Mr.Black Vesmírná černá - 7.kapitola

Anotace: První hádka, první usmíření, narozeniny a následné překvapení! :)

Sbírka: Mr.Black - Vesmírná černá - Kniha druhá

 

 

7.kapitola

Po zbytek dne jsem se věnovala uklízení, telefonovala jsem si s tátou, uvařila jsem večeři, u které jsem seděla sama. Když Matt přišel domů, bylo už pozdě večer. Já jsem seděla zařezaná na gauči a dívala se na televizi. Matt hodil klíče na linku u dveří a vysvlékl se ze saka, které pohodil na zábradlí schodiště. Tvářila jsem se zcela neúčastně a odtažitě, abych mu dala jasně najevo své rozpoložení.

Povolil si knoflíčky košile u krku a vyhrnul si rukávy košile do půli paží. Pomalými kroky ke mně přišel a zatarasil mi výhled na televizi. Založil si ruce na prsou a propaloval mě pohledem. Zamračila jsem se na něj, ale ani jsem se nehnula.

„Kde si byl tak dlouho?!“ otážu se ho naprosto vážně.

„Říkal jsem ti, že jsem musel něco zařídit,“ řekne neurčitě, aniž by hnul brvou. Jeho přístup mě popudil ještě víc. Vstala jsem a přešla k němu o něco blíž.

„Řekli jsme si, že k sobě budeme upřímní, tak mi do prdele řekni, kde si byl,“ ucedím a sama v sobě jsem zaslechla jistou žárlivost, „Byl jsi s ní?“ dodám hned na to.

„Ne,“ hlesne pouze a oči se mu zúží.

„Tak mi řekni, co to bylo za holku,“ vypálím hned další otázkou a založím nepřístupně ruce v bok.

„Je to pouze kamarádka,“ odpoví zcela jednoduše, ale v jeho tónu jsem zaslechla, jak se držel zpátky. Zřejmě sám neměl moc dobrou náladu.

„Kamarádka? Spal si s ní někdy v minulosti?“ další otázka. Všimnu si, jak uhne pohledem a promne si rukou vousy. Takže mi ani nemusel odpovídat.

„Kdysi dávno jsme spolu spali,“ přizná po chvíli a já se ztěžka nadechnu.

„Pane Bože, ty si ojel snad každou čubku v L.A. a ani si nezaváhal se mnou nepoužít kondom!“ vyjedu na něj ostře a záhy si uvědomím, jak hrubě to znělo. Samozřejmě, Mattova reakce k tomu náležitě příslušela.

„Děláš si ze mě prdel?! To říkáš ty mně, když si ojela toho největšího čůráka z Emirátů?!“ zavrčí a přistoupí ke mně o krok blíž. Sama jsem mu neřekla hezkou věc, ale to, co řekl, se mě neskutečně dotklo a reagovala jsem na to tak, že jsem mu uštědřila facku. Aniž bych se nad tím zprvu zamyslela. Bylo vidět, jak to Matta překvapilo, pak svou tvář vrátil zpátky a zhluboka se nadechl. Jako kdyby rozdýchával to, aby mě neuhodil taky.

„Máš štěstí, že ženský nebiju,“ procedí skrz zuby hrozivě.

„Ne, ty je jen střílíš do hlavy na zakázku, viď?!“ pronesu jízlivě a zvednu hrdě bradu. Mattovi oči potemní a on se nade mnou hrozivě postaví. Šel z něj strach.

„Tys mi lezla do věcí?!“ zeptá se hrdelním hlasem.

„A co si kurva čekal? Měl si to schované pouze pod postelí!“ odpovím jízlivě, aniž bych dala najevo, jaký strach mi naháněl.

„Ty jsi neuvěřitelná,“ zakroutí hlavou a poodstoupí pár kroků zpět.

„A ty jsi ubožák,“ pronesu znechuceně a dám se na odchod nahoru do ložnice. Ovšem Matt ke mně razantně přistoupí a čapne mě za ruku. Vysmeknu se mu, snažíc odejít pryč, ale on nesouhlasně zavrčí a přirazí o zeď schodiště. Syknu bolestně, jak se mnou hrubě mrsknul a podívám se na něj.

„Co si to řekla?!“ zahřmí mi před obličejem, jak se nade mnou skláněl, a pevně mě držel u zdi. Svíral mi rameno jednou rukou a tu druhou měl opřenou o zeď u mé hlavy. Ta situace se mi přestála líbit a uvědomila jsem si, že jsme narazili na hranici, kterou jsem nikdy nechtěla překročit. Násilí.

„Řekla jsem ti, že jsi ubožák,“ pronesu znova, ačkoli jsem tím riskovala, že mě opravdu uhodí. Byla jsem připravená na vše.

Matt bouchl silně pěstí vedle mě do zdi, kterou měl zprvu položenou u mé hlavy a pak odstoupil dál ode mě. Došel do kuchyně, kde několikrát rozčíleně přešel sem a tam a pak se na mě nervózně podíval. Já jsem se stále opírala o zeď a cítila, jak se nemůžu ani hnout. Strach mě ochromil.

„Řekli jsme si, že se nebudeme hrabat v minulosti a budeme žít přítomností,“ sykne nevrle a rozhodí rukama. Nadechla jsem se a nevěřila tomu, že vytáhl zrovna tohle.

„Ano, ale je kurva něco jiného, když ti minulost vpadne do baráku a tys neměl sebemenší snahu mi to vysvětlit!“ řeknu zcela okamžitě.

„Vysvětlil bych ti to hned, jak by odešla. Ale ty ses musela urazit a vypadnout z domu, aniž bys mi to dala kurva vědět, takže sorry!“ brání se hned. Věděla jsem, že nás čeká druhé kolo hádky. Odpíchla jsem se od zdi a ráznými kroky přešla k němu.

„Sorry, že ses ke mně choval jako služce, aniž bys mě třeba představil jako svou přítelkyni. Nemluvě o tom, jak jste se přesunuli na terasu, abych neslyšela jediné slovo!“ osočím ho a projela mnou určitá vlna zlosti. Měla jsem chuť ho udeřit znova.

„Přišla s prosbou o pomoc a respektoval jsem to, že přišla za mnou. Ne za tebou!“ zvýší na mě ještě víc hlas.

„Jistě, tvá věrná kamarádka, kterou si kdysi píchal!“ neujde mi trapná poznámka, která neměla absolutně smysl, ale já si v tom afektu nemohla pomoct.

„Přestaň mě srát, Kristýno!“ zavrčí nasraně, tak jak to uměl jenom on a opět se nade mnou napřímí s tou svou výškou, ze které jsem už však strach neměla.

Hrubě jsem do něj strčila, protože mi vadil, jak blízko u mě stál. On si to, ale nenechal líbit a okamžitě mi šel po rukou, aby se mě pokusil zpacifikovat. Hned jsem mu uštědřila další facku do tváře a viděla jsem, jak zuřil. Hrubě se mnou smýkl o zem a podkopl mi přitom nohy, aby mě dostal k zemi. Já jsem se mu ovšem v té rychlosti prosmýkla a silně ho kopla kolenem do žeber, čímž jsem mu vyrazila dech. Vyhrabala jsem se okamžitě na nohy a přeběhla ke koutu linky. Vzala jsem první věc do ruky a mrskla to po něm. Hrníček se rozbil o jeho rameno. Hned jsem brala další nádobí z odkapávače a házela to po něm. Viděla jsem, jak v očích běsní a několika ráznými kroky přešel ke mně. Čapl mě za pas a vyhodil mě na linku, kterou se mnou doslova vytřel, takže vše, co na ní bylo položené, okamžitě spadlo na zem. Kopala jsem ho a mlátila dál pěstmi. On se mě pokusil opět chytit za ruce a nohy, ale už jsem se nechala. Přitáhla jsem se k němu a udeřila ho svým čelem do nosu. Byl to přímí záměr to udělat a věděla jsem, že mu tou svou tvrdou palicí nos zlomím. Bolestně zaúpěl a popošel dva kroky dál, ale jako kdyby ho to nakoplo ještě víc. Chytl mě hrubě za nohu a stáhl z linky dolů, že jsem dopadla na tvrdou zem zadkem a cítila, jak si narazila kostrč. Ten hajzl!

Spolkla jsem tu tupou bolest a snažila se znova vyhrabat na nohy, ale Matt mě chytl za flígr a vytáhl mě sám na nohy, čímž jsem ho udeřila znova, do toho samého místa do žeber. Dala jsem do toho neuvěřitelnou sílu. Bolestně se nahrbil a chytl mě pod krkem. Sevřel mi pevně krk a já nemohla popadnout dech. Nenechala jsem náhodě jeho blízkost a v hlavě mi proběhly všechny hodiny sebeobrany v Dubaji, strávené s Teem. Kolenem jsem mu dala přímo do rozkroku, ale on to vykryl druhou rukou. Chytl mě za koleno a drtil mi ho v ruce tak silně, čímž mě donutil si kleknout. Jako kdyby si uvědomil, že mi ubližuje a povolil stisk jak na koleni, tak u mého krku. Já jsem však chytla jeho ruku, kterou mě držel pod krkem a hrubě mu ji vykroutila. Byl to obranný chvat, který mě bavil trénovat úplně nejvíc. Bylo to chvat za pět minut dvanáct. Teda tak tomu říkal Teo. Už jsem chápala proč.

Matt bolestně vyhrkl a já si všimla jeho zbraně, kterou měl zase za opaskem. Využila jsem šanci a hmátla po ní, ale on mi uhnul, jako kdyby to tušil. Pak po mě hrábl, stáhl si mě k sobě a ani nevím jak, přehodil si mě přes sebe, čímž mě dostal na záda a tou ránou o zem mi vyrazil dech. Ztěžka jsem se nadechla a všimla si, jak za mnou vstává a hrabe se na nohy. Sebrala jsem poslední špetku pudu sebezáchovy, hbitě se otočila na břicho, uchopila střep ze skleničky, který mi ležel o hlavy a hrubě mu ji zapíchla do lýtka.

Matt rozzuřeně vykřikl bolestí, já jsem se vyškrábala na všechny čtyři, natáhla se celým tělem k šuplíku se zbraní a sáhla po zbrani. Napřímila jsem na něj zbraň zrovna v tu chvíli, kdy on vytáhl z opasku tu svou a namířil mi ji na mě. Jako kdyby se zrovna zastavil čas a my mířili jeden na druhého.

Ztěžka jsem vydechovala a pomalu mi docházelo, co se tu právě odehrálo. Matt krvácel z nohy, z nosu mu tekla krev, v obličeji byl úplně brunátný a těžce oddechoval. Cítila jsem, jak mnou projela jakási vlna sebeuvědomění a ruka, ve které jsem držela zbraň, se mi rozklepala. Vyjeveně jsem pohlížela na hlaveň zbraně, kterou mi mířil Matt na hlavu a pak jsem se podívala na něj. V očích se mu neodráželo nic jiného než vztek.

„Polož tu zbraň,“ vyzve mě hned na to, aniž by sklopil tu svou. Ztěžka jsem se nadechla a cítila, jak mě zaplavují emoce. Chtělo se mi brečet. Vždyť tohle jsme nebyli my!

Pomalu jsem tu zbraň sklopila dolů. Nohy se mi rozklepaly a já se nechala zcela pohltit. Popošla jsem několik kroků dozadu, dokud jsem nenarazila zády o linku. Nadechla jsem se zhluboka, když jsem chtěla potlačit pláč. Přikryla jsem si dlaní pusu a jak se před chvílí cítila silná se s ním porvat, tak teď jsem byla naprosto slabá.

Matt stáhl zbraň též a uschoval ji pomalými pohyby do svého opasku. Utřel si do rukávu krev z nosu a pak se sklonil ke své noze, ze které vytáhl velký kus střepu. Střep zahodil někam opodál a pomalu se rozešel ke mně. Stála jsem tam jak opařená a tiše si tam vzlykala do dlaně.

Přistoupil až ke mně a pomalu mi vzal zbraň z ruky, kterou jsem křečovitě svírala. Hned jsem ji pustila. Matt položil zbraň na linku a vrátil se zpátky ke mně. Chytl mě za ruku, kterou jsem měla před pusou a dal mi ji stranou. Pak svými dlaněmi uchopil mou tvář a zvedl mi obličej vzhůru k němu. Opřel si své čelo o mé a těžce vydechl. Koukala jsem uslzenými oči do těch jeho, které už nevypadaly tak zuřivě. Skrývalo se v nich daleko více emocí.

„Tohle už nikdy nedělej,“ zašeptá mi tiše do tváře. Byl to varovný signál.

„Promiň mi to,“ vzlyknu.

„Ty odpusť mě,“ utrousí zcela vážně a přitáhne si můj obličej, aby mě políbil. Jeho polibek byl tak něžný. Úplný obrat oproti tomu, jak jsme tu před chvíli do sebe řezali hlava nehlava.

Nejistě k němu přistoupím ještě blíž a polibek tak prohloubím. Rukou mi zajel do vlasů a jemně mi vískal vlasy. Líbal mě tak jemně, opatrně, jako kdyby se bál, že mi ublíží, přesto jsem cítila, jak po mně touží. A já toužila po něm. I po tom všem. Jo, kapitola psychiatrie sama o sobě!

Pověsila jsem se mu kolem krku a začala ho líbat o něco hladověji. Vyslyšel mé tělo a jazykem začal dráždit ten můj. Rukama mi zaplul pod tričko a hladil mě po rozpálené kůži. Pak rukama mi přejel k zadku a vyzdvihl si mě na sebe. Hned jsem mu obtočila nohy kolem pasu. Rozešel se s námi do ložnice.

Položil mě jemně do postele a začal mě zbavovat oblečení, dokud jsem nebyla zcela nahá. Přesunula jsem se doprostřed postele a čekala, až se i on vysvlékne a přejde ke mně. Hned jak byl u mě, jsem si ho stáhla k sobě a začala ho líbat. Vtěsnal se mezi má stehna, já se mu sama nastavila a pomalu do mě pronikl. Vzrušeně jsem vydechla a uvědomila si, že byl asi nejemnější za celou dobu.

Líbali jsme dál a on se ve mně začal pomalu pohupovat. Naše ruce po sobě navzájem pátravě jezdili a já se ho nemohla nabažit. Chtěla jsem ho víc a víc a cítila, jak mě kvůli němu až bolelo srdce. Milovala jsem ho.

„Miluju tě!“ pošeptá mi do ucha, jako kdyby zrovna myslel na to samé.

„Miluju tě!“ zopakuji s naprostou vážností v hlase.

 

Když jsme po našem první milování leželi v posteli, Matt první prolomil ticho.

„Nepamatuji se, že bych tě naučil se takhle bránit a prát se,“ řekne a políbí mě na rameno. Já jsem líně ležela na břichu, kdežto on se o mě stále opíral na boku. Otočila jsem k němu tvář.

„No jo, hold musím držet krok, když se pohybuji v jistých…kruzích,“ opáčím neurčitě.

„Vyrazila si mi tím dech,“ dodá tiše a znova mě políbí na rameno.

„Myslím, že jsem ti několikrát vyrazila dech,“ ušklíbnu se a on po mně střelí pohledem.

„Nevěděl jsem, jestli tě v tu chvíli mám zabít, nebo ti vyšukat mozek,“ přizná a oči mu potemní touhou. Zvednu víc hlavu a podívám se na něj zcela vážně.

„Tohle už se nesmí nikdy opakovat.“

„Souhlasím,“ přikývne rozhodně. Ačkoli tentokrát jsem měla spíše štěstí, příště bychom si mohli doopravdy ublížit a tomu jsem se chtěla vyvarovat.

Položila jsem hlavu zpátky do polštáře a užívala si jeho blízkost.

„Dělal jsem nájemního vraha. Několik let po tom, co jsem se vrátil z armády. Byla to práce, jako každá jiná, ovšem já jsem zbavoval svět od špatných lidí. Ať to zní sebehůř, ta práce mě bavila. Díky té práci jsem se pak dostal k lidem, kteří mi dosadili práci u ochranky bohatých a vlivných lidí. Ovšem s tím vším jsem již dávno seknul a nemíním se k tomu vracet. Je to prostě minulost. Chci vést normální klidný život, s tebou po boku,“ vysvětlí mi tichým hlasem. Chvíli jsem nic neříkala a vstřebávala jeho slova. Pak jsem se k němu otočila.

„Dobře,“ vydám nakonec ze sebe. Chtěla jsem mu říct, že by bylo spíše fér, aby mě s tím obeznámil dávno předtím. Není to tak dávno, co mi kladl na srdce, ať si dám pozor na Al-Sheida a tím kým doopravdy byl, když Matt sám nebyl úplné zlatíčko, ani příkladný materiál hodného přítele. Ale tu poznámku jsem spolkla. Neměla jsem chuť ani sílu pokračovat v hádce, kterou by to jistě vyvolalo.

„Alexa za mnou přišla s prosbou o pomoc. Její bratr Miguel opět dlužil prachy za fet u jednoho zdejšího kartelu. Tak jsem šel zaplatit jeho dluh, aby jim dali pokoj. Jsou to nelítostní zmrdi a Alexa s jejím bráchou mi bývali dříve rodinnou, takže proto jsem jim pomohl,“ odůvodní o něco vážnějším hlasem. Hlavou mi proběhla myšlenka, že kdybychom si tohle všechno vysvětlili předtím, než vypukla holá bitva o život, ušetřili bychom si zranění a rozmlácenou kuchyň. Ovšem to byly naše horké hlavy. Má horká hlava!

Nic na to neřeknu, pouze se natáhnu pro deku, kterou jsem měla u nohou a decentně si sní přikryla holý zadek. Matt mi dal ruku na záda a blíž se ke mně přitulil. Už nic víc jsme neříkali a pomalu a jistě usínali v objetí.

 

                                                                       -

 

„Můžu se tě na něco zeptat, na něco osobního?“ optám se Matta, když ráno sedíme spolu na terase a popíjíme kávu.

„Ano?“ hlesne tázavě Matt a podívá se na mě.

„Předpokládám, že ty peníze neřešíš. Máš jich dost. Netíží tě to, že musíš pracovat a platit daně,“ nadhodím otázku. Matt zakroutí hlavou.

„Nemusím řešit peníze,“ odpoví a stále na mě pohlíží.

„Dobře,“ hlesnu jen s mírným úsměvem.

„Proč?“ zeptá se hned zvědavě.

„Tak se ptám. Zda naše normální žití bude spočívat v tom, že budeme chodit do práce a vydělávat peníze, nebo si budeme válet zadky a užívat si peněz, které máme,“ usměji se.

„Nedělal jsem to všechno dřív proto, abych musel pak ještě chodit do práce. Na to nejsem stavěnej,“ zahlaholí nadneseně Matt. Chápala jsem.

„O to lépe, já mám peněz asi taky dost na to, abych nemusela hnout ani prstem,“ řeknu naschvál povrchně. I když ve skrytu duše jsem věděla, že přeci jen něco dělat budu muset. Nejsem typ, který sedí a nedělá nic.

„Jo? Jsi bohatší jako já?“ podívá se na mě vyzývavě skrz brýle a nakroutí obočím.

„No, to já nevím. Kolik máš na účtu?“ zazubím se na něj. Věděla jsem, že mi do toho absolutně nic není. Ale tak zeptat jsem se mohla.

„Dost na to, abychom nemuseli dělat nic do konce života, a zajeli si každý rok na nějakou dovolenou,“ odpoví zaobaleně, ovšem jeho odpověď se mi líbila.

„No tak já mám tolik, že bychom si mohli koupit další dům na pláži,“ opáčím s úsměvem.

„Ty chceš další barák na pláži?!“ vyhrkne udiveně.

„Neee, to jsem jen tak plácla,“ zasměji se jeho vystrašenému výrazu.

„Kde si vzala tolik peněz? Pokud si dobře pamatuji, tak si byla bez práce,“ nakrčí na mě nos zvědavě.

„To víš, v tom tvém spise o mně nebylo úplně vše, jsem dědička obrovského impéria,“ řeknu jaksi tajemně, snažíc si z něj ještě víc vystřelit. Ovšem on se tomu nezasměje a počastuje mě jakýmsi zvláštním výrazem. Suše polknu.

„No a chtěla bych koupit sem nějaký pěkný dřevěný stolek, přesně mezi naše křesla, abychom si na ten stolek mohli položit hrnek s kávou a nemuseli ho držet v ruce,“ vyhrknu hned a poukážu na to, jak si hrnek držel u klína a já ho měla položený na opěrce. Matt se rozhlédne mezi nás a uznale přikývne.

„Jo, to můžeme,“ uzná.

„A ještě bychom mohli koupit jednu šatní skříň,“ dodám záhy na to a on po mně střelí pohledem.

„Na co další skříň?“ nechápe.

„Abychom tam ty věci nemuseli mít namačkané. Máš hodně obleků, které musí být pověšené, já mám hodně šatů a dalších věcí a je to tam celé pomačkané. Můžeme skříň posunout a koupit k tomu ještě podobnou. Jedna celá bude má a tvůj ten zbytek,“ vysvětlím nevinným tónem a všimnu si, že přemýšlí.

„Jo, dobře,“ utrousí chvíli po tom a byl stále zamyšlený.

„V pohodě? Nebo jsem na tebe moc rychlá a narušuji ti tvou domácnost?“ usměji se na něj mírně a pohladím po ruce. Hned se na mě podívá, jako kdyby se zapomněl někde v myšlenkách.

„Co? Ne, ne! Hele teď je to naše domácnost a já budu rád, když si to tu přizpůsobíš, dle svého,“ usměje se mírně a nahne se ke mně, aby mě políbil. Jemně mě políbí na rty a pak se odtáhne.

„A co noha?“ optám se směrem k jeho obvázané noze, do které jsem mu včera zabodla kus střepu.

„Dobrý, nic hrozného,“ pronese tak laxně a lehce zahýbe nohou.

„Ne? Nepotřebuješ kvůli tomu zvláštní ošetření?“ zvednu vyzývavě obočí a on se toho hned chytne.

„Možná že i jo, začíná mě to bolet a ta bolest jde o něco výš ke stehnu,“ utrousí bolestně jen jako a rukou poukáže na jeho stehno a klín. Potutelně se usměji, vstanu a nabídnu mu ruku.

„Tak pojď, podíváme se na to,“ mrknu na něj a on neváhá, chytne mě za ruku, vyhoupne se na nohy a nechá se odvést do postele.

 

                                                                       -

 

Dny ubíhaly a my se zacyklili v našem životě. Srovnali jsme se do našeho tempa, které nám oběma vyhovovalo. Každé ráno chodil Matt surfovat, já buď běhat nebo plavat. Poté jsme posnídali každé ráno na terase. Dopoledne jsme zajeli na nákup, nebo jen tak do města. Střídali jsme se ve vaření, v uklízení a prostě společně vedli naši domácnost v domku na pláži.

Já jsem v domě provedla pár menších změn, natahala jsem tam více lampiček a květin, aby to působilo domáčtějším dojmem. Své fotky jsem si dala na komodu do ložnice a přidala tam i jednu naši společnou s Mattem. Kdy jsem nás na tajňačku vyfotila, když jsme spolu leželi na pláži. Byla to kouzelná fotka.

Matt se rozhodl vyklidit skříň se zbraněmi, že se jich nadobro zbaví, protože už je nebude přeci potřebovat. Úplně jsem tomu nevěřila a spíše si myslela, že je uschová do nějaké garáže na okraji města. To by mu bylo podobnější.

Když nebylo potřeba, o minulosti jsme se nebavili a některá témata byla pro nás hold tabu, ale to už se nedalo nic dělat, tak to bylo.

 

 

„Všechno nejlepší k narozeninám, ty kozo!“ zahlaholí mi Eva do telefonu, když jsem přijala její hovor hned po ránu, u nás bylo šest ráno.

„Co mě budíš!“ utrousím nesouhlasně, ačkoli jsem se tomu musela usmát. Protřela jsem si unaveně oči a položila na záda, abych viděla, zda vedle mě leží Matt. Už v posteli nebyl.

„Hele, buď ráda, že jsem ti nezavolala daleko dřív!“ utrousí uštěpačně.

„No tak bych ti to jednoduše nevzala!“ opáčím hned a posadím se. Začínala jsem se usmívat od ucha k uchu, ta její jízlivost a sarkasmus mi sakra chyběla.

„Takže všechno nejlepší k tvým dnešním echech znova třicátým narozeninám. Přeji ti, abys byla šťastná a zdravá. Hlavně hodně lásky, všechnu lásku na světě ti přeju. Užij si dnešní den!“ pogratuluje mi Eva a já měla možná decentní slzu v oku.

„Ani nevíš, jak mi chybíš!“ utrousím popravdě.

„Však ty mně taky, ty kozo moje!“ postěžuje si.

„A jak se jinak máte?“ zajímám se hned.

„Hele to si možná řekneme později, já už teď musím jít jo, promiň, že ti volám takhle na rychlo,“ utrousí omluvně a já pocítila jistý osten smutku.

„Tak mi ještě zavolej!“ vyhrknu prosebně.

„Jo jasně, tak zatím pá puso!“ rozloučí se a vypne hovor.

Odložila jsem mobil na noční stolek a vstala z postele. Přešla jsem k oknu.

Dnes byly divoké vlny a zrovna je sjíždělo pár surfařů, snažila jsem se mezi nimi rozpoznat Matta, ale nedařilo se mi to.

Byla jsem trochu zasmušilá. Eva mi hrozně chyběla. Stejně jako táta. Ještě jsem nebyla takhle dlouho pryč od obou zároveň. Chyběli mi. Byli to má rodina.

Přešla jsem k našemu předělanému šatníku a chtěla si vyndat obyčejné věci na převlečení, ale usmyslela jsem si, že když mám teda ty narozeniny, pojmu to po svém a užiju si ten den, přesně jak mi pokynula Eva.

Chopila jsem se hezkých kratších šatů s volánem, které jsem si mohla vzít jak na doma, na pláž, nebo do města. Převlékla jsem se do nich a přešla do koupelny se opláchnout a vyčistit zuby. Decentně jsem se upravila a vlasy si smotala do culíku. Když jsem se svou ranní vizáží byla spokojená, odhodlala jsem se vyjít z koupelny a sejít schody. Matt zrovna stál v kuchyni a dělal kafe. Čímž mě překvapil.

„Ahoj lásko, tys nešel surfovat po ránu?“ opáčím překvapivě a přejdu k němu. S úsměvem se na mě otočí a políbí mě. Pak se odtáhne a všimne si toho, jak jsem byla upravená. Vzrušeně se usmál.

„Dneska výjimečně ne, dal jsem si tu práci a připravil ti snídani,“ mrkne na mě šibalsky.

„Snídani?!“ udivím se. Snídaně jsem vždycky dělala já, nebo je on koupil v pekařství ve městě. Tohle musel být asi opravdu výjimečný případ. Ani jsem nevěděla, zda ví, že mám narozeniny.

„Jo, máš ji připravenou na terase,“ řekne záhadně a vloží dva hrnky do kávovaru. Zvědavě se rozejdu k terasovým dveřím, které byly otevřené dokořán a když jsem vešla na terasu, málem jsem měla zástavu srdce.

„Překvapení, ty kozo!“ vykřikne Eva, která seděla na dřevěném křesle. Hned vyskočila a začala ječet. Nechala jsem se jí strhnout a začala ječet taky. Jak dvě krávy na jatkách!

Zhurta jsme se objaly a pevně se sevřely navzájem v objetí. Byla jsem dojatá.

„Co tady děláš?!“ utrousím nevěřícně po chvilce, když si ji od sebe odtáhnu.

„No dlouho jsme si slibovaly, že se uvidíme, tak mě tu máš!“ zahlaholí radostně a padne mi znova kolem ramen. Eva si opřela svou hlavu o tu moji a znova mě pevně sevřela.

„Ale byl to Mattův nápad. Zavolal mi, jestli nechci přijet, abych tě překvapila v den tvých narozenin,“ pošeptá mi tiše, i když nám Matt nemohl rozumět a já cítila, jak mi poskočilo srdce štěstím.

„Fakt?!“ pošeptám nevěřícně.

„On tě tak strašně moc miluje, Týno,“ usměje se Eva, když se ode mě hned odtáhne. Pohladí mě po tváři a počastuje jakýmsi dojatým výrazem.

To, co říkala byla pravda. Věděla jsem to.

„A na jak dlouho tu jsi?“ zeptám se hned zvědavě.

„Na dva dlouhý dny,“ usměje se na mě spiklenecky.

„A kde máš Anguse? Tos přijela sama?“ uvědomím si záhy.

„Jo, Angus měl nějakou práci a navíc, budeme mít dámskou jízdu, akorát by tu překážel,“ zahlaholí důležitě a mě to rozesmálo. V tom přišel Matt na terasu a přinesl nám dva hrnky kávy.

„Vaše káva dámy,“ řekne nadneseně a položí je nám na stolek. Vděčně se na něj usměji.

„Skočím pro snídani do města, nějaké extra přání?“ dodá na to.

„Dám si cokoli, mám šílený hlad. Jídlo v letadle stálo za prd!“ postěžuje si hned Eva v angličtině a posadí se na jedno z křesel. Převezme si hrnek kafe a ležérně si hodí nohu přes nohu.

„Vezmi prosím obložené bagely a klidně máslové croissanty,“ poprosím ho a on přikývne. Zapadne zase dovnitř domu a já se otočím na Evu.

„Vydržíš ještě minutku být sama?“ nakrčím na ni obočí a ona na mě neúčastně mávne rukou. Hned vejdu do domu a doběhnu Matta. Zastavím ho a stoupnu si před něj. Natáhnu se po jeho krku a stáhnu si ho k sobě, abych ho mohla políbit. Políbím ho dlouze a láskyplně.

„Strašně moc ti děkuju,“ pošeptám mu do obličeje. On mi hned rukama začne šátrat pod šaty a pevně mě stiskne za hýždě.

„Nemáš za co, lásko. Věděl jsem, že ti to udělá neskutečnou radost,“ usměje se a já ho naprosto žrala. Žrala jsem Matta O’Briana!

 

                                                                       -

 

Po řádné snídani a dvou kávách na terase, jsme se šly s Evou projít po pláži, abychom mohly pokecat o novinkách, drbech a zajímavostech našich posledních týdnů.

„Je to tu naprosto krásný, nedivím se, že tu chceš žít,“ usoudí Eva a mávala kolem sebe svými sandály, které držela v rukou.

„Jo, miluju tohle místo. Je to srdcová záležitost,“ uculím se.

„Já jsem si zase hrozně zvykla na Švýcarsko. Ačkoli jsem tomu zprvu nevěřila, ta příroda tam má své kouzlo,“ řekne Eva s jistým přiznáním.

„Jo, kdo by to byl řekl, že to bude místo pro tebe,“ přitakám a pak se nadechnu, „A proč doopravdy nepřijel Angus?“

Eva se na mě podívá vážnějším výrazem a chvíli přemýšlí nad odpovědí.

„Já jsem opravdu nechtěla, aby jel se mnou. Chtěla jsem tě mít jen pro sebe, jako za starých časů. Ale zároveň se tomu nemůžeš divit,“ opáčí opatrně Eva a podívá se kamsi před sebe.

„Čemu se nemám divit? To jako kvůli Adamovi?“ utrousím nechápavě a zastavím se. Otočím se čelem k ní a své zmatení přenesu do celého výrazu. Eva se též zastaví a svěsí ramena.

„Angus je Adamův nejlepší přítel a prostě jsem ho nechtěla přivést do situace, kde se bude koukat na to, jak láska jeho nejlepšího přítele je s jiným mužem,“ odpoví po chvilce.

„Ježíši, vždyť to je prostě život! Prostě jsme se rozešli a jelikož jsme dospělí, tak jdeme všichni dál!“ utrousím obraně, „To jako se teď budeme scházet bez Anguse jenom proto, aby neviděl, že můžu být šťastná taky s někým jiným?!“ dodám záhy na to a cítila jsem se trochu zklamaná.

„Ale to víš, že ne! Jen prostě bych tomu dala čas, dokud to nebude tak čerstvý,“ odpoví Eva a já zvednu nechápavě bradu.

„Jak jako čerstvý? Vždyť jsme od sebe už dost dlouho,“ opravdu jsem ji nechápala. Eva se na mě podívá zvláštním výrazem a těžce vydechne, jako kdyby měla tajemství, které mi neměla říct, a to se ji teď dralo ven.

„Adam byl u nás ve Švýcarsku, asi před týdnem,“ přizná a nervózně začne přešlapovat v písku.

„A?“ pobídnu ji nervózně.

„No prostě je na něm vidět, jak je nešťastný,“ řekne zaobaleně. Ano, možná byl nešťastný, ale z toho, že právě přišel o své impérium v Dubaji. Určitě to nebylo kvůli mně.

Pak jsem si uvědomila, že Eva nemá ponětí, co se všechno mezi námi odehrálo. Nevěděla ani o mém únosu, o tom, že jsme spolu strávili pár dní v Dubaji, kvůli trapné záchraně Matta. Neví, jak jsme se s Adamem pohádali a jak moc špatný jsme to mezi sebou měli.

„Hele, to už je teď jedno. Je to za námi, život jde dál a já mám teď všechno, co jsem si kdy mohla přát,“ rozhodím obranně rukama. Jistý osten čehosi mě dloubal někde podvědomě do srdce, možná jsem chtěla vědět i víc o Adamovi, ale neměla jsem odvahu. Nechtěla jsem si to znova připustit k srdci a být znova v emocionálních sračkách.

„Jo já vím,“ přikývne smířlivě Eva a přistoupí blíž ke mně. Položí mi ruku na rameno a jemně ho stiskne, „Chci abys byla šťastná! A když to bude s Mattem, tak jedině dobře,“ usměje se na mě a já se k ní natáhnu, abych ji mohla obejmout. Tak moc mi chyběla!