok. Je to takový venkovský malý domek s malou zahrádkou, to by bylo pro děti fajn.“

 „Dobře, tak bydlení by bylo, ale co ty zbylé věci?“

 „Nabízejí mi velmi dobrý plat a chůvu.“

 „Aha, no, ale určitě to nebude nikdo tak dobrý, jako jsem já.“

 „Já vím. Nikdo další tak dobrý jako ty totiž neexistuje.“

 „Ty o tom vážně přemýšlíš?“

 „Jo. Já nechci být pořád na někom závislá. Potřebuji se sebou něco udělat, dát se do kupy. Podívej na mě teď. Mám dvě děti, bydlím u rodičů a s minimem peněz, protože všechny moje, i když malé, úspory mi ukradl nějaký zasraný feťák. Nahání mě neustále Georg, a i když jsem řekla, že ho už nechci nikdy vidět, tak občas, když jsem v koncích, tak přemýšlím o tom, že bych se k němu vrátila i za cenu toho, že bych nebyla šťastná, ale jen kvůli tomu, že by děti měli svého tátu. No a pak je tu tvůj úžasný bratr. Patrik je kapitola sama o sobě. Včera stáli s Georgem u našich v kuchyni a hádali se kdo je pro nás lepší. A na tohle já fakt nemám. Potřebuji se nejdřív dokázat zase postavit na vlastní nohy a pak se teprve vrhnout Patrikovi kolem krku.“

 „Tak to se mi ulevilo, že se chceš kolem krku vrhnout bráchovi a ne Georgovi.“

 „Byla bych blbá, když bych chtěla Georga. Paddy je prostě úžasný.“

 „Miluješ ho?“

 „Jeho nejde nemilovat. Ale on teď zrovna bude cestovat po Evropě, takže mu ani nebude vadit, když já budu v Hamburku.“

 „Víš co? My mu to prostě neřekneme. Necháme si to pro sebe a pro jistotu to neřekneme ani nikomu dalšímu. Ty budeš v Hamburku, protože pro tebe je to velká šance a Paddys bude všude možně, takže ani nepostřehne, že jsi pryč.“

 „Ještě, že tě mám. Ty mě chápeš, vid?“

 „Jo. Já totiž přemýšlím o tom samém. Nechci teda do jiného města, ale chci si sehnat svůj byt. Nemůžu přeci pořád bydlet se ségrou.“

 „Dobře ty. Jdi do toho.“

 

*

 

          Jak si Katrin s Holly slíbily, že o Katrinině nabídce nikomu neřeknou, tak i tak splnili. Večer před odjezdem sezvala Katrin nejbližší na malou grilovací párty u jejích rodičů. Ti odjeli na chatu u Hamburku dříve, aby ji připravili pro Katrin a dvojčata.

 „Je super, že jste se tu všichni sešli, protože touhle grilovačkou se s vámi chci zatím dočasně rozloučit,“ pronesla Katrin přede všemi.

 „Co se děje?“ ptal se Joseph, Patrikovo bratr.

 „Dostala jsem pracovní nabídku na tančení akademii v Hamburku.“

 „To není zrovna blízko.“

 „To ne. Do teď o tom věděla jen Holly a moje rodiče, kteří tam zrovna připravují pro mě a dvojčata bydlení. Ráda bych, aby se o tom nikdo mimo tuto zahradu nedozvěděl,“ řekla Katrin a pohled ji sklouzl na Pamelu, která se nadechovala, aby něco řekla. „Ne, Pam, ani Patrik o tom neví a nechci, aby věděl,“ řekla Katrin.

 „Sakra, ty už jsi s tím jak tvůj táta, taky doříkává věty za ostatní. Ale dobře, nic Patrikovi nepovíme.“

 „No nic, lidi, dáme se do jídla,“ řekla hladová Holly.

          „Jak zítra jedeš s dětmi do toho Hamburku,“ zeptal se Joseph během večera.

 „Nakonec jsem se rozhodla pro letadlo. Vlakem by to trvalo asi čtyři hodiny, ale udržet takovou dobu děti na jednom místě je docela nemožné. Takže letíme.“

 „Já letím taky,“ řekla Holly s plnou pusou a zabořila si prst do hrudi.

 „A nechcete na to letiště odvézt? Určitě potáhnete nějaké kufry, kočár, děti.“

 „To by bylo super, brácha. Chtěla jsem si půjčit ségry auto, ale takhle to bude mnohem lepší.“

 „To je pravda. Moc děkuju.“

 „Jasně, není zač,“ mávl Joe rukou.

 „Asi chápu, proč jsi o tom Patrikovi neřekla,“ ozvala se Kira, Josephova žena. „Víš, že by stačil jeden pohled, dotek, polibek a nejela bys že jo?“

 „Přesně tak. Ale jak jsem řekla Holly, chci mu být rovnocenná partnerka, pokud mě bude potom ještě chtít, a nebýt jen břemeno, o které se musí postarat.“

 „To je náhodou dobře, že o tom přemýšlíš takhle,“ přikývla Kira.

 „Jo, už jste dávno mohli být spolu, měl tě na dosah pokaždé, ale dvakrát si zvolil Eriku a dvakrát si nabil hubu, takže dobře bráchovi tak,“ řekl přísně Joseph.

 

*

 

          „Joe? Máme čas na desetiminutovou zastávku?“ zeptala se Holly, když ji, Katrin a dvojčata odvážel Joe dle domluvy na letiště.

 „Myslím, že i patnáct minut zvládneme,“ řekl a spiklenecky na ni mrkl jedním okem.

 „Potřebuješ někam?“ zeptala se Katrin ze zadního sedadla.

 „Jen se na chviličku zastavit na jednom místě.“

Tím jedním místem byla Katedrála svatého Petra, kde se právě konal koncert. Patrikův koncert.

Holly vystoupila a vytáhla z vozu i Katrin. U vchodu ji jen stačilo pozdravit jednoho z vyhazovačů a už byli uvnitř.

To místo bylo nádherné a mělo velmi zvláštní atmosféru. Do toho všeho se celou obrovskou stavbou rozléhal Patrikův hlas.

Zrovna zpíval píseň, kterou složil poté, co se dvojčata narodila.

 „Jsem blbá, když odcházím?“ zeptala se Katrin, po tváři ji stékaly slzy a očima hltala každý Patrikův pohyb.

 „Já nevím,“ řekla Holly. „Ale evidentně jsi dost zamilovaná.“

 „Jo, to asi jsem a nejen já, milují ho i děti.“

 „A on vás taky.“

 „No nic,“ vzdychla Katrin a otřela si tváře od slz. „Musíme jet, nebo nestihneme letadlo.“

 „Ty jsi hustá. Já čekala, že to vzdáš.“

 „Já na chvilku taky.“

 

*

 

          Patrik byl spokojený. První koncert svého evropského turné započal doma, v Kolíně, kde zazpíval před čtyřmi tisíci lidí v katedrále.

Hned po koncertu se vydal k Pamele. Tu spolu s Karlem, Kirou a Josephem našel venku posedávat v altánu.

 „Ahoj všichni!“ pozdravil je vesele.

 „Nazdar bráško,“ objala ho na přivítanou Pamela.

 „Ahoj, jaký byl koncert?“ ptala se Kira.

 „Úžasnej. Já jsem tak nabitej energií, že to není ani možný.“

 „Tak to si asi kafe nedáš, co? To by ti prdla cévka a tahal bys nohu,“ řekl Karl.

 „Nedám, díky. Já vám chci něco ukázat, nebo spíš potřebuji radu, jestli jsem vybral správně.“

 „A o co jde?“ zeptala se Pamela a začala v žaludku cítit podivný pocit.

 „O tohle,“ řekl a podal jí malou, modrým sametem potaženou, krabičku. Pamelin divný pocit v žaludku se začal zvětšovat.

 „Že to není to, co si myslím?“ zeptal se Joseph.

 „Otevři to,“ pobídl Patrik sestru.

 „O můj bože. To si děláš srandu?“ zírala Pamela.

 „Ty vole, tak ten je mega velkej,“ řekl Karl.

 „To je zásnubní?“ zeptala se Kira a na jejím obličeji se objevovala spousta odlesků od briliantů zasazeným v prstenu, na který se dívali.

 „Jo, já si přijdu, že jsem naprosto zešílel.“

 „To tedy zešílel. Normálně bych z toho měl ohromnou radost, ale tohle nedopadne dobře,“ řekl Joseph. Kira s Pamelou stále zíraly na ohromný zásnubní prsten.

 „Proč? Já Katrin miluju. Nikdy jsem k nikomu necítil nic tak, jako k ní. A myslím, že když jí ukážu, že to myslím vážně, tak se mnou bude,“ řekl Patrik.

 „To jo, já nepochybuji o tom, že ji miluješ, ona tebe taky.“

 „Tak vidíš, Joe. O co tedy jde?“ cítil se Patrik trochu dotčený.

 „O to, že Katrin odjela.“

 „Jak odjela?“ nechápal Paddy, co tím chce jeho bratr říct.

 „Odjela z města,“ řekla Pamela a zavřela krabičku s prstenem.

 „To snad ne! To si ze mě děláte srandu, že jo? Jako proč odjela? Jen tak? To jako sbalila děti, batoh na záda a odjela? Na výlet anebo navždy?! Že on ji zase naháněl Georg, tak raději někam odešla?! No neříkejte mi, že odešla s tím napomádovaným Georgem! To nepřežiju!“ říkal Patrik a přecházel po altánu naštvaně sem a tam.

 „Ona dostala skvělou nabídku práce,“ řekl Karl. Myslel, že to trochu zmírní Patrikovo rozčilení, ale ne.

 „Práci? Jakou práci? Vždyť nemá co pracovat! Má dvě mimina!“

 „Možná právě proto, že má dvě děti, tak se o ně musí postarat,“ řekla Pamela.

 „To já se o ně musím postarat.“

 „Katrin bude dočasně učit na prestižní taneční škole,“ řekla Kira a Patrik se posadil, spíše zhroutil, do trávy.

 „Kde?“

 „V Hamburku.“

 „To si děláte srandu? Proč tak daleko? Kde tam bude bydlet? A jak tam jela?“

 „Letěla tam dnes odpoledne s Holly. Vezl jsem je na letiště,“ řekl Joseph.

 „Věděli jste o tom?“

 „Řekla nám to včera večer. Ale Holly to věděla déle,“ řekla Kira.

 „No jo, Holly. Víte na jak dlouho Katrin odjela?“ promnul si Patrik obličej dlaněmi.

 „Říkala zatím na první pololetí. Holly se zítra vrací, ta ví víc,“ poplácal ho Joseph po zádech. „Hele, o nic nejde. Ty teď budeš skoro půl roku jezdit po Evropě, ona bude půl roku v Hamburku. Stejně byste se neviděli tak, jako tak.“

 „Jo, to je pravda. Navíc na taneční škole chtěla pracovat. Ale proč mi to sakra neřekla?“

 „Tak to vím úplně přesně,“ klekla si k němu Kira z druhé strany, než byl její manžel a řekla mu o čem se s Katrin bavila.

 „No jo,“ povzdechl si Patrik a vstal z trávníku. Z Pameliných rukou vzal krabičku s prstenem. „Tak to abych šel balit. Zítra ráno odjíždím do Polska,“ říkal a pohazoval si s krabičkou.

 „Jen tak pro představu, s kolika penězi si teď házíš?“ zeptal se Karl.

 „Sedmadvacet tisíc.“

 „Cože?!“ vyhrkli všichni najednou.

 „Sedmadvacet tisíc euro za jeden prsten?“ kulila Pamela oči.

 „Tak jako měli tam i za sedmdesát, ale to už jsem nerisknul. Co kdyby řekla ne?“

 „Za prsten za sedmdesát tisíc euro bych si tě vzal taky,“ řekl Karl.

 „Za to už máš nové auto,“ řekl Joseph.

 „Já vím a také jsem o tom přemýšlel, ale kdybych řekl – Vezmi si mě, koupil jsem ti nové auto.- tak by to vypadalo divně,“ přiznal Patrik své původní plány.

 „No, to by teda bylo divné. Každopádně, co s tím prstenem teď budeš dělat? To odjedeš a necháš si ho jen tak doma v šuplíku s ponožkama?“ zeptala se Pamela.

 „Přemýšlel jsem o šuplíku s trenkama. Proč?“

 „Máme trezor.“

 „Jo, to určitě. Já si ho u tebe schovám a ty nebo Holly ho budeš nosit, viď?“ zaksichtil se Patrik na svou sestru.

 „Drzoune,“ vyplázla na něj jazyk. Byla ráda, že ta naštvanost trochu polevila.

 „Ale jo, máš pravdu, schovám si ho u vás v trezoru,“ řekl a krabičku vyndal z kapsy a podal ji Pamele. Chvilku zaváhal, ale pak ji dal prsten do dlaně. „No, tak já frčím domu.“

 „Měj se hezky a ať se koncerty povedou,“ objala ho Kira.

 „Hlavně na sebe dávej pozor, žádný chlast anebo ženský,“ pohrozila mu Pamela rukou, ve které držela prsten a pak ho objala taky.

 „Neboj se, budu se ženským vyhýbat obloukem.“

 „Čus Paďas a zlom vaz,“ poplácal ho Karl po zádech. „A neboj, Katrin ti nikdo nevezme.“

  „To bych nikomu nedoporučoval, cpát se mezi nás,“ řekl se smíchem.

 „Brácho, zlom vaz na šňůře,“ řekl Joseph a lehce ho objal. Když měl rty u jeho ucha tak řekl: „Katrin tam dnes byla.“

 „V katedrále?“

 „Jo, Holly ji tam na chvilku vzala cestou na letiště. Když se vrátila Katrin do auta, tak plakala.“

 „A víš proč?“

 „Ne, ale Holly to bude vědět, až se zítra vrátí.“

 „Díky moc, brácho. Za všechno. Ahoj,“ rozloučil se Patrik a odcházel.