Anglie nebo Itálie? VIII. DÍL

VIII. DÍL

 

Až příliš silné přátelství

Část 2. - Svatební šílenství

          Daniel po tom radostném oznámení o těhotenství překypoval štěstím. Kaithlyn opustila kolej i můj byt, kde občas přebývala a nastěhovala se k němu. A než na ni začalo těhotenství být vidět, přišli ti dva s informací, že bude svatba a já budu Kaithlynin svědek. Musela jsem přestat dívat se na Daniela jako na objekt svého zájmu a brát ho jako součástí života mé nejlepší kamarádky.

Kaithlyn začala mít lehké komplikace v těhotenství a lékař ji řekl, že jestli si chce na své svatbě zatančit, tak musí celé dny ležet. Vstát může maximálně na toaletu. A tak jsem byla pověřená plánováním svatby.

Obíhala jsem svatební salony, květinářství, cukrárny, no zkrátka všechno, co na svatbu byla potřeba. Nejtěžší bylo sehnat v tomto období Daniela, neboť to byl chlapec štěstěny a stávala se mu jedna krásnější událost za druhou, vedle očekávaného dítěte a svatby mu byla nabídnuta smlouva o vydání jeho prvního alba, a tak dlouhé dny trávil v nahrávacím studiu.

"Dane, sakra, mě už to nebaví, pořád tě někde naháním! Potřebuji, abys nahradil Kaithlyn," telefonovala jsem mu v šíleném stresu cestou do klenotnictví.

"Buď v klidu, já jsem tam za dvacet minut. A dokonce přijde posila."

"Posilu? Koho? Jestli toho tvého kytaristu, který mi říká šťavnatá broskvičko, tak vám oběma nakopu zadek!"

"Neboj, kytaristu bych nenechal zasahovat do mé svatby," zasmál se Dan, možná si představil, jak nakopávám zadek jeho otravnému kytaristovi. Měla jsem ale tušit, že to bude možná ještě horší.

          Dorazila jsem do klenotnictví o pár minut dřív než ženich a seděla tam sympatická žena ve středních letech. Měla na sobě košilové červené šaty a boty na jehlách. Čokoládové vlasy měla stažené do drdolu.

Nechala jsem si od prodavače ukázat snubní prsteny. Od Kaithlyn jsem měla nakázáno, že musí být z bílého zlata. Zatím co jsem se kochala pohledem, tak žena si mě prohlížela. Seděla u stolku u výlohy a před sebou měla také jedno sametem potažené plato s prsteny a z ničeho nic se zeptala: "Budete se vdávat?"

Zaskočila mě. "Oh, prosím? Ne, já ne. Moje kamarádka, ale je indisponovaná, tak za ní zařizuji svatbu já."

"Jo, těhotenství je velká indispozice."

"Jak to víte, že je těhotná?"

"Jsem Barbara Green, matka nastávajícího ženicha."

"Bože, vy jste Danova máma?" hleděla jsem na ní jako na přízrak.

"A vy budete Rebecca."

"Ano, pardon, překvapila jste mě. Jsem Rebecca de Luca," podala jsem ji ruku.

"Daniel má zpoždění?"

"Klasika."

"Pozval mě, abych vám pomáhala. Prý máte celou svatbu na starost."

"To je od něj ohleduplné. Ale pokud nechcete, nebo máte na práci něco jiného, tak já to zvládnu."

"Nemám nic jiného na práci. Ráda vám s tím pomůžu. Potřebujete trochu času také pro sebe, na učení a psaní knih."

"Vidím, že vás Dan informoval skoro o všem."

"Jen o něčem, ale četla jsem nějaké vaše fejetony z těch univerzitních novin a mám objednanou vaši knihu."

"Dobrý den. Tak už jsem tady, Becco," vtrhl Dando klenotnictví. "Jé, mami, ahoj, jsi tady nějak brzy."

"Ne, to ty jsi tady pozdě," řekla a políbila syna na tvář.

"Tak máte vybráno a já zase můžu jít?"

"Ani omylem. Musíš si to přeci vyzkoušet. Chceš se ženit?" ptala jsem se ho.

"Jo, to chci."

"Tak tady budeš zkoušet prsten za prstenem, dokud ti ten prst neupadne!" řekla jsem a podala mu jeden prsten k vyzkoušení a podávala jsem mu další a další.

"A jak si vyzkouší prsten Kaithlyn?" zeptal se Dan.

"Mám s sebou její zásnubní, ten jí padne dokonale," vyndala jsem z kapsy její prsten.

"Ale co když bude na ruce vypadat ošklivě?" pozvedl tázavě pravé obočí.

"Řekla bych, že máte s Kaihlyn ruce skoro stejné. Zkuste si ho," pobídla mě Barbara. Nevěděla jsem, jestli mám, ale nakonec, co se dalo dělat. Dan mi podal asi deset prstenů, ale žádný nebyl ten, co by se podle mě Kaithlyn líbil.

"Tak zkusme tenhle," řekl Daniel, ale když jsem si ho chtěla vzít, tak uškubl a řekl: "Já sám. Chci si to vyzkoušet."

"Na to máš ale špatnou nevěstu," řekla jsem a ruku stáhla.

"Ty taky musíš mít poslední slovo, co? Dej sem ruku," řekl, mou levou ruku si přitáhl a prsten mi jemně nasadil. Moje pocity by se v tu chvíli daly přirovnat k momentu, kdy si Harry Potter v obchodě u Ollivandera vzal poprvé do ruky svou kouzelnickou hůlku z cesmínového dřeva s perem ptáka fénixe uvnitř.

"Tak co?" vytrhl mě Daniel z kouzelnického světa.

"Jo, no, já myslím, že je to ten pravý," odpověděla jsem a prsten rychle svlékla.

"Výborně, to by bylo. Ještě něco máš dnes pro mě v plánu?" ptal se, když prodavači podával svou kreditku.

"Ne, děkuji, pro dnešek jsi propuštěn. Mám také svoje plány."

"Nějaký chlap? Nebo opravdu přijdeš na svatbu sama?"

"Můj dnešní plán se jmenuje filozofie a zítra z ní dělám zkoušku."

"Tak to budu držet palce. Znamená to, že tedy ani zítra pro mě nemáš žádný úkol?"

"Ve tři hodiny je ochutnávka dortu."

"To si děláš srandu? Vždyť máš tu zkoušku!"

"V deset."

"Sakra. Pokusím se to stihnout."

"Dám pozor na to, aby tam byl včas," usmála se na mě Barbara.

"Děkuji, ráda jsem vás poznala."

"Pošlu vám večer email, abychom se domluvili na dalších přípravách."

"Super. Tak hezký den," rozloučila jsem se a vystřelila ven. Přišlo mi to jako hodně divná situace a nechtěla jsem se v ní už setkat, zvlášť ne ve složení Daniel, já a jeho matka. Odjela jsem domů a zakázala jsem si myslet na cokoliv spojeného se svatbou, Danielem nebo Kaithlyn. Noc jsme strávila jen a jen s filozofií.

 

          Čekat, že se Daniel objeví v cukrárně, by bylo jako spoléhat na to, že v loterii eurojackpot vyhraju hlavní výhru. Tak jsem se v klidu v kavárně posadila, objednala jsem si čaj a za dobře odvedenou zkoušku z filozofie jsem se odměnila ochutnávkou svatebního dortu.

Když mi přinášeli druhý kousek, tak jsem ten první odložila stranou, vzala novou vidličku a v tom si na volnou židli, u mého v rohu zastrčeného stolku, přisedl chlápek v kožené bundě s divokými čokoládovými vlasy. Byl vyšší než já a jeho svalů se nedalo nevšimnout.

"Ahoj, promiň, že jdu pozdě, ale dorazil jsem do jiný cukrárny. Tady v Londýně jsem se nikdy nevyznal a nějak v tom ani nehodlám začínat. To je první dort? Jaký byl? Chutnal ti?" vychrlil na mě spoustu slov, a aniž bych se zmohla na slovo, vzal vidličku a pokračoval v jedení prvního zákusku. "Je moc dobrý, hodně čokoládový," říkal s plnou pusu a já od něj talířek odtáhla. "Héj, co děláš? Chci to dojíst."

"Nevrátím ti to, dokud mi neřekneš, kdo jsi a co tu děláš."

"Jsem Jimmy a ochutnávám tady svatební dort." Zřejmě si výraz mého obličeje vyložil jako zcela nechápavý. Odložil vidličku, otřel si ústa a natáhl ke mně ruku. "James Green. Mou matku jsi poznala včera při výběru prstýnků. A mého bratra znáš, dle jeho vyprávění, velmi dobře."

"Ty jsi Danielův bratr?" vypadlo ze mě.

"O tobě mluvil jako o chytré, ale trochu o tom začínám pochybovat."

"Promiň, ale právě se ke mně vrhl chlap, kterého jsem nikdy neviděla a choval se jako bychom se znali léta."

"Máma říkala, že ti napíše v emailu, že dnes přijdu já. Ona má cukrovku a tahle svačinka by jí neudělala dobře."

"Já ten mail ještě nečetla."

"No prosím! A pak se diví! Vrátíš mi už ten dort?"

"Jo, ale moc se necpi, ještě budou tři."

"To je v pohodě. Mám to kam dát, na rozdíl od tebe," poplácal si břicho a do svých velký úst strčil poslední kus dortu. Ale ani to ho neodradilo od mluvení. Mluvil téměř neustále.

"Takže tvoje kámoška a můj brácha se budou brát. To je fakt hustý. Jako budu upřímný, od bráchy se očekávalo, že se ožení první, ale zase na tak rychle. Na druhou stranu, čeká to dítě. Takže by bylo sprostý, aby se s ní neoženil."

Ze mě vypadlo pouhé: "Aha."

"Já se moc ženit nehodlám. To bych musel poznat fakt excelentní ženskou, ale takové jsou jako dinosauři."

"Tak velké?" zeptala jsem se.

"Nee, tak vyhynulé," řekl pomalu a já se chtěla zahrabat minimálně 70 km hluboko, což je maximální tloušťka zemské kůry. Došlo mi, jak to myslel a také mi došlo, jak hloupě jsem odpověděla. "Hele, jsi v pohodě? Prý jsi měla nějakou zkoušku. Nevyšlo to?"

"Vyšlo."

"Co jsi dostala?"

"A+."

"A z čeho? Z tělocviku?"

"Ne, z filosofie. Proč?"

"Protože jsi nějaká zabrzděná."

"Milý Jimmy, objevil jsi se tu jako duch, měla jsem právo odtud zdrhat a křičet že jsi úchylák. Tak buď prosím hodný, nacpi si tu svou velkou pusu dalším dortem a nech mě chvilku na pokoji."

"Stačí říct," pokrčil rameny, chopil se vidličky a soukal do sebe dort. Já si dělala poznámky, jak který dort chutná, abych pak mohla předat poznámky Kaithlyn.

"Nebylo by lepší jí vzít kousek domů?" ozval se Jimmy.

"Bylo, ale Kaithlyn to nechce. Mám ale přinést tvému bratrovi."

 

          Bohužel nebo bohudík, Jimmy šel se mnou i za Danielem do nahrávacího studia.

"Ale, vy dva spolu? To je zajímavé," hvízdl Dan, když se s námi ve studiu setkal. "Čau brácho, kdy jsi přijel?" objali se bratři na přivítanou.

"Dnes ráno. A hned jsem měl tu čest absolvovat ochutnávku dortů s tvou milou kamarádkou," řekl Jimmy a slovo milá procedil mezi zuby.

"Já že nejsem milá? Děláš si ze mě srandu? Vtrhl jsi ke mně jako největší úchyl světa, sežral jsi mi dort a vedl chytré řeči, a ještě jsi o mě řekl, že jsem zabrzděná!"

"Tak ten první bod, jako, kdybys četla emaily, tak bys se nedivila. Za druhé, ten dort už jsi nechtěla a čekala jsi na další. A za třetí promiň, ale vážně jsi zabrzděná. Proti pravdě nic nezmůžeš."

"Ty! Ty jsi!" snažila jsem se najít ta správná slova.

"Přitažlivý, neodolatelný, svalnatý a řekl bych i pohledný. A prozradím ti tajemství – úplně chudý taky nejsem." Jimmy to vše řekl s úsměvem. Tehdy mě to vážně vytočilo, ale teď zpětně je jasný, že si se mnou hrál jako kočka s myší.

Jen jsem se zhluboka nadechla a otočila se na Daniela: "Ahoj Dane, tady ti nesu ochutnávku těch dortů. Osobně se přikláním k dortu dva a čtyři, ale ta čokoládová jednička taky není marná. Pokud ti to nebude vadit, tak už bych ráda šla domů. Jsem nacpaná k prasknutí a musím ještě zařídit pár věcí na svatbu mé nejlepší kamarádky."

"Becc, děkuji že to pro nás děláš a za bráchu se omlouvám, je to hrozný debil. Můžu ti s něčím pomoc?"

"Jo, až budete dělat zasedací pořádek, tak zařiď, ať jsem na druhé straně místnosti než toto individuum," ukázala jsem na Jimmyho.

"Neboj se, zařídím to."

"Díky. Ahoj," otočila jsem se a odcházela. Dan na mě houkl: "Becc, co ta zkouška?"

"Dobrý!" odpověděla jsem, aniž bych se otočila a z dálky jsem slyšela Jimmyho: "Dostala jedna plus, je to asi šprtka, co?"

Poslední, co jsem slyšela byla Danova věta: "Dotkni se jí a zlámu ti ruku."