Mr.Black Její černá duše - 5.kapitola

Anotace: V japonských onsen lázních bude pěkně horko!

Sbírka: Mr.Black Její černá duše Kniha třetí

Přeji krásnou neděli!

A trochu toho vzrušujícího čtení :)

 

 

5.kapitola

 

Vzbudila jsem se a zcela okamžitě pocítila znavení svého těla.

Vyčerpaně jsem se protáhla a ohlédla se vedle sebe.

Alex ležel na břichu a svou jednou paží objímal polštář.

Zaostřila jsem pohled a prohlížela si červenočerné ornamenty, vytetované na jeho rameni. Vlastně celá jeho ruka byla pouze v těchto barvách a v žádných jiných.

Viděla jsem tam prvky japonského stylu s příměsí nějakého artového stylu. Vlastně celé to vypadalo, jako kdyby měl celou paži v jednom ohni. Zřejmě to tak mělo být.

Možná to mělo znamenat pouze jeden element.

Oheň.

Líně jsem se otočila na záda a pohlédla do stropu nad sebou.

Věděla jsem, že až se proberu z té noci, která proběhla, jistě mě zaplaví vlny výčitek a sebenenávisti, ovšem nepřicházelo vůbec nic.

Cítila jsem se pokojně klidně, až to bylo strašidelné.

Nevím, zda je to ještě horší…nebo ne…

Tiše jsem vstala a po špičkách přešla do koupelny, která se nacházela hned u ložnice. Zavřela jsem za sebou dveře a v klidu se vyčůrala. Potichu jsem spláchla a pak přešla rovnou do sprchy, která byla přepažená velkým sklem od stropu až po podlahu. Pustila jsem na sebe horkou vodu ze super moderní obrovské hlavice nad sebou a okamžitě si začala smáčet zmožené tělo.

Přejížděla jsem dlaněmi po kůži a cítila jisté stopy, které tam zanechal Alex.

Kousance, menší cucáky, sem tam nějaký škrábanec.

Stopy od jeho polibků a jazyku.

Jen jsem si vzpomněla, co všechno mi v noci dělal, tak mnou projela jistá vlna vzrušení. Věděla jsem, že sex s ním bude divoký a jistě brutální, ovšem přišlo mi, jako kdyby se včera držel zpátky.

Byl brutální, šukal mě jak o závod, ale nebylo to to, čeho jsem se bála.

Že by šel přes jistou vlnu násilí, což jsem si myslela, že to tak má.

Nadskočila jsem leknutím, když jsem ucítila Alexe za zády, když se na mě nalepil svým nahým horkým tělem. Ohlédla jsem se na něj přes rameno, kdy se ke mně nahnul a chtěl mě políbit, ale já mu uhnula.

Nemínila jsem ho líbat po ránu, když jsem neměla vyčištěné zuby!

Chytl mou bradu a vrátil mi obličej zpátky k němu.

Políbil mě na rty, jen krátkým polibkem a pak mě pustil.

Žádná muchlovačka, žádný jazyk, nic takového. Prostě pusa!

Byla jsem z toho gesta tak konsternovaná a zaskočená, že jsem se nezmohla vůbec na nic. Jen jsem sáhla před sebe po sprchovém gelu s logem hotelu a pustila se do mytí. Následně jsem si umyla vlasy a mlčky se sprchovala hned vedle Alexe, který si zrovna mydlil tělo a prohlížel si mě. Podívala jsem se na jeho tetování a zase jsem si vzpomněla, jak mě ty jeho potetované ruce v noci držely pevně kolem boků, když do mě přirážel.

Uhnula jsem pohledem a cítila, jak rudnu v obličeji.

Kurva drát, Kristýno, dej se do kupy, je to jen chlap!

Odešla jsem se sprchy a zanechala tam Alexe samotného. Osušila jsem se do připraveného ručníku a pak nahá přešla k umyvadlu. Vzala jsem si kartáček a zubní pastu z nabídky hotelu a byla vděčná za to, že to tu bylo. Vyčistila jsem si zuby a pohlížela přitom na sebe do zrcadla. Všimla jsem si modřiny, tedy spíše cucáku, na svém rameni, téměř u krku. Zamračila jsem se a bříšky prstů po modřině přejela, jako kdybych ji chtěla setřít ze své kůže.

Kruci, ten sráč si mě označkoval!

Odebrala jsem se z koupelny, zrovna když Alex skončil se sprchováním a mínila se navléknout do šatů a vypadnout z jeho apartmá. Rozhlížela jsem se po svých šatech, ale nemohla je najít. Věděla jsem, že je někam zahodil, ale prostě nikde nebyly. Na zemi se válely pouze tři prázdné obaly od kondomů. Ano, tři!

Prohrábla jsem peřiny, podívala se pod postel, ale nikde nebyly.

Ani mé kalhotky, což bylo krajně divné.

Jistě je ten hajzl schoval, abych nemohla odejít.

Nedělala jsem si z toho velkou hlavu a oblékla se do jeho bílé košile, která se válela na křesle opodál. Zrovna jsem si zapínala knoflíčky, když si to Alex nakráčel přede mě. Nahý.

„Jdeš někam?“ usměje se na mě tím svým nezbedným pohledem.

„Jo, k sobě na pokoj,“ řeknu suše a snažila se nesjet pohledem dolů po jeho těle až k rozkroku. Ale, neuhlídala jsem se. Sakra!

Alexovi to neušlo a s jistým úšklebkem na tváři, ke mně hned přistoupil.

Uchopil mě za tváře a namířil si mé rty na ty své.

Začal mě opět hladově líbat a přímo dychtil po mém těle.

Pustil mi tvář a dlaněmi mi přejel pod jeho bílou košili.

Vzrušeně jsem mu vydechla do pusy a moje odhodlání opustit tento pokoj, byl pryč.

Dlaněmi jsem mu hned zamířila k rozkroku a jeho penis promnula v dlani, už byl tvrdý a připravený. Hbitě mě zbavil své košile, opět ji zahodil kamsi a přitáhl si mě k sobě. Svými nahými těly jsme se o sebe třeli a toužili po tom samém.

Hrubě jsem ho popostrčila a dostrkala ho až k posteli, kde ovšem převzal iniciativu on, protože přeci jen, on tu byl ten dominantnější, a hodil mě do postele. Hned se ke mně doplazil po posteli a položil se zlehka na mě. Hned jsem se mu nastavila a mínila si ho vzít bez kondomu, alespoň pro začátek.

Vnikl do mě zhurta, ovšem bez problémů.

Jako kdyby to tak prostě mělo být.

Jako kdybychom do sebe zapadali.

Zběsile do mě začal přirážet, a přitom mi sál bradavku. Jednou rukou se vzpíral nade mnou a tou druhou mi mnul druhé prso. Vzrušeně jsem vzdychala a užívala si jeho chtivost.

Po chvilce zpomalil až zastavil a vyšel ze mě.

Natáhl se ke krabičce kondomů, kterou měl na nočním stolku a vytáhl z něj další balíček. Chtivě jsem ho pozorovala, jeho oči, kterými na mě pohlížel, to, jak si obratně navlékal kondom, to, jak si lehl vedle mě a pohledem mě vyzval, abych šla na něj. Neváhala jsem, vyhoupla se na něj a sedla si na něj obkročmo.

Vstřebala jsem celou jeho délku penisu a svými boky jsem začala rychleji pohupovat.

Silně mě čapl za boky a přirážel si mě na sebe víc a víc.

Dívala jsem se do těch jeho očí, jak si prohlížel mé tělo za denního světla, protože takhle ho ještě neviděl. I já sjela pohledem na jeho nahou hruď, na jeho druhou paži s tetováním, které bylo zase v černomodrých barvách. Bylo mi to jasné. Byl to živel vody. Takže měl každou ruku v jiném živlu. Oheň a Voda.

Napřímil se do sedu a vzal si jedno mé prso do pusy. Chtivě mi zkousl bradavku, tentokrát tu druhou a já nahlas vyhekla. Bolelo to a zároveň mi to přivádělo rozkoš. Přirážela jsem daleko razantněji a změnila polohu tím, že jsem mu obklopila nohy kolem zad. Zalapala jsem po dechu, když jsem cítila, jak hluboko ve mně byl.

Chtěla jsem zaklonit hlavu, když v tom mě zatahal za vlasy a přitáhl si mě k sobě.

Začal mě zase hladově líbat a já pocítila zcela okamžitou vlnu orgasmu, která mi projela tělem.

Vykřikla jsem mu blahem do pusy a on zpomalil, abych si to mohla plně užít.

Pomalu se ve mně pohupoval, až jsem přišla zpátky k sobě a znova se rozjela. Chtěla jsem to ještě jednou, se vším všudy. Když mnou projela další menší vlna orgasmu, svalil mě bokem do postele a vystoupil ze mě. Otočil si mě na břicho, prakticky mě zalehl a pronikl do mě znova. Jednu moji část hýždě tvrdě svíral mezi prsty a začal mě neskutečně šukat.

Hekala jsem do deky a absolutně nestačila jeho šílenému tempu.

Jednou rukou mě pevně držel za vlasy, až u temene a vytvářel mi tím bolestnou agónii, která se záhy přehoupla do určitého vzrušení. Už jsem to neunesla a udělala se znova. Vykřikla jsem do deky a zaslechla jsem jakési klení Alexe, když se i on udělal. Ještě několikrát silně do mě přirazil a pak se svalil vedle mě.

Byla jsem zralá na to jít znova do sprchy. Těžce jsem otočila hlavu na bok a snažila se zklidnit dech. Slyšela jsem i Alexe, jak hlasitě oddychoval a přišlo mi to uklidňující. Nevím proč.

„Co kdybychom si zajeli do hor, k horkým pramenům a tam zhýčkali naše unavená těla,“ vydechne najednou Alex. Vzepřela jsem se na břichu a otočila se na něj.

„Nemíním s tebou nikam jet, musím se vrátit do Česka,“ řeknu netečně, jako kdyby mě jeho návrh vrátil zpátky do reality. Té reality, že ho vlastně nesnáším, no.

„Pošli tam Emilliana, dokáže tě plně zastoupit,“ odsekne mi hned a já se na něj zamračím.

„Ne,“ syknu a vstanu hned z postele. Odkráčela jsem do koupelny se zase umýt. Pečlivě jsem se znova celá umyla a když jsem vylezla ze sprchy, přišel zrovna Alex, abychom se vystřídali pod sprchou.

„Proč ne?“ zajímá se s úsměvem.

„A proč ano?!“ vyjedu hned otázkou po něm.

„Můžeme si to tam užít, odpočinout si, zašukat si tam, kde to bude možné,“ zazubí se bezostyšně. Zahodila jsem ručník na zem a tvrdě se na něj podívala.

„Nemíním to opakovat,“ řeknu a gestem ruky naznačím nás dva. Nás dva a zběsilý sex.

„Oh poklade, ale já mám takový dojem, že o tom ty nerozhoduješ,“ zasměje se pobaveně. Jeho slova mě pobouří.

Opět to byl ten namyšlený arogantní kretén.

„Hele, aby bylo jasno, nemíním v tom pokračovat. Užili jsme si několik hodin sexu, ale tím to končí. Nemíním se dál zdržovat ve tvé přítomnosti, protože stále tě nesnáším a jsi mi krajně protivný,“ vyprsknu na něj se znatelným odporem.

Alexovi se zablýská v očích a hned ke mně přistoupí.

Přišpendlí mě ke zdi a chytne mi rovnou obě ruce, abych se nemohla bránit.

„Nemíním se tě tak lehko vzdát, takže ať chceš nebo ne, budu tě šukat tak dlouho, dokud mě to bude bavit a zatím mě to baví hodně,“ zahřmí mi u ucha, které následně nestoudně olízne. Pak špičkou jazyka přejede po mém krku až dolů na prsa. I když mi držel pevně zápěstí na studených kachličkách, hravě se přede mnou sklonil až přede mnou úplně klečel. Mohla jsem ho kopnout do ksichtu, nebo mu vyrazit dech kolenem, ale ani jsem se nehnula.

Jazykem mi začal dráždit klitoris, který byl značně oteklý po tom všem, a taky velmi citlivý. Jen jak ho začal sát, tak jsem blaženě zavřela oči. Pustil mi ruce a vyzdvihl si jedno mé stehno na jeho rameno, aby měl ke mně lepší přístup.

Hrubě mě líbal v klíně, sem tam mi zkousl pysk nebo klitoris a já se mu zcela okamžitě podvolila. Už jsem neměla sílu mu znova odporovat.

Strčil do mě dva prsty, kterými rychle přejížděl dovnitř a ven.

Vzdychala jsem nahlas na celou koupelnu a cítila, jak se mi podlamují kolena tím vzrušujícím opojením. Jako kdyby to Alex vycítil, přestal s tím vším a postavil se.

Vzal mě do náručí a odnesl si mě zpátky do ložnice.

Jen co mě položil do postele, vrátil se k tomu, kde skončil, ovšem tentokrát s větší intenzitou, až jsem pomalu křičela rozkoší. Neměla jsem sílu už se znova udělat, ale i přesto jsem si připadala naprosto šíleně.

„Tak co, pojedeš se mnou?“ zvedne svůj obličej z mého klína a zběsile ve mně hýbal prsty.

„Ne,“ vydechnu zmoženě. Alexe má odpověď neuspokojila a začal mě zase zběsile sát.

„Kurva,“ vydechnu nahlas a chytnu ho za vlasy.

Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj, jak na mě zuřivě koukal, a přitom mi to dělal pusou. Nemožné se stalo možným a udělala jsem se znova.

Ovšem tentokrát už jsem se sápala od něj pryč, aby mě už Pane Bože nechal být. Alex se tomu začal smát, vítězně. Ďábelsky.

„Takže?!“ naléhá znova pobaveně.

„Fajn, pojedu!“ utrousím zmoženě a otočím se od něj, abych se mohla uklidnit.

 

                                                                       -

 

Když jsem se po třetí vypotácela ze sprchy, na posteli na mě čekaly mé šaty, vzorně položené, hned vedle kalhotek a mých bot. Podívala jsem se na Alexe podezřelým výrazem a nahá přešla k oblečení. Navlékla jsem se do šatů a upravila si jejich délku podél boků.

„Objednal jsem nám snídani, měli by ji dovést každou chvíli,“ informuje mě Alex, když se oblékal do obyčejného bílého trička.

Na očích už měl naražené brýle, tentokrát s širokými obroučky.

Střídal brýle, jak já boty, měl v podstatě pokaždé jiné.

Tak nějak už to k němu patřilo. Jeho osobitý styl.

„Najím se u sebe na pokoji, v pohodě,“ odmítnu ho rozhodně a přejdu ke své kabelce, která byla odložená na křesle.

„Proč?“ otočí se na mě se značným nepochopením, když si navlékal kalhoty.

„Nevím, prostě je to takový moc osobní. Spolu snídat,“ uvedu na pravou váhu.

„Oh, takže šukat spolu můžeme, ale nasnídat se jako dva dospělý lidé, to už ne?“ vysměje se mi přímo do obličeje. Jo, znělo to hloupě, ale já prostě s ním nechtěla sdílet normální všední záležitosti, jako je třeba jídlo.

Znamenalo by to, že bych se před ním musela uvolnit a být svá, a to já před ním prostě nechci.

Sex, to je trochu něco jiného.

„To, že spolu šukáme nic nezměnilo na tom, co si o tobě myslím, takže prostě s tebou snídat nechci,“ vyprsknu netečně.

Jen protáhl obličej, ale neřekl vůbec nic.

Přešla jsem ke dveřím a než jsem se chopila kliky, ještě jsem se na něj otočila. Už jsem se nadechovala a chtěla něco říct, když mi skočil zrovna do řeči.

„Vyzvednu tě za dvě hodiny,“ mrkne na mě tím svým lišáckým úsměvem a mě sklaplo. Chtěla jsem se ho na to zeptat. Jen jsem přikývla a chopila se kliky. Vyšla jsem ven a vydala se k sobě na pokoj.

 

 

Po dvou hodinovém rychlém balení, zařizování pracovních záležitostí alias poslat Emilliana do Česka, aby za mě vykonával všechny nutné funkce, následné vyřizování e-mailů a pár telefonátů, se mezi dveřmi objevil Alex. Zrovna jsem vyšla z koupelny, převlečená do černého kostýmku s černou krajkovou halenkou. Vlasy jsem měla sčesané do malého culíku a měla na tváři jen lehký make-up. Kufr jsem měla připravený u dveří.

Sjel mě od hlavy až k patě a počastoval mě tím svým ďábelským úsměvem. Zatvářila jsem se na něj s mírným zamračením a říkala si, zda toho výletu s ním budu litovat. Jo, určitě budu.

K mému překvapení se chopil mého kufru a neřekl vůbec nic.

Vyšel z pokoje, který jsem ještě naposled přelítla pohledem, zda jsem na něco nezapomněla a pak se vydala za ním. Mlčky jsme sjeli výtahem až dolů do garáží, kde čekal velký černý nablýskaný Cadillac, u kterého stáli Alexovi muži.

Alex k nim přešel a obratně jim podal můj kufr.

Už jsem se hodlala přejít až ke dveřím auta, když v tom mě Alex vzal za ruku a táhl od auta pryč. Zcela nechápavě jsem se na něj podívala a pak až když jsme obešli auto, jsem pochopila.

Před námi stál bílý Nissan GTR, které jistě patřilo Alexovi.

Nebo si ho vypůjčil. Spíše jsem sázela na to, že bylo jeho, vždyť on měl taky všechno.

Taky si to mohl dovolit.

Obratně přešel ke dveřím spolujezdce, které mi následně gentlemansky otevřel. Neřekla jsem vůbec nic a nasedla do malého interiéru sportovního auta. Okamžitě jsem se připoutala, zatímco Alex hbitě obešel auto a usedl za volant. Nastartoval se zvučným zaduněním motorů, který se odrážel od betonových stěn, umocnil tak ten zvuk a několikrát podřímal v rukách kožený volant. Ach, chlapi a auta.

Šlápl na plyn a okamžitě se odlepil od místa parkování. Projel několika uličkami mezi ostatními auty, až vyjel na denní světlo a zapojil se do provozu na silnici před námi.

Černý Cadillac nás ihned následoval, jak jsem si stačila všimnout a pak jsem jen mlčky sledovala okolí. Se značným zájmem jsem sledovala mrakodrapy, ruch ulic, který k Tokio neodmyslitelně patřil a vzápětí se kochala horou Fuji, která se majestátně tyčila vpovzdálí.

Cestou jsem se mírně uvolnila až do chvíle, kdy Alex znatelně šlápl na plyn a pálil to neskutečnou rychlostí po silnici. Nervózně jsem se na něj podívala a on si zcela okamžitě všiml mého výrazu, a tak zpomalil.

„Vadí ti rychlá jízda?“ zeptá se, aniž by sklopil zrak ze silnice před sebou.

„Nemám ráda rychlou bezmyšlenkovitou jízdu,“ přiznám popravdě.

„Já jsem dobrý řidič,“ div se nepochválí.

„To říká každý a pak se stane dárcem orgánů,“ promlasknu si netečně.

„Řídila jsi někdy takhle rychlé auto?“ zajímá se najednou.

„Ne,“ hlesnu. Neměla jsem důvod. Vždycky jsem měla buď řidiče nebo…

„A chtěla bys řídit?!“ zeptá se zcela vážně a znatelně zpomalí.

„Ne!“ vyhrknu zaskočeně.

„Proč, máš strach?!“ ušklíbne se pobaveně.

„Nechci řídit tvé auto!“ bráním se.

„Ale no tak, aspoň si to zkusíš, uvidíš, jak úžasný pocit to je, když cítíš, jak jsi to jenom ty a auto,“ zahlaholí opojně a mě spíše přišlo, že jmenoval nějakou pojebanou hlášku z Rychle a zběsile.

„Neřídila jsem strašně dlouho,“ uvedu taky na pravou míru.

„No dobře, tak já tě nechám řídit raději nějaké mé méně oblíbené auto,“ řekne jako kdyby se měla naskytnout nějaká další příležitost, kdy bych mohla řídit. Nijak jsem to nekomentovala a opět stočila svůj pohled k okénku. Jak se to kurva stalo, že tu sedím v autě s Verwohnendesem, povídáme si o zcela normálních věcech a jedeme na výlet?!

 

                                                                       -

 

Asi za hodinu a půl jsme dojeli přímo k úpatí hory Fuji, do lázeňského městečka jménem Atami, které bylo vyhlášené svými onsen lázněmi s horkými prameny. Kochala jsem se tou krásou, místní kulturou, která byla čistě v japonském starém stylu. Bylo tu spousta turistů, což mě vůbec nepřekvapilo, ale nebylo jich tu tolik, aby to nepůsobilo otravně a městečko jimi nebylo přehlcené.

Dojeli jsme autem až na nejvyšší vrchol městečka, kde jsme zastavili před rozsáhlým stavením jakéhosi starodávného dómu, u kterého byla i vysoká věž, která se tyčila přímo k hoře. Podél střechy byly rozvěšené bílé lampióny, kdy na každém z nich byl nějaký japonský znak. Byla jsem naprosto unešená tou krásou a věděla jsem, že Japonsko jsem určitě nenavštívila naposled.

Vystoupili jsme z auta a já nabrala čerstvý horský vzduch do plic. Bylo to pro mě naprosto něco odlišného a cítila, jak se mi ten vzduch zarývá pod kůži a rozpouští všechny tak mé zauzlíkované nervy a strasti. Mlčky jsme vešli dovnitř stavení, kde byla rozsáhlá recepce s lehce moderními prvky. Stála tam mladičká Japonka, v krémovém kimonu a hned nás zdvořile přivítala úklonem. Pak začala ihned mluvit anglicky na Alexe, jelikož jistě věděla, kdo to je. Nabývala jsem dojmu, že tu Alex nebude poprvé.

 

Další mladá dívka z personálu nás poté odvedla do našeho apartmá, který mi opět vyrazil dech. Nacházelo se v tom nejvyšším poschodí, podotýkám, byl to starý dům bez výtahu, ale byl to jediný velký apartmán, který tu měli. Vešla jsem dovnitř a rozhlížela se po té naprosté kráse. Pokoj byl v tradičním japonském stylu, takže zašupovací papírové zástěny, nízké stolky, vysouvací dveře, tradiční nízká postel pro dva, skromné sezení na zemi s několika velkými polštáři a výhled na městečko, které se tyčilo pod námi. Přešla jsem až k terasovým dveřím a rozevřela je dokořán.

Ucítila jsem vůni borovic a svěžest lesa. Shlédla jsem níž a viděla velké jezírko přímo u naší terasy, ke kterému vedly tři kamenné schody. Z jezírka stoupala pára a dávala tak najevo, že voda v něm je horká.

Měli jsme horký pramen přímo u ubytování.

Jen sami pro sebe.

Mínila jsem dát Alexovi nějakou řeč o tom, že chci svůj vlastní pokoj a že s ním spát v jedné posteli nechci, ale já byla z toho všeho kolem sebe tak konsternovaná, že jsem se nezmohla absolutně na nic.

 

Do jezírka se nesmělo v plavkách, v pouze osuškách, či speciálních prostěradlech, který si člověk, především ženy, mohly ovázat kolem prsou a cítit se tak komfortněji.

Samozřejmě Alex si z toho absolutně nic nedělal a vlezl do vody zcela nahý.

Vzhledem k tomu, že už na mě viděl taky vše, vlezla jsem tam též nahá a nedělala z toho nijak zvláštní drama. Jen co mi horká voda obklopila kůži, zbožně jsem vydechla.

Byl to opojný pocit.

Pomalými kroky jsem přešla až na samotný druhý okraj jezírka, posadila se na vyvýšené cosi, co bylo pod vodou a opřela si hlavy o kamenné oblázky, které byly pečlivě vyskládané podél okraje. Alex ode mě byl několik metrů a mně to tak strašně vyhovovalo.

Zavřela jsem oči a užívala si ten relaxující moment, kdy jsem mohla v klidu hýčkat své tělo a zároveň duši.

Vypla jsem mozek a nepřemýšlela vůbec nad ničím.

Bylo to osvobozující.

Z relaxační chvilky mě vytrhl až hlasitý pohyb vody, kdy jsem otevřela oči a zaznamenala blížícího se Alexe ke mně. Nad vodou se tyčila jeho potetovaná ramena a jeho paže čeřily vodu v pomalých pohybech. Vlasy měl pečlivě svázané v drdolu co nejvýš, aby si se náhodou nenamočil a v očích měl zvláštní, přesto chtivý výraz.

Zastavil se až kousek ode mě, kdy jsem se ani nehnula z místa, pouze ho pečlivě sledovala. Ucítila jsem jeho ruce na svých stehnech, kdy s nimi zapátral výš a přitáhl si mě k sobě za zadek. Ač se mi nechtělo, nijak jsem neprotestovala a dala mu instinktivně ruce kolem krku. Ihned mě políbil, ale tak pomalu a jemně, až to bylo kurva divný. Hned jsem se od něj odtáhla a snažila se stáhnout zpět na své místo, ale on mě nechtěl pustit.

„Víš, že se spolu můžeme bavit i normálně, o normálních věcech,“ řekne najednou hlubším tónem hlasu. Zvedla jsem údivně obočí.

„Ale já se s tebou nepotřebuju bavit o normálních věcech,“ ceknu netečně a konečně se mi podařilo od něj zcela odtáhnout. Alex se však nenechal odbýt a přešel si sednout hned vedle mě. Dal si svou ruku kolem mého ramena a přitáhl si mě k sobě, co to šlo. Už mě s tím sral.

„Ale já to chci,“ usměje se paličatě. Koho to zajímá, sakra?!

„Je mi to jedno, nemám potřebu se s tebou bavit o čemkoli.“

„No jo málem jsem zapomněl, jak mě nesnášíš,“ zasměje se pobaveně.

„To teda nesnáším!“ přitakám a podívám se po něm zlostně.

„Líbí se mi, jak mě nesnášenlivě šukáš,“ ušklíbne se a mě polila vlna horka. Z té vody to jistě nebylo.

„Fajn, chceš mluvit, tak budeme mluvit,“ nadechnu se, „Tak mi řekni, co jsi udělal s Gregem?!“ vydechnu na něj a počastuji ho odtažitým výrazem.

Alexe má otázka zjevně překvapila, kdy se na mě díval mírně rozpačitě, ovšem pak to schoval za svou obvyklou masku úsměvu. Nečekal, že přijdu zrovna s tímto. No, on mě ještě vlastně ani neznal.

„Nic jsem s ním neudělal,“ utrousí klidně.

„Ne?! Nemučil si ho, třeba kvůli tomu, že se ti neozval?“ zním značně pochybovačně.

„Ne,“ zakroutí mírně hlavou.

„Tak co s ním je?“ zajímám se.

„Tu noc, co jsi ho přivezla, jsme si promluvili a předpokládám, že teď je někde zase v L.A., co já vím,“ řekne jako kdyby se nechumelilo.

„Takže si ho nepotrestal za to, že byl prakticky na útěku?“ ujišťuji se.

„On byl na útěku?!“ zvedne údivně obočí. Přimhouřila jsem na něj podezřele oči.

Nevěděla jsem, zda mě jen zkouší, nebo to fakt nevěděl.

„Co já vím, tak neozýval se ti asi z nějakého důvodu, ne?!“ zaobalím to.

„Proč se o to tak zajímáš?“ zazubí se.

„Chtěl ses bavit o něčem,“ odpovím.

„Jo, o normálních věcech, ne o práci,“ zatváří se jaksi nečitelně.

„Aha,“ přikývnu pouze a pak se nadechnu, „Zabil si Mikotto? Nechal si ji zabít?!“ zeptám se naprosto vážně a dívala se mu do těch jeho modrých očí.

Zorničky se mu roztáhly a díval se na mě s mírným zaskočením, což jsem u něj viděla asi poprvé.

„Jak si na něco takového přišla?!“ zavrčí znatelně rozladěn.

„Není to jedno? Odpověz mi,“ naléhám na něj rozhodným tónem. Započalo temné ticho a nad námi zněla pouze zvonkohra, přivázaná na větvi borovice.

„Nezabil jsem ji a ani ji nenechal nikým zabít,“ řekne ledově chladně.

Viděla jsem, jak se jeho obličej napnul a vypadal velmi přísně.

Ramena se mu nahrbila a všechny jeho viditelné svaly byly napjaté. Nahnula jsem se k němu blíž a zastavila se kousek před jeho obličejem.

Podívala jsem se mu do očí, do těch jeho právě rozbouřených oceánů a nadechla se.

„Vidíš, nemůžeme si povídat o osobních věcech, takže raději šukej dál děvky, který si s tebou budou klidně i povídat a budeme všichni spokojení,“ procedím se znatelným odporem v hlase a pak se odpíchnu od místa.

Zčeřila jsem vodu mým rychlým přesunem ke schodům a už jsem se snažila vysápat na první schod, když v tom jsem zaznamenala pohyb.

Alex po mě sáhl a okamžitě mě stáhl zpátky do vody.

Hrubě se mnou smýkl o kámen přede mnou, chytl mě pod krkem a přitáhl si mě k sobě zády. Jeho prsty mi drtily krk a já se snažila pobrat dech.

„Víš ty co, možná že když se k tobě budu chovat jako k děvce, tak pak budeš ještě prosit abychom si povídali,“ zasyčí mi do ucha hrozivým tónem, který ve mně vyvolal jistý strach. Pak svou rukou, kterou mě škrtil, vzal hrubě za rameno a sklonil mě do mírného předklonu. Nabrala jsem zhurta dech do plic a cítila jeho penis, jak se do mě dral.

Nekompromisně, rovnou do mě začal přirážet.

Chtěla jsem se bránit, ovšem ruce jsem mohla pouze dát před sebe, abych zabránila tomu, abych si nerozbila hlavu o kameny, o které mě přirážel.

Hrubě a rychle do mě pumpoval, voda se kolem nás rychle houpala a vzduchem se nesl zvuk vody a přirážejícího těla na tělo.

Zarýval mi prsty do kůže na ramenou a tou druhou si mě držel pevně za bok, abych mu nijak neutekla.

„Opíchám tě jako děvku, abys věděla, jak dobře se k tobě chovám!“ zaslechnu najednou Alexe, jehož hrdelní výhružka se mi vůbec nelíbila. Jeho hrubost zesílila a rukou se z mého ramene přesunul zase na můj krk. Opět mi svými prsty obemkl krk a silně stiskl. Zalapala jsem po dechu a s úděsem cítila najednou jeho prst o svého konečníku.

Snažila jsem jakkoli uhnut, či se stáhnout, ale měl mě tak dobře zpacifikovanou, že jsem se nezmohla na nic. Jedním prstem mi pronikl do zadku a já jsem zaúpěla.

Byla to těžce hraniční bolest.

Zpomalil ve svých přírazech, a naopak se začal věnovat v dráždění mého konečníku.

„Když sebou nebudeš tak šít, tak se ti to bude líbit, takže okamžitě toho nech, nebo tě brutálně opíchám do zadku,“ zaslechnu další jeho výhružku.

Prstem se mi začal pohybovat pomalu dovnitř a ven a penisem vždy hrubě přirazil až na samém konci.

Cítila jsem, jak se mi valí do obličeje krev a já už nemohla popadnout dech. Alex se vyžíval v každém tom pohybu, v tom všem, co mi dělal a najednou jsem cítila, že se do mě udělal. Hrdelně zavrčel uspokojením a pustil svůj stisk kolem mého krku.

Zhluboka jsem se nadechla a mírně se rozkašlala. Okamžitě jsem se začala sápat z vody na schody, když mě pustil, snažíc se zhurta nabrat dech. Opřela jsem se o studený kámen schodů a promnula si kůži na krku, která mě neskutečně pálila. Alex se vydal pomalu ke mně a já pohlédla do těch jeho hrozivých očích, ze kterých šel zcela okamžitě strach.

„Tohle bylo varování, Kristýno,“ zavrčí výhružně, projde kolem mě a vystoupá několik těch schodů ven z vody. Zapadl do útrob apartmá a já se znepokojeně rozhlédla, stále si hladící rudou kůži na krku. Kurva! Já toho zmrda zaškrtím ve spánku!

 

                                                                       -

 

Stála jsem naproti zrcadlu v koupelně a pohlížela na svůj odraz.

Na krku se mi udělala dlouhá modřina po Alexových prstech, jak mě jimi silně tiskl.

Cítila jsem neskutečný vztek, k němu, ale především sama k sobě.

Že jsem to dovolila, že jsem ho to nechala udělat.

Nijak se nebránila, a přitom jsem jistě mohla.

Mohla jsem třeba vzít jeden z těch oblázkových šutrů, co jich bylo několik kolem jezírka a utlouct mu s tím hlavu.

Mohla jsem ho utopit.

Mohla jsem ho zmlátit.

Vždyť už jsem zabila daleko silnější a větší chlapy, než byl on.

Ale nezmohla jsem se vůbec na nic. Neudělala jsem vůbec nic.

Krávo pitomá!

Když jsem vyšla z koupelny, vysprchovaná a převlečená do skromných béžových šatů, pohlédla jsem na Alexe, který seděl na zemi mezi polštářky a před ním na velkém prostorném stolku bylo rozprostřené jídlo a pití.

Vzhlédl ke mně očima a já okamžitě uhnula pohledem.

Přešla jsem ke svému kufru a urovnala si v něm věci.

Dělala jsem, že něco dělám.

Měla jsem sto chutí se spíše sbalit a okamžitě odsud vypadnout, ovšem věděla jsem, že s ním to nebude tak jednoduché. Furt ten plán zardousit ho ve spánku byla příjemnější alternativa.

„Pojď se posadit a najíst,“ zaslechnu jeho zcela jasný příkaz.

S těžkým srdcem jsem spolkla nadávku, otočila se na patě a pomalu se rozešla k němu. Usadila jsem se na zem naproti němu, aniž bych se na něj podívala a pohlédla na bohatě prostřený stůl.

Na dlouhém obdélníkovém talířku bylo několik krásně vyskládaných sushi maki. Hned vedle byly sashimi s lososem a tuňákem. Na dalším talířku byla jistě chobotnice, povařená se zeleninou a řasami. Pak se tam nacházely ještě velké krevety v tempuře na špejli. K tomu byla velká miska s rýží a jakýsi bílý bochník malého chleba. Alex přede mě postavil malý kalíšek s jakousi tekutinou, kterou před chvílí do ní nalil. Nemusela jsem dlouho hádat co to je, bylo to saké.

Vzala jsem do rukou krásné dřevěné hůlky, které měly jistě ruční ryté ornamenty na samém konci. Byly hranaté a držely se velmi dobře. Hned mě napadlo, jaké by to bylo s nimi zabít Alexe. Kdybych mu jednu zaryla do nosu a druhou do oka. Uuuuh.

Mlčky jsme se pustili oba do jídla. Průběžně jsem jídlo prolévala saké, kdy jeho rýžová trpkost mi zůstala v krku a záhy jsem ji zase zajedla. Alex mi vždy dolil další rundu z vysokého džbánku s úzkým hrdlem a já nabývala pocitu, zda mě nechce opít. Po třetím kalíšku jsem cítila, že mi alkohol vstoupil do tváří, a i do mozku. Bohužel.

„Jezdíš často do Japonska?“ promluvím na něj bezostyšně a podívám se na něj se zvednutou bradou. Chopil se svého kalíšku se saké a pomalu se z něj napil. Upřel na mě svůj pohled a poté kalíšek zase odložil.

„Jo, jezdím,“ přizná klidným hlasem.

„Umíš japonsky,“ zkonstatuji svůj poznatek.

„Jen něco málo,“ přikývne.

„Tvá tetování mají jistě něco z Japonska,“ řeknu další můj poznatek.

„To mají, nechal jsem si je vytetovat tady v Japonsku,“ odpoví.

„Takže Japonsko máš rád.“

„Jo, je to má další srdcová záležitost,“ mírně se usměje.

Stejně jako New York, brýle, auta a píchání děvek.

Pouze jsem přikývla a chopila se znova svého kalíšku s alkoholem. Po těch pár doušcích mi pachuť saké zachutnala a vnímala jsem ho jako opojnou dávku, kterou musím zabít své mozkové buňky, abych tu přežila bez úhony s tím kreténem.

„A co je tvá srdcová záležitost?“ zeptá se se zájmem. Hořce jsem se usmála, nadechla se z plných plic a podívala se na něj.

„Nic,“ ceknu jízlivě.

„Nic?“ zazubí se pobaveně.

„Ne, nemám srdcové záležitosti,“ řeknu chladně.

„Oh, budu hádat, protože nemáš srdce viď,“ řekne posměšně.

Zamračila jsem se na něj.

Budu muset vypít ještě tak dva džbánky, aby mi byla jedno jeho existence!

„Měla jsem spoustu srdcových záležitostí, ale už tomu tak není. Jsem někde jinde, jsem někým jiným,“ pronesu suše a sáhnu po posledním sushi na talířku. Uchopila jsem ho mezi prsty a strčila si ho nestoudně do pusy.

„Pamatuji si, s jakým zájmem a nadšením si sledovala New York, když jsme tenkrát jeli poprvé do Unie,“ řekne zamyšleně a upřeně mě sledoval.

„Jo, je to tak dávno,“ přitakám netečně, snažíc se okamžitě potlačit vzpomínky na ten den.

„Tak mi řekni, co bývalo tvým potěšením, co jsi naprosto zbožňovala a věděla si, že bez toho nemůžeš být,“ vyzve mě a mě z jeho slov zamrazí.

Upřu na něj svůj pohled a věděla, že mu na to odpovídat nechci.

Protože na to všechno byla jen jediná odpověď.

„Milovala jsem jídlo, vyžívala jsem se v dobrém jídle a strašně ráda poznávala nové chutě,“ zaonačila jsem svou odpověď, aniž bych se na něj podívala.

„Jo, to mám tady rád. Cestovat a poznávat nové chutě,“ přitaká souhlasně.

„Milovala jsem, když jsem se celý víkend mohla proválet u televize a dívat se na filmy,“ vydechnu těžce. Cítila jsem, jak se mi hrdlo stahuje.

„U televize jsem se neválel ani nepamatuji,“ uchechtne se pobaveně. To ani já ne.

Chopila jsem džbánku se saké a dolila si tentokrát sama, byla jsem stále příliš střízlivá vést s ním naprosto normální konverzaci. Vypila jsem celý kalíšek na jeden lok a zhurta ho položila na stůl. Vycítila jsem jeho upřený pohled a podívala se na něj.

„Proč si tak vyhraněný proti lásce?“ střelím po něm velice osobní otázkou. Na co se držet zkrátka, že?! I on si dovoloval příliš.

„Nejsem vyhraněný proti lásce,“ odmítne hned, aniž by sklopil svůj pohled. Na tváři měl pořád tu svoji usměvavou masku.

„Ne? Obklopuješ se pouze děvkami, které vyhový tvým zhýralým požadavkům a jestli si dobře pamatuji, řekl si mi tenkrát, že láska je slabost,“ připomenu mu rozhodně. On se pobaveně uchechtl.

„Jo, nebaví mě píchat s jednou ženou, nejsem stavěný na monogamii,“ přizná bezostyšně a pokrčí výmluvně rameny, „A láska je slabost. Jedna z největších,“ dodá na to.

„Která žena ti tak ublížila, že si tohle myslíš?“ ušklíbnu se pobaveně.

Mluvilo z něj zhrzené ego muže, nic víc.

A zřejmě jsem trefila do černého, protože se na mě ostražitě podíval.

Jeho úsměv se protáhl do žraločího úšklebku, takového toho výhružného.

„No co, chtěl ses bavit, tak se bavíme,“ pokrčím rameny nevinně.

Chvíli váhá a pak se ztěžka nadechne.

„Byl jsem ženatý,“ řekne a mě tím šokuje. Byl to šok století!

„Cooože?!“ uchechtnu se jako kdyby mi právě řekl nejlepší vtip na světě.

„Jo, byl,“ přitaká suše.

„Oh a budu hádat, dopadlo to mezi vámi špatně. Buď ji zabili anebo si ji podvedl, protože si nemohl udržet ptáka v kalhotách,“ zasměji se hořce.

„Vůbec ne. Miloval jsem ji, jako nikdy nikoho jiného ve svém životě. Ale brali jsme se hrozně mladí, naivní a ona mě nakonec opustila,“ přizná chladným tónem. Jeho oči ztmavly a nabíraly též chladného dojmu.

„Ona opustila tebe?“ divím se.

„Ano,“ přikývne pouze a natáhne se po džbánku se saké, aby si též dolil, ovšem neměl co. Vše jsem vypila já. Smůlička.

„Měla k tomu jistě dobrý důvod,“ pronesu pevným tónem. Násilí, týrání, jeho povaha.

„To možná ano,“ sykne tiše, „Opustila mě kvůli normálnímu chlapovi, se kterým si upíchla tři děti a žije někde v Chicagu, prakticky mě opustila kvůli obyčejnému životu,“ dodá hořce.

„No, někteří lidí to tak mají, prahnou po obyčejném životě a nechtějí ten, co máme, nebo máš ty…“ nadhodím mírně obranně, „Taky jsem takový život chtěla mít,“ dodám záhy na to rozhořčeně.

Zcela okamžitě jsem si za to přiznání zanadávala v duchu.

„Chtěla? A proč to nevyšlo?!“ zeptá se mě hned.

„Proč asi,“ procedím skrz zuby, aniž bych se na něj podívala.

Nic na to neřekl a pouze tam seděl.

Cítila jsem jeho pohled, jak se na mě upíral a těžce mě propaloval.

„No nic, jdu spát, jsem moc střízlivá na to vést tuto konverzaci dál,“ řeknu úsečně a těžce se vyškrábu na nohy.

Možná kdybych se po čtyřech doplazila do postele, bylo by to rychlejší.

S těžkými kroky jsem přešla k posteli a s chutí do ní spadla. Nabrala jsem nosem vůni polštáře a přikryla se tenkou dekou. Bylo mi jedno, že jsem v šatech a kalhotkách, mínila jsem to pojmout jako spací úbor. Zavrtala jsem se do postele, pohodlně se uvelebila a zavřela oči. Ani nevím jak, usnula jsem.

 

Úlekem jsem se vzbudila a cítila neuvěřitelnou úzkost na hrudi.

Orosil mě chladný pot a snažila se přijít k sobě.

Zdál se mi nějaký sen, ale nedokázala jsem si vzpomenout jaký.

Několikrát jsem zamrkala a dívala se po temné místnosti.

Okny prostupoval svit měsíce a já se díky tomu zorientovala v prostoru. Ohlédla jsem se vedle sebe a podívala se na spícího Alexe. Ležel tak poklidně na zádech. Hlavou měl mírně stočenou ke mně a tiše oddychoval. Spal.

Zcela okamžitě mi blesklo hlavou, že kdybych ho teď zardousila, nebo mu prořízla tepnu na krku, byl by jeho osud zpečetěn. Dostal by to, co si zasloužil. Věděla jsem, že toho zkurvysyna budu muset jednou zabít, aby mi dal pokoj. Nebylo cesty zpět.

Potichu jsem se k němu otočila a zapřemýšlela se, kde by mohla být nejlepší zbraň, aniž bych musela prohledávat pokoj.

Věděla jsem, že ve svém kufru mám pistoli, ale kufr byl příliš daleko. Nevěděla jsem, zda on nějakou zbraň vůbec u sebe nosil a horlivě přemýšlela dál. Nejefektivnější byla nějaká řezná zbraň, kterou bych skoncovala jeho život jedním tahem, ovšem nic takového se kolem mě nenacházelo.

Pak mi bliklo hlavou, že na zdi, naproti terasovým dveřím, byly pověšené dvě makety katany. Ač to byly makety, furt mohly mít jisté ostří.

Stačilo jím protnout Alexovo chladné srdce a bude po všem. Furt jsem uvažovala o mé pistoli v kufru, ale ta byla moc hlučná a jistě by uvrhla v podezření ochranku, která bydlela o patro níž. Potichu jsem se vyhoupla na nohy a po špičkách přešla ke zdi, kde se tyčily dvě katany. Byly pověšené na ocelových hácích a majestátně se tyčily na nich. Jedna byla delší a druhá kratší. Jistě to mělo nějaký význam. Uchopila jsem tu kratší a schopně ji prodřímala v rukách. Zatáhla jsem za madlo a vytáhla tak lesklé ostří z krytu, ve kterém jsem okamžitě zahlédla svůj odraz. Tohle nebyla žádná maketa, byla to pravá katana. Pravé ocelové ostří.

Vytáhla jsem potichu celou katanu a pomalu přešla k Alexovi.

V hlavě mi kolovalo několik myšlenek, jak ho epicky zabít. Jak ho tou katanou protnout, či propíchnout.

Potichu a opatrně jsem přistoupila k němu, obkročmo si na něj sedla, tak abych ho na první dotyk nevzbudila a přiložila jsem mu ostří podélně pod bradu.

Jen se ho chladný kov dotkl na krku, tak se probral.

Přejel po mně pohledem a zcela okamžitě odhadl situaci, ve které se nacházel.

Pro něj blbou situaci.

Neřekl vůbec nic a jen na mě upřel svůj zrak. Ostřím jsem více zatlačila na jeho krk, až jsem mu tam udělala krvavý šrám. Nahnula jsem se až k němu a zastavila se svým obličejem těsně před tím jeho. Pohlížela jsem mu s odhodláním do očí, aby věděl, že to myslím naprosto vážně.

„Tak dělej, zabij mě,“ pošeptá rozhodně.

Ucítila jsem jeho ruce na svých bocích, jak mě jimi hladil a přejel mě jimi až na záda. Chtěla jsem ostře hnout s katanou a proříznout mu ten jeho krk, ale najednou jsem to nedokázala. Nemohla jsem se ani pohnout.

Cítila jsem se silně paralyzována jeho oddáním se, jak na mě pohlížel.

Jako by se vzdal a byl smířený s tím, že ho tu opravdu zabiju.

Mé oči po něm těkaly, zcela rozšířené.

Byla jsem jak smyslů zbavená a jak jsem si epicky představovala tuto situaci, bylo to úplně jiné.

Nabrala jsem dech do plic a napřímila se do sedu.

Zvedla jsem katanu od jeho krku a zahodila ji.

Dívala jsem se na něj s jasným nepochopením ve své tváři a nerozuměla sama sobě.

V tom se Alex napřímil v zádech do sedu a přitáhl si mě k sobě.

Zuřivě mě začal líbat a svýma rukama mě pevně sevřel v náručí. Hned jsem mu šla jazykem naproti a chtivě se otřela o jeho klín. Obratně ze mě stáhl šaty a pak mě hodil vedle něj na matraci. Sundal mi kalhotky a hned se vtěsnal mezi má stehna. Vzhledem k tomu, že spal zcela nahý, jsme se nemuseli zdržovat ještě jeho svlékáním. Vzepřel se na loktech a hned do mě pronikl. Přitom mě hladově líbal a já mu dala své nohy kolem pasu, pro hlubší vstup. Zavrněla jsem mu chtivě do pusy a přála si jediné.

Aby mě hrubě píchal, tak jako mu bylo zvykem.

Tak, jak to uměl jen on.