Mr.Black Není černá jako černá 27. a 28.kapitola

Sbírka: Mr.Black - Není černá jako černá - Kniha první

Poslušně hlásím, že jsem živ a zdráva zpět z dovolené a hned Vám přináším dvě dlouhé kapitoly. Patří k mým oblíbeným.

Přeji příjemné čtení při pátku!

E.

27.kapitola

Seděli jsme v autě a mířili směrem zpátky na byt. Byla jsem strašně nervózní a nevěděla jsem, co se děje. Black se na mě ani nepodíval, nepromluvil se mnou a já si bála, že je to má chyba.

O’Brian řídil a vedle něj seděl druhý z ochranky, který zase všude doprovázel Blacka.

Odvážím se podívat na Blacka a opatrně se ho zeptám česky.

„Jsi v pořádku?“ utrousím tiše. Vytrhnu ho z nějakého přemýšlení.

„Co?“ zeptá se, jako kdyby neslyšel, na co jsem se ho ptala.

„Ptám se, jestli jsi v pořádku, ještě si na mě ani nepromluvil,“ zopakuji s mírnou výčitkou v hlase.

„Promiň, měl jsem toho dneska hrozně moc,“ opáčí neurčitě, ale nepodívá se na mě.

„Jsi na mě naštvaný?“

„Proč bych byl?“ nechápe a až teprve po tom se na mě podívá. Pokrčím hlavu doprava a vážně na něj pohlédnu. Proč asi?!

„Protože jsem zdědila něco, co mělo být tvé?“ řeknu vážně.

„Tak to není,“ oponuje mi a zakroutí nesouhlasně hlavou.

„Tak jak to je? Ani ses na mě nepodíval, jsi úplně mimo a já mám strach, že jsem něco provedla,“ konfrontuji ho, i když vím, že tím riskuji hádku.

„Spíš mi řekni, jaký si měla den,“ okamžitě změní téma a pohladí mě po ruce. Jeho dotek jsem okamžitě uvítala. Stýskalo se mi po něm! Ale bylo mi jasný, že mě naschvál odváděl od tématu.

„Náročný, ale určitě ne tak, jako ty,“ odpovím a očima pohlédnu krátce na O’Briana. Black jako by vytuší a zeptá se, „Jak sis s ním sedla? Je to profík,“ řekne Black s poklonou k němu. Opravdu velký profík no! Pytel pilin to je!

„Nesedí mi, není mi sympatický, nemám ho ráda,“ řeknu upřímně a Blacka to překvapí. Byla jsem ráda, že se můžeme bavit v češtině, aniž by nám ti dva rozuměli.

Jemně mi stiskne ruku, „Ale zlato, on tu není od toho, abys ho měla ráda. Má tě chránit a on je na to nejlepší!“ odpoví mi na to vážně. Měl svým způsobem pravdu. Ale o jeho ochraně jsem značně pochybovala.

„Jak dlouho ho znáš?“ střelím po něm netečně pohledem a i otázkou.

„Už opravdu dlouho, několikrát pro nás dělal,“ odpoví neurčitě.

„Na co jste potřebovali ochranku?“ nechápu.

„Na ty zástupy mých fanynek,“ odpoví sarkasticky Black a mírně se pousměje. I já se usměji a dám svou druhou ruku na jeho dlaň, která mě stále držela.

„Chyběl si mi,“ utrousím smířlivě a nakloním se k němu. Políbím ho, nehledě na to, že nejsme sami. On polibek prohloubí a víc si mě k sobě přitáhne.

„Ty mě taky a moc,“ šeptne a opře si o mou tvář své čelo.

Měl starosti, které se snažil skrýt.

 

„Kde je Nillima?“ udiví se nahlas Black, když vstoupíme do bytu a on uvidí v kuchyni prázdno.

„Poprosila jsem ji o soukromí dneska,“ odpovím a přejdu do kuchyně, kde rozsvítím. Venku už se šeřilo a bytem tak prostupovala tma.

„Rád bych ti představil ještě Ricka,“ hlesne za mnou Black a samozvaný Rick k nám zrovna přistoupí. Mile mi podá ruku, teda tu medvědí pracku a já ji s úsměvem přijmu.

„Rick Sullivan, slečno Kristýno,“ představí se americkou angličtinou, decentně mi poklepe rukou a pak odejde. Když jsem si ho tak krátce prohlédla, zhodnotila jsem s údivem, že může být z nás nejstarší. Možná mu mohlo být i kolem padesáti let, ovšem svou fyzičkou a silou by předčil všechny z nás! Byl stejně vysoký a velký jak O’Brian. Vypadal zkušeně, jako kdyby tuto práci dělal odjakživa.

„No a Matta už teda znáš,“ kývne Black směrem k O’Brianovi, který stál u dveří. Netečně se na mě podíval. Jooo, toho znám!

„Oba tu budou přebývat s námi, do doby, než to bude bezpečné. Kam se hneš, tam půjdou s tebou,“ krátce mě informuje a mě zděsí, že tu budou bydlet s námi. To znamená, že nebudeme mít žádné soukromí!

„Vážně tu musí bydlet s námi?“ syknu v češtině naštvaně.

„Ano, zatím ano,“ utrousí Black a přistoupí blíže ke mně, „ale nemusíš se bát, tebe si budu hlídat hlavně já,“ pronese tiše v češtině a krátce mě políbí na tvář, aby nevypadal nevychovaně, před těma dvěma.

„A jaká je teda situace? On mi řekl, že ji někdo viděl a že změnila vizáž,“ utrousím vážně s krátkým pokývnutím směrem k O’Brianovi, že to mám od něj. Chci se dozvědět víc.

„Pátrají po ní bezpečnostní složky i policie. Má na svědomí nějaké ublížení na zdraví. Prý si obarvila hlavu a ostříhala si je, ale nikdo neví, kde se nachází. Jako by se po ní slehla zem,“ odpoví mi Black a promne si starostlivé čelo.

„A kde budou teda spát oni, vždyť už je volný jen pokoj po Shafirovi,“ optám se a trochu se zamračím. Opravdu se mi nelíbila myšlenka jejich existence v našem bytě. Našem!

„No doufal jsem, že se přestěhuješ ke mně do ložnice,“ usměje se Black a mě se rozletí motýli v podbřišku. Ten jeho úsměv!

„Jo, no,“ hlesnu jen nejistě.

Chtěla jsem si vlastně s ním promluvit.

O tom, co bude s námi.

Jak to teda bude, protože je jasný, že čas a odstup, který jsem chtěla a potřebovala, nějak neprošel. Neprošel ani testovacím obdobím a já v tom byla zase až po uši. Jak jinak!

„Promluvíme si o tom u večeře, hm?“ dodám s návrhem.

„Chceš si objednat jídlo z restaurace?“ optá se Black a povolí si kravatu kolem krku.

„Ne, chci uvařit,“ obeznámím ho s mým plánem. Black se zastaví v pohybu a pohlédne na mě pohledem Ty a vařit?!

„Ano, já chci uvařit, umím vařit!“ odpovím mu na otázku v jeho výraze.

„Tak to se těším ještě víc!“ zasměje se a políbí mě do vlasů, „Zajdu si do sprchy a převléknout se,“ informuje mě a opustí mou blízkost.

Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.

Tak moc jsem chtěla být zase v jeho blízkosti.

Líbat ho, pomilovat ho.

Ovšem teď to bude se značným omezením, kvůli těm dvěma.

Přejdu k lednici a začnu si připravovat komponenty k večeři. Všimnu si pohledu O’Briana, jak tam stál u dveří a pohlížel na mě, s mírně zamračeným výrazem. Měla jsem mu sto chutí říct, NEČUM, ale hloupou poznámku jsem spolkla a snažila si ho nevšímat.

 

„Páni! Je to to, co si myslím,“ vydechne nevěřícně Black, když před něj postavím talíř s večeří a pohled se mu rozzáří. Uvařila jsem mu jednu z největších klasik české kuchyně, a to smažený řízek s bramborovým salátem.

Původně jsem chtěla dělat svíčkovou, ale Nillima mi vymluvila polovinu ingrediencí, že tu jen tak nesežene na poslední chvíli.

„Doufala jsem, že ti tím udělám radost,“ usmála jsem se a posadila se vedle něj. Džbán s vodou a citróny jsem nalila každému z nás do sklenice a pohlédla na Blacka, jak stále koukal na talíř s ohromeným výrazem.

„To jsem neměl ani nepamatuju,“ utrousí vděčně a usměje se na mě.

„Naposled v Česku předpokládám,“ usměji se též.

„Asi tak,“ hlesne, nadšeně uchopí příbor a pustí se do jídla.

Mlčky se najíme a když dojíme, začnu sbírat nádobí.

„A o čem si chtěla mluvit?“ nadhodí Black a zastaví mě v tom, abych vstala od něj. Položím nádobí na ostrůvek a podívám se na něj. Zaváhám.

„Chci být s tebou, to už je asi jasné,“ nadhodím smířlivě a on přikývne, „Ale musíš mi říct, co to znamená, co to bude mezi námi, jestli to bude vztah, nebo zase jen nezávazný sex, jak si to představuješ do budoucna a tak,“ vyhrknu na něj a on překvapeně zamrká. Pak mě obdaří dalším širokým úsměvem a pohladí po tváři. Opřu si tvář do jeho dlaně.

„Chci s tebou vztah, chci s tebou bydlet a žít tu, rád bych, aby ses sem nastěhovala a mohli spolu tvořit budoucnost,“ odpoví mi klidným hlasem a mě srdce vskutku zaplesá.

„Chceš, abych se sem nastěhovala, jako úplně?“ optám se, zda to chápu dobře.

„Ano,“ hlesne odhodlaně.

„Jakože se mám odstěhovat z Česka, sem k tobě?“ uvědomím si se značnou starostí.

„Ano, čemu nerozumíš,“ zasměje se.

Chtěla jsem to, hrozně moc.

Celým svým tělem.

Ale nešli jsme na to moc zhurta?

Byl na to Black připravený? Byla jsem na to připravená já?

„Dobře,“ hlesnu neurčitě a napiju se pití, abych zakryla své značné obavy.

Black mě pak vezme za ruku a políbí ji.

„Takže co kdybys začala tím, že se odstěhuješ z pokoje do naší ložnice, aby se Matt mohl ubytovat,“ navrhne a všimnu si, jak se mu zablýskne v očích.

„Tak jo, ale nejdřív uklidím nádobí,“ souhlasím, ale Black mě opět zastaví.

„Nádobí uklidím já, ty se postarej o stěhování,“ mrkne na mě. Neřeknu mu na to nic a rozejdu se tedy směrem do UŽ NE mého pokoje.

Zběžně vše zabalím do kufru, abych nemusela chodit desetkrát sem a tam a postavím ho ke dveřím, které byly pootevřené. Vrátím se ke komodě, kde jsem pohodila všechny tašky s mým novým oblečením a zaslechnu za sebou zvuk vysunutí madla kufru. Ohlédnu se a uvidím O’Briana, jak se ujímá mého kufru a netečně na mě pohlédne.

„Pan Al-Sheid mě poprosil o to, abych vám pomohl s věcmi,“ řekne obraně, když jsem ho obdařila zlým pohledem. Jistě že.

„Když už jsi tu,“ nadechnu se a napřímím se, „Něco si ujasníme!“ dodám s naprostou vážností. Zvědavě nakrčí obočí.

„Nějakým způsobem budu tolerovat tvou existenci, ale jestli mě budeš srát a naprosto ignorovat má rozhodnutí, jako dnes dopoledne, tak tě nechám vyhodit. Sama se o to postarám!“ snažím se dát důkladnost do každého slova.

Zvednu bradu a čekám na to, co řekne. Všimla jsem si, jak zatnul ruku v pěst a jeho tvář se celá napnula.

„Samozřejmě, slečno,“ ucedí v krátkosti k mému překvapení, vezme madlo kufru, div ho neurve a odejde i s kufrem z pokoje. Ztěžka jsem vydechla a byla jsem pyšná na to, jak jsem silná vůči němu cítila. Sice jsem byla dvakrát menší jak on, ale furt on dělal pro mě! Teda pro Blacka, ale jakoby pro mě!

Pobrala jsem zbytek věcí z koupelny a nákupní tašky a s plnou náručí vyšla z pokoje, který byl jistou dobu mým útočištěm. Krátce jsem se po něm ohlédla a odešla pryč.

 

„Byla si na nákupech?“ usměje se Black, když vstoupí do jeho bývalé šatny, teď už mé a pohlíží, jak si věším nové šaty na ramínka.

„Jo, musela jsem si zkulturnit šatník, teď když jsem přítelkyní vlivného podnikatele a majitele hotelu,“ usměji se provokativně a on ke mně přistoupí. Obejme mě kolem pasu a já k němu hned přilnu. Políbíme se.

„Chci tě v posteli, teď hned,“ utrousí mezi polibky.

„Ale já ještě nebyla ve sprše,“ konstatuji naprostý fakt, že jsem zbytek večera vybalovala oblečení a ostatní věci.

„Tak si tě umyju,“ opáčí hříšně, chytne mě za ruku a odtáhne do menší koupelny, navázanou na jeho ložnici, ve které jsem ještě nebyla. Byla značně nejmenší ze všech koupelen v bytě, ale bylo v ní vše, co bylo třeba.

Začnu se vysvlékat ze saka, které jsem stále na sobě měla a Black se skloní, aby mě vysvlékl z kalhot. Blbě jsem se u toho chichotala a značně jsem zčervenala ve tváři. Pak se Black hbitě vysvlékl ze svého oblečení a zaplul do sprchového kouta. Vysvlékla jsem se ze zbytku oblečení a nahá přeběhla k němu. Okamžitě si mě stáhl k sobě do náruče a pustil na nás horkou vodu.

Zhurta jsem se líbali a na naše těla dopadaly horké kapky. Byla jsem rozpálená ještě víc a toužila po tom jediném. Pak si mě najednou Black otočil k sobě zády a natáhl se po sprchovém gelu. Trochu si ho nalil do ruky a začal mi jim mýt záda. Strašně se mi to líbilo a cítila se neskutečně pod jeho pevným stiskem, kterým mi vmasírovával gel do kůže.

Jemně mi rukama přejel po bocích, až k břichu a zamířil nahoru na prsa. Pěnu z gelu mi rozmístil pečlivě na prsou a začal mi je masírovat a mnout v dlaních.

Vzrušeně jsem vydechla a opřela se zády o jeho tělo. Cítila jsem jeho erekci na zádech.  

Naschvál mi mnul bradavku jednou rukou a tou druhou mi přejel do klína. Začal mi jemně mnout klín a já cítila, že to prostě dlouho nevydržím. To sexuální napětí mě úplně ochromilo.

„Adame, já už tě chci,“ utrousím netrpělivě a sáhnu po jeho penise za mými zády. Pod mým dotykem ještě víc ztvrdnul a zaslechla jsem úpěnlivý vzdech Blacka. Zhurta se otočím a začnu ho líbat. Chtěla jsem si ho vzít tady a teď. Black to jako by vytušil a decentně mě odstrčil.

„Tady ne, chci tě v posteli,“ zavrčí svým chraplavým hlasem a sáhne po hadici sprchy. Svižně mě opláchne od pěny, krátce opláchne i sebe a vodu vypne. Vystřelím ze sprchového koutu a začnu se rychle otírat do osušky, abych nebyla úplně mokrá. Black to zopakuje, zahodí osušku a pak mě čapne za bok a přehodí si mě přes rameno. Se smíchem křiknu, jak se leknu.

Přejde se mnou do ložnice a jemně položí do postele. Zase mě políbí a já nedočkavě roztáhnu nohy, aby si mohl lehnout mezi ně. Avšak Adam se napřímí a kouká na mě. Měl zastřený zrak touhou, ale zároveň měl ve tváři vepsaného ještě něco dalšího. Sednu si a začnu ho líbat po jeho břiše. Polibky začnu mířit dolů, celá nedočkavá, že si jeho penis vezmu do pusy, ale on mě zastaví. Tázavě na něj pohlédnu.

„Co se děje?“ utrousím nechápavě. Kousek ode mě poodstoupí.

„Já asi potřebuju čas,“ vydechne ze sebe nevěřícně, jako kdyby tomu sám nevěřil, tomu, co říká. Čas, jaký čas?!

„Nechápu, jaký čas?“ zopakuji svou myšlenku na hlas a nervózně si poposednu. Hořela jsem touhou po něm, hrozně moc jsem ho chtěla.

„Nějakým způsobem musím dostat hlavy to,“ nedořekne to a zaváhá.

„Co? Co musíš dostat z hlavy Adame?“ řeknu značně podrážděně, až mě to samotnou překvapí.

„Že ještě před pár dny si ležela v náruči Shafira,“ dodá a podívá se na mě tím svým temným pohledem. Ztěžka polknu, nevěříc, co právě řekl.

Cítila jsem se strašně rozpačitě a jako kdybych měla na čele napsané ultimátní děvka.

Poposednu si a snažím se něco říct, ale nedokázala jsem ze sebe dostat kloudné slovo. Stáhla jsem část deky z postele a zakryla jsem jí své nahé tělo. Ztěžka jsem polkla a pohlédla na něj.

„Já to nemyslím nijak vyčítavě, naopak, ale prostě nedokážu tu myšlenku dostat z hlavy. Toužím po tobě, strašně moc, vždyť to vidíš, ale prostě pořád si to představuju, jak vy dva,“ utrousí vážným tónem a posadí se vedle mě.

„Nechci, aby to znělo nějak výmluvně, nebo blbě, ale my dva jsme spolu nebyli,“ dostanu ze sebe rozhodně a poukážu prstem na nás dva.

„To nebyli,“ souhlasí.

„Tudíž ani já tobě nevyčítám, s kým vším si spal a líbal se po tu dobu, co jsme se ten měsíc neviděli,“ řeknu vážně s jasným náznakem na Emily a její rtěnku kolem jeho pusy.

Black se napne, jako kdybych ho uhodila, či ranila přímo do bolavého místa.

Vážně se na mě podívá.

„S nikým jsem nespal!“ brání se zhurta a vstane. Přejde do šatny a za chvíli se vrátí z ní oblečený. V boxerkách a tričku.

„Hele je mi to fuk, ale myslím, že to prostě není fér,“ opáčím, když v tom se on na mě utrhne.

„Není fér?! Jako vážně? Umřel mi otec a já neměl sebemenší chuť s nikým šukat, chápeš to! A Emily si prostě nepamatuju, nebyl jsem při smyslech!“ brání se se značným rozčílením v hlase. Věděla jsem, že jsem se ho dotkla.

„Hele víš co, necháme to dneska být a jdeme si lehnout,“ snažím se o jakýsi mír. Opravdu jsem se nechtěla hádat, ačkoli mě k tomu pomalu vybízel.

Black na to nic neřekl a zaplul pod deku. Nandal si na nos brýle, které měl na čtení, proti modrému světlu a vzal si tablet.

Nahá jsem si zalezla i pod svou část deky a otočila se k němu zády. Vzala jsem si mobil do ruky, který jsem měla připravený na nočním stolku a otevřela Instagram.

Čekala tam na mě zpráva od Eliáše, kterou jsem rovnou odmítla a rovnou si ho zablokovala. Bez kompromisně.

Zablokovala jsem si ho i na Facebooku a WhatsAppu a doufala, že už nikde jinde mě otravovat nebude. Pak jsem se vrátila k Instagramu a spěšně projela příspěvky.

Uviděla jsem tam Evy selfie, vyfocené u nádherného průzračného jezera ve Švýcarsku v jejím pozadí. Na další fotce už měla fotku s Angusem.

Tak jim to slušelo. Ačkoli Angus neodpovídal jejím typickým výběrům mužů, se kterými jsem ji vídala nejčastěji, vypadala s ním opravdu šťastně. Asi jsem jí záviděla.

Ne, určitě jsem jí záviděla.

Chtěla jsem tohle štěstí sdílet s Blackem. Být jako normální pár, mít normální vztah.

Ale s tím naším dramatem všeho okolo, to bylo prakticky nemožné.

Se špatnou náladou jsem odložila mobil a rozhodla se, že se pokusím usnout.

Sem tam jsem slyšela, jak si Black mumlá něco v arabštině pod nosem a snažila se to ignorovat.

Byla jsem naštvaná a zároveň ho chápala. Možná na jeho místě bych reagovala stejně. Ne-li hůř, ale měl mi to říct rovnou. Mohli jsme si o tom promluvit, příležitost byla.

 

                                                                       -

 

Ráno jsem se vzbudila a špatná nálada ze mě neopadla, kor když jsem se otočila a zjistila, že Black už byl pryč. Podívala jsem se na hodiny na mobilu a bylo půl osmé ráno. Žádná zpráva, žádný vzkaz.

Vstala jsem a přešla do koupelny. Umyla jsem si obličej a vyčistila zuby. Vlasy jsem si svázala do nedbalého drdolu a mínila se vyprdnout na nějaké malování po ránu.

Převlékla jsem se do domáckých bílých šatů a na nohy nazula nové bílo hnědé kecky od Gucciho, které stály nechutnou sumu, ovšem musela jsem si jimi udělat radost.

Vzala jsem za kliku a vyšla z ložnice.

Ihned se mi naskytl pohled na Nillimu, která se svižně otáčela v kuchyni a O’Briana, který se opíral lokty o ostrůvek a o něčem se s ní vybavoval. Dokonce se i usmál. Ovšem mým příchodem mu úsměv opadl.

„Dobré ráno,“ pozdravím do větru a obejdu O’Briana, který se zrovna narovnal v zádech.

„Dobré ráno slečno, dnes vám dělám k snídani Francouzské tousty, s jahodovým přelivem,“ řekne radostně Nillima a zrovna převalí jeden toust na pánvi, který se smažil do zlatova. Přešla jsem ke kávovaru a nalila si kávu do hrnku, který už tam měla připravený.

„Já bych vám kávu nalila,“ utrousí Nillima a zmateně si mě přeměří pohledem.

„Já vím, ale v pohodě, zvládnu to sama,“ opáčím s lehkým podrážděním v hlase. Nechtěla jsem na ní být zlá, ale byla jsem tak zpruzená a sexuálně deprimovaná.

Obejdu znova O’Briana, který tam stále stál, tentokrát opřený dlaněmi o ostrůvek a posadím se na židličku k prostřenému místu. Podívám se na něj a on zrovna na mě.

„Máte dneska nějaké plány, slečno?“ optá se monotónně.

„Musím vypadnout z bytu,“ řeknu rozhodně. O’Brian přikývne.

„Pan Al-Sheid mě jen poprosil, abychom neopouštěli hotel,“ oznámí mi.

„Co prosím?“ utrousím, že jsem špatně slyšela.

„Pan Al-Sheid mě poprosil, abychom neopouštěli hotel!“ zdůrazní znova a mě polije horko.

„A proč ne?“ zamračím se.

„Možná kvůli vaší bezpečnosti,“ pokrčí rameny neurčitě, jako kdyby mu to bylo jedno. Což asi je.

Takže mé vypadnutí z bytu se týkalo pouze tohohle hotelu. Pecka!

„V tom případě chci využít dnes všeho, co tento hotel nabízí,“ oznámím mu suše, ani chudák neví, co ho dnes čeká.

 

Po snídani jsem odešla do ložnice s tím, že jsem O’Brianovi oznámila, že za hodinu chci jít cvičit do posilovny, pak si dám oddych v krytém bazénu hotelu, no a pak wellness. Mínila jsem ho dnes protáhnout celým hotelovým komplexem.

Lehla jsem si do postele a dopadla na Blackovu stranu. Otočila jsem se k jeho polštáři a nasála jeho vůni. Hrozně se mi po něm stýskalo a mrzelo mě to, jak to včera dopadlo. Natáhla jsem se na mobil a odhodlala jsem se mu napsat zprávu. Ovšem záhy jsem ji smazala a zhodnotila ji jako blbou, ostatně jako nápad celý to bylo blbý.

Všimla jsem si, že mobil má baterii dvacet tři procent a bylo to málo na to, abych mohla být většinu části dne pryč, aniž bych nebyla na mobilu. Sednu si a chtěla jsem si vzít nabíječku, když v tom mi došlo, že absolutně nevím, kde ji mám. Pak mi to trklo. Nechala jsem ji ve svém bývalém pokoji, zasunutou v zástrčce.

Spěšně jsem vstala a vyšla z ložnice. Byt byl najednou prázdný a pustý.

Nillima uklidila kuchyň a odešla za jinými pracovními záležitostmi a u dveří O’Brian nestál jako obvykle.

Zřejmě byl ve svém pokoji, což se mi hodilo, abych ho poprosila o svou nabíječku.

Vyběhla jsem schody a přešla ke dveřím jeho pokoje. Rychle jsem zaklepala a čekala na odezvu.

Nic. Zaklepala jsem znova, ale opět se nic z pokoje neozvalo.

Vzala jsem za kliku a dveře otevřela. V pokoji bylo ticho a nikdo tam nebyl. Ovšem slyšela jsem tlumený zvuk sprchy z vedlejší koupelny. Zřejmě se sprchoval.

Vzala jsem příležitost do svých rukou a rychlými kroky přešla k posteli, kde se nacházela i zástrčka. Ovšem nabíječka tam nebyla! Sakra, tak že bych ji přeci jen zabalila?!

Rozhlížela jsem se po pokoji a rozčilovalo mě, že jsem ji nikde neviděla. Sehnula jsem se na všechny čtyři a podívala se pod postel.

Byla tam! Snažila jsem se pro ni natáhnout a říkala si, jak se tam sakra dostala. Když ji konečně uchopím do ruky, najednou mě něco zatáhne za nohu a vytáhne z pod postele po koberci, až mě to zapálí na kůži.

„Co to kur, -“ ucedím nesouhlasně a podívám se na O’Briana, který stojí nade mnou. Tyčil se nade mnou v celé své ohromné výšce, kolem pasu měl uvázaný ručník, ještě z něj kapala voda ze sprchy a pohlížel na mě nelítostným výrazem.

„Co si myslíš, že tady děláš?!“ sykne zlostně, čapne mě za loket a vytáhne obratně na nohy.

„Au to bolí!“ syknu a vytrhnu se mu. Pak mu ukážu nabíječku v ruce, „Zapomněla jsem ji tady!“ dodám

„To je takový problém zaklepat?!“ zahřmí.

„Klepala jsem, dvakrát, to že máš ucpaný uši tou svou arogancí, za to já nemůžu!“ bráním se a už jsem chtěla odejít, ale svou paží mi zabrání odejít.

Nakloní se nade mě a výhružně se na mě podívá, „Přestaň mě provokovat!“

„Co prosím? Já tě neprovokuji!“ zasměji se sarkasticky. Co si sakra myslí?!

„Se mnou takhle mluvit nebudeš,“ sykne a mě se přestala líbit ta jeho bezprostřední blízkost. Uvědomila jsem si, že je vlastně nahý a já jsem od něj jen pár centimetrů.

Všimne si mého výrazu a ruku dá stranou, abych mohla projít.

Rychle se odlepím z místa a vystřelím z jeho pokoje.

Seběhnu schody a doběhnu až do ložnice.

Kde se zavřu a opřu zády o dveře.

Co to do prdele bylo?!

 

Celý den jsem O’Briana tahala za sebou a nepromluvila s ním ani slovo. Mínila jsem ho ignorovat dál a myslím, že on to zamýšlel stejně, jen s tím rozdílem, že mě hlídal a staral se o mou bezpečnost.

V posilovně jsem si hodinu zaběhala a pomohlo mi to trochu vyčistit hlavu. Vždy když jsem se ohlédla, O’Brian stál opodál, opřený o zeď a sledoval mě skrz černý brýle. Byl fakt nenápadný.

Pak jsem si krátce zaplavala v bazénu, který nebyl tak velký, jako ten venkovní a bylo tam méně lidí. Všichni byli venku na slunci a mě to vyhovovalo. V plavkách jsem pak přešla do wellness, kam za mnou ten blbeček nemohl, protože byl oblečený. Řekla jsem mu jen, že za půl hodiny budu zpět.

Nechala jsem si namasírovat šíji a hlavu a neskutečně jsem si to užívala. Masérka mi odblokovala všechny možné uzlíky, které jsem měla ze stresu a špatného postoje a řekla mi, že bych měla další den přijít znova, na hloubkovou masáž. Čehož jsem mínila využít.

 

Po půl hodině jsem vyšla z wellness s lepší a uvolněnější náladou. Ohlédla jsem se a nikde O’Briana neviděla.

Kde sakra je?

Ohlížela jsem se opravdu do všech stran, ale nikde jsem ho neviděla. Nejistě jsem se rozhlížela, zda za mnou někde jen nečíhá, ale jeho postavu nešlo přehlédnout.

Rozešla jsem se tedy směrem k výtahům a furt si nebyla jistá jeho přítomností.

Kam jako šel?!

Chvíli jsem čekala a nechala si výtah dvakrát utéct. Pak už jsem si výtah zavolala a značně znervózněla. Třeba se vrátil zpátky na byt.

Výtah cinkl a otevřel se. Počkala jsem až z něj vyjde postarší pár, který mě obdařil milým pozdravem a vyměním se s nimi ve výtahu. Už se výtah zavíral, když v tom dveře zabrání něčí ruka.

S leknutím uskočím. Dveře se zpětně zase otevřely a dovnitř vstoupil O’Brian.

„Kde si sakra byl?“ syknu na něj nevraživě.

„Chyběl jsem ti?“ ucedí sarkasticky a zmáčkl čudlík do našeho patra.

„Nevěděla jsem, zda jsi odešel, nebo tě dostali,“ opáčím naštvaně. On se pouze hořce zasmál.

„Myslel jsem, že jsem zahlédl tu ženu, Emily, sledoval jsem ji, ale ztratil jsem ji v Lobby, ovšem nejsem si jistý, zda to byla opravdu ona,“ řekne zcela vážně. Zatrne mi a rychle se na něj podívám. Sundal si sluneční brýle a nasadil si je na hlavu.

„Jako fakt?“ utrousím a těžce polku.

„Už jsem informoval ochranku hotelu o její možné přítomnosti a taky jsem informoval pana Al-Sheida, řekl mi, že se máš okamžitě vrátit do bytu,“ dodá. No jasně, jak jinak!

Nic mu na to neřeknu a přitáhnu si svoji tašku s věcmi víc k sobě, jako kdyby mě to mělo ochránit.

„Se mnou se ti nic nestane,“ dodá o něco klidnějším tónem. Velmi sebejistým.

„Hmmm o tom si mě už přesvědčil,“ syknu nervózně naznačující naše první setkání.

Výtah zastaví a už jsem chtěla vystoupit, ale O’Brianova ruka mi v tom zabrání.

„Půjdu první a nejdřív zkontroluji byt,“ informuje mě a já jen přikývnu. Nechala jsem ho dělat jeho práci, když byl na ní takový machr.

Obratně vyšel z výtahu s tím, že ruku měl položenou na opasku ze zbraní. Přístupovou kartou otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Ihned jsem ho následovala, ale počkala u dveří, jak mi rukou pokynul.

Chvíli se rozhlížel a poslouchal zvuky. Zřejmě se bytem žádné nerozléhaly, a tak mi pokynul vstoupit do bytu.

„Jdu zkontrolovat horní patro, ty stůj tady a kdyby cokoli, křič,“ pokyne mi a mě se nelíbil ten jeho tón. Proč mi rozkazoval, když od rozkazů jsem tu měla být já?

Vyšel spěšně schody a zmizel v horním patře. Nadskočila jsem strachy, když se za mnou otevřely dveře a dovnitř vstoupila Nillima. Nechápavě na mě pohlédla.

„Zdravím Nillimo, musíme počkat, O’Brian kontroluje byt,“ seznámím ji v krátkosti se situací. Jen přikývne.

O’Brian hbitě seběhne schody zpátky k nám a pohlédne na Nillimu, která zrovna přišla. Jen přikývnutím ji pozdraví.

„Čisto,“ odpoví svým kódem pro to, že vzduch je čistý a nikdo tu není. Nillima se rozejde do kuchyně, jako kdyby čekala na pokyn.

„A co ložnice? Tu si nezkontroloval,“ kývnu směrem k ložnici. Chvíli si mě změří pohledem, jako kdyby mu vadilo, že mu kecám do práce a rozejde se tedy směrem k ložnici. Ovšem tentokrát se vydám za ním.

Vejde dovnitř, vše prohlédne, i šatnu a zhodnotí, že je to v pořádku. Hodím věci na postel a ztěžka si na ni sednu. Začínaly se mi ozývat bolavé svaly po běhu a plavání.

Pak si uvědomím, že tam furt stojí ten Tatar.

Tázavě na něj pohlédnu. Zase se nade mnou tyčil tou svou výškou.

„Ještě něco?“ syknu se zamračením.

„Přemýšlel jsem, co kdybych tě naučil pár obranných chvatů,“ nadhodí s jistým zaváháním v hlase. Překvapilo mě to.

„Budu to někdy potřebovat?!“ udivím se vystrašeně.

„Vždycky se to může hodit. Je lepší to zkusit než neudělat vůbec nic,“ odpoví vážně a s tím odejde z ložnice. Zavřel za sebou dveře a já civěla s otevřenou pusou na ty dveře. Ta celá situace s Emily byla čím dál tím víc šílenější!

 

Na večeři jsem se náležitě připravila a doufala, že Black dorazí každou chvíli. Oblékla jsem si tvídové šaty jemně zelené barvy s většími zlatými knoflíky a vlasy si vyčesala do culíku. K nim jsem si obula krémové boty na menším podpatku a byla spokojená s outfitem pro dnešní večer.

Vyšla jsem z ložnice a pohlédla směrem do kuchyně naproti, kde už stál Black a o něčem vážně mluvil s Rickem a O’Brianem. Zase mu to tak slušelo.

„Ahoj,“ hlesnu nejistě jeho směrem, když k nim přicházím. Všichni tři se na mě otočí.

„Ahoj,“ odpoví Black a poodejde od nich, aby mi dal pusu. Jemně mě políbí a pohladí po tváři.

„Jsi v pořádku?“ optá se starostlivě.

„Proč bych nebyla?“ uchechtnu se a byla jsem strašně ráda za to, že mě políbil. Že si mě k sobě pustil. 

Black na to nic neřekne a chytne mě za ruku.

„Adame, co se děje?“ optám se se značným podezřením, že se něco děje. Předpokládala jsem, že šlo o Emily.

„Byla tu Emily, Matt opravdu viděl ji,“ odpoví mi a já rychle střelím O’Brianovým směrem. Zrovna sklopil pohled jinam.

„Jakmile zaktivoval ochranku, hledali ji po celém hotelu, ale nenašli, podařilo se jí utéct,“ obeznámí mě Black se situací. Pak mě víc stiskne za ruku a krátkým krokem přejde k Rickovi. Natáhne ruku a ten mu podá nějaké fotky. Ukáže mi je.

Ztěžka naberu kyslík do plic.

„Ovšem našli to, co tu zanechala,“ dodá vážně a já si prohlížím tři fotografie. Bylo to doslova rozmlácené SUV, ve kterém mě vozil O’Brian. Fotky zaznamenaly poškození auta a na poslední byl vyfocený vzkaz, který byl napsaný nějakou červenou barvou a jazykem, kterému jsem nerozuměla.

„Co je tam napsáno?“ optám se a zaslechnu, jak se mi chvěje hlas.

„Zabiju tu tvoji děvku!“ zahřmí O’Brian svým hlasem a vážně se na mě podívá. Kurva!

 

 

28.kapitola

„Chce zabít mě?“ optám se, jak největší blondýna pod sluncem.

„Ano,“ hlesne netečně Black a začne mě hladit po zádech, „Ale k tomu nikdy nedojde!“ snaží se mě ujistit.

„Navrhl jsem panu Al-Sheidovi, že by bylo nejlepší, kdybyste na pár dní odjeli z města,“ vloží se do toho Rick. Zněl to jako skvělý nápad!

„Ale já teď nemůžu odjet, takže bys odjela sama,“ navrhne Black a mě zase zatrne. Sama?!

„Sama?“ hlesnu nevěřícně.

„Samozřejmě s O’Brianem,“ řekne jakoby nic Black. Jako by to nic neznamenalo, že se dám na útěk s prakticky cizím mužem, místo toho, abych byla s mužem, kterého miluju!

„Na to zapomeň,“ dám najevo značný nesouhlas. Ti dva před námi se napnou, otočí se a začnou si povídat něco mezi sebou, aby dali najevo, že se jich náš rozhovor již netýká.

„Musím tě nějak uchránit a to tak, že budeš, co nejdál od ní,“ snaží se mi vysvětlit Black a obratně přešel do češtiny, aby rozhovor byl pouze mezi námi.

„Dobře, ale já chci být s tebou!“ oponuji mu, což se mu značně nelíbí.

„Čemu nerozumíš, Týno!“ zakroutí hlavou naštvaně, což mě úplně vytočí.

„Všichni ven, ihned!“ křiknu rozkazovacím tónem v angličtině, směrem k těm dvěma a Nillimě, která připravovala večeři. Rick se ohlédne zmateně po Blackovi a ten jen přikývl hlavou. Čekal na jeho svolení!

Jakmile všichni odejdou z bytu, změřím si pohledem Blacka, který vypadal, že každou chvíli praskne zlostí. To jsme byli dva!

„Nepojedu pryč, někam se schovat, s chlapem, kterého ani neznám!“ ucedím na něj.

„Takže budeš raději tady a čekat, co se ti může stát?! To nikdy nedovolím!“ zvýší na mě hlas.

„Ty vážně věříš, že by to byla schopna udělat? Že to nejsou jenom výhružky?!“

„Nebudu to riskovat,“ opáčí a založí si nesouhlasně ruce v bok.

„Já prostě nikam bez tebe nejedu, stav se třeba na hlavu,“ řeknu tvrdohlavě. Black byl opravdu vytočený.

„Ale já prostě nemůžu teď odjet z hotelu po tom, co jsem tu tak dlouho nebyl. Musím vše přebrat za otce, mám neskutečně moc věcí na zařizování a nechci to hodit zase na manažery!“ vyhrkne na mě netečně.

„Takže raději dáš přednost hotelu, než mně?“ přetáhnu otázku přes vlasy. Věděla jsem, že jsem zašla trochu do extrémů.

„To jsem vůbec neřekl,“ sykne podrážděně a zase na mě ukáže tím svým panovačným prstem.

„Dělej si prostě co chceš, ale já zůstávám!“ ucedím tvrdohlavě a odejdu zpátky do ložnice, se značným bouchnutím dveří.

Zavřu se v koupelně a snažím se vydýchat naši hádku. Byla jsem rozpálená vzteky a měla chuť to tam rozmlátit. Opřela jsem se dlaněmi o umyvadlo a snažila se vydýchat.

Rozuměla jsem tomu, že toho má hodně vůči hotelu a celkově byl nad míru zaměstnaný společnostmi po otci, ale štvalo mě, že ani nezaváhal se mě zbavit. Nebo se mě aspoň zeptat, co si o tom myslím. Prostě to přede mě postavil jako hotovou věc. A ještě by mě poslal pryč s tím magorem!

Zaslechla jsem, jak se otevřely dveře v ložnici a následně se pohnula klika do koupelny. Mezi dveřmi se objevil Black, který vypadal stále naštvaně, ovšem už z něj nekypěla zlost, jako před chvílí. Přešel ke mně a otočil si mě obličejem k sobě.

„Nemůžu o tebe přijít,“ řekne zcela vážně a pohlédne mi tím svým temným pohledem do očí. Viděla jsem v nich strach. Možná poprvé za celou dobu.

„Nepřijdeš,“ snažím se ho uklidnit. Ačkoli jsem byla stále naštvaná, tak ho obejmu a přitulím se k jeho hrudi. Krásně voněl. Sevřel mě v objetí a chvíli jsme tam tak stáli. Pak jsem se odtáhla a podívala se na něj znova.

„Já už tě nenechám odejít znova, ačkoli chceš, abych odešla já,“ zvážním a pak trochu zaváhám uprostřed věty, „Já tě miluju! Jsem si tím naprosto jistá, jako ničím jiným a věřím, že to spolu zvládneme. Spolu jsme silní a nechci, abychom se zase rozdělili. Už bych to znova nezvládla!“ dodám a cítím, jak se mi chvěje hlas. Chtělo se mi brečet a byla jsem dojatá tím, že jsem mu právě vyznala lásku. Asi možná v tu nejméně vhodnou dobu!

Chvíli na mě kouká s překvapeným výrazem a pak uchopí svými dlaněmi můj obličej. Opře si svoje čelo o mé a chvíli tam tak stojí. Nic neřekl. Nic neřekl na vyznání mé lásky! Žádné Já tebe taky, Já miluju tebe, nebo jen děkuji. Prostě nic!

„Prosím udělej to pro mě. Pro jednou mě poslechni a odjeď. Ber to třeba jako výlet. Můžeš odjet zpátky do Česka, do svého bytu a sbalit si věci, abys tu byla plně zabydlená,“ utrousí prosebně, a jakože často neprosí. Ztěžka vydechnu. Nechtěla jsem ustoupit a stále si stát na svém.

„Bojím se o tebe, co když ti ublíží,“ utrousím se značným strachem v hlase a přimáčknu se k němu ještě blíž. Možná blíž už to asi nešlo.

Black mě uchopí jemně za ruce a od sebe odtáhne. Vážně se mi podívá do očí.

„To se nikdy nestane,“ řekne vážně, sebejistě. Pak mě jemně políbí na rty.

Ale já jsem potřebovala v tu chvíli víc. Svým tělem jsem se k němu zase přimáčkla a jeho tvář pevně uchopila do dlaní. Prohloubila jsem polibek a cítila, jak se ostýchá.

Dál jsme se líbali a já cítila značné zoufalství v tom, že po mně netouží. Že mě nehladí, že jeho pátravě ruce nejsou na mých prsou, že mi nevzdychá do obličeje.

Zlostně se odvrátím a strčím do něj tak, abych ho mohla obejít.

Šla jsem do ložnice a Black se hned vydal za mnou.

„Mrzí mě to Týno, já prostě nemůžu,“ řekne vážně, ovšem takovým tónem, jako by ho to nemrzelo.

„Víš, když jsem tě prosila já o čas a odstup, tak ti to absolutně nic neříkalo. Šel si po mně od první chvíle, flirtoval se mnou a sváděl mě. Teď když se ti to povedlo a já se ti chci stoprocentně oddat, tak mi řekneš, že nemůžeš, protože furt vidíš se mnou Shafira!“ vyhrknu na něj a začnu se vysvlékat ze šatů, které jsem mínila vyměnit za pyžamo.

„Jo v tom máš pravdu,“ usoudí tiše Black, dál tam stojí a pozoruje mě.

„Co když tě to nikdy nepřejde, nikdy mi to neodpustíš?! To už rovnou můžu zůstat v Česku a nikdy se neuvidíme!“ stále si jedu v tom vyčítavém tónu, převléknu se do pyžama a rozejdu se zase do koupelny, se odlíčit a vyčistit zuby.

„Nebuď tak melodramatická!“ řekne otráveně Black, což mě nasere.

„Víš co, jdi do hajzlu!“ zavrčím zlostně.

„Takhle se mnou nemluv!“ sykne Black a obdaří mě jeden ze svých zlých a temných pohledů.

„Bude tedy po tvém, můžeš mě vyslat kam chceš, hlavně že budeš daleko ode mě, mít svůj klid a nebudeš myslet, jak mě píchá Shafir! Ha! Ale co když mě bude chtít opíchat i O’Brian?! Do kláštera se mnou!“ rozkřičím se a jen jak jsem to řekla, věděla jsem, že jsem to přehnala. Ovšem nemohla jsem si pomoct. Horká hlava, holé neštěstí.

Black se na mě zamračí, ovšem nic neřekne. Otočila jsem se k umyvadlu a zrcadlu a začala si odličovat oči, které mě pálily od slz. Chtěla jsem je zadržet za každou cenu, aby neviděl tu slabost, kterou jsem doopravdy cítila.

„Zařídím ti letadlo na zítra ráno,“ řekne chladným tónem Black a pak odejde z ložnice. Dosáhl tím svého. A já jen doufala, aby mě do toho kláštera opravdu nepošle.

 

 

                                                                       -

 

 

„Budeme si psát a volat,“ utrousí Black na mě konejšivě, když se mnou stál před jeho soukromým letadlem, hned další ráno, jak slíbil.

Po včerejší hádce jsme spolu toho moc nenamluvili a nastalo mezi námi dost tíživé dusno. Možná nám ty tři dny akorát prospějí. A on by si mohl pár věcí uvědomit. O sobě ani nemluvím.

„Dobře,“ utrousím jen a pohlédnu mu do tváře. Ačkoli mě držel kolem pasu, hladil mě dlaněmi, cítila jsem, jak je chladný. Jak jeho city ochladly vůči mně.

„Buď prosím opatrný,“ řeknu záhy tiše, prosebně.

Chtěla jsem ho políbit, ale neměla jsem odvahu udělat ten krok. Věděla jsem, že se na mě stále zlobí. Já na něj samozřejmě taky, ale loučili jsme se a já se bála, že ho vidím naposled.

„Budu,“ hlesne jen a podívá se na mě jakýmsi pohledem, který jsem nedokázala identifikovat. Možná mi chtěl něco říct.

„Tak už běž, letadlo čeká,“ vybídne mě. Jo tak tohle mi chtěl říct. Už vypadni ty krávo!

Zatnu čelist, odpoutám se od jeho sevření a přejdu ke schodům k letadlu. Rozklepaly se mi kolena, jakmile jsem začala po nich stoupat. Zastavila jsem se v půlce a se slzami v očích se ohlédla po Blackovi. Už jsem viděla jen jeho mizející záda, jak mířil k zaparkovanému autu, kterým jsme sem přijeli. Šel rázným a rychlým krokem. Ani se na mě nepodíval.

Zbytek schodů jsem skoro vyběhla a se značným pláčem zapadla dovnitř letadla.

Obešla jsem Stewarda, který mě srdečně vítal na palubě a vešla jsem do velmi prostorného letadla. Sedla jsem si na první kožené sedadlo, co mi bylo k dispozici, jakože jich tam bylo nespočet a těžce do něj zapadla. Snažila jsem se popadnout dech a zároveň zadržet pláč. Spěšně jsem se porozhlédla po letadle a zahlédla O’Briana, který už seděl v rohu na druhé straně a bedlivě mě sledoval. Odvrátila jsem ihned zrak a stočila obličej k okénku.

Nechtěla jsem, aby mě takto viděl. Aby mě takto neviděl nikdo.

 

Po ujištění Stewarda, zda už můžeme vyrazit, jsem mu dala souhlasný pokyn rukou a připoutala se. Chvíli na to se zapnuly motory a my začali pomalu rolovat směrem k dráze.

Čím víc jsme se blížili k startu, tím víc mě začínala zaplavovat čirá zoufalost.

Zoufalství z toho, že Blacka jsem opravdu viděla naposled. Že jsme se právě rozešli. Opět jsem mu vyjádřila své city a on mi na to opět neřekl vůbec nic. Měla jsem takové deja vú. Zase jsem se vracela domů, s bolavým srdcem.

 

Let byl nekonečně dlouhý a když jsme přistáli v Praze, byla jsem za to neskonale vděčná, že vidím něco známého pro mě. Letiště Václava Havla a okolí Prahy kolem nás.

Bolel mě celý člověk, zadek a taky jsem měla opuchlé oči od toho pláče, který mě přešel až za dvě hodiny. Musela jsem vypadat jako ultimátní zoufalka, která seděla v rohu letadla a za celou dobu nic nechtěla, každý návrh chudáka Stewarda odmítla. Možná on byl ještě zoufalejší než já, když viděl, jak tam brečím a on mě neutěšil ani čokoládovým pohárem.

O’Brian se ke mně vůbec nehlásil, za což jsem byla vděčná. Neměla jsem na něj a jeho přítomnost vůbec náladu. Ovšem jakmile jsme se letadlem dotkli přistávací dráhy a začali zpomalovat, O’Brian se odpoutal a přešel letadlem ke mně. Posadil se naproti mně a já ho obdařila zvědavým pohledem.

„Nechal jsem nám půjčit auto, kterým pojedeme do Liberce a necháme si ho, až do doby odjezdu,“ informuje mě krátce. Jen přikývnu. Záhy mě něco napadne.

„Mohla bych řídit cestou domů?“ otážu se ho prosebně. Ne, že bych se ho musela ptát, že?!

„V žádném případě!“ nesouhlasí a přimhouří oči.

„Proč? Jsem dobrá řidička!“ bráním se. Říká ta, co už asi půl roku neseděla za volantem.

„O tom nepochybuji,“ řekne s mírnou ironií v hlase a pak se nadechne, „Ale budu řídit já,“ dodá bez kompromisně. Věděla jsem, že nemám sílu se s ním dohadovat, a tak jsem to nechala být.

                                                                       -

 

Po hustém provozu v Praze, jsem byla vděčná, že jsem nakonec neřídila. Ovšem vydupala jsem si, že budu s ním sedět vepředu.

O’Brian cestou několikrát nadával, nadávkami nešetřil ani když jsme najeli na dálnici a potkali několik samozvaných zabijáků silnic.

„Co je to za jazyk?“ optám se zvědavě, když stále nemůžu přijít na to, jakým jazykem to nadával a již několikrát mluvil.

Krátce na mě pohlédne a pak se věnoval dál řízení.

„Brazilská portugalština,“ odpoví. Uznale přikývnu. To mě nenapadlo.

„Takže jsi z Brazílie?“ opáčím po chvíli. Všimnu si, jak mu zbělají klouby na prstech, jak pěvně svíral volant. Nebylo mu to příjemné, že se ho takto vyptávám. Vůbec nevěděl, s kým má tu čest.

„Ne,“ hlesne jen neurčitě.

Ne, že by mě to extra zajímalo, ale zároveň jsem si říkala, jestli s ním mám vydržet tři dny, chci se o něm něco dovědět. Alespoň to, odkud je. On o mně věděl úplně všechno, a ještě si ho dotáhnu do svého bytu!

 

Mlčky jsme jeli dál, asi dalších padesát kilometrů a mě se chtělo čůrat. Nebyla jsem za celý let a teď mi to můj močový měchýř dával značně najevo.

„Potřebuju na záchod, zastavíme někde na benzínce?“ utrousím a značně se začnu kroutit na sedačce, když mineme ukazatel, že za další dva kilometry je benzínová pumpa.

„Hmm,“ hlesne jen O’Brian a šlápne víc na plyn, abychom byli rychlejší.

Spěšně zastavíme na parkovišti u benzínové pumpy a já vystřelím z auta.

„Počkej chvíli!“ dožene mě O’Brian a chytne mě za ruku, abych se zastavila.

„Ježiši, co je? Já se už fakt pochčiju!“ zahulákám na něj, jak největší buran a vytrhnu se mu z ruky. Jestli na nás někdo koukal, museli jsme vypadat vskutku podezřele.

Opět si zanadával něco pod nosem a následoval mě, až na toalety, kde čekal před dveřmi.

Značně se mi uleví, když si konečně vyprázdním močový měchýř, umyji si ruce a nad mým strašným obličejem, se raději ani nepozastavím. Nemělo to smysl.

Vyjdu z toalet a O’Brian se odlepí od zdi, aby mě mohl následovat. Otočím se na něj.

„Prosím tě, trochu se uklidni. Tím, jak se chováš, si naopak ještě víc podezřelý a všichni na nás budou koukat!“ zpražím ho.

On byl podezřelý sám o sobě, v černém obleku, bílou košilí, kravatou uvázanou kolem krku a černými brýlemi. Byl jak z Matrixu!

Přešla jsem k vysokým lednicím a otevřela dveře jedné z nich. Vzala jsem Coca-Colu bez cukru a pak přešla ke stojanům naproti, kde se nacházeli brambůrky a další slané dobroty. Vzala jsem si tubu s Pringles. Byly to nejdražší brambůrky, ale já je prostě musela mít. Teď hned!

Přešla jsem ke kase a zaplatila kartou. O’Brian tam stál a čekal na mě. Všimla jsem si, jak ho paní u kasy přejela pohledem a zčervenala. Krátce jsem se ohlédla, zda kouká opravdu na něj a říkala si, proč se proboha červenala.

Převzala jsem si od ní účtenku, poděkovala a vzala si všechny věci do rukou. Prošla jsem kolem něj a on se ihned vydal za mnou. Opravdu nenápadní!

 

Vydali jsme se opět na cestu a já se s chutí napila studené Coca-Coly a do pusy si narvala několik brambůrek. Musela jsem vypadat opravdu směšně, ale bylo mi to jedno. Brambůrky jsem se snažila křoupat potichu, ačkoli to muselo být slyšet na celé auto.

„Nemusíš tu drobit, to auto musíme vrátit v původním stavu!“ zpraží mě O’Brian, když se na mě podívá a očima mi přejede po svetru, který jsem měla na sobě. Ohlédnu se a vidím tam spousta drobečků. Naschvál to smetu na zem.

„Tak se auto asi vyluxuje a umyje před vrácením, ne?!“ dám najevo lhostejnost.

„A uděláš to ty?!“ rýpne si.

„Klidně,“ pokrčím rameny.

„To bych chtěl vidět,“ sykne sarkasticky.

„Hele já se práce nebojím, nevím, za co mě máš,“ bráním se a zamračím se na něj. Pak si vložím do pusy další brambůrku a nahlas ji začnu křoupat. Všimnu si, jak mu obočí vystřelí vzhůru. Muselo ho to neskutečně srát. Mé vnitřní já se zasmálo hrdelním smíchem!

„Nemám tě vůbec za nic,“ dodá po chvíli. Bylo mi jasné, že kecá. Určitě mě byl za nějakou zbohatlou paničku.

„Myslíš si, že jsem nějaká bohatá nána vlivného podnikatele, která nikdy nemakala a válí se celý den doma, ne?“ řeknu pobaveně. Nic na to neřekne, „No tak řekni to, já ti nic za to neudělám,“ vyzývám ho.

„Ani mě nevyhodíš? Protože můžeš?!“ řekne ironicky, čímž mi připomene, jak jsem mu posledně vyhrožovala.

„Zajímalo by mě, co si myslíš,“ pokrčím rameny. On se na mě podívá výrazem Fakt to chceš vědět?!

Vybídnu ho pohledem a on si ztěžka vydechne.

„Myslím si, že jsi člověk, co v tom prostředí, ve kterém jsme byli, neměl vůbec co dělat. Máš svou vlastní hlavu, rozumné uvažování a bezprostřednost, kterou Arabové na ženách nenávidí ze všeho nejvíce. Myslím si, že vztah s ním tě zničí,“ vydechne vážně a stále kouká na cestu. Zírám na něj s otevřenou pusou a snažím se pobrat, co mi to tady vlastně řekl.

„Nikdo se tě neptal na názor mezi mnou a Adamem,“ zamračím se.

„Ne, ptala ses mě na názor na tebe a já ti ho řekl,“ přikývne spěšně.

„To nebyl názor, pouze nějaké škatulkování. Nemáš vůbec ponětí, jaký vztah mezi sebou máme,“ bráním se.

„Jo, to jsem dnes viděl,“ dodá vážně. Bylo mi jasné, že naráží na můj dnešní pláč v letadle, kterého byl bohužel svědkem.

„Hele to je tvůj názor, neberu ti ho, ale vím, že pravdu nemáš,“ oponuji mu a tubu s brambůrky zavřu. Přešla mě chuť.

Zároveň jsem cítila, jak se mě jeho slova dotkla.

Ačkoli to byl cizí člověk, kterého jsem neznala.

 

                                                                       -

 

Když jsme zaparkovali před mým bytem, byla jsem neskutečně vděčná, že jsme dorazili a svým způsobem i natěšená, až vejdu do svého milovaného bytu.

O’Brian nám vytáhl všechna zavazadla. Já tentokrát cestovala na lehko, s vypůjčeným menším kufrem, který patřil Blackovi a O’Brian měl velký kufr, jako kdyby někam cestoval na dlouhou dovolenou. Ale vzhledem k tomu, že jsem ho vždy viděla jen v obleku, předpokládala jsem, že tam má oblek na každý den.

Rychle vyběhnu schody ke vchodu a zašátrám klíči, které už jsem nějakou dobu třímala v ruce a spěšně odemknu. Nechám do vchodu vejít O’Briana s plnýma rukama a pak vyjdu s ním schody, až do prvního patra domu, kde se nacházel můj byt.

Odemkla jsem a s čirým nadšením vešla dovnitř. Rozhlédla jsem se a vše bylo na svém místě, tak jak jsem to zanechala. Bytem pouze prostupovalo šero z ulice, kdy už se pomalu stmívalo. A to bylo teprve pět hodin odpoledne.

„Tak vítej, u mě doma,“ řeknu a pozvu O’Briana dál. Vyzuji se z bot a přejdu do obýváku, abych rozsvítila velkou lampu u gauče.

„Musím se vyzouvat?“ optá se s čirým zmatením v hlase.

„Ano!“ houknu po něm. Chápala jsem, že na to není zvyklý, ale hold měl smůlu. Byl u mě doma.

Vyzuje se z bot a kufry položí ke dveřím, které předtím zavřel. Rozhlédne se po bytě.

„Jestli chceš, můžeš si dát sprchu a převléknout se do něčeho pohodlnějšího a já objednám večeři, co by sis dal?“ řeknu zběžně a přejdu do kuchyně rozsvítit i tam.

„Je mi to jedno,“ utrousí jen a dál tam stojí. Přeměřím si ho pohledem.

„Když to tak vezmu, nikdy jsem tě neviděla jíst. Jen pít kafe, nejsi robot? Nebo kyborg?!“ rýpnu si do něj s úšklebkem. Vážně se na mě podívá. Určitě myslel na pár sprostých slov.

„Objednej cokoli, jím všechno,“ sykne a rozepne si dva knoflíky na saku. Sundá si ho z bílé košile a následně pověsí na věšák.

„Dobře,“ hlesnu jen a vyndám si mobil z kabelky, abych se mohla podívat, co si objednáme.

 

O necelou hodinu později nám přivezli jídlo a O’Brian si nenechal vysvětlit, že bych pro jídla zašla já. Vrátí se s velkou papírovou taškou, narvanou jídlem.

„My čekáme nějakou návštěvu?!“ zeptá se lehce dopáleně.

Vyjdu z kuchyně za ním a převezmu vcelku těžkou tašku.

„Ne,“ hlesnu jen a odnesu ji do kuchyně, mezitím co se vyzouvá z bot.

„Tak proč si objednala tolik jídla?“ nechápe a přijde za mnou do kuchyně.

„Protože jsem nevěděla, co máš rád, tak jsem vzala od všeho něco a co zbude, si dáme zítra k obědu,“ vysvětlím pragmaticky. Měla jsem to vymyšlené.

On to nijak neokomentoval a jen mi pomohl vytáhnout všechny krabičky s jídlem.

Vezmu krabičky k jídelnímu stolu a vyskládám je tam. Pak přejdu k lince a ze skříňky vyndám pár talířů.

„Nabídla bych ti něco k pití, ale nemám tu vůbec nic. Krom vody z kohoutku, nebo bílého vína, které ještě není otevřené,“ houknu po něm, když vzhlížím do skoro prázdné lednice.

„Dám si vodu,“ opáčí suchým tónem. Naliju nám do dvou sklenic vodu z kohoutku a přejdu ke stolu. O’Brian se už usadil a vypadal hladově.

Postupně jsem rozbalovala krabičky a sunula je směrem k němu, aby si vybral, co bude jíst. V krabičkách se nacházely asi tři druhy sushi jen tak na chuť, protože mi bylo jasné, že chlap jako hora se z toho nenají. Pak jsem objednala závitky, smaženou rýži, dva druhy Udon nudlí, rýžové nudle s kuřecím masem a pak rýži s hovězím masem a pikantní omáčkou.

Přeměřil si mě krátkým pohledem a poznal, že čekám, až si vybere.

Sáhl po krabičce s hovězím a rýží, což jsem předpokládala.

Já se chopila krabičky s Udon nudlemi a pustila se do jídla. Obratně jsem jedla hůlkami, které tam byly přibalené a když jsem vzhlédla k němu, též jedl hůlkami. Šlo mu to s nimi velmi dobře. Lépe jak mně.

„Takže už mi řekneš, odkud jsi?“ nadhodím otázku po chvíli trapného ticha.

„Je potřeba, abys to věděla?“ naznačí jasný nesouhlas.

„Hele, jestli tu mám být s tebou sama, v tomhle bytě, tak mi o sobě řekneš aspoň něco!“ zamávám na něj hůlkou nekompromisně.

„Fajn, máš tři otázky!“ zněl tentokrát on nekompromisně. Jen tři?!

„Ok, takže odkud jsi?“ zopakuji svou otázku již po několikáté.

„Jsem z L.A.,“ odpoví v krátkosti, čímž mě naštve. Věděla jsem, že je z Ameriky. Blbě jsem tu otázku položila.

„Odkud umíš brazilskou portugalštinu?“ vypálím druhou otázku.

„Má matka je z Brazílie,“ odpoví. Aha, aha.

„Dobře a teď poslední otázka,“ nadechnu a zamyslím se, „K čemu tě potřeboval Al-Sheid už kdysi? Před čím, nebo kým si ho chránil?“ optám se na otázku, která mě pálila na jazyku ze všeho nejvíc. Všimla jsem si, jak se O’Brian napřímil a přestal žvýkat jídlo v ústech. Zamračil se a dožvýkal zbytek jídla v ústech. Polkl a nadechl se.

„Nebudu se s tebou bavit o práci,“ zavrčí.

„Co, proč ne?! Položila jsem otázku, tak mi ji zodpověz!“ bráním se.

„Nebudu se s tebou o tom prostě bavit, je to neuctivé se s tebou bavit vůči lidem, kteří si mě najali do svých služeb. Já tajemství uchovávám, nešířím je,“ řekne tak záhadně. Zajímalo mě to ještě víc.

„Ty jsi od toho, abys ty lidi chránil, před jistým nebezpečím, tak mě to prostě zajímá, proč si chránil již několikrát rodinu Al-Sheid!“ vyhrknu na něj.

„Neptej se na něco, na co nechceš znát odpověď,“ řekne varovně. Cítila jsem, že už je značně podrážděný. Nemínila jsem to z něj páčit za každou cenu, ale věděla jsem, že se ho na to určitě zeptám znova. Někdy.

„Fajn, v tom případě mám ještě jednu otázku!“ zahlaholím a on je zakroutí oči vzhůru.

„No tak se ptej,“ řekne znuděně.

„Byl jsi v armádě, že jo, sloužil si někde v Iráku, nebo v Afghánistánu,“ řeknu rozhodně. Přimhouří oči, čímž jsem usoudila, že jsem měla pravdu.

„Ano,“ hlesne jen a já si vítězoslavně tlesknu sama se sebou.

„Věděla jsem to! Určitě si byl u nějakých tajných jednotek, nebo u odstřelovačů!“ vyhrknu na něj s jistým vzrušením v hlase, s ním to ani nehne. Dívá se na mě stále tím svým tvrdým nadutým ksichtem, „Nemám pravdu?“ zazubím se.

„Hele, odpověděl jsem ti na tři otázky, to už stačí.“

„Ale no tak, jestli chceš, můžeš se mě taky na něco zeptat,“ pokrčím rameny lhostejně.

„Já vím o tobě všechno,“ sykne a neúčastně sáhne po další krabičce s jídlem.

„Všechno určitě v tom tvým spise napsaný nebylo!“ vyhrknu, když si představím, jak měl určitě mou složku se všemi informacemi mého života a určitě tou nejhorší fotkou.

„To máš pravdu,“ přikývne ironicky, „Není tam napsáno, jak super otravná jsi,“ ucedí s nejčistší ironií v hlase. Kysele se na něj zatvářím.

Věděla jsem, že jsem otravná svým vyptáváním, svými náladami, a tak celkově vším.

Když jsem chtěla něco říct, zrovna mi cinkla na mobilu zpráva. Ohlédla jsem se a srdce mi poskočilo. Byla to zpráva od Blacka.

 

„Ahoj, tak co už jste dorazili?“

 

Hned jsem mu odepsala, že ano, že právě večeříme. Mínila jsem mu napsat, jak mi hrozně chybí, ale nakonec jsem konec upravila a zeptala jsem se ho, jaký měl den.

Odložila jsem mobil a podívala se na O’Briana, který si zrovna strčil do pusy celý závitek. Natáhnu se, abych pohlédla na krabičku, zda na mě nějaký nezbyl. Ovšem měl tam poslední. Všiml si mého výrazu.

„Chceš ten poslední?“ zeptá se nevraživě, že mě přešla na něj chuť. Třeba se s ním udav!

„Ne díky!“ syknu se značnou kyselostí v hlase.

Podívám se na mobil, zda Black už náhodou neodepsal, ale žádná zpráva tam nebyla. Napadlo mě napsat Evě, zda zrovna není v Liberci, že bychom se mohly další den potkat. Jen co jsem ji poslala zprávu, volala mi zpátky. Hovor jsem přijala.

„Jak to, že jsi zpátky?!“ vyhrkne do mobilu.

„To ti řeknu až zítra, teda jestli máš čas.“

„Jasně, že mám čas!“

„No tak zítra ve čtyři v naší oblíbené kavárně?“ navrhnu ji a všimnu si O’Briana, jak si mě s nesouhlasem přeměřil. Nemohl čekat, že budu sedět doma na prdeli.

„Až ve čtyři?! To nemůžeš dřív?!“ zaúpí netrpělivě.

„Bohužel, mám nějaké zařizování,“ opáčím neurčitě.

„No tak dobře, teda,“ mlaskne souhlasně Eva, „Tak zítra!“ dodá záhy.

„Jasný, budu se těšit, pá,“ rozloučím se a vypnu hovor.

Pohlédnu na O’Briana, který stále ze mě nespustil oči.

„Zítra si zajdu s kamarádkou na kafe, neviděla jsem ji hrozně dlouho a nečekáš snad, že tu budu celý den zavřená s tebou!“ uvedu na pravou míru.

„Nepovažuji to za rozumný nápad,“ konstatuje vážně.

„No tak, ještě že se tě nikdo na názor neptal, že jo!“ setřu ho a vstanu od stolu. Přejdu do ložnice. Stáhnu ze své postele jednu deku s polštářem a přenesu je do obýváku na gauč. Mrsknu s nimi o gauč a podívám se na O’Briana.

„Chceš čistý ručník?“ zeptám se a dám najevo značné znechucení.

„Ne, mám svůj,“ ucedí též nepříjemně. My dva v jednom bytě – katastrofa!

„Fajn, jdu si dát sprchu a pak už budu v ložnici. Můžeš se tu pohybovat, jak chceš, nabídni si kafe, nebo něco z prázdné lednice. Klidně si zapni televizi,“ nabídnu mu suše a všimnu si jeho kufru, který stále stojí u dveří.

„A ve skříni mám trochu místa, kdyby sis chtěl pověsit obleky, nebo sako, abys to neměl pomačkaný,“ dodám a záhy si uvědomím, že jsem k němu až moc dobrosrdečná.

„Ne, díky!“ odpoví. Pokrčím rameny, abych dala najevo, že mi to je jedno a odejdu do ložnice, si pro věci na spaní.

Rukou přejedu po všem visícím oblečením ve skříni a musím se usmát. Je to maličkost, ale můj šatník mi prostě chyběl. Celou skříň mi nechal udělat na míru táta, stavěli jsme ji spolu a shodli jsme se, že už ji nikdy nemůžeme rozmontovat, protože pak by se nedala dát zase dohromady. Bylo to to první, co jsme postavili v tomto bytě, před deseti lety, kdy jsem se osamostatnila.

Chvíli jsem zauvažovala, zda zavolat tátovi, že jsem zpátky doma, ale řekla jsem si, že mu nebudu zbytečně motat hlavu tím, co se teď kolem mě děje.

 

Když jsem konečně umytá s vyčištěnými zuby zalezla do postele, bylo sice teprve kolem sedmé, ale já se cítila velmi unaveně. To kvůli předešlé noci, kdy jsem toho moc nenaspala a ráno jsem brzy vstávala. Emoční vypětí tomu též moc nepřidalo. A časový posun mě dodělal.

Spěšně se podívám na mobil, zda Black neodepsal, ale neměla jsem od něj žádnou zprávu. Ani si mou zprávu nepřečetl. Odložila jsem teda mobil na stolek hned vedle postele a lehla si. Ještě chvíli jsem pozorně poslouchala, zda si O’Brian zapnul televizi, nebo se pohybuje po bytě, ale neslyšela jsem vůbec nic. Uložila jsem tedy hlavu ke spánku a snažila se usnout.

 

Ráno jsem se probudila v té samé pozici, ve které jsem usnula. Byla jsem celá ztuhlá a bolely mě záda. Tiše jsem utrousila bolestí a přetočila se na bok. Sáhla jsem po mobilu a podívala se na hodiny. Bylo půl desáté! A zpráva od Blacka stále žádná.

Vstala jsem a vydala se do koupelny. Zrovna jsem se potkala ve dveřích s O’Brianem, který zrovna vycházel z koupelny. Měl na sobě obyčejné černé tričko a tepláky. Vypadal velmi domácky a úplně jinak.

„Dobré ráno,“ pozdraví jako první a pustí mě do dveří koupelny.

„Dobré,“ hlesnu jen a zajdu do koupelny. Zavřu za sebou dveře a pohlédnu do sebe do zrcadla. Měla jsem fakt ránu!

Vyčůrala jsem se, vyčistila zuby a když jsem si učesala mastné vlasy na hlavě, rozhodla jsem se, že se rovnou vysprchuji. Osvěžující vlažná sprcha mě trochu nakopla a já cítila příval nové energie. Těšila jsem se na dnešní setkání s Evou.

 

Když jsem vešla do kuchyně, cítila jsem vůni čerstvě uvařené kávy z mého mini kávovaru. U kávovaru stál jeden hrneček s espressem. Podívala jsem se na O’Briana, který seděl na gauči v jedné ruce držel svůj hrnek s kafem a v druhé ruce držel mobil, do kterého koukal.

„Nemusel si mi dělat kafe, udělala bych si ho sama,“ utrousím lehce zaskočeně.

„Když už jsem si dělal jedno pro sebe, tak jsem ho udělal i pro tebe,“ řekne zcela monotónně, aniž by odvrátil zrak od mobilu.

„Chceš něco k snídani?“ optám se ho, ale v lednici nic kloudného nenajdu, krom včerejších krabiček s jídlem, co zbyly.

„Už jsem jedl,“ opáčí.

„A co? Vzduch, nebo energii z vesmíru?“ rýpnu si pobaveně nad mým vlastním vtipem. Trapným.

O’Brian mě obdaří jedním ze svých otrávených výrazů a pak mi bradou pokyne směrem na jídelní stůl. Podívám se na jídelní stůl a překvapeně k němu přejdu. Zírám na všechno, co bylo na stole.

Na talířcích byly vyskládané koblihy s marmeládou, dva loupáky, máslové croissanty. Pak tam byly tři obložené slané croissanty a jedna velká bageta s kousky všech možných sýrů.

Zavřu pusu, protože jsem věděla, jak vyjeveně s otevřenou pusou vypadám a podívám se na něj.

„Kde si to vzal?“ utrousím nevěřícně a chopím se jednoho obloženého croissantu.

„Natrhal na stromě,“ zaslechnu jeho sarkasmus, „Byl jsem v té pekárně na rohu,“ dodá záhy.

„Jako že si mě tu nechal samotnou a nehlídal?!“ vyhrknu nevěřícně, se značným pobavením.

„Byl jsem zpět během pár minut. Tys spala, jak zařezaná, tak jsem předpokládal, že během té chvíle, co budu pryč, nic neprovedeš,“ setře mě a vstane. Odnese prázdný hrnek do kuchyně a já se mezitím posadím ke stolu, abych si v klidu vychutnala snídani. Najednou O’Brian položí hrnek mojí kávy přede mě na stůl a jde se zpět posadit na gauč.

„Tos nemusel, nemusíš mě obskakovat,“ znejistím jeho gestem. Vůbec mi to k němu nesedělo.

„Taky si na to nezvykej,“ ucedí pouze. Ten jeho sarkasmus mi k němu seděl víc.

„Vyspal ses?“ změním téma, ještě trapnějším tématem.

„Ano,“ hlesne jen a znova se dívá do mobilu.

„Něco nového o Emily?“ napadne mě hned.

„Ne.“

„Umíš rozvádět věty do více slov?“ ušklíbnu se.

„Umíš taky mlčet chvíli?“ setře mě. Zamračím se na něj a on udělá to samé.

Vážně mě rozčiloval, iritoval a ač jsem se snažila si najít alespoň nějakou menší cestu k němu, třeba typu lesní pěšinky, ale jeho přístupem, to byla spíš offroadová cesta plná hrbolů.

Když dojím snídani a vypiju kávu, vrátím se do ložnice pro mobil. K mému zjištění objevím zprávu od Blacka, ve kterou jsem doufala.

 

„Promiň, že odepisuji až teď, usnul jsem včera ani nevím jak. Mám toho hodně. V hotelu je to hotový blázinec a furt řeším nějaké problémy. Co máš v plánu dnes? Budeš balit?“

 

To, že toho měl hodně mě ani nepřekvapilo. Pořád toho má hodně. Copak se někdy ještě zastavil? Možná na pár dní na jachtě a na jeden den, když jsme byli v Indii u Shafira. Ale z dlouhodobého hlediska to není možné, být takhle pořád v jednom kole. Kor jestli chce udržet nějaký vztah. Jestli.

Odepíšu mu jen v krátkosti, že mám v plánu se dnes vidět s Evou, protože jsme se dlouho neviděly. Nic víc, nic míň. O balení jsem nějakým způsobem nechtěla slyšet.

Jakmile jsem včera vstoupila zpět do bytu, nebyla jsem připravená na to, že bych ho měla opustit na vždy. Mínila jsem si ho ponechat. Tak jsem to cítila.

 

Bylo třičtvrtě na čtyři a já byla připravená k odchodu u dveří. Venku pršelo, vyloženě lilo jak z konve, tak jsem si vzala velký deštník, který jsem měla připravený u dveří.

Čekala jsem na O’Briana, který zrovna přišel spěšně ke dveřím a oblékal se do saka, který měl stále pověšený na věšáku.

„To jdeš jen takhle?“ udivím se jeho slabým vrstvám oblečení. Byl sice chlap jak hora, ale venku bylo pět stupňů a pršelo. Klasický liberecký březen.

„Ano,“ hlesne neurčitě a zapne si sako.

„Venku je fakt kosa, to není jak Dubaji,“ řeknu vážně.

„Nestarej se a jdi, nebo přijdeš pozdě,“ popožene mě netečně. Bože, ten byl prudérní!

Nic mu na to už neřeknu a řekla jsem si, že to on bude klepat kosu. Bude to jeho problém.

 

Spěšným krokem přejdeme centrum a do deseti minut jsme zapadli do kavárny, kde jsem se měla sejít s Evou. Už tam čekala, v zadní části rohu a mávala na mě rukou. Jakmile si všimla O’Briana, kterého jsem měla neprodleně v patách, ztuhla a pusu rozšířila do velkého O.

„Budu sedět tady,“ informuje mě krátce a zastaví se u malého stolku pro dva, hned u vchodu.

„Ok,“ odpovím jen a vydám se za Evou. Vstane a hned po mě skočí, když k ní dojdu.

„Ahoj kočko!“ zahlaholím radostně.

„Ahooooj, tak si mi chyběla!“ zasměje se a pevně mě obejme. Pak se posadí a já se vysvléknu z kabátu. Posadím se naproti ní a ona se nahne až ke mně, aby mi něco řekla.

„Nechceš mi něco vysvětlit?“ ušklíbne se a pohledem střelí k O’Brianovi.

„To je fakt na dlouho!“ utrousím znuděně, i když jsem jí to plánovala všechno říct. Hezky od samého začátku, co ještě neví.

„To věřím, že je dlouhý!“ vyprskne smíchy.

„Evo!“ plácnu ji přes ruku, aby se zklidnila. Byla jsem ráda, že kolem nás nikdo neseděl, aby nás neslyšel.

„No, co je? Ty si přivedeš takové krasavce a čekáš, že se na něj ani nepodívám?!“ brání se a napřímí se do sedu. Cože, prosím? Krasavce?!

„Co to meleš, jakého krasavce?“ nechápu.

„Vždyť se na něj podívej, je fakt sexy!“ usměje se líbezně a já v ní poznávám tu starou Evu, kterou znám velmi dobře.

„Mám dojem, že vztah s Angusem tě jaksi poznamenal,“ rýpnu si do ní, ovšem ona pokračuje v tom svém opěvování O’Briana.

„Vždyť vypadá, že by hned mohl nastoupit do Too Hot To Handle, nebo nějaké hříšné brazilské telenovely. Ty jeho svaly, jak je napnutý, určitě ví, že se o něm bavíme!“ zasměje se tiše a záludně. Já se ohlédnu přes rameno a všimnu si, že se dívá naším směrem. Pohledem zase uhnu a cítím se, jak malá holka přistižena při činu, když kouká na starší kluky ve škole.

„Mě se nelíbí!“ řeknu ji tiše a dám ji to značně najevo.

„Chápu, že máš teď vysoce nastavenou laťku Blackem, ale on by stál taky za hřích,“ zkonstatuje Eva a nebyla jsem si jistá, zda to říkala mně, nebo ve finále sobě.

Naštěstí její sprosté úvahy přerušila obsluha.

Objednaly jsme si kávu a dortík.

 

„Děláš si prdel?“ vydechne těžce Eva, když mě konečně nechala mluvit a mohla jsem ji odvyprávět tu část o Emily, proč mám ochranku a proč se nyní nacházím v Česku.

„Bohužel ne, to je teď můj život,“ syknu.

„Mám dojem, že si dám skleničku vína, abych to nějak vstřebala,“ řekne lehce rozhozeně a zastaví holčinu z obsluhy, která kolem nás zrovna procházela, „Dáš si taky, ne?“ otočí se spěšně ještě ke mně Eva, aby rovnou objednala skleničky dvě. Zaváhám. Nepila jsem v podstatě kvůli Blackovi. Ale vzhledem k tomu, že tu teď není, tak si můžu dát jednu skleničku.

„Tak Vás poprosím láhev Chardonnay!“ rozhodne Eva. Láhev?!

Samozřejmě, jak to tak bývá s Evou, u jedné láhve to neskončilo.

Byly to přesně dvě prázdné láhve Chardonnay.

Cítila jsem se opile, ale ještě jsem se dokázala normálně vyjadřovat, kdežto Eva ta se furt něčemu smála a mlela dokola o tom, jak miluje Anguse.

„Jsem za tebe strašně ráda, že se tak milujete!“ řeknu ji popravdě a pohladím ji po ruce.

„Jo, hrozně se mi po něm stýská!“ posteskne si, div se opilecky nerozbrečí.

„Myslím, že je na čase už jít domů,“ vloží se do toho O’Brian, který se najednou ocitne u našeho stolu.

Eva nadskočí, jak se ho lekne a zároveň se tomu začne strašně smát.

„Vy pane, jste strašně sexy!“ našpulí na něj pusu a já se za ni začnu stydět.

„Nech toho!“ syknu snažíc se zadržet smích a postavím se na nohy.

Pak pomůžu i Evě, která se začne oblékat do svého norkového kabátu, ale měla s tím problém.

„Zajdu zaplatit, tak tu počkej,“ obeznámím ji, ale O’Brian mě zastaví svou rukou, „Je zaplaceno,“ sykne a pomůže Evě na nohy. Nic na to neřeknu a chytnu Evu z druhé strany. Vezmu nám kabelky a společně vyjdeme z kavárny. Venku u chodníku čekal taxík. O’Brian se k němu rozešel s tím, že Eva pojede domů taxíkem. Zůstala jsem stát jak přikovaná a divila se, že to všechno zařídil.

„Ahoj krásko, zavoláme si!“ houkne na mě rozjařená Eva ještě z taxíku, než za ní O’Brian zavře dveře. Pak přešel k taxikáři a podal mu bankovky s nějakým krátkým proslovem v angličtině. Taxík se záhy rozjel a zmizel za rohem ulice.

Stále jsem tam stála a pohlížela na O’Briana, jak se ke mně blížil. Přistoupil ke mně a vážně na mě pohlížel z té své výšky. Najednou mi do obličeje dopadla kapka deště, a záhy hned další. Začalo pršet. O’Brian jedním chvatem roztáhl můj deštník, na který jsem úplně zapomněla a dal ho přímo nad nás. Byla to taková zvláštní chvíle. Romantická.