Anglie nebo Itálie? XI. DÍL

XI. DÍL

 

Až příliš silné přátelství

 Část 5- Mia

 

 

               Následujících pět let bylo úplně jiných, než bych čekala.

Kaithlyn, Dan a moje kmotřenka Ashley se po jejích prvních narozeninách odstěhovali na venkov. Vídali jsme se hodně málo, ale často jsme si telefonovaly, Kaith mi posílala emailem fotky mé kmotřenky a když jsem měla volný víkend, tak jsem k nim jezdila. Poprvé jsem si říkala, že si tam jedu odpočinout, ale s Ashley se odpočívat vážně nedalo. I nadzvukovou stíhačku by hravě strčila svou energií do kapsy.

Kaithlyn si dodělala školu o dva roky později, kdy jsem jí dodělala já. Jelikož jsem neměla nic, co by mě od školy rozptylovalo, odpromovala jsem s průměrem jedna. Děkan fakulty mi nabídl, abych na škole zůstala a učila. Dlouho jsem se rozhodovala, ale nakonec jsem to místo přijala. Přes den jsem učila literaturu a po večerech jsem psala knihy. Ze čtyř knih se bestsellerem staly hned tři. Byla jsem úspěšná spisovatelka a neměla jsem si téměř nač stěžovat. Snad jen ti muži, jako by se mi vyhýbali obloukem. Ne, že bych za pět let nikoho neměla, byla jich tolik, kolik je prstů na jedné ruce, ale žádný, který by vydržel delší dobu.

               Byla jsem od Daniela a Kaith pozvaná k nim na venkov na Vánoce. Hodně jsem to zvažovala, ale nakonec jsem vzala dárky, nacpala je do auta a vyrazila.

Zatím, co v Londýně byl jen sněhový poprašek, tak na waleském venkově bylo sněhu poměrně dost a můj malý minicopper nedokázal vyjet zasněžený kopec. Jedinou příjezdovou cestu k mé cílové vesničce.

 „Ahoj,“ pozdravila jsem Daniela, když přijal můj hovor. Aleluja za vynález mobilů.

 „Ahoj Becc, už jsi tady?“

 „No, skoro. Jsem pod tím dlouhým kopcem a nemůžu se vyškrabat nahoru, podkluzují mi kola a spíš se zahrabávám.“

 „Áh, holka z Londýna vidí po dlouhé době trochu sněhu, co?“ dobíral si mě.

 „Moc vtipný.“

 „Neboj, jsem tvůj princ a zachráním tě. Za chvilku tam jsem.“

Moje fantazie, skryté touhy a představivost si se mnou pohrávaly. Představovala jsem si, jak Daniel přijede, vezme mě do náruče a odnese do svého jeepu a veze si mě do tepla domova.

Stála jsem opřená o kapotu auta a v ruce jsem si přehazovala se sněhovou koulí.

Když jeho tmavý jeep opravdu přijel, byla jsem jako na trní. Akorát, že z něj nevyskočil Dan, ale Jimmy.

 „Ahoj, neviděla jsi tady nějakou princeznu v nesnázích?“ zeptal se, když ke mně přicházel.

 „Ahoj. Kdybych věděla, že přijedeš ty, taky bych si raději začala razit tunel.“

 „Vtipná. No, tak se ukaž královno knihkupectví. Proč nemůžeš vyjet?“ zeptal se a nasedl do mého auta. Nastartoval, sešlápl plynový pedál a kola se točila. Zhasl motor a vystoupil, aby se podíval na kola.

 „No jo, princezna si jezdí na letních pneumatikách a chtěla by na nich zdolat Himaláje!“

 „Cože mám? Letní gumy?“

 „Nedělej, že nevíš o tom, že se musí auto přezouvat.“

 „Jo, to samozřejmě vím, ale nějak jsem to asi prošvihla.“

 „To evidentně,“ začal se Jimmy smát. Vyndal z Danielova jeepu sněhové řetězy a začal je navlékat na minicoopera.  „Co je?“ zeptal se, když práci dokončil.

 „Nic.“

 „Ten tvůj pohled nepřináší nic dobrého.“

 „Jaký pohled?“

 „Takový, který říká, ošukej mě.“

 „A na co čekáš?“ zeptala jsem se a Jimmy zamručel. Přišel ke mně, chytil mě za zadek a vysadil na kapotu auta.

 „Zatracená zima,“ řekl, hodil si mě přes rameno a donesl na zadní sedačky terénního auta.

 

               Myslela jsem si, že divokým sexem s Jimmym bude všechno v pohodě, ale jakmile jsem viděla Dana, tak jsem věděla, že mi nepomůže všechen sex světa od toho, aby mi srdce neposkočilo navíc. A horší bylo, že tento pocit nezahnala ani moje nejlepší kamarádka a Danova manželka ve čtvrtém měsíci těhotenství v jednom.  Ale snažila jsem se dělat, že se nic neděje.

               „Víte, co to bude?“ zeptala se jsem se, když jsme po večeři jen tak seděli a povídali si.

 „No přeci miminko, teto,“ řekla Ashley tónem, že jsem úplný mimoň.

 „Já myslela, že dinosaurus!“ vycenila jsem na ní zuby a ona se začala smát.

 „Pupíku, co takhle koupat?“ zeptal se jí Dan.

 „Jedině s tetou,“ založila ruce na prsou.

 „Kdo bude v koupelně poslední, ten je poseroutka!“ vykřikla jsem a Ashley s pištěním utíkala do koupelny.

               „Má tě moc ráda,“ řekl Dan, když jsem vyšla z dětského pokoje. Než se mi podařilo Ashley uspat, tak jsem usnula také.  „Celý týden mluvila jen o toM, že přijedeš a odpočítávala dny.“

 „Já jí mám taky moc ráda.“

 „Já vím. Kaith se ti to bojí říct.“

 „A co? Že mě má Ash ráda?“ nechápala jsem, kam tím míří.

 „Ne. Kaith zdědila po rodičích vilu v Itálii.“

 „Tu obrovskou na útesu u Florencie? S nejlepší kuchařkou ne světě a hodným Lorenzem?“

 „Přesně tu. Chtěla by se tam po porodu přestěhovat.“

 „Páni,“ vydechla jsem překvapením a šokem a sedla jsem si na schody. „Co ty na to?“

 „Jsem rozpolcen. Mám tady skvělou kariéru a tenhle dům jsem si oblíbil. Dokonce už mi nevadí ani sekání trávy.“

 „Ale?“

 „Ale je to Itálie, je to Kaitin rodný dům. A je to u moře.“

 „A nesněží tam. Já vím, jaká Itálie je. Létám tam za babičkou, jak jen to jde. Naposledy jsem tam místo týden byla měsíc a vůbec se mi nechtělo zpět.  Pokud jde o tvé zpívání, tak Italky si tě zamilují a budou tě milovat, jako tě milují tvé fanynky tady.“

 „A co když nejde jen o kariéru? Co když je mi blbý tě tu nechat samotnou.“

 „Ha ha, to ti vůbec blbý být nemusí. Já mám tady svojí práci a svůj život. Já jsem naprosto spokojená.“

 „Tak nějak nevím, co mám dělat,“ přiznal se mi.

 „Jdi za láskou svého života,“ řekla jsem a vstala ze schodů.

 

*

               „Jsi připravená na poslední nákupy v Londýně, než se staneš dvojnásobnou matkou?“ zeptala jsem se, když Kaithlyn přijela za mnou do Londýna.

 „Jasně. Poslední měsíc před porodem. Sice jsem jako kombajn, ale užijeme si to. Chci si koupit nějaké krásné šaty, které si obléknu až budu zase štíhlá. No, teda, ne takhle tlustá, protože úplná twigy ze mě už nebude.“

 „Něco lehce italského? Abys byla správná italská panička?“

 „Jo, přesně tak,“ přikývla Kaithlyn a vydaly jsme se do obchoďáku. Vybíraly jsme si jen ty lepší butiky, ne jako za času našeho společného roku na vysoké, kde jsme si pro změnu vybíraly masové řetězce s levným oblečením. Tehdy jsme si myslely, že když máme tričko z HM, tak nám svět bude líbat nohy a naše sokyně se za námi budou obdivně dívat.

Při pauzičce na toaletě jsem přemýšlela, jestli bych chtěla být na Kaihtlynině místě. Žít její život, kdy bych za manžela měla muže mých snů a druhé dítě na cestě. Po důkladném zkoumání mého obličeje v zrcadle, jsem usoudila, že nemůžu mít všechno a Kaithlyn prostě měla štěstí, že se Dan zamiloval do ní. A já bych asi její život nechtěla, byť miluju jejího muže i dceru, ale také miluju své psaní a učení.

 „Myslím, že máme problém,“ řekla Kaithlyn a vyšla z kabinky toalety. Byla bledá a držela se za břicho.

 „Jestli mi chceš říct, že rodíš, tak na to zapomeň!“

 „Jestli rodím nevím, ale krvácím.“

 „Doprdele, Kaithlyn! Zvládneš to autem?“

 „Jo,“ odpověděla a mě bylo jasné, že se bojí a že jí není nejlépe. Cestou do porodnice jí začaly i kontrakce.  Na mobilu jsem vytočila Roberta.

 „Ahoj Becc, chceš mě vytáhnout na oběd?“ ozval se do mobilu.

 „Ani ne. Jsi v práci?“

 „Jasně.“

 „Tak mě čekej do deseti minut u vchodu a vezmi s sebou nosítka!“ ukončila jsem hovor a podívala se na Kaithlyn.  „Neboj, bude to v pohodě,“ pohladila jsem jí po koleni a vytáčela Danův mobil.

 „Nebere to? Už zase?“ zahekala Kaith.

 „Opovažte se mít i třetí dítě, protože já tě potřetí do porodnice prostě nepovezu!“ řekla jsem rozkazem a na mobilu vytočila další číslo. Jimmyho.

 „Ahoj princezno, dáme sex?“ řekl hned jak přijal hovor a Kaithlyn se na mě podívala.

 „Ahoj, špatné načasování.  Potřebuji Dana.“

 „Děje se něco?“ vytušil z mého hlasu. Pomalu se do něj začala vkrádat hysterie.

 „Vezu Kaith do porodnice.“

 „Už? Ty? Zase? Nevím, kde je, ale budu ho shánět. Ehm, mám přijet?“ nabídl se.

 „Ne, to zvládnu. Hlavně sežeň bráchu! Už jsme u porodnice. Tam jako poprvé, on bude vědět!“ ukončila jsem hovor.

 „Ty a Jimmy? Chodíte spolu?“ ptala se Kaithlyn.

„Nevyzvídej a soustřeď se, ať mi neporodíš v autě.“

 „To mi pomůže ten porod oddálit. Tak chodíte?“

 „Jen občas souložíme.“

 „Já myslela, že se nesnášíte! Jak dlouho už to takhle provozujete?“

 „Od tvé svatby. A opovaž se to říct Danovi,“ pohrozila jsem jí a parkovala před vchodem do porodnice.  Vystoupila jsem a oběhla auto.

Robert k nám akorát přicházel.

 „Co se stalo?“ ptal se zmateně.

 „Historie se opakuje,“ řekla jsem a otevřela dveře u spolujezdce.

 „Ale, heleme se, kdo se nám tu veze? Ahoj Kaithlyn. Copak se děje?“

 „Ještě bych měla mít měsíc čas, ale začala jsem krvácet a pak přišly i bolesti.“

 „Fajn, nastup si, vyšetřím tě. Pokud nemáš nic proti,“ řekl a pomohl Kaithlyn přesednout z auta na vozík. Všimla jsem si krvavé kaluže pod Kaithlyn a podívala jsem se na Roberta. Jen mi stiskl rameno a spěchal za zdravotní sestrou, která vezla Kaithlyn.

Já tentokrát čekala na chodbě. Chodila jsem sem a tam, dokud se dveře neotevřely.

      „Robe!“ spěchala jsem k němu.

 „Jedeme na sál." Spěchal na operaci aniž by se zastavil a já cupitala vedle něj.

 „Co se děje?“

 „Nečekaná komplikace. Sežeň Daniela!“ pokynul mi a zmizel za dveřmi vedoucími na operační sály.

         

          Trvalo nekonečnou hodinu, než se Robert znovu objevil. Byl bledý v obličeji a jeho operační halena byla nasáklá potem.

 „Tak co?“ vyskočila jsem z lavičky. Robert mě ale místo slov objal.  „Co se stalo?“

 „Kaithlyn podlehla komplikacím během porodu,“ řekl, když mě pustil z objetí.

 „Cože? Jako, že je mrtvá?!“ vykřikla jsem tehdy možná až moc hlasitě, ale nemohla jsem tomu uvěřit.

 „Bohužel. Dělali jsme, co se dalo,“ řekl a mě se zatmělo před očima. Před pádem mě zastavily dvě silné ruce.

 „Dobrý, mám tě,“ uslyšela jsem Jimmyho. Posadil mě na zem a v tom doběhl Dan.

 „Co se stalo?“ byl udýchaný. „Na křižovatce se stala bouračka, tak jsem tam nechal auto a běžel co to dalo.“

 „Dane, pojď se mnou,“ řekl Robert a vzal ho za dveře.

Jimmy si ke mně klekl. Nic neřekl, jen mě zvedl ze země a posadil na lavičku. Z kapsy vytáhl balení kapesníků a podal mi je. Pár chvil mám jako v mlze. Možná to bylo šokem, ale nedokážu si vzpomenout, co se dělo, co jsem cítila, jestli na mě někdo mluvil, nebo jestli jsem něco říkala já sama.

               „Rebecco!“ zatřásl mnou Robert.

 „Co se děje?“ podívala jsem se na něj. Stále jsem seděla na chodbě.

 „Byla jsi chvilku úplně mimo. Vůbec jsi nevnímala. Lekli jsme se.“

 „Co je s dítětem?“ napadlo mě, že se na něj nikdo nezeptal.

 „Bude v pořádku. Je to holka, a má dvě a půl kila. Je malinká, tak si chvilku poleží v inkubátoru.“

 „Kde je Dan?“

 „Pojď se mnou,“ řekl a vzal mě za loket. Dovedl mě do místnosti, kde se zdravotní sestry staraly o čerstvě narozené děti.

     V rohu seděl Dan a v rukou měl svou maličkou dceru. Slzy mu padaly na její peřinku, do které byla zabalená.

 „My, nemáme jméno,“ pronesl ochraptěle Dan, ale ani se na mě nepodíval. „Kaithlyn, ona, ehm, říkala, že ji dáme první, co nás po porodu napadne. Ale nic mě nenapadá.“

 „Mia,“ řekla jsem první, co napadlo mě.

Dan ke mně zvedl oči a otřel si slzy. Pak se podíval zpět na dceru a snažil se o úsměv jen a jen pro ni. „Ahoj Mio.“