Anglie nebo Itálie ? I.DÍL

 I. DÍL

 

          Po prašné cestě mezi poli, kterou lemovaly staré olivovníky a cypřiše, se hbitě sunul kupředu bílý kabriolet značky Volkswagen. Jeho cíl byla již z dálky viditelná vila na kopci. Venku bylo krásně teplé počasí hodné právě probíhajícího konce června.

Auto prudce zastavilo na příjezdové cestě k béžové vile s hnědou střechou.

 "Už je tady!" zajásala čtrnáctiletá slečna sedící na terase a rozběhla se k autu. Její reakce rozvířila i dění na balkoně nad ní. Osmiletá dívka se vyřítila ke dveřím, až převrhla židli. To, že na ní její otec volal už vůbec neslyšela a spěchala ven. Otec dívek se vyklonil z balkonu a uviděl, jak z vozu vystupuje žena s dlouhými vlasy oděná do bílých šatů. Na hlavě měla světlý klobouk, od kterého si právě rozvazovala stuhu pod krkem. Jeho starší dcera Ashley k ní přiběhla a padla jí kolem krku. Povzdychl si a šel ji také přivítat.

 "Ahoj teto!" padla návštěvě čtrnáctiletá Ashley kolem krku.

 "Ashley, zlatíčko, z tebe je pořádná kočka!" řekla Rebecca De Luca, když slečnu pustila z obětí a prohlédla si ji.

 "Já jsem ráda, že jsi tady," chytila ji Ashley kolem pasu.

 "Já taky," řekla a viděla vybíhat i svou mladší kmotřenku, osmiletou Miu. Ta běžela, až za ní vlály její dlouhé hnědé vlasy.

 "Mia bella Mia!" pronesla Rebecca italsky, když objala malou osmiletou dívku. "Ty jsi ale vyrostla. Před půl rokem jsi byla ještě mrňous a nosila jsi plínky," popíchla ji Rebecca.

 "To není pravda," chichotala se Mia.

 "Buonasera signora De Luca, rádi vás tu opět vidíme," pronesl postarší Ital Lorenzo, majordomus.

 "Lorenzo, Buonasera, děkuji. Vypadáte moc dobře."

 "V porovnání s vámi jsem starý vypelichaný pes. Mohu vám vzít kufry a přeparkovat auto?"

 "Ano, děkuji," řekla a podala mu klíčky od auta. Prošedivělý Ital se nejdříve chopil jejích kufrů. "Tak co, holky, jak se máte?" zeptala se slečen, které se jí držely kolem pasu každá z jedné strany a nechala se jimi vést do luxusní vily.

 "Teď už dobře, když jsi tady," pronesla Ashley.

 "Jako byste si mohly na něco stěžovat," řekl jejich otec, který jim šel naproti po schodech.

 "Ahoj Dane," pozdravila ho Rebecca a počkala u schodů, až je seběhne.

 "Ahoj, konečně jsi tady," objal ji pevně Daniel. "Holky se tě nemohly dočkat," řekl, chytil ji v pase a prohlédl na délku paží. "Vau, tvoje vlasy! Jsou zpět zrzavé!"

 "Ano, už mě nebavilo je pořád barvit."

 "Jsou krásné, rovné a dlouhé. Takové jsi měla naposledy na mé první svatbě! Moc ti to sluší. A jak jsi hubená. Pane jo, za tím bude určitě nějaký chlap," říkal a usmíval se.

 "Děkuju. Také vypadáš dobře. Jsi krásně opálený, slunce ti vyšisovalo vlasy a vypadáš spokojený a zamilovaný," řekla Rebecca a když pronesla poslední slovo, tak Ashley udělala gesto, že zvrací. Patrik jen protočil oči a Rebecca zvedla obočí v údivu.

 "To nic," mávl rukou. "Pojď dál. Odkud jsi přijela? Já čekal celý den na telefonu, že budeš volat, aby tě někdo vyzvedl na letišti."

 "Já jsem jela z letiště do Mezzomonte za babičkou, tam jsem byla dva dny a odtud jsem jela autem."

 "Bratranec ti půjčil auto?" divil se Daniel a naléval ze džbánu vodu, na jejíž hladině plavaly plátky citronu a limetek.

 "Jo. Taky jsem se divila. Ale letí na týden do Paříže, tak ho stejně nepotřebuje."

 "A jaká byla cesta?" podal ji sklenici s vodou. Rebecca ji vypila najednou.

 "Občas prašná, ale jinak v pohodě. Užila jsem si to a mohla jsem chvilku přemýšlet."

 "Tak super. Zůstaneš tu celý týden?" zeptal se s nadějí, že ano.

 "No, pokud to nastávající nevěstě nebude vadit, tak ráda strávím pár dní s holkami."

 "Nastávající nevěsta tu až do svatby nebude."

 "Aha. No, tak jo," přikývla Rebecca vesele.

Daniel jen pozvedl obočí, ale nijak to nekomentoval. "Nechal jsem ti připravit ten podkrovní pokoj."

 "Skvělé, děkuji," řekla a ztěžka dosedla na koženou pohovku v hale domu. "Chtěl by tu někdo dáreček?" zeptala se potutelně a podívala se na obě dívky, které se hned přihlásily. "Když najdete můj šedý kufr, tak tam něco pro vás je," řekla a obě se hned rozeběhly do podkroví, kde měla Rebecca připravený pokoj. "Půjdu se podívat na Viktorii," řekla Rebecca, vstala a odcházela do kuchyně.

     Viktoria Ricci byla kuchařka v domě u Daniela. Rebecca ji znala už z dob, kdy se na vysoké škole v Londýně potkala s Kaytlin Lee Rossi, která měla stejně jako Rebecca rodiče napůl Angličany a napůl Italy, ale na rozdíl od ní žila Kaitlyn v Itálii. Rebecca měla v Itálii už jen babičku a tetu s její rodinou, ke kterým ale ráda jezdila.

Viktorie stála čelem k velkému sporáku a do trouby právě vložila velkou zapékací misku. Rebecca k ní přišla zezadu a zakryla ji svými dlaněmi lehce oči a italsky ji pobídla, aby hádala kdo je to. Viktorie nevěděla, kdo by to mohl být a tak se prudce otočila.

 "Oh Dio, to snad není možné! Já mám halucinace! Rebecca de Luca!" spráskla starší korpulentní žena ruce a pak Rebeccu silně objala. "Tak ráda tě zase vidím. Konečně!"

 "I já tebe."

 "Vypadáš úplně božsky. A konečně nemáš ty strašné nudné hnědé vlasy!"

 "Děkuji. Co je tady nového a jak se máš?"

 "Jak by se mohla mít stará Viktorie? Pořád stejně. Pán tu přes den skoro není, odveze slečny do školy a vrací se až pozdě večer. Ale když se ty dvě žáby vrátí, tak jsem ráda, že je tu mám. Je tu veselo. Jako kdysi. A já jsem tady v kuchyni a ty nebohé krky krmím a je mi tu dobře."

 "A co tvá budoucí paní?"

 "Gallina ripiena," ulevila si kuchařka.

 "Slepice nadívaná?" smála se Rebecca. "Co to je za nadávku?" divila se Rebecca a vyhoupla se na kuchyňskou linku.

 "Ale, to nic," mávla žena rukou.

 "Nemáte se rády?"

 "Ráda? Já jí? Nikdy!" pověděla rázně, a ještě si k tomu dupla nohou. "Budeš tu do svatby?"

 "Ráda bych. Chci strávit pár dní s holkami. Mia tak moc za těch pár měsíců vyrostla a začíná být hodně podobná na Kaitlyn."

 "Vzhledem ano, ale povahou je to celý pan Dan. To slečna Ashley, to je živel. Co na srdci to na jazyku, zvlášť pokud se jedná o slečnu Chloe, o tu slepici nadívanou."

 "Co to slyším? Budete dělat nadívanou slepici?" přišel do kuchyně pán domu.

 "Přemýšlela jsem o tom, ale slečna Rebecca potřebuje raději pořádný slepičí vývar, je tak hubená, že by tu musela zůstat měsíc, abych ji pořádně vykrmila," snažila se z toho Viktorie vymluvit.

 "No, já bych proti měsíci nic neměl. Ani proti vývaru. Kdy bude večeře?" zeptal se kuchařky a ta se podívala na hodiny. Bylo za deset minut sedm hodin.

 "V sedm se bude servírovat."

 "A budou ty nejlepší lasagne bolognese, jaké jsem kdy jedla," mrkla na kuchařku Rebecca a seskočila z kuchyňské linky, kde seděla.

 "Super, zvolám holky," řekl Dan.

 "A já se půjdu převléknout," vyšla Rebecca z kuchyně. "Jsem po té cestě nějaká upatlaná," prošla rychle kolem svého přítele a odešla se převléct.

     Do jídelny se Rebecca de Luca vrátila v džínových kraťasech a smaragdově zelené halence. U stolu už čekala Mia, která měla na sobě vanilkově žluté šaty, které ji Rebecca přivezla.

 "Ty máš ale krásné šaty."

 "Děkuju teto, moc se mi líbí," usmála se na ni Mia. Rebecca vstala, šla k ní a chtěla ji stáhnout vlasy do ohonu, ale Mia měla vlasy tak zacuchané, že to Becca vzdala. "Ty chceš nosit dredy?"

 "Ne."

 "A proč si nečešeš vlásky?"

 "Protože to tahá."

 "Aha. No, tak s tím po večeři něco uděláme."

     Během večeře, kdy Rebecca už jedla druhý talíř lasagní a Viktorie se tetelila, jak to Becce chutná se rozezvonil Danův telefon.

 "Pardon," řekl a hovor přijal. "Ano, slyším tě. Ne, to snad ne. To jsou pitomci, pane bože. Teď se mi to nehodí, abych přijel do divadla."

 "Jestli potřebuješ, tak jeď. Já se o holky postarám," řekla Rebecca.

 "Vážně? A nebude ti to vadit?"

"Kdepak," zavrtěla hlavou a on vstával od stolu, zamával svým dcerám a prchal z domu. Rebeca se podívala po chvíli z okna a za Danovým autem byl vidět jen oblak zvířeného prachu.

 

          Celý večer měla dívky jen pro sebe a když se jí podařilo je přemluvit ke spánku, tak bylo skoro deset hodin. Sešla z jejich pokojů do obýváku, prohlédla si Danielovi vinotéku, ale nechtělo se jí kvůli jedné skleničce načínat celou láhev. Nakonec ale našla v lednici jedno víno načaté. Nebylo to sice Chianti, na které měla chuť, ale v tuto chvíli ji to postačilo. Nalila si sklenku a vyšla na zahradu. Byl krásný teplý večer, a tak si sedla do pergoly, dívala se do tmy, kterou tu a tam narušilo malé solární světlo v zemi a přemýšlela. Odemkla mobil a otevřela messenger. Od té doby, co přijela, se do mobilu podívala teprve podruhé. Našla zprávu od Viktora a odepsala mu pouhé NE.

Tmu a ticho po chvíli rozčísl motor a světla Danova auta. Zaparkoval a vydal se kolem pergoly do domu. 

 "Ahoj," pozdravila ho Rebecca ze tmy a ticha. On to nečekal a škubl sebou.

 "Ahoj," oplatil ji pozdrav, šel k ní a pohrával si s klíčem od auta. "Co tu děláš? A proč si nerozsvítíš? A proč sedíš na schodě a ne na židli?"

 "Nechtěla jsem si ani rozsvítit a ani sednout na židli. Vyřešil jsi všechno?"

 "Jo," posadil se vedle Rebeccy. "Promiň, že jsem tak rychle odešel. Co holky? Zvládly jste to spolu?"

 "Bez problémů. Mia už nemá z vlasů jeden velký dred, ale už je z ní zase princezna."

 "Aleluja, bůh ti žehnej. Jak se ti to povedlo."

 "Hodně mého drahého kondicioneru a po kousíčkách rozčesávat. Padlo pár slz, ale ráno budeš zírat."

 "Děkuju, jsi skvělá. Co piješ?" kývl ke skleničce.

 "Netuším, našla jsem to v lednici." Pronesla a přisunula k němu sklenku s trochou vína. Napil se a zašklebil. "Áh, co to je? To je hrůza. Proč jsi si neotevřela něco lepšího?"

 "Nechtělo se mi kvůli jedné skleničce načínat celou láhev. Tohle mi docela bodlo."

 "A co když bychom si spolu otevřeli něco lepšího?"

 "Ne, děkuju. Jsem celkem unavená, půjdu si lehnout," začala vstávat ze židle.

 "Becco," chytil ji za zápěstí a zvedl k ní oči. "Děje se něco?"

 "Ne. Proč by mělo?"

 "Nevím, ale přijdeš mi trochu napnutá a odtažitá."

 "To se ti asi jen zdá," věnovala mu unavený úsměv a odcházela. "Dobrou noc," popřála mu Rebcca a odcházela do domu. Daniel se na ni díval, dokud za ní neklaply dveře. Pak dopil ono nedobře chutnající víno, opřel si hlavu o kamennou zeď za ním a na chvilku si zavřel oči. Přemýšlel o Rebecce. Nebyla to už ta veselá holka, kterou poznal. Na druhou stranu si musel přiznat, že taková není už dlouho. Rozhodl se ale zjistit co zatím stojí.