Mr.Black Její černá duše - 18.kapitola

Sbírka: Mr.Black Její černá duše Kniha třetí

Tuhle kapitolu budete buď milovat, anebo nenávidět.

Vaše E.

 

18.kapitola

Rozhodně by mě v životě nenapadlo, že bych měla kdy víc poznat Alexovu rodinu, když jsem viděla, jak reagoval na to, že jsem se seznámila s jeho sestrou.

Teď tu stojím před jeho matkou, jak ten největší strašák.

Jak mi bylo blbě, tak teď mi bylo ještě hůř.

Polil mě chladný pot, ačkoli bylo tak třicet pět stupňů a připadala si naprosto odpudivě. Srdce mi vystřelilo nervozitou až do spánků a já se snažila vzpamatovat.

„Moc mě těší!“ vyhrknu ze sebe s menším zaskočením v hlase, což jsem úplně nechtěla a pevně ji stiskla ruku. Odtáhly jsme se od sebe a ona si mě přes brýle prohlížela, cítila jsem to.

„Víte, je to pro mě velká čest, že si Alex přivedl dívku k nám domů!“ usměje se přátelsky.

„Mami, nechtěj abych toho litoval, hm?!“ sykne na ni netečně Alex. Chytl mě znova za ruku a vyvedl mě z její blízkostí. Rozešel se ke dveřím a já ho následovala, stále s naprostým zaskočením. Vešli jsme dovnitř a já se rozhlédla po vzdušném a prostorném předsálí. Mozaiková podlaha béžových a hnědých barev odrážela světlo od protější zcela prosklené stěny, kdy byl vidět obrovský bazén a zahrada.

„Děláš si ze mě prdel?!“ šeptnu potichu a ohlédla se krátce přes rameno, zda za námi nešla jeho matka.

„V klidu,“ ušklíbne se na mě a vedl mě kamsi do útrob obrovského domu.

„Proč si mi neřekl, že navštívíme tvou matku?!“ pokračuji dál, a přitom mu drtila ruku.

„Kdybych ti to řekl, jela bys?!“ uchechtne se.

„Ne!“ vyhrknu rozhodně zcela okamžitě.

„No vidíš to, přesně proto jsem ti to neřekl,“ pronese důležitě a zastavili jsme se až v krásném zařízeném obývacím pokoji.

Posadil mě na jednu z luxusně vypadajících pohovek a dřepnul si přede mě, „Hele sám z toho nejsem nadšený, že budeme zrovna tady pár dní, ale je to to nejbezpečnější místo v Mexiko City. Budeme tu do pohřbu a pak se přesuneme jinam,“ nastíní mi jeho plán a stáhne mi z očí brýle. Dívala jsem se na něj s čistým rozhořčením, a i on si stáhl brýle z očí. V jeho očích se zračila čirá sebejistota.

„Odpočineš si tu pár dní, hm?“ dodá s jakousi měkkostí v hlase a jemně mě pohladí po bradě. Zatnula jsem čelist po jeho doteku, který vypadal velice důvěrně.

„Nechala jsem vám připravit menší občerstvení a ložnici máte připravenou v levém křídle,“ zaslechnu Alexovu matku, jak svými podpatky klepala po mozaikové dlažbě směrem k nám.

Alex se postavil a otočil se jejím směrem.

„Děkujeme, najíme se a pak si půjdeme odpočinout,“ oznámí ji suchým tónem.

„Jistě, večeřet budeme v osm. Přidají se k nám i tvé sestry,“ oznámí mu stejně suchým tónem a já v nich už viděla tu jistou podobnost v chování a mluvě.

„Cože?! Mami, říkal jsem ti, abys to nikomu neříkala, že tu budeme,“ vyjede na ni netečně.

„Nikomu jsem to neřekla! Tvé sestry jsou tvá rodina, to je něco jiného!“ zvolá arogantně a já si byla stoprocentně jistá tím, že to byla jeho matka. Předala mu jistou dávku arogance, obstojnosti, elegance a taky ignorovat to, co jim jiní říkají. Jo, to byl celý Alex!

„Víš co, ať nám jídlo donesou na pokoj,“ sykne jejím směrem a pak se podívá na mě.

Vyzve mě gestem ruky, abych se ho chytla.

Vstala jsem tedy, přijala jeho ruku a opět za ním vlála jak kus hadru. Přešli jsme k širokému kamennému schodišti a začali stoupat do dalšího podlaží, kde se vydali hned do levého křídla. Vešli jsme až do zadních dveří a ocitli se v naší ložnici na několik dalších dní.

Byla to naprosto obrovská ložnice, s širokou postelí s bílými nebesy, se všemi nutnými nezbytnostmi. Vlastní koupelnou a šatnou a obrovským balkónem, kde bylo velmi pohodlně vypadající sezení. U šatny byla položena naše zavazadla, které už sem stihl donést personál Imeldy.

„Dáme sprchu, jídlo a půjdeme si na chvíli lehnout?“ navrhne Alex a začne se vysvlékat ze saka. Podívám se na něj údivně. Unavená jsem nebyla, ale cítila se na to, si odpočinout. Krátce jsem přikývla a přešla ke svým kufrům. Přetáhla jsem je na kolečkách do útrob šatny a otevřela jeden z nich. Vytáhla jsem si z nich nejnutnější věci jako kosmetickou taštičku a věci na převlečení.

Vyšla jsem z šatny a slyšela už tekoucí sprchu z koupelny.

Vešla jsem do otevřených dveří a viděla, jak se Alex už bezprostředně sprchoval. Své věci nechal pohozené na zemi před sprchou a chladil své tělo studenou sprchu.

Těžce přitom oddychoval a já na jeho pokožce viděla, jakou má husí kůži. Zabloudila jsem mu pohledem na potetovaná ramena a ruce a pocítila jisté chvění v podbřišku. Chtěla jsem, aby se mnou dělal zase ty všechny neskutečný věci.

Přešla jsem k velkému širokému umyvadlu se zlatými kohoutky a položila na okraj svou taštičku. Vytáhla jsem si zubní kartáček a vyčistila si zuby. Cítila jsem to jako nutnou a potřebnou záležitost. Následně jsem se postavila před sprchu a začala se vysvlékat, abych se mohla připojit k Alexovi. On zaznamenal mou přítomnost a následné svlékání a zrovna když jsem nahá vstupovala k němu, on se odvrátil a vyšel ze sprchy. Zaraženě jsem na něj pohlédla.

„Vysprchuj se v klidu sama, hm?“ mrkne na mě a zabalí svůj pas do osušky. Stáhla jsem z něj svůj zmatený pohled a ucítila zvláštní osten toho, že možná už mě ani nechce.

Jsem těhotná, pro něj už nijak nezajímavá.

Mohla jsem ho už přestat bavit.

Třeba nastalo to, co jsem si přála několik dnů předtím.

Ovšem, teď jsem to cítila trochu jinak.

 

Vešla jsem čistá a voňavá do ložnice a pohlédla na Alexe, který seděl pouze v bílé polo košili a černých kraťasech na terase na balkóně. Bosky jsem přešla až za ním a pohlédla na plně prostřený stůl, na kterém bylo všechno možné jídlo, od nakrájeného ovoce, po sendviče, guacamole s nachos a dalších věcí, které už jsem nepoznávala. Velký džbán s vychlazenou limonádou s kousky citrónů a taky káva. Káva!!! Ano!

Usadila jsem se hned vedle Alexe a nějakým způsobem jsem prahla po jeho blízkosti.

Zřejmě moje vzbouřené těhotenské hormony začaly pracovat!

Alex pohlížel do mobilu a upíjel u toho šálek kávy.

Hned jsem se natáhla po prázdném šálku a s chutí si nalila kávu.

„Neměla bys pít kafe!“ zaslechnu jeho káravý tón. Podívám se na něj zcela vražedně. Zrovna on mi nemá říkat, co bych měla a co ne!

„Dám si jenom trochu!“ bráním se a odložím zvučně kávu ve frenchpressu. Pohodlně jsem se usadila do křesla a zbožně se napila douškem horké kávy. Ach, to jsem potřebovala!

Cítila jsem na sobě Alexův pohled a podívala se na něj.

„Co?!“ ceknu netečně.

„Mám návrh,“ nadhodí a mé obočí hned vystřelí zvědavě vzhůru.

„Ty přestaneš pít kávu a já přestanu kouřit,“ dodá s jistým návrhem, který myslel možná i dobře, ale ve mně to vyvolalo jistou dávku zlosti. Věděla jsem, že nemohu pít silnou kávu kvůli dítěti, ale chtěla jsem si čas od času dopřát slabou kávu, jen tak na chuť.

Abych přežila den. Nebo aby ostatní kolem mě přežili den se mnou!

„Nebo! Se budeš starat o to své a já zase o to svoje, hm?!“ syknu otráveně.

„Sama víš, že to tak nebude, už to nejde!“ ušklíbne se arogantně.

„Proč jako?“ nechápu, co tím chtěl říct.

„Ať se ti to líbí nebo ne, dítě nás bude už na věky spojovat,“ pronese důležitě s jistou dávkou sentimentu. Ach bože!

Neřekla jsem na to vůbec nic a pouze si nacpala nachos do pusy. Zacpala jsem pusu, než abych plácla nějakou blbost, které bych záhy litovala. S Alexem jsme v tichosti jedli a já se rozhlížela po okolí. Uvítala jsem, že jsme seděli ve stínu, protože i tak mi bylo neskutečné vedro a byla zralá na další chladnou sprchu.

V mysli se mi vybavilo to, co řekl Alex předtím, že tenhle dům, je nejbezpečnějším místo ve městě a mě zajímalo proč.

„Proč je tohle místo nejbezpečnější?“ prolomím ticho mezi námi.

„Tak protože všichni místní i nemístní vědí, komu patří tohle sídlo,“ odpoví, aniž by odvrátil pohled od mobilu, ve kterém byl pohledem zabořený celou dobu.

„Tvé matce…“ nadhodím a on pouze přikývne, „A co dělá, že je tak obávaná?“ zajímám se.

„Je nelítostná, nekompromisní, nepřijímá žádné chyby svých zaměstnanců,“ začne jmenovat sebe sama v bledě modrém.

„Hmmm hmmm a co přesně dělá? Obchod s drogami? Je narkobaronka, že?!“

„Jo, to taky,“ přitaká a teprve potom na mě zvedne pohled, „Proč tě to tak zajímá?“ zeptá se podezřele.

„No, tak můžu se zajímat o svou potencionální tchýni a babičku svého dítěte, ne?!“ rýpnu si do něj, načež se on mírně ušklíbl.

„Budu si muset ještě na spousta věcí zvyknout,“ utrousí spíše sám pro sebe.

„To jsme dva,“ přikývnu jízlivě a natáhnu se po sklenici vychlazené limonády. Zhurta jsem se jí napila a cítila se spokojeně plná a nasycená. Ještě jsem měla potřebu se cítit plná jím samotným, ale tu myšlenku jsem zažehnala hned, jak se do mě začal srát s tím, že bych neměla pít kávu.

„Půjdu si lehnout do postele, tady je na mě moc vedro,“ nadhodím a vstanu z křesla.

Alex pouze přikývl a podíval se zpátky do mobilu.

Sral mě. Vyloženě.

Viděla jsem na něj tu jeho odtažitost a akorát mě to k němu táhlo daleko víc.

Byl to starý a světoznámý trik mužů, že když ignorovali ženy, tak jim ony samy šly akorát víc na ruku, ovšem já byla daleko trpělivější. Možná. Možná ne.

Zašla jsem do chladu ložnice, kde jela klimatizace na plno, ale ne zase tak, aby tam bylo příliš chladno. Ulehla jsem do měkké postele a roztáhla se po ní pohodlně. Byla jsem velice zvědavá na večeři, kdy jsem se měla setkat s jeho sestrami a čelit tak jistému výslechu. To mi bylo předem jasné. Jednak to byla jeho rodina, pro kterou budu jistou atrakcí a bylo to ženy. Všechny ženy jsou nesmírně zvědavé!

Zaslechla jsem balkónové dveře a vnímala, jak Alex přešel k posteli. Ulehl zmoženě na matraci vedle mě a podíval se na mě. Naše pohledy se setkaly a já ucítila to známé chvění. Chtěla jsem ho. Hned teď.

Chopila jsem se šance, vzepřela se na loktech a přesunula se k němu. Sklonila jsem se nad ním a zadívala se mu chtivě do očí. Viděla jsem, jak se mu zúžily oči, ovšem nehnul se ani o píď.

Nečekala jsem už na nic a horlivě ho políbila.

Rovnou jsem jazykem přešla do jeho úst a začala dráždit ten jeho. Naštěstí mi vyšel vstříc a natiskl si mě na sebe svými dlaněmi, který mi dal na zadek a záda. Hladově jsme se líbali a já prahla po tom ho cítit uvnitř sebe. Dlaní jsem mu zabloudila na kraťasy, kde jsem ihned ucítila jeho značnou bouli v rozkroku, ovšem on mě za tu ruku chytl a zastavil tak v pohybu.

„Poklade, tady ne,“ vydechne, snažíc se nabrat dech do plic z našeho líbání.

„Co, proč ne?“ nechápu a podívám se na něj.

„Nebudu to dělat v domě mé matky,“ ušklíbne se a zakroutí přitom netečně hlavou.

„No tak jedeme okamžitě na hotel, protože já tě chci ojet, hned,“ utrousím, znějící lehce zoufale, což Alexe neskutečně pobavilo. Usmál se a pohladil po tváři.

„Jsi tak sexy, když si nadržená,“ řekne líbezně a já ztěžka vydechovala přebytečný dech z plic. Tváře mi žhnuly, nemluvě o mém klíně.

„Chci tě, v sobě, celého,“ šeptnu hrdelně a dlaní jsem mu přejela po hrudi. Jistě mu tem dotyk přiváděl cosi, protože se pod ním neskutečně napínal. V jeho tváři bylo vidět, jak s tím bojuje a snaží se ovládat.

„Musíme to vydržet pár dní, hm?“ řekne konejšivě, ačkoli mě to vůbec neuklidnilo. Naopak.

Rozhořčeně jsem se od něj odvrátila na záda a snažila se vydýchat mé napnuté tělo, které žhnulo touhou po něm. Do prdele práce! V hlavě se mi množily myšlenky toho, že mě jednoduše nechce a pouze se vymlouval na dům matky. Nedělalo mu problém mě líbat v jeho klubu, šukat v autě před jeho řidičem, nebo v horkých pramenech, kde nás mohl kdokoli vidět, ale dům jeho matky byl problém.

Dokázala jsem si to odůvodnit tím, že ani já bych to nechtěla s ním dělat v domě své matky, ale stejně.

Snažila jsem se tím uklidnit a otočila se na bok, zády k němu.

On se pouze ke mně přitulil, objal mě kolem pasu a svou hlavu mi položil k vlasům a krku. Zavrtal se pohodlně ke mně a spokojeně vydechl.

Jako kdyby mu to najednou stačilo.

Prostě kurva, to nebyl Alex, kterého jsem znala!

 

Vzbudila jsem se, plná zmatení, kde se nacházím a co je za den. Přišla jsem do plného uvědomění a podívala se k oknu, kde plně dál svítilo slunce. Podívala jsem se za sebe a Alexe tam nenašla, byl pryč. Vstala jsem do sedu a cítila se o dost lépe. Možná mi stačilo se pořádně najíst a odpočinout si. Přešla jsem k balkónovým dveřím a pohlédla ven, zda se tam někde nenachází Alex. Vyšla jsem ven, do neskutečného vedra a přešla k zábradlí. Mírně jsem se vyklonila a zahlédla Alexe u bazénu, jak si hoví na okraji bazénu. Přijala jsem to jako jasnou výzvu. Výzvu ho sbalit.

 

Procházela jsem poloprázdným domem, kdy jsem sem tam potkala někoho z personálu, který mě zdvořile pozdravil. Prošla jsem terasovými dveřmi na zahradu a tvářila se velmi sebevědomě. Oblékla jsem si černé vykrojené bikiny, ve kterých jsem měla pěkná prsa a spodní díl plavek byl vykrojený do brazilek s dlouhými šňůrky na bocích. Byly to taky jediné plavky, které se nacházely v mém kufru, pro případ neplánované dovolené. K tomu jsem si oblékla takové zavazovací pončo k vodě, abych nepohoršila nikoho v domě a cestou k bazénu, jsem si ho rozvázala, aby bylo vidět mé tělo. Na nohách jsem měla sandály na klínku, které mi prodlužovaly nohy a na očích černé nepropustné brýle.

Svědomitě jsem kráčela k bazénu a hned si mě Alex všiml.

Zbystřil svůj pohled, ačkoli se schovával za brýlemi, viděla jsem ten jeho úšklebek.

Mlčky jsem přišla na samí okraj bazénu, vyzula se z bot a pomalu se vysvlékla z ponča, které jsem pohodila na zem. Sundala jsem si brýle z očí a pohodila je na pončo. Přešlápla jsem a skočila ladnou šipku do vody. Plavala jsem pod vodou několik zdatných temp, až jsem se vynořila na hladinu. Ladně jsem si stáhla vlasy dozadu z obličeje a decentně si protřela oči. Doplavala jsem k opačné straně bazénu, od kterého jsem se odpíchla a zase plavala zpátky směrem k Alexovi. Ladnými pohyby jsem doplavala k okraji, kde byly položené mé věci a natáhla se z vody, pro své sluneční brýle. Nasadila jsem si je na oči a teprve až potom se otočila na Alexe, který se na mě usmíval tím svým obvyklým úšklebkem.

„Odpočinula sis?“ zajímá se a dál si hověl na okraji, kdy se opíral zády o okraj bazénu. Své potetované paže měl podél okraje a jeho svaly se přitom napínaly. Ovládej se, Kristýno!

„Jo, dostatečně,“ usměji se decentně a přešla do rohu k betonovým schůdkům, které vedly pozvolna do vody. Usadila jsem se pohodlně na schůdky a natáhla své nohy do vody. Splývala jsem se schody a zároveň s trochou vody bazénu, kterou jsem měla po zadek.

„Máš pěkné plavky,“ zkonstatuje s úsměvem jemu známým.

„Díky, taky to jsou jediné, které tu mám,“ přiznám ledabyle, dělající jakoby nic. Moc dobře jsem věděla, že jsem ho zaujala. Nebo ty plavky.

„Vážně?“ uchechtne se, „Tak klidně můžeme zítra vyrazit na nákupy a pořídit ti nějaké další, budeš je určitě potřebovat,“ zazubí se.

„Klidně můžeme,“ přitakám a nastavím svůj obličej slunci, který jsem si naštěstí zvládla namazat opalovacím krémem. Sluníčko neuvěřitelně žhnulo a rozpalovalo tak mé tělo ještě víc. Zaslechla jsem zčeření vody a vnímala pohyb Alexe směrem ke mně. Ovšem on se pouze prosmekl kolem mě po schodech a vystoupal z vody. Ten hajzl!

Přešel k lehátkům, která byla kousek ode mě a měla jsem na ně skvělý výhled. Natáhl celou svou délku těla na lehátko a zbožně si založil ruce za hlavu.

Suše jsem polkla a jistě se to ve mně začalo vařit.

Byl to obstojný soupeř v trpělivosti, to se muselo nechat, nicméně, proti umanuté ženě neměl sebemenší šanci.

Chvíli jsem si ještě hověla v bazénu a užívala si vodu, která mě příjemně chladila. Poté jsem se ladně zvedla a vystoupala z vody. Uchopila jsem své věci ze země a otočila se na patě směrem k němu, abych se uložila na druhé lehátko vedle něj.

Vnímala jsem jeho pohled na svém těle a cítila se trochu vítězně.

Tvář jsem zachovala netečnou a natáhla se na lehátko.

„Ty mi to děláš naschvál, viď?!“ promluví Alex a já se na něj podívala jakoby nic. S naprostou nevinností ve tváři.

„Nevím, o čem to mluvíš,“ pronesu s ledovým klidem, přičemž Alex se na mě zazubil tím svým ďábelským úsměvem.

„Zapomněla jsem, jak dokážeš být zákeřná,“ uchechtne se a já měla sto chutí po něm skočit a ošukat ho na tom lehátku. Dalo mi to zabrat, abych se zcela ovládla. 

„Omlouvám se, že ruším,“ zaslechnu najednou Emilliana a podívám se na jeho osobu, jak se zastavil po mé pravici. Střelila jsem po něm nepřátelským výrazem.

„Alexi, shání se po tobě Alvarez,“ promluví Emilliano na Alexe, ten se následně hned zvedne z lehátka. Přejde ještě ke mně a krátce mě políbí na rty a dá se na odchod spolu s Emillianem.

Ztěžka jsem se položila zády do měkkého lehátka a dívala se na ty jeho vzdalující se záda.

Do pekla!

 

Po hodině smažení na sluníčku, kdy se Alex stále nevracel, jsem to vzdala a přešla do domu. Vydala jsem se ke schodišti a procházela chodbou, když jsem zaslechla rozčíleného Alexe za polootevřenými dveřmi po mém boku. Zastavila jsem se v pohybu.

„Ježíši mami, přestaň s tím!“ vyzval ji netečně.

„A co si jako myslíš?! Necháš to jen tak?!“ vyjede na něj stejným tónem Imelda, která tam byla s ním.

„Ano!“ brání se Alex rozhodně.

„Jestli je těhotná, tak bys k tomu měl přistoupit daleko zodpovědněji!“ sykne Imelda a mě okamžitě polilo horko. Jistě se bavili o mně, o kom jiném že. Těhotném!

„Udělal si z ní jasný terč, takže buď ji musíš dotáhnout na interrupci, anebo si ji jednoduše vezmeš! Čeká tvoje dítě, mé potencionální vnouče. Nemůžeš s ní mít nemanželské dítě! Ne s tím vším, co jsi, co znamenáš a máš!“ dodá jeho matka a slyšela jsem, jak svými podpatky nervózně přechází po místnosti.

Slyšela jsem ten její typicky káravý tón, kterým dokázala mluvit i má matka.

Těžce jsem polkla a cítila jistou tíhu na hrudi.

Vadilo mi, že se tam o mně bavili, jako kdybych znamenala jistý problém. Což jsem zřejmě byla.

„Kdybych se tě prosil o názor, tak se zeptám, ale mě to nezajímá!“ odpoví ji Alex arogantně.

„Jsi stejně zatvrzelý jako tvůj otec!“ pronese vytočeně Imelda, až to znělo spíše jako urážka, na kterou Alex okamžitě reagoval.

„Nepřirovnávej mě k němu! Nemám s ním vůbec nic společného!“ vyjede na ni Alex a slyšela jsem jeho kroky vedoucím ke dveřím.

Vystřelila jsem z místa a rychle přeběhla ke schodišti, kdy jsem zaznamenala dva členy ochranky, kteří mě zřejmě celou dobu pozorovali, jak tam stojím a poslouchám. Provar!

Vyběhla jsem schody po dvou schodech do dalšího patra a rychle zapadla do naší ložnice. Tiše jsem za sebou zavřela dveře a přešla rychle do koupelny. Zastavila jsem se u umyvadla a dělala jako že nic, když jsem slyšela rozražení dveří, které se záhy zabouchly.

„Poklade? Jsi tu?“ zaslechnu Alexe, kdy jeho tón zněl umírněněji.

„V koupelně,“ zvolám odpovědí a pohlédnu na jeho odraz v zrcadle, kdy se objevil mezi dveřmi. Čekala jsem, jak bude nasraný, což jistě před chvílí ještě jistě byl a zněl tak, nicméně teď se na mě zase usmíval. Takže byl dobrý v zakrývání emocí!

„Za hodinu je večeře,“ informuje mě a přejde až ke mně.

Objal mě zezadu a nalepil se svým tělem na mě.

Jeho tělo žhnulo a já pocítila opět to chvění, celého svého těla.

Líbnul mě decentně na spánek a pohladil mě jednou rukou po prsu.

Zamručela jsem chtivě a podívala se do jeho očí v zrcadle.

„Neprovokuj mě, Alexi, nebo tě tady znásilním, ač chceš nebo ne,“ syknu varovně. Mé varování ho pouze rozesmálo a odtáhl se ode mě.

Cítila jsem se zase okradena o jeho blízkost a nevěděla, jak dlouho to ještě vydržím.

Odešel z koupelny a já se rozhořčeně opřela dlaněmi o umyvadlo. Nakonec jsem zakroutila hlavou a odpíchla se od umyvadla.

Přešla jsem ke sprše, vysvlékla se z plavek a ponča a mínila se znova schladit. Umyla jsem se důkladně od chlóru a celá se vymydlila. Vlasy jsem si umyla svým voňavým šampónem a cítila se dostatečně čistá. Vystoupila jsem ze sprchy zrovna když Alex vešel nahý do koupelny. Ach, ten hajzl!

Hned jsem pohledem uhnula, když jsem okamžitě přešla očima do jeho rozkroku a zadívala se na hnědé kachličky na zemi. Zabalila jsem se do osušky a zakázala mu tak vidět své odhalené tělo. Provokoval mě. Oplácel mi to stejnou mincí.

Vyměnili jsme se ve sprše a já se otočila k němu zády. Pomalu jsem otírala své tělo a dělala to s určitou tenzí. Pak jsem nahá vyšla z koupelny a přešla do šatny. Navlékla jsem se do červeného spodního prádla, s krajkovou podprsenkou, přes kterou mi prosvítaly bradavky. Naschvál jsem vyčkávala, až Alex se vysprchuje a já mohla před něj nakráčet v tomhle. Uchopila jsem červené delší šaty, které jsem měla pečlivě srovnané v kufru a k nim si hodlala vzít černé sandálky na podpatku.

Přešla jsem s tím do ložnice a šaty rozprostřela na postel.

K nim položila boty a otočila se směrem do koupelny.

Chtěla jsem si vyfénovat vlasy a namalovat se.

Vešla jsem v tom sexy spodním prádle, zrovna když Alex vystoupil ze sprchy a dával si kolem pasu ručník. Věnovala jsem mu pouze krátký pohled, za což on mi věnoval svůj dlouhý obdivný výraz, přejel mé spodní prádlo od shora dolů a zase zpátky.

Zatnul přitom čelist a já zákeřně v duchu smála. Muhaha, tady to máš ty hajzle!

Zastavila jsem se u umyvadla a chopila se hned kosmetiky, abych se namalovala a řádně se upravila na večeři s jeho rodinou. Periferně jsem vnímala Alexe, jak se utíral do osušky a prodlužoval to, jak to jen mohl. Nakonec pomalým krokem odešel z koupelny a zanechal mě tam samotnou. Usmála jsem se sama na sebe a cítila se vítězoslavně, ačkoli jsem úplným vítězem ještě nebyla. Následně jsem si vyfénovala vlasy a cítila se dostatečně hezky, abych mohla předstoupit před supy. Spíše harpie!

Na uši jsem si nasadila své oblíbené diamantové náušnice, abych nevypadala jak holka z levného krámu a pak přešla do ložnice, kde na posteli seděl Alex, oblečený a vyfešákovaný, hned vedle mých připravených šatů. Přešla jsem až k němu, kdy si mě hned přitáhl na svůj klín a začal mě líbat. Vzrušeně jsem mu vzdechla do pusy a byla si jistá, že si právě podepsal jistý ortel znásilnění. Svou teplou dlaní mi přejel po zádech a já se mu klínem otřela o ten jeho. Alex se záhy odvrátil od mých rtů a podíval se mi do očí.

„Tohle je pouhé připomenutí toho, co tě čeká za pár dní,“ utrousí tiše a mně až po znatelně dlouhé době došlo, co tím myslel. Opět mě jen provokoval! Fuuu, ten hajzl!

Brunátně jsem ho chytla pod krkem a opřela se o něj, abych ho donutila si lehnout.

Rychle jsem se nad ním sklonila a začala ho vášnivě líbat.

Jednou rukou jsem mu zaplula pod kalhoty a vzala si jeho ztvrdlý penis do ruky. Několikrát jsem mu po něm přejela a palcem mu promnula nestoudně žalud.

Slyšela jsem, jak hrdelně zavrčel a mělce dýchal.

Sám měl co dělat, aby se uhlídal. Jooo, neměl si začínat!

Nejdřív jsem to dělala s jistou dávkou provokace, že ho stejně potrápím, jak on mě, ale když jsem viděla, jak se mírně vzdal a odevzdal se mi, hned jsem mu mírně stáhla kalhoty a vytáhla tak jeho celý penis na obdiv.

Vykasala jsem mu tričko výš na břicho a vysvlékla se z kalhotek, které se už stejně daly ždímat.

Usadila se na něj obkročmo a s těžkým zamručením spokojeně vydechla.

Alex si mě k sobě přitáhl a začal mě horlivě líbat.

Klouzala jsem rychlejším tempem po celé jeho délce a užívala si to, co jsem celou dobu tak hrozně potřebovala.

„Poklade nevydržím dlouho, po tak dlouhé době, co jsme to nedělali,“ vydechl zmoženě Alex a těžce zavřel oči, když jsem ještě zrychlila. Ač jsem chtěla šukat celý den a celou noc, musela jsem se spokojit alespoň s krátkou pětiminutovkou.

„To je dobře, protože pak mi to alespoň vynahradíš,“ ušklíbnu se na něj provokativně a přidám na tenzi přírazů, kdy najednou ucítím, jak mu penis ještě ztvrdl. Rychle jsem z něj slezla a dodělala ho rukou. Cítila jsem se mírně spokojeně, ač neuspokojeně, ovšem vítězně. Vyhrála jsem to na plné čáře!

 

Když jsme scházeli s Alexem společně dolů schody, pevně mě chytl v dlani a propletl si své prsty s mými. Donutilo mě se to na něj podívat, ačkoli on se díval před sebe, protože zrovna pod schody stála Amy. Svým zářným úsměvem nás obdařila a hned jak jsme sešli poslední schod, přistoupila ke mně a přátelsky mě objala.

„Ráda tě vidím, Kristýno,“ usmějeme se na sebe a pak se otočí na svého bratra, kterého pozdraví jen přikývnutím a značně si u toho odfrkne. Prostě sourozenecká láska!

„A já tebe, kdo by to byl čekal, že se potkáme tak brzy,“ nadhodím strojeně, aby řeč nestála a společně jsme se rozešli dál do útrob domu.

„Jo, člověk se pomalu musí vnutit do života mého drahého bratra,“ hned si musí rýpnout, aniž by se na něj otočila. Kráčela dva kroky před námi a kolem nohou se jí motala látka dlouhých splývavých šatů. Slušelo jí to, byla velmi okázale oblečená, ostatně i jako při našem prvním setkání. Jistě podědila neskonale šarm po matce. Došli jsme společně až do rozsáhlé jídelny, která byla zařízená spíše jako pro celý dům než pro pár členů rodiny. V samotném rohu u širokých oken stála jeho matka a míchala si tam zrovna nějaký drink. O bar se ležérně opírala druhá žena, jistě Ally, druhá sestra Alexe. Byla matce nejvíc podobná, jako kdyby to byla její mladší kopie.

„Ah, tak vám to spolu sluší!“ zvolá Imelda oslavně, když se na nás podívá, jak jsme k nim kráčeli ruku v ruce. Ally se odpíchla od baru a pomalým sebevědomým krokem ke mně přišla.

„Ahoj, jsem Allein, starší sestra Alexe,“ představí se mi velmi strojeným postojem a ladně mi podala ruku. Stiskla jsem pevně její ruku v dlani a jemně jí potřásla.

„Jsem Kristýna, těší mě,“ představím se a ona se mírně uchechtne.

„Máš roztomilý přízvuk,“ zkonstatuje až mi to přišlo, jako kdyby se mi vysmívala. Přesně jsem věděla, nějak tušila, že jeho druhá sestra bude větší osina v zadku než Alex sám. To bylo prostě jasný, bylo to pokrevní. Neřekla jsem na to vůbec nic a pouze se na ni falešně usmála.

„Christina, dáš si s námi drink? Nebo ti mohu nabídnou sklenici našeho vína, skvělý ročník!“ zahlaholí Imelda tázavě a jelikož jsem předtím slyšela jejich konverzaci s Alexem, byla jsem si jistá tím, že mě pouze zkouší.

„Zatím ne, ale určitě ráda ochutnám pak při jídle,“ zaobalím svou neurčitou odpověď a viděla v její tváři, jak si mě přeměřuje. Fakt jsem byla mezi samými harpiemi, jediná normální byla možná Amy. Možná.

„No dobrá tedy, tak pojďte se posadit ke stolu,“ vyzve nás s úsměvem a uchopí svou skleničku martini, kterou si sama namíchala. S Alexem, který neříkal raději vůbec nic a vypadal vcelku napjatě, jsme přešli ke stolu, který byl prostřený pro pět lidí. Imelda se samozřejmě posadila do čela stolu, my dva s Alexem po její pravici a jeho sestry naproti nám. Všichni jsme se pohodlně usadili a Imelda zvonově tleskla několikrát po sobě. Na to její personál začal nosit všemožná jídla a pokládala je před nás doprostřed stolu. Ač vše bylo velmi honosné, včetně personálu s bílými rukavičkami, jídlo, a to v čem to bylo podávané, vypadalo spíše jako domácky. Každý jsme si mohli vybrat cokoli z mnoha talířů a misek a nabývalo to příjemného dojmu, uvolněného, pohodového. Pustili jsme se všichni mlčky do jídla, ale věděla jsem, že to ticho není na dlouho.

„A odkud jsi Kristýno, jestli se můžu zeptat,“ prolomí ticho první Ally. Vzhlédla jsem k ní a v klidu dožvýkala sousto v ústech.

„Jsem z České republiky,“ odpovím a předpokládala, že možná ani nebude vědět, kde to je.

„To je v Evropě, ne?“ zbystří Amy.

„V Česku jsem několikrát byla, je to velmi okázalá země,“ zahlaholí Ally důležitě a já si byla jistá, že ji ze zadku čouhá pravítko, které měla hluboko, ale velmi hluboko zastrčené.

„Je to krásná země,“ přikývnu s úsměvem.

„A čím se zabýváš? Podnikáš?“ pokračuje Ally ve výslechu.

„Hele, nech ji dýchat,“ oboří se proti ní hned Alex a navzájem se změří nevraživými pohledy.

„Ale no tak děti, nechovejte se takhle před naším drahým hostem,“ napomene je klidně Imelda, na kterou jsem se chtě nechtě podívala. Mrkla na mě známým lišáckým pohledem a já se musela tomu upřímně zasmát. Prostě tohle byla jasná rodina Alexe.

„Eh, podnikám,“ odpovím směrem na Ally, když se došpičkovali s Alexem, „Vlastním několik akciových společností, mám reklamní agenturu, takže od každého prostě něco,“ dodám neurčitě.

„Ach tak,“ přikývne pouze Ally, jako kdyby čekala nevím co, a pustila se znova do jídla. Upila jsem ze sklenice vody a cítila na sobě pohled Imeldy, ale ignorovala jsem ji.

Musela jsem tuhle večeři zvládnout na jedničku a ovládat se, protože jsem věděla, že všechny tyhle harpie u stolu by mi několik následujících let značně ztížily život.

„No a jestli chápu dobře, tak si byla vdaná, když máš takové cizí příjmení,“ nadhodí netečně Ally a mně v tu chvíli zatrne.

Nadechla jsem se a svědomitě zvedla hlavu směrem k ní.

Jistě si mě proklepla, to bylo naprosto jasný, a ještě se mě tak blbě zeptala. Přede všemi.

„Ano, byla,“ přitakám pouze a cítila jsem na sobě i pohled Alexe.

„A už nejsi? Jste rozvedení?“ nadhodí Amy mírně zaskočeně. Jí jsem to věřila, ale té fúrii naproti mně rozhodně ne.

„Můj manžel zemřel,“ vydechnu monotónně a zahledím se zpátky do svého talíře.

„Oh, to mě mrzí drahoušku, vím, jaké to je,“ utrousí mírným tónem Imelda, i když i ona sama musela vědět kdo přesně jsem.

„Kdo by to byl řekl, že sám velký Adam Al-Sheid by se kdy oženil,“ zvolá Ally takovým upjatým tónem a mně bylo jasný, že mě pouze chtěla vyprovokovat.

„Ally, přestaň s tím, nebo okamžitě odcházíme!“ vyjede po ní Alex hned. Byla jsem ráda, že se mě zastal, ovšem nebyla to třeba. Odložila jsem úhledně příbor na skoro dojedený talíř, chopila se ubrousku a otřela si do něj ústa.

„V klidu, Alexi, mně to nevadí,“ opáčím pevným tónem a podívala se na Ally mírně arogantně.

Jí se blýskalo v očích a bylo mi jasné, že chtěla započít nějakou slovní válku. Tak do mě!

„Omlouvám se, nechci znít nijak neurvale, ale záleží mi na štěstí mého bratra, tudíž mám strach, aby si nezačal s nějakou jednoduchou holkou,“ omluví se jen na oko. Čubka!

„Úplně v pohodě, jsem zvyklá na neurvalé chování,“ ušklíbnu se.

„Oh vážně? Takhle se chovají u vás v Česku?!“ hned se na to chytí Ally.

„Tak dost!“ okřikne je Alex a silně uhodí do stolu, až nádobí na stolu zařinčí. Všechny jsme se ohlédly jeho směrem.

Alex zahodil ubrousek, co měl vložený v klíně a brunátně vstal od stolu.

Nabídl mi ruku a přiměl mě tak hned vstát od stolu, což mi vůbec nevadilo.

„Alexi, kam jako jdete?“ zeptá se Imelda údivně, mírně zaskočeně.

„Pryč!“ odbyde ji hnusně a společně zase ruku v ruce odejdeme.

Alex mě vyvede rychlými kroky z domu, kdy jsme začali obcházet dům po kamenné cestičce. Nevěděla jsem kam mě vede, ale viděla jsem na něm, jak je rozčílený.

Cestou jsme potkali dva z jeho ochranky, něco jim v krátkosti řekl, co jsem ani nerozuměla, ale ti dva se hned vydali za námi. Došli jsme cestičkou až k velkým garážovým vratům, kde jich bylo zhruba pět vedle sebe.

Byla to velká garáž jak dva velké rodinné domy vedle sebe.

Alex mě provedl postranními dveřmi a rozsvítil světla.

Pohlédla jsem na nablýskaná sportovní auta, kdy Alex se hned rozešel podél nich a přešel až úplně k tomu poslednímu.

Bylo to černé Porsche a já si chtě nechtě vzpomněla na Adama.

Alex mi otevřel dveře spolujezdce a já si nasedla do auta. Alex rychle obešel auto a netečně se posadil za volant. Zvučně nastartoval a ihned na to se začali otevírat garážová vrata před ním. Hned jak se nám umožnil hladký průjezd, Alex šlápl na plyn a vystřelil z garáže.

Se zvučným sportovním motorem jsme odjížděli po kamenné příjezdové cestě a za chvíli najeli na normální cestu vedoucí k hlavní dálnici.

Alex uháněl velmi rychle, viděla jsem na něm, jak je naštvaný a křečovitě svírá volant.

Chtěla jsem mu říct, aby přeci jen zpomalil, ovšem on to v tu chvíli udělal a trochu se víc opřel do sedačky, jako kdyby se až teprve teď uvolnil. I já jsem si opřela hlavu a pohlédla z okénka na vzdálené město, které svítilo světelným smogem.

Po asi půl hodině, jsme vyjeli na mírný kopec, kde byl vidět krásný výhled na město, kterému už jsme byli blíž. Pouze pár kilometrů.

Zastavili jsme u nějaké vyhlídky a já zaznamenala světla auta za námi.

Byla to jistě naše ochranka v druhém autě.

Jen co Alex vypnul motor ztěžka vydechl.

Podívala jsem se na něj a on koukal před sebe na městě.

„Mrzí mě to,“ sykne netečně a já zvedla obočí nechápavě.

„Co tě mrzí?“ nechápu a on se na mě natočí.

„Že se do tebe tak pustila,“ vysvětlí a já se tomu musela usmát.

„Prosím tebe, nic ve zlým, ale myslíš, že si pustím k srdci nějakou namyšlenou blbku?!“ vydechnu netečně a ušklíbnu se tomu, „Jsem na tohle už zvyklá, je to jisté břímě stále nést jeho jméno,“ dodám s jistou hořkostí v hlase. Byla to jistá zodpovědnost se tak jmenovat, s hrdostí jsem přijala to jméno, ačkoli mi nejednou přivodilo starosti. Ale to už hold k tomu patřilo. Tuto cestu jsem si vybrala sama.

„No, napadlo mě, co kdybys přijala mé příjmení,“ nadhodí jakoby nic a já po něm střelila pohledem.

„Cože?!“ uchechtla jsem se. Na tuto jedinou reakci jsem se zmohla.

„Čekáš moje dítě a já tě prostě musím ochránit, alespoň nějak. Alespoň tím, že by ses stala mou manželkou,“ vysvětlí s ledovým klidem, což jsem absolutně nechápala.

Já jsem totiž v duchu naprosto vyšilovala.

„A to mi říkáš jenom proto, že do tebe hučela tvá matka? Nebo tě to napadlo tebe samotného?!“ obořím se na něj a on se na mě údivně zatváří, „Slyšela jsem vás, nechtěně, jak jste se spolu hádali a ona do tebe hučela, že bys mě měl dotáhnout na potrat, anebo si mě vzít,“ dodám na vysvětlenou. Trošku nakrčil nos a vypadal mírně zaskočeně, ovšem nadechl se něco říct.

„Jo, přemýšlel jsem nad tím a svým způsobem má pravdu,“ usoudí klidně a já stále nechápala, jak kurva mohl být, tak v klidu. Vždyť se tu do prdele bavíme o tom, že bychom se měli vzít. My dva! Já a Alex!

„Je mi to jedno, Alexi,“ skočím mu do toho netečně, „Já si tě nemůžu vzít!“

„Hele, ale tohle není o tvém egu, ale o ochraně našeho dítěte!“ nenechá se však odbýt.

„Které možná ani nebude! Třeba ho nedonosím, je ještě brzy dělat nějaké plané závěry!“ bráním se dál a cítila jistou tíhu na hrudi.

„Prosím tě, tohle neříkej!“ vyprskne na mě jedovatě a já ho už vůbec nepoznávala. Chytl mě pevně za obě ruce a stiskl je silně v dlaních, „Poslyš, neslibuju ti tu lásku do konce života, sama víš, jak to mám, ale co ti dokážu slíbit, je jistá ochrana tebe a našeho dítěte. Tím, že si mě vezmeš a budeš nést mé jméno, ti zajistí dostatečnou ochranu na to, abys mohla žít v poklidu s dítětem,“ vysvětlí pevným tónem. Dívala jsem se na něj jak na zjevení.

„Počkej počkej,“ nadechnu se, „Proč teď mám dojem, že si právě řekl, že budu žít sama s naším dítětem,“ žádám vysvětlení z dojmu, které jsem právě nabyla.

„Nevím, co bude a určitě bude lepší, když budeš žít někde daleko od toho všeho nebezpečí, samozřejmě bych za vámi jezdil, jak by to jen šlo, ale nemůžu zanechat New York bez dlouhodobého dozoru. Prostě naše svatba by byla určité uzavření smlouvy, svazku, závazku a já chci udělat naprosto vše, abych vás ochránil,“ vyhrkne ze sebe Alex a já se mu vytrhla ze sevření.

Na hrudi mě bolelo, pálilo, štípalo a já pocítila okamžitou potřebu vylézt ven z auta.

Otočila jsem se k němu zády, odpoutala se a zhurta vylezla ven z auta.

„Kristýno…“ slyším jeho otrávený tón. Ignorovala jsem ho a přešla od auta blíž k vyhlídce. Vítr mi rozčísl vlasy a jeho svěžest mi mírně schladila tělo.

Slyšela jsem, jak Alex vylezl z auta a šel za mnou.

Shlížela jsem na město a cítila se naprosto hrozně.

Nepatřičně. Rozčíleně. Bylo toho ve mně zase tolik.

On se postavil vedle mě, ruce měl založené ležérně v kapsách a bylo na něm vidět, že je nějaký nervózní. Ztěžka jsem se nadechla a otočila se na něj.

Nevím proč, ale v očích jsem měla slzy.

„Víš, s Adamem jsme se krátce přes svatbou začali snažit o dítě, ale prostě nevyšlo nám to. Tenkrát jsem ho uklidňovala slovy, že ať se nebojí, protože jistě přijde ta pravá chvíle, kdy otěhotním. A teď stojím tady, těhotná s tebou a ty mi tady říkáš, že si tě mám vzít, ale ve skutečnosti spolu žít nebudeme,“ vydechnu těžce a cítila, že mě pohání emoce, ač jsem se tomu zuby nehty bránila.

„Sama víš, že na manželství nevěřím, nejsem ten typ,“ skočí mi do toho Alex hned netečně a podíval se na mě. Jeho výraz byl vážný.

„Jo, ty raději budeš žít volně jako pták a šukat každou na potkání, jenom kvůli tomu, že ti to jednou nevyšlo," rýpnu si do něj hned jízlivě, načež se akorát na mě zamračí. Čekala jsem, že na to něco řekne, ale neřekl vůbec nic.

Otočila jsem pohled zpátky na město a zrychleně dýchala.

„V tom případě, ti nebudu přivádět další starosti," zkousnu si ret, abych potlačila vzlyk, „Až se vrátíme do New Yorku, zajdu na interrupci. Odejdu z Unie a o tobě už nebudu chtít nikdy slyšet," dodám vážně a byla v koutku duše vděčná za to, že jsem to dokázala vyslovit, až mě to neskutečně bolelo.

Nechtěla jsem přijít o to dítě, ale ani jsem nechtěla přijít o něj.

Teď to bylo více než jasné.

A já se za to nenáviděla.

Cítila jsem jisté city k Alexovi Verwohnendesovi a nedokázala snést pomyšlení, že bychom spolu byli jen na oko.