Anglie nebo Itálie? IX. DÍL

IX.DÍL

 

Až příliš silné přátelství

Část 3 - Svatba

 

 

          Den D nadešel a já vstávala v půl šesté ráno. Sbalila jsem si šaty, boty, žehličku na vlasy a kosmetickou taštičku, nasedla jsem do máminého Mini Cooperu a jela 20 minut dlouhou cestu do Syon Parku, kde se konalo všechno to vyvrcholení svatebního šílenství.

Zaparkovala jsem na vyhrazeném místě, obešla jsem auto, abych ze zavazadlového prostoru vyndala krabice se speciálním nádobím a dekoracemi. Jenže kufr auta ukrýval jen prázdnou láhev do coly a jedny zatvrdlé medvídky Haribo. Takže jsem zjistila, že jednak máma mlsá potají a pak, a to bylo ještě horší než mlsná máma, že jsem všechny věci na svatbu nechala doma. Trochu jsem si zanadávala, nasedla do auta a jela zpět domu.

"Co tu děláš? Já myslela, že jsi odjela zhruba před hodinou," střetla jsem se s mámou na chodbě.

"To taky odjela, ale zjistila jsem, že jsem tady nechala všechny ty krabice."

"A kde jsi to z jistila?"

"Samozřejmě, že na parkovišti u Syon parku," řekla jsem a nosila jsem jednu krabici za druhou.

"Mám vzbudit tátu, aby ti pomohl?"

"Prosím tě, než se vzbudí a zanadává si, proč se musel vzbudit tak brzy, tak už budu dávno pryč."

"Jak myslíš. My přijedeme na obřad."

"Tak jo. Zatím čau," zabouchla jsem kufr auta a jela zpět na místo konání svatby.

     Když jsem zaparkovala podruhé, zatáhla ruční brzdu, vypnula motor a podívala se před sebe, tak jsem myslela, že mám infarkt a mrtvici najednou. O sloupek tam stál opřený Jimmy. Na sobě džíny a koženou bundu, ruce založené na hrudi.

"Dobré ráno, prima bourák," řekl James Green a sundal si sluneční brýle.

"Bůh mě vyslyšel a poslal mi pomocníka?"

"No, byl to můj vlastní nápad. Klidně mi ale můžeš říkat Bože."

"To je dobrý, nemusím mít všechno," obešla jsem auto a otevřela kufr. "Doufám, že jsi si nezapomněl svaly doma."

"Vždy připraven," řekl a vzal si rovnou dvě krabice na sebe.

"Jestli to upustíš, tak jsi mrtvý. Je v tom nádobí."

"Nádobí? To toho tady nemají dost?"

"Tohle je speciální. Nevěsta si ho přála, tak jsem pro něj byla až ve Stoke-on-Trentu."

"Až? Nejsi ty nějaký blázen? A proč zrovna až tam?"

"Nevzdělanče. Město Stoke-on-Trent je kolébka anglického hrnčířství už od dvanáctého století. Hlavně je tam firma specializující se na jemnou keramiku a tam nám udělali tyhle speciální talíře. Mimo to se tam narodil Robbie Williams."

"Já zapomněl, to ty jsi tady ta chytrá," řekl, zakoulel očima a odcházel do budovy. On bral krabice po dvou, já se zmohla jen na jednu, ale i tak bylo auto brzy vyprázdněné. Jako poslední vytáhl Jimmy průhledný vak s mými šaty.

"To jsou tvé šaty?"

"No, tvoje určitě ne," zakoulela jsem očima a vak mu vzala. "Proč tě to zajímá?"

"Já jen, že k sobě budeme pěkně ladit. Mám možná stejně modrou kravatu."

"Výborně, akorát, že nás společně nikdo neuvidí, tak není důvod k sobě ladit," šla jsem dva kroky před ním.

"Když jsem viděl ten zasedací pořádek, a také to, že ženichův svědek je dnes tvá pravá ruka, tak jsem s Danovou prosbou souhlasil."

"S čím jsi souhlasil?" pokračovala jsem v cestě.

"Jsem svědek!" oznámil vesele Jimmy.

"Cože jsi!?" prudce jsem zastavila a otočila se na něj. Nečekal to a měl co dělat, aby se zastavil a nepovalil mě.

"Svědek."

"A proč jsi s tím zatraceně souhlasil?"

"Budu ti celý den na blízku. Bude to legrace. Báječně si to spolu užijeme. Půjdeme spolu uličkou, budeme spolu sedět u oběda a spoustu dalších veselých věcí!"

"Tak na to zapomeň! To odvoláš!"

"To bráchovi neudělám."

"Já tě nesnáším!" řekla jsem vzdorovitě.

"Jen jestli v tom nebude něco víc," potutelně se usmál a mě zazvonil mobil. "Prosím. No to snad ne! Dokážete to spravit? Sakra! Já tam přijedu a uvidím, jestli to dokážeme nějak dát dohromady. Dodávku na převoz máte? Super, sedám do auta a jedu," končila jsem hovor, uklidila mobil do kapsy, beze slova jsem se otočila a vracela se k autu.

"Becc! Co se děje?"

"Paní, co nám vyráběla slavobránu upadla."

"Slavobrána, nebo ta paní."

"Obě. Upadla, když dokončovala slavobránu, která jednak není dokončená a jednak je zlomená. Jedu se tam podívat, třeba z toho něco zachráním," řekla jsem a rychlými kroky si to mašírovala k autu.

"Počkej," řekl a doběhl mě. "Na motorce tam budeme rychleji a třeba se ti budu při opravě slavobrány hodit." Popadl mě za ruku a běželi jsme k jeho motorce. Dal mi helmu, já se posadila za něj, křečovitě jsem se ho chytila a vyrazili jsme. Kličkoval zapadlými ulicemi, abychom se vyhnuli zácpám na hlavních sinicích. Brzy jsme byli na místě.

Jimmy obhlédl prasklou a nedošroubovanou slavobránu. "Jak moc toto potřebujeme?"

"Moc. Pod tím se bude oddávat. Nebo tedy mělo se pod tím oddávat."

"No, tak to dáme dohromady," řekl, vyprosil si nářadí, vrtačku a aku šroubovák. Svlékl si bundu, vytáhl rukávy a začal pracovat. Při pohledu na něj, jak se mu napínají bicepsy, tmavé vlasy padají do čela a v zubech si drží šroubky, jsem se lehce kousla do rtu a pak si v duchu vynadala.

*

          Všechny prostory na svatbu byly připravené, a i já jsem byla připravená. Tmavě modré šaty s vlnou kolem výstřihu jsem doplnila jemným perlovým náhrdelníkem a vlasy jsem si vyžehlila. Kaithlyn mi do nich připnula bílou růži. Popřála jsem jí hodně štěstí a vyšla jsem na chodbu. Sešla jsem schody k pokoji, kde se připravoval Daniel, abych zkontrolovala, jestli už je hotový. Z pokoje ale vyšla Barbara, jeho matka.

"Rebecco, moc vám to sluší," vzala mě kolem ramen. "Všechno tu vypadá krásně. To vy sama?"

"Ne, samozřejmě zdejší personál a dokonce i Jimmy mi pomohl. Myslela jsem, že jste ho sem poslala"

"No, tentokrát jsem nemusela. Evidentně jste mu padla do oka."

"To si nemyslím."

"Jsem psycholožka, vztahy se zabývám každý den a tohle poznám. Stejně jako poznám váš zájem o Daniela."

"Cože? Ne, to vůbec."

"Mě lhát nemusíte," řekla, vzala mě za loket, dovedla dál od pokoje a ztišila hlas. "Mě je všechno jasné. Milujete ho, ale on dal přednost vaší kamarádce, a protože máte Kaithlyn velmi ráda, tak jste se s tím smířila, přestala se snažit se mu zalíbit. Já se přiznám, že bych na Kaithlyniném místě viděla raději vás. Ale jsem si jistá, že Daniel bude s Kaith šťastný a o to jde. A nemusíte se bát, vaše tajemství je i moje tajemství," mrkla na mě a uslyšely jsme kroky na dřevěných schodech. Obě jsme se otočily.

"Jimmy, drahoušku, slyšela jsem, že jsi Rebecce dnes pomáhal. To mě moc těší," chytila ho za tváře a chtěla políbit.

"Mami," ošil se Jimmy a sjel mě pohledem. "Nevěsta je připravená?"

"Ano," odpověděla jsem.

"Tak vyzvedneme ženicha. Do začátku zbývá pět minut," přistoupil Jimmy ke dveřím a po zaťukání vyšel ženich. "Připraven?"

"No jo, jasně, pojďme na to, ty můj svědku," poplácal ho Daniel po ramenou a pak si všiml mně. "Becc, sluší ti to," usmál se na mě a pak se podíval na bratra a řekl: "Nezapomeň, co jsem ti řekl v souvislosti s Rebeccou a tvou rukou?" zeptal se a svýma rukama naznačil, že něco láme. Jimmy si jen povzdechl. "Jak vypadá Kaith?" zeptal se Daniel nedočkavě.

"To za chvilku zjistíš," mrkla jsem na něj a šla s Danem, Jimmym a jeho matkou k zahradě, kde se pod mnou nazdobenou a Jimmym opravenou slavobránou konal obřad. Zastavili jsme se mezi dveřmi a čekali, až bude ten správný moment vyjít. Přede mnou stál Daniel se svou matkou a za nimi já s Jimmym po své pravici. Oprašovala jsem z Danielových ramenou poslední neviditelná smítka, když mě Jimmy chytil pevně za volnou ruku, a stáhl k sobě.

"Co sakra děláš?" vyjekla jsem na něj.

"Já? Co děláš ty? Uklidni se! Bude to zábava!"

"Jamesi, tohle nemá být zábava. To je vážný akt jejich lásky!"

"A proč z toho děláš drama? Uklidni se nebo ti prdne cívka. A budeš tahat nohu za sebou."

"Jak si tě Dan mohl vybrat jako svého svědka?"

"Protože jsem neodolatelný," řekl tak samolibě, jak jen to dokázal a že v tomhle byl mistr. Barbara s Danielem se podívali na sebe, Dan protočil oči a pak se oba otočili na nás a důrazně řekli: "Nechte toho!"

Oba dva jsme se zarazili, jako bychom byli přistiženi bůhví při čem.

"Pardon, omlouvám se, nechala jsem se unést," mluvila jsem se.

"Já vím, že můj bratr tě vytáčí, je mistr v dělání ze sebe kreténa, ale prosím tě, moje milá Rebecco, pro tentokrát se ho chyť, usmívej se, dojděte spolu s námi k oltáři, tam si stoupněte každý na jinou stranu a usmívejte se. Až svatba skončí, tak ho klidně můžeš zmlátit, ale vydrž prosím do konce," říkal mi Daniel tak pomalu, jako bych byla chovancem ústavu pro mládež s mentální poruchou.

"Promiň. Udělám přesně jak řekneš."

"Děkuji," řekl a políbil mě přátelsky na obě tváře.

*

          Byla jsem hodná a po celý obřad jsem se jen usmívala a po obědě jsem se vypařila z víru dění. Seděla jsem na lavičce na okraji areálu, obličej jsem nastavovala slunci a přivírala jsem oči, protože mě do nich pálilo slunce.

"Ahoj," uslyšela jsem vedle sebe a mužská postava mi zaclonila výhled. Otevřela jsem oči.

"Heleď Jimmy, jestli mě chceš zase provokovat, tak na to zapomeň."

"Přicházím v míru."

"Ty?"

"Ano, já," řekl a přisedl si ke mně na lavičku. "Chtěl jsem ti říct, že jsi všechno zorganizovala na jedničku. Mohla bys se tím i živit."

"Ani náhodou."

"Nejsi náhodou masochistka?"

"Cože? Děláš si srandu?"

"Ne, počkej, nevybuchuj. Já jen, že to chtělo dost sebezapření, když jsi lásce svého života připravila luxusní svatbu, na které si vzal tvou nejlepší kamarádku." Chvíli jsem přemýšlela, co na to říct. "Nemyslím to nějak špatně."

"Odkud to víš?"

"Slyšel jsem, jak ti to říkala máma před obřadem a neboj, samozřejmě o tom nebudu nikde mluvit."

"Nevím jestli ti můžu věřit, ale zřejmě mi nic nezbývá. Holt jsem dostala úkol a ten jsem splnila. Nemyslela jsem u toho plánování na to, že je to pro Dana a Kaith, ale na to, že je to pro dva moje přátele, kteří se milují a budou rodina."

"A co takhle myslet třeba i na sebe?" zeptal se a já jen mávla rukou. "Myslím to vážně. Poslední týdny jsi se honila, lítala a jezdila všude možně kvůli dortům, kytkám a talířům. Měla bys si taky oddechnout."

"Jo, zajdu si třeba na masáž."

"To jsem nemyslel," řekl a chytil mě za ruku. Na jeho poměry neotesance až překvapivě jemně držel mou dlaň. "Mohl bych ti pomoc s tím odreagováním."

Zasmála jsem se nahlas a zavrtěla hlavou: "Ty jsi se zbláznil." Vstala jsem z lavičky, ale Jimmy mou ruku nepustil.

"Dost možná," také vstal a jedním rychlým pohybem si mě přitáhl k němu. Byly jsme na sobě přimáčknutí tak blízko, že jsem cítila jeho pevné tělo, a to moje ochabující tělo, začínalo křičet, že druh uvolnění, jaký Jimmy nabízí chce. Hlava říkala, ať to nedělám.

"To bychom neměli."

"To je pravda. Ale jednak se to nikdo nedozví a jednak přeci neděláš vždycky jen to, co se má a co se musí," řekl a já k němu zvedla oči, ale nic jsem říkat nemusela, protože pochopil, že já jsem hodná holka co vždycky dělá správnou věc. "Aha. No, tak v tom případě je na čase, abych tě trochu zkazil." Vzal mě za ruku a spěchali jsme do budovy. Otevřel první dveře, které se mu naskytly.

"Co se tady flákáte?" napomenul partu číšníků. "Svatba je v sále, ne tady. Šup všichni do práce, za posedávání vás neplatíme!" zatleskal a počkal, až odejde i ten poslední loudal. Poté zavřel dveře a přitiskl mě na ně. Stačilo pár dotyků a polibků, abych hlavu vypnula a nechala se strhnout čistou vášní, chtíčem a možná i zvědavostí.

*

         "Je ti lépe?" zeptal se Jimmy zpoza mých zad a nasadil mi ramínko od šatů. Když ruku z mého ramene stahoval, tak si zvolil cestu po celé délce mé páteře. Ošila jsem se a naskočila mi husí kůže.

"Mimořádně jsi nekecal." Otočila jsem se k němu čelem a upravila a utáhla jsem mu kravatu, vědomě až příliš silně.

"Když se zase budeš cítit pod psa, stačí cinknout." Uvolnil si kravatu, oblékl si sako, prohrábl vlasy a chtěl otevřít dveře, ale v tom se ozvalo zaklepání. Podívali jsem se na sebe a nevydali ani hlásku.

"Jimmy! Jamesi, vím že tam jsi! Otevři!" ozval se hlas Barbary. Jimmy mě vzal za loket a schoval za dveře a pak otevřel.

"Ahoj mami. Jak jsi mě tu našla?" zeptal se vesele.

"Slyšela jsem, jak si o tobě povídali číšníci."

"Potřeboval jsem se natáhnout."

"Máš tu nějakou holku?"

"Ne."

"Nelži, i to si ti číšníci povídali."

"No jo, mami, vždyť mě znáš, družičkám neodolám."

"Jsi nenapravitelný břídil. Až ti některá žena někdy zlomí srdce, jako ty je lámeš jim, tak za mnou nechoď!"

"Neboj mami, takovou blbost bych neudělal. Potřebovala jsi něco?"

"Hledám Rebeccu! Bude házení kytice a nezadaná svědkyně si to nemůže nechat ujít."

"JO, to jistě nemůže. Rebecca určitě prahne po tom chytit kytici, nechat se zbouchnout od prvního blbečka a mít s ním svatbu jako řemen."

"Vůbec ji neznáš! Nevím proč po ní tak jdeš! Je to moc milá holka! Ještě, že má rozum a vidí, jaký jsi a nic si s tebou nikdy nezačne!"

"Rebecca je nahoře v pokoji, našel jsem ji, jak usíná u stolu, tak jsem ji tam nasměroval. Ráno tu poletovala už od šesti."

"A proč jsi mi to neřekl hned?"

"Nemohl jsem si nechat ujít přednášku o tom jaký jsem špatný."

"Ale tak jsem to nemyslela. Vždyť víš, že tě miluju."

"Mami, druhé patro, spící Rebecca, utíkej nebo to zaspí," ukončil tak jejich prapodivný rozhovor. Za svou matkou se díval, dokud nezašla za roh a pak dveře zavřel.

"Děkuju," řekla jsem mu naprosto vážně, protože jsem to i tak myslela. "Mohl jsi mě prozradit."

"To jsem mohl, ale neudělal. Jaký jsem?"

"Jsi kabrňák," řekla jsem, praštila ho pěstí do ramene a vyšla z pokoje.

          Zašla jsem za ten samý roh, co před chvílí Barbara a narazila jsem na novomanželé.

"No konečně! Kde jsi byla?" ptala se Kaithlyn.

"Všude jsme tě hledali," dodal Daniel.

"No, nějak mě ta ranní příprava zmohla, tak jsem si šla na chvilku lehnout, jinak bych byla jako pitomá," řekla jsem víceméně pravdu. Příprava mě opravdu zmohla a opravdu jsem i ležela, akorát na stole a s Danielovo bratrem, ale ušetřila jsem je nepodstatných detailů.

"No právě kvůli celé téhle svatbě tě hledáme," řekla Kaithlyn.

"Nelíbí se ti to?" žaludek se mi najednou scvrkl do velikosti švestky a pokud by řekla, že se jí to opravdu nelíbí, tak se na místě pozvracím a zhroutím.

"Blázníš? Je to úžasný! Je to ta nejhezčí svatba, na které jsem byla. Všechno je dokonalý, žádný problém se nevyskytl," zářily oči mé přítelkyni oděné v nádherných krajkových šatech.

"Trochu jsem Kaith vyčítal, že na tebe hodila celou svatbu, když se o to mohla postarat profesionální agentura, ale opravdu se nemýlila, když říkala, že to bude úžasný. Je to nezapomenutelný."

"Ach, budu z vás brečet," byla jsem dojatá.

"Ne, nebreč, to bych musela taky. Máme pro tebe takový malý dárek," podívala se Kaith na svého manžela. Ten jen přikývl. "Máš to?"

"Jo, jasně," řekl a začal si šacovat kapsy.

"Tys to zapomněl?"

"Ne Kaith, nezapomněl."

"Jako to, že to nemůžeš najít? Vždyť to byla poměrně velká krabička."

"No právě, byla tak velká, že se mi nevešla do kapsy. Ah, tady," řekl a Kaith si přitáhla blíže mou ruku, aby na ni vzápětí mohl Daniel připnout obrovský, lesknoucí se náramek.

"Sakra, co to je?" vyvalila jsem oči. Náramek byl ze žlutého zlata a ve své nejširší části měl zhruba pět centimetrů a spoustu modrých a bílých kamínků.

"Náramek," řekl Daniel jako by se jednalo o kus chleba.

"Jo, náramek. S brilianty a safíry. Abys věděla, jak moc jsme ti vděční a jak moc tě máme rádi. My jsme teď rodina a ty do naší rodiny patříš," říkala Kaith a mě se hnaly slzy do očí.

"Kurva, do prdele. Safíry a brilianty? Jako pravé?"

"Jasně," pronesl Daniel a podívali se s Kaith na sebe.

"Ne, to nejde! To nemůžu přijmout!" říkala jsem a snažila se náramek sundat.

"Přesně jak jsi říkala," poznamenal Daniel ke své nevěstě.

"Jo. Ehm, zdrháme?" navrhla Kaith a oba ode mě utekli, abych jim šperk nemohla vrátit. Musela jsem si sama pro sebe přiznat, že jsem ho vrátit nechtěla, byl krásný, a když jsem dokonalým volejbalovým chvatem odrážela na mě letící svatební kytici, tak se náramek na slunce krásně třpytil. I tak to byl pro mě velmi emotivní den, že jsem se hned po večerním novomanželském tanci jen při svíčkách omluvila a s hranou migrénou jsem odjela domu s mými rodiči.