Anglie nebo Itálie? V. DÍL

V. DÍL

 

          Všechno krásné jednou skončí a stalo se tak ve chvíli, kdy se Daniel probudil. Byl v posteli Rebeccy sám. Oblékl si trenýrky, které ležely u postele a začal hledat Beccu. Uviděl ji, když vyšel na balkon. Stála venku v dlouhém bílém svetru a jen se dívala na moře. Rychle běžel do svého pokoje, kde si oblékl kalhoty a první tričko co mu přišlo pod ruku a  sbíhal schody do přízemí a pospíchal za ní ven. Když přicházel tiše blíž, všiml si, že svetr je tenký, háčkovaný, z jednoho ramene spadlý. V ruce držela hrnek s tmavou tekutinou.

"Dobré ráno," pozdravil a objal ji zezadu kolem pasu.

"Áh, Dane, lekla jsem se."

"Jak jsi se vyspala?" ptal se a na holé rameno ji políbil.

"To bychom neměli," ošila se mu v objetí.

"Proč ne? Jsem do tebe blázen už spoustu let."

"Jenže se pozítří ženíš a dnes večer se ti vrací snoubenka."

"Cože? Jak to víš?"

"Když jsem vstala, tak jsem se podívala na tvůj telefon na hodiny a v tom ti přišla zpráva. Viděla jsem jen Miláčku, přijedu dnes večer."

"Dobře, to trochu kazí mé plány, ale to nevadí."

"Heleď, k tomu co se stalo včera se prostě nebudeme vracet. Bylo to v rámci rozlučky se svobodou a nebudeme to pitvat. Nikdo se to dozvědět nemusí," divoce máchala rukama, až vyšplíchla trochu čaje.

"To ani náhodou. A tohle mi raději dej, nebo se poleješ," řekl a hrnek ji z ruky vzal. Byl ještě horký a zacítil z něj vůni černého čaje s bergamotem. "Ehm, earl grey?"

"Ano."

"Pořád piješ ten od Markse a Spencera?"

"Jo, jak to víš?"

"Však jsem říkal, že po tobě toužím celou dobu, co tě znám. Takže to, že piješ Earl Grey od Markse a Spencera, je maličkost. Navíc jsme spolu skoro rok bydleli, pokud jsi zapomněla," řekl a čaje se trochu napil. "Páni, pěkně silný."

"Jak to tedy chceš vysvětlit, když ne jako divokou rozlučku se svobodou?"

"Já nic nikomu vysvětlovat nehodlám. Ale také nehodlám dělat, jako že fajn, užili jsme si a nazdar. To po mně nemůžeš chtít. Na to byla ta noc příliš intimní."

"Intimní by to bylo s každou jinou," řekla a chtěla odejít, ale Daniel ji chytil za paži.

"Ale s tebou to bylo prostě jiné. S Chloe to nějak vyřeším, jen mi dej trochu času."

"Tak toho zrovna moc nemám. Potřebuji si dát sprchu," řekla a odešla do pokoje.

          Celý den se snažila se s Danielem nepotkávat a dařilo se jí. Vše vypadalo dobře až do chvíle, kdy scházela na večeři. Na schodech se zastavila, protože do haly právě vešla Chloe. Na sobě měla sandály na růžové platformě s průhlednou přezkou přes nárt a světle růžový overal s tak krátkými nohavicemi, že jí stěží překrýval zadek. Její vybělené blond vlasy měla stažené v tak utaženém culíku, až jí to protahovalo oči.

"Ahoj lásko, tolik jsem se na tebe těšila," zapištěla svým vysokým hlasem a vrhla se Danielovi kolem krku.

"Já na tebe taky," odpověděl a stiskl ji v objetí. Chloe objetí změnila na polibek. Rebecca se raději otočila, a tak nepozorovaně, jako tam přišla, opět odešla.

Chloe s Danielem se přesunuli k večeři. "Tak jak jsi se měla?" zeptal se Daniel.

 "Skvěle. Bylo to úplně úžasný. Trochu jsme nakupovali," nakrucovala se Chloe.

 "Co znamená trochu?" ptal se pro jistotu Dan.

 "No, ehm, jednou denně."

 "Panebože, Chloe, vždyť už se nevejdeš do šatny."

 "To jako, že jsem tlustá?!" vyštěkla na něj z ničeho nic, až se sám zarazil.

 "Ne, nic takového jsem nemyslel. Chtěl jsem tím říct, že už máš spoustu věcí."

 "No, nevím," našpulila rty. 

 "Co dalšího jste s kamarádkami dělaly, kromě nakupování?"

 "Tak normálně, welness, drinky, bary, tancování v klubech."

 "Takže sis dámskou jízdu užila. To je dobře. Moje opera dopadla velmi dobře."

 "Ach, ta tvoje opera," mávla Chloe rukou a prohlédla si své umělé nehty. "Vždyť to není vůbec perspektivní. Kolik mladých lidí to nadchlo?" 

"No, třeba Rebecca byla nadšená."

 "No jo, Rebecca. Čekala jsem, kdy o ní uslyším. Viděla jsem tu fotku jak jste se fotili před divadlem a ty šaty, to byla hrůza. Proč si pane bože vzala dlouhé až na zem? Možná aby schovala tlusté nohy?"

 "Chloe! to snad nemyslíš vážně?!" obořil se na svou snoubenku Daniel, ale v tu chvíli do jídelny přiběhly jeho dcery.

"Tati! Tati!" volala na něj Mia. "Teta!"

"Co se děje?" zvedl k nim Daniel pohled.

"Rebecca, ona odjíždí!" vykřikla Ashley.

"Promiň Chloe," řekl omluvně a spěchal ven.

 "Jestli teď za ní odejdeš, tak nás čeká vážný rozhovor!" založila Chloe ruce na hrudi. Daniel se jen otočil a spěchal ven. 

 Když před dům vyběhl, viděl jen zvířený prach a v nastávající tmě vzdalující se zadní světla jejího auta.

"Sakra!" zakřičel a kopl do truhlíku s květinami, který stál na kraji chodníku.

"Co se stalo?" ptala se Ashley.

"Nic." Zavrtěl hlavou a sklopil oči k zemi.

"Tak něco asi jo, jinak by neodjela bez rozloučení!" zvýšila na otce Ashley svůj hlas.

"Tomu ještě asi nemůžeš rozumět, protože tomu nerozumím ani já."

"Pojedeš za ní?" ptala se Mia. "Princ v pohádce by za ní jel."

"Jenže já nejsem princ a už vůbec ne v pohádce. Navíc tu mám Chloe," řekl a odcházel do domu.

 

         Hodinu a půl trvalo, než Rebecca dojela do malé vsi s názvem Mezzomonte, která čítá rovných padesát obyvatel. Zaparkovala u střední vilky béžové barvy s tmavými okenicemi. Polovina z nich byla zavřená. Vypadalo to, že v domě nikdo není. Povzdechla si, vzala si kabelku a vystoupila z auta. Za dveřmi se opřela o zeď a zhluboka vydechla. Kabelka i klíče jí vypadly z rukou.

"Rebecco?" ozval se hlas, který Rebecca velmi dobře znala. Zvedla oči a uviděla přicházet svou matku v doprovodu své babičky a sestřenice. "Co se stalo?"

"Dan se stal," odpověděla zkroušeně.

"Něco konkrétnějšího? Stalo se mu něco? Nebo ti něco udělal?" vyptávala se Rebečina matka Julie.

"Je to složité," řekla tiše Rebecca a sesunula se podél zdi.

"Mio caro, co se stalo? Pojď nám to říct," pokynula Rebece její babička, vitální sedmdesátnice Monica de Luca.

"A já k tomu přinesu něco k pití, tohle vypadá na dlouhou story," běžela Rebečina sestřenice Sofia do kuchyně.

Rebecca se přesunula do křesla, vypila sklenku prosecca, snědla talíř těstovin s tuňákem a pak se dala do vyprávění. "Všechno to bylo v pohodě a kdybychom se spolu nevyspali, tak by to tak možná i zůstalo."

"Cože jste se spolu?" nevěřila její matka svým uším.

"Finalmente," řekla babička jakoby nic a zapálila si cigaretu.

"Konečně?" otočila se na ni nevěřícně Julia. "Jak to myslíte," ptala se Moniky Julia.

"Jak dlouho se znáte?"

"Přes patnáct let, babi."

"A přes patnáct let kolem sebe chodíte jako kolem horké pizzy. Nevím, proč si tehdy vzal tu tvou kamarádku, ale je jasný, že amore je mezi vámi už stejně tak dlouho, jako se znáte. Sofia mi ukázala fotky z toho divadla, jak jste spolu byli a nikdo nemůže pochybovat, že se milujete vzájemně."

"Jaké fotky? Já žádné neviděla," napřímila se Julia. Sofia vzala ze stolku tablet a fotografie, které se objevily na internetu z premiéry opery, své tetě ukázala. "Oh, to je tedy, ehm, moc vám to spolu slušelo. Kdy se to tedy mezi vámi stalo?"

"Tu noc po té opeře, včera, no, vlastně to bylo dnes brzy ráno."

"A proč jsi tedy taková zdrcená? Byl to špatný sex?" ptala se Sofia a podala Rebecce dolitou sklenku.

"Ne, to ne, bylo to molto bene, bylo to dokonce mnohem lepší, než jak jsem si to kdy představovala. A to jsem si myslela, že moje představy byly možná trochu přehnané"

"A ráno dělal jako, že nic?" ptala se Julia.

"Právě, že ne, mami. Ráno mě objal a byl moc milý, říkal že po mně dlouho toužil. Navrhla jsem mu, že budeme dělat, jako že se nic nestalo, nebo že to můžeme svést na divokou rozlučku se svobodou, neboť se v sobotu žení. A on mi řekl, že to s Chloe nějak vyřeší, ať mu dám čas."

"Tak co se tedy stalo?" zeptala se Monica naléhavě.

"Před večeří se vrátila Chloe. Dan ji začal objímat a říkal, že mu moc chyběla. Asi si ani nevšiml, že jsem odjela."

"Já tomu nerozumím. On ti řekl, že po tobě touží celou dobu, co tě zná a pak dělá jako bys neexistovala jen co se objeví jeho holka?"

"Mami, já tomu taky nerozumím. Nemohla jsem tam být s nimi a dělat, že se nic nestalo. Tak jsem raději odjela. Když budu doma, tak mi představa, že se mezi námi nic nestalo půjde lépe."

"Oh Dio, to je tak zamotané. Neříkej mi, že ti ani nezavolal, když zjistil, že jsi pryč."

"Nevím, Sofi, vypla jsem si telefon," řekla Rebecca a nalévala do sebe čtvrtou sklenku prosseca, která na ni začala mít účinky. Sofie došla na chodbu, kde z kabelky vyndala mobil. Zapnula ho, přiložila na displej Rebečin prst, aby se aktivoval otisk jejího prstu a v tom začal telefon neustále vydávat nějaké zvuky.

"No, nemyslím si, že si nevšiml, že jsi pryč. Pětkrát se ti pokoušel dovolat Dan, třikrát Ashley. Od Ashley máš dvě zprávy, od Dana sedm."

"Co píše?" zeptala se Julia.

"První zpráva: Co se stalo? Kam jsi odjela? Proč jsi odjela?" přečetla sestřenice.

"Tak to by asi měl vědět, co se stalo. V té posteli jsme byli spolu. Kam jsem odjela mu může být jedno a proč jsem odjela by mu mohlo dojít," odpovídala uštěpačně Rebecca. Pohodlně se opřela do křesla se sklenkou v ruce a zavřela oči.

"Další zpráva, jestli jsi v pořádku. Pak píše abys se ozvala. Další zpráva, že jestli se do půlnoci neozveš, tak po tobě vyhlásí pátrání. Pátá zpráva: Podělal jsem to."

"S otazníkem?" otevřela Rebecca oči.

"Ne. S tečkou na konci věty."

"Bingo, Danieli, trefil jsi se," řekla s notnou dávkou ironií v hlase a sáhla po láhvi vína, ale Julia byla rychlejší a láhev ji vzala.

"Šestá zpráva: Chápu jak ti asi je a je to moje vina. Ale to co se stalo mezi námi bych zpět nikdy nevzal, na to tě až moc miluju a vážím si tě. A jestli neodpovíš, nebo si ten telefon alespoň nezapneš, tak si mě nepřej!"

"A co jako čeká, že mu na to mám odpovědět, že ho taky miluju a vezmu si ho místo tý jeho kozy vyskákaný?"

"Mio caro, jsi opilá jak dán. Měla bys jít do postele. Tohle teď stejně nevyřešíš," řekla babička.

"Poslední zpráva přišla před deseti minutami," informovala Sofia.

"A co píše?" zeptala se Julia. Rebecca se snažila vstát z křesla.

"Nedáváš mi na výběr. Dávám ti patnáct minut, abys se ozvala, jinak jedu do Mezzomonte. Musím vědět, že jsi v pořádku."

"Do prdele," řekla Rebecca.

"A mám toho dost!" řekla rozhodně Julia a telefon vzala Sofii z ruky a začala vytáčet číslo.

"Mami, co to děláš?" ptala se Rebecca.

 

          Daniel přicházel rychlými kroky ke svému autu. Otevřel dveře a než nasedl, tak se mu rozezněl telefon v náprsní kapse košile. Okamžitě hovor přijal : "Pane bože, Rebecco!"

"Dobrý večer, Dane, tady Julia," uslyšel známý hlas, ale ne ten, co slyšet chtěl.

"Julio, stalo se něco s Rebeccou?" položil otázku a se zatajeným dechem čekal na odpověď. Rebecca nic neříkala, že by přijela s matkou.

"Ne, nebojte, je v pořádku. Tedy, je teď trochu opilá, jinak po fyzické stránce v pořádku. I když, no, to je vlastně jedno."

"Jak to myslíte? Mám o ni strach. Z ničeho nic se sbalila, sedla do auta a nedala o sobě vědět."

"Je, řekněme, emocionálně trochu rozložená. Řekla nám, co se stalo mezi vámi dvěma. A prostě nezvládla dělat, že se nic nestalo, když se vrátila vaše snoubenka."

"Myslel jsem si to. Kde je?"

"Jsme v Mezzomonte."

"Přijedu za ní."

"Ne, nikam nejezděte. Nechte ji teď nějakou dobu, aby si to v hlavě srovnala. Má před sebou poměrně náročné období."

"Myslíte ohledně té rakoviny?"

"Ano. Řekla vám to?"

"Jo. Kdyby se cokoliv stalo, dáte mi vědět?"

"Spolehněte se. Mám jí něco vyřídit?"

"Že ji s holkami moc milujeme, myslíme na ni a doufáme, že ji brzy uvidíme."

"Dobře, vyřídím. Tak, jsme domluveni. Teď se tím netrapte, užijte si svatbu a hodně štěstí na sobotu."

"Já, no, ehm, děkuji. Děkuji, že jste mi zavolala."

"Není zač."

Rebečina matka se odpojila. Daniel se opřel o auto a schoval hlavu v dlaních.

"Do prdele. Kurva!" vykřikl naštvaně a vší silou hodil s mobilem o zem a ten se roztříštil na desítky kousíčků. "Já jsem takovej kretén!" nadával sám sobě.

"Tati? To bude dobrý. Teta to zvládne, ty to taky nějak zvládneš a zítra si pojedeš koupit nový telefon," řekla mu Ashley.

"Ash," nadechl se a jeho straší dcera čekala, že si svou frustraci vylije i na ní, ale jen se smutně pousmál a řekl: "Ještě, že tě mám."

 

          Byla sobota, půl dvanácté dopoledne a Julia se svou dcerou seděly v odletové hale Florentského letiště a čekaly na odlet domů, do Londýna.

"Becco, přestaň!" řekla z ničeho nic Julia. Její dcera k ní jen zvedla oči a nechápavě se na ní podívala. "Po pěti minutách aktualizuješ stránky italského bulváru."

"To není pravda. Po pěti minutách to určitě není."

"Co čekáš, že tam bude? Že svatba se nekonala, a nebo raději, že se konala?"

"Já nevím. Divné je, že tam není vůbec nic. Taková událost se přeci neututlá, zvlášť, když to měli mít doma."

"Tak a dost. Telefon se zabavuje, vypíná a dostaneš ho až doma."

"Mami! Není mi pět!"

"Ale chováš se tak. Na palubě letadla ho stejně mít zapnutý na internetu nesmíš. A netrucuj."

Rebecca jen naštvaně vydechla, založila ruce na prsou a natáhla své štíhlé nohy do uličky. Chvilku se trápila představami, jak Dan v nejlepším obleku na míru právě dává novomanželský polibek Chloe navlečené do šílených šlehačkových šatů. Pak to ale vzdala a myslela na nový příběh, který jí v hlavě koloval už pár dní.