Anglie nebo Itálie? VII. DÍL

VII. DÍL

Až příliš silné přátelství

Část 1. - Seznámení

 

Toto až příliš silné přátelství začalo chvíli po tom, co jsem se rozhodovala co dál, co budu dělat po střední škole. Můj horkokrevný italský otec Mario de Luca trval na tom, abych šla studovat do jeho rodné Itálie a nejlépe medicínu, či jiný prospěšný obor. Abych mohla něco dokázat a nechat za sebou nějaký odkaz nebo objev. Moje matka, nechci tvrdit, že chladnokrevná, ale co se týče temperamentu, tak je moje anglická matka opakem mého otce. Tak tedy moje matka Julia, trvala na tom, abych šla tam, kam mě srdce táhne. A to mé anglickoitalské srdce mě táhlo na londýnskou vysokou školu King´ s College, kde jsem nastoupila na studium angličtiny, italštiny a filozofie. Tehdy mi bylo osmnáct let a vedle mě si na první hodinu italštiny přisedla vysoká, hubená holka s vlasy rovnými jako pravítko a s tak nádherně kaštanovou barvou, až jsem ji se svými zrzavými kudrnami záviděla. Tahle krásná brunetka se jmenovala Kaithlyn Lee Rossi a stejně jako já byla napůl Angličanka a napůl Italka, akorát, že ona v Itálii žila.

Věřím, že to byl náš osud, abychom se staly nejlepšími kamarádkami. Trávily jsme spolu spoustu času ve škole i mimo ni. Jakmile jsme měly vícedenní volno, odjížděly jsme ke Kaithlyn do Itálie, která bydlela v úžasné vile nad mořem, měla kuchařku a majordoma. Má přítelkyně byla o dva roky starší, bylo ji tedy dvacet, a tak si získávala pozornost starších studentů, a nejen jich.

          Pamatuji si to jako včera, když jsme společně vešly do jednoho univerzitního klubu. Bylo pondělí, druhého května a byl státní svátek.

"Kam se díváš?" strčila do mě Kaithlym ramenem.

"Na toho kluka," kývla jsem bradou na druhou stranu klubu, kde jsem navazovala oční kontakt s jedním klukem. Už si za boha nepamatuji, jestli to byl fotbalista, nebo basketbalista.

"Kašli na něj, koukni támhle, na toho u klavíru," otočila mi lehce hlavu. A bylo to. Za klavírem tam seděl Daniel a jeho prsty hrály šíleně rychlou melodii a všichni kolem se na něj obdivně dívali a smáli se. Dívala jsem se a on právě zvedl oči od kláves a naše pohledy se střetly.

"Líbí?" ptala se a usmívala se jako měsíček.

"A tak není ošklivej, ale řekla bych, že bude o něco starší."

"No, je. Je mu jednatřicet, jmenuje se Daniel a učí tady hudbu," řekla Kait a stále se usmívala. Už jí chyběla jen ta svatozář.

"Tak proto jsme tu?"

"Pozval mě."

"A mě jsi sem vzala jako křena?"

"Ne, věděl, že přijdu s tebou."

"Odkud se znáte?" podrobovala jsem svou kamarádku výslechu.

"Pamatuješ, jak jsi minulý týden nešla na poslední hodinu italštiny?"

"Jasně, měla jsem takovou rýmu, že jsem měla skoro francouzský přízvuk!"

"No, italština s profesorem Colombem nebyla, ale přišel ji tam suplovat Daniel. Říkal, že si uděláme takovou oddychovku a bavili jsme se o italském umění. Bože, ten má přehled."

"Oh dio ti sei innamorato di lui."vykřikla jsem italsky.

"Ne, nezamilovala jsem se do něj," oponovala mi Kait anglicky. "Ale nepopírám, že by se mi to mohlo stát."

"Už se stalo. Mám odejít, abyste měli soukromí? Přesednu si tamhle k tomu svaloušovi," ukázala jsem na toho kluka, se kterým jsem navazovala oční kontakt před tím, než se v mém životě objevil první oční kontakt s Danem.

"Nikam si nesedej. Dan se ti bude líbit. Hlavně to není žádný rande!" ujistila mě Kaithlyn a on akorát dohrál. Vzal si z klavíru svůj nedopitý drink a s úsměvem přicházel k nám.

     "Ahoj, smí si jeden Ir přisednout k Italkám?" zeptal se hlubokým hlasem s jemným vibratem.

"Ahoj, jasně," vyhrkla nadšeně Kaithlyn a posunula se, div mě nevyšoupla z lavice. "Tak tohle je moje Rebecca. Becc, tohle je Daniel," seznámila nás moje hodná kamarádka.

"Ahoj, rád tě poznávám. Kaithlyn o tobě hodně mluvila," podal mi velkou a teplou ruku.

"Ahoj. Doufám, že o mě mluvila jen v dobrém. O tobě jsem se dozvěděla před chvilkou."

"V pohodě. Můžu vás na něco pozvat? Co pijete?"

"Já mám džus," pozvedla Kait svou poloplnou sklenku.

"Ale máš ještě dost. Nemáš v tom vodku?"

"Ne, pane profesore," zazubila se na něj.

"V pořádku," přikývl spokojeně.

"Já mám gintonik. Ale osmnáct už mi bylo a domu řídí Kait."

"Gintonik? Nápodobně," pozvedl Dan svou sklenku a ťukl si s tou mou a pak ji vypil na jeden hlt.

"Chceš další?" zeptala se Kaithlyn.

"Jo, ale já tam zajdu."

"Ne, seď, zabav tady Beccu a já tam zajdu," vstávala a začala ho přelézat. Kaithlyn už jsem znala rok, byly jsme spolu několikrát balit chlapce a chlapy a bylo mi jasné, že toto přelézání je její pokus ho sbalit.

"Hoho, počkej, já bych vstal," řekl a byl lehce v rozpacích.

"V pohodě," zašvitořila a ladnou chůzí odcházela k baru.

     "Ehm, takže I Was Born To Love You od Freddieho Mercury?" zeptala jsem se ho na skladbu, co hrál.

"Výborně, poznala jsi to."

"I když to bylo ještě jednou tak rychlé, tak jo, poznala. Queen a Robbieho Williamse poznám v jakékoli podobě."

"Specialistka?"

"Dost možná," usmála jsem se na něj. "Prý učíš na naší vysoký."

"Jo, překvapivě hudebku."

"Vážně? Já myslela, že jsi matikář." Zasmála jsem se a on se ke mně přidal.

"Co je tvůj obor, kromě italštiny?"

"Ještě mám angličtinu, hlavně tedy literaturu. A pak filozofii."

"A víš, co bys chtěla dělat pak?"

"Psát knihy," řekla Kaithlyn, která k nám dorazila se sklenkami gintoniku, ve kterém cinkaly kostky ledu.

"Spisovatelka? Už jsi něco napsala?" ptal se mě s opravdovým zájmem.

"Něco? Přispívá do školních novin."

"Panečku, to si musím dohledat. Nemáš v těch novinách náhodou takový ty vtipně sarkastický fejetony?"

"Jak jsi to poznal?" zírala jsem na něj.

"Mám dobrý odhad na lidi," mrkl jedním okem.

"Paráda," řekla Kaithlyn.

"Já si na chvíli odskočím," vytratila jsem se od těch dvou a cestou ze záchodů jsem narazila na skupinku kluků z naší třídy, kteří mě odtáhli k baru a tam jsme vesele popíjeli. Já si nepřipadala trapně mezi Kaith a Danielem a oni měli soukromí.

Od toho dne jsem se s Danem potkávala často. Chodili jsme na jeho koncerty v klubu, občas za námi přišel si přisednout na oběd, chodili jsme spolu na výlety, nebo trávili společný čas jen tak nic neděláním a jen jsme si povídali o všem možném i nemožném. Vztah mezi Kaithlyn a Danem byl pochopitelně čím dál hlubší. Díky tomu, že Daniel skončil na univerzitě a začal hrát v divadelním orchestru, tak nemuseli svůj vztah dlouho tajit

 

          Jedno ráno u mě doma klepala Kaithlyn. Sotva jsem otevřela dveře, vrazila mi před oči cosi.

"Kait, co se děje? Co to je?"

"Těhotenský test!" zakřičela zrovna ve chvíli, kdy ze dveří vyšla naše téměř stoletá sousedka a tak ji to vyděsilo nebo pohoršilo, až hlasitě vyjekla.

"Nechceš jít raději dovnitř? Nerada bych riskovala sousedčin infarkt" otevřela jsem dokořán a nechala jí, jako tělo bez duše, projít do obýváku, kde se zhroutila na gauč. "Takže, chceš mi k tomu testu něco říct?"

"Je pozitivní," zamumlala do polštáře, do kterého zabořila hlavu.

"Tak negativní by tě takhle nesebral. A je tvůj? Jsi si jistá, že jsi ho počůrala ty?"

"Jo."

"Aha. No, je to s Danem?"

"S kým jiným? Já nestřídám chlapi po měsíci, jako ty!" vystartovala na mě.

"Kdybych měla vedle sebe někoho, jako je Dan, tak bych je střídat nemusela."

"Co tím chceš říct?"

"Chci tím říct, že jsi měla neskutečné štěstí, že jsi otěhotněla zrovna s ním. Sice je to v jednadvaceti, ale je to s chlapem, který tě mám moc rád a udělal by pro tebe cokoliv. Už to ví?"

"Ne. A ani nejsem schopná mu to říct."

"No, tak to mu teda povíš!"

"Já nevím, jestli to bude chtít."

"Proč by neměl?"

"Občas se mi zdá, že se mu líbíš ty."

"To je blbost. Ale i kdyby náhodou se mu někdo trochu líbil, tak tebe miluje, a to je nejvíc. Takže se seber, a běž mu to říct."

"Nejdu. Nejdřív potřebuju, abys si s ním promluvila. Nenápadně se ho zeptej, co by dělal, kdyby se to stalo."

"Tak to ani náhodou."

"Pokud to neuděláš, tak mě nemáš ráda!"

"Nebuď hysterická," řekla jsem, ale Kaithlyn byla neoblomná. Domluvila jsem si s jejím přítelem schůzku na oběd.

          "Ahoj. Sluší ti to. To jsi se takhle vyfikla kvůli mně?" ptal se Dan, když jsme se sešli na oběd a dal mi lehkou pusu na tvář.

"Ahoj, zklamu tě, ale kvůli tobě to není."

"Tak nějaký jiný muž?"

"No, vlastně to muž byl, ale nebylo to rande, neboť to bylo pracovní."

"Chceš nechat školu a jít makat?"

"Ne," řekla jsem a ukázala mu ten nejdůležitější papír v mém životě. Ten, který odstartoval mou kariéru spisovatelky.

"Smlouva o dílo? Ty vydáš knihu?"

"Ano. Moje první fyzicky hmatatelná kniha s opravdovými papírovými stránkami. Rovných tři sta stran."

"Gratuluju!" objal mě a bylo mi hezky. Ale Kaithlyn mě vybavila svým počůraným těhotenským testem, který jsem měla v kabelce a ten mi to hezké trochu kazil. Stále jsem však nevěděla, jak mu to říct. Naštěstí o Kaithlyn začal po obědě mluvit sám: "Poslední dobou je Kait nějaká jiná."

"Jak jiná?"

"Náladová, panovačná, pak najednou je zase vše v pořádku a je jak sluníčko. Chvíli mluví o velké kariéře a pak najednou chce nechat školy a jít dělat kamkoli ji vezmou. Pořád mi předhazuje, jak tobě to jde a ona za tebou pokulhává. Jak ty jsi obletovaná mužskými a ona ne."

"Ale ona má tebe, a to je lepší než všichni mužští světa."

"Vážně? Proč není Kaithlyn alespoň ze čtvrtiny jako ty?"

"Tak to nevím. Ale možná mám vysvětlení těch jejích stavů. Možná tě to trochu sebere, ale já nechtěla, abys se to dozvěděl takhle, protože to se podle mě nedělá. Tohle se týká jen vás dvou a měli byste si to říct v soukromí, ale nedala mi na vybranou," řekla jsem a podala Danielovi obálku.

"O co jde? Co je v té obálce? Chce se rozejít a napsala mi to v dopisu?" zeptal se, ale já jen zavrtěla hlavou.

"Já asi půjdu, ať se na to podíváš v o samotě," řekla jsem a vstala ze židle, ale on mě pohotově chytil za zápěstí a stáhl do židle zpět.

"Žádné takové, budeš tu se mnou," řekl a obálku otevřel. Místo listu papíru, který očekával, na něj vypadl onen test.

"Co to je?" ptal se, ale já mlčela. "To je vtip?"

"Nemyslím si."

"No, měla jsi pravdu, tohle opravdu mělo proběhnout mezi ní a mnou."

"Nechceš trochu vody?"

"Ne, jsem v pohodě. Jen jsem tedy nečekal, že po půl roce vztahu ze mě udělá tátu, ale vlastně je to úplně skvělý!"

"Jsi rád?"

"Jasně. Miluju děti a miluju Kaithlyn a rodinu jsem si vždycky přál. Víš, kde je Kait teď?"

"U mě doma."

"Tak jedeme za ní!"