Anglie nebo Itálie? XIV. DÍL

DÍL XIV.

 

Až příliš silné přátelství

Část 8- Chloe

 

          Vystupovala jsem z letiště ve Florencii, a náhle jsem uslyšela:

 „Teta Rebeca!“ zapištěla Ashley a skočila mi kolem krku.

 „Ash, ty blázínku. Vždyť mě uškrtíš!“ byla jsem ráda, že ji po hodně dlouhé době vidím.

 „Konečně jsi přijela!“

 „Tvé třinácté narozeniny si nenechám ujít,“ řekla jsem jí a cvrnkla jí lehce do nosu a ona ho vtipně nakrčila.

 „Ahoj,“ zachraptěl za mnou velmi známý hlas. Hlas, který jsem si jednak přála slyšet každý

den, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že jsem ho neslyšela a mohla jsem si v klidu žít

bez potírání svých citů.

Otočila jsem se a prohlédla si Daniela. Měl na sobě světle modrou košili a béžové plátěné

kraťasy. Hnědé vlasy měl na temeni hlavy vybledlé od slunce a ofina mu rošťácky padala do očí.

 „Ahoj,“ opětovala jsem mu pozdrav.

 „Jsem rád, že jsi tu,“ řekl a objal mě.

 „Já taky. Těšila jsem se na holky.“ Rozpouštěla jsem se v jeho objetí.

 „Jen na holky? Ty potvoro,“ zasmál se, vzal můj kufr a vedl nás k autu.

 

          „Sluší ti to, jen si nemůžu zvyknout na ty hnědé vlasy. Ta zrzavá tě dokonale

vystihovala. Bylo to takové tvé poznávací znamení,“ říkal Daniel, když jsme po večeři seděli

na terase a popíjeli víno.

 „Já potřebovala nějakou změnu a tohle bylo nejjednodušší,“ prohrábla jsem si vlasy. „Co je u

vás nového?“ zeptala jsem se a zakroužila s vínem ve sklence.

 „Ash bude zítra třináct. Je to k nevíře, ale začíná pomalu dospívat a já si uvědomuji, že

začínám stárnout. A taky že je to se mnou občas k nevydržení. Jsem někdy příliš…“ hledal

správné slovo. „Příliš všechno,“ zasmál se, ale pak zvážněl. „Myslíš, že už jsem byl dostatečně dlouho sám?“

 „Jak to myslíš?“

 „No, jestli když bych si teoreticky našel nějakou přítelkyni, jestli by to nebylo moc brzy.“

 „Dane, je to víc než 5 let, co jsi vdovec. Jsi mladý, hezký a máš právo mít přítelkyni a všem

to může být úplně jedno. I když bys měl pět přítelkyň.“

 „Hmm,“ pokýval hlavou a pousmál se.

Sledovala jsem ho a pak se zeptala: „Jak se jmenuje?“

 „Chloe. Přijede pozítří. Chci ji holkám i tobě představit.“

 „Chloe? To asi není Italka, že ne?“

 „Ne, je to francouzská modelka, ale žije v Miláně už pár let.“

 „Hmm, tak to jsem na ni zvědavá.“

 „Já jsem taky zvědavý, co na ni řeknete.“

 „Dane, na mém názoru přeci nezáleží.“

 „Ale jo. Záleží. A nediskutuj se mnou, nebo ti už nenaleju,“ chňapl po láhvi s vínem.

 „Tak jo. Dám ti na ni detailní rešerši. Ok?“

 „Dík.“

 

               Ráno jsem se probudila a měla jsem šílenou žízeň. Z každé strany svého těla jsem měla v posteli jedno dítě. Ashley a Mia přišly v noci ke mně, a ještě teď tvrdě spaly. Vymotala jsem se z jejich objetí a jen v pyžamu jsem spěchala do kuchyně.

V lednici jsem objevila mandarinkový džus. Neobtěžovala jsem se s hledáním sklenice a napila se rovnou z lahve. Z lahve totiž džus chutná lépe, než ze skleničky.

 „Pěkný pyžamko,“ uslyšela jsem za sebou velmi známý hlas. Zakuckala jsem se, džus mi vylétl ven i nosem.

 „Jimmy? Co tu, sakra, děláš?“ kašlala jsem a do toho nadávala.

 „No promiň,“ našpulil uraženě pusu: „ale moje neteř má narozeniny.“ Hodil po mě utěrku. „Je tu i máma.“

 „Tu ráda uvidím, na rozdíl od někoho jiného,“ zašklebila jsem se a hodila po něm utěrku zpět.

 „Ale, ale, jen kdybys nelhala.“

 „Nelžu!“

 „Tvoje bradavky říkají něco jiného.“ Pohledem klouzal po mých prsou a odlepil se od kuchyňské linky. Šel ke mně s tím jeho dravým výrazem v očích. Polkla jsem naprázdno.

 „Jak se opovažuješ?“

 „Co? Dívat se na tebe? Vždyť to máš ráda. Máš ráda víc věcí,“ dořekl když ke mně došel a dal mi ruku do pasu. Nestihla jsem nic udělat, ale Viktorie mě zachránila. Objevila se v kuchyni z čista jasna a svým silným hlasem řekla: „Áh,buongiorno signorina. La colazione è sulla terrazza.“

 „Grazie, Viktorie.“ Poděkovala jsem. V tu chvíli už byl Jimmy zase o metr dál ode mě.

 „Co říkala?“ ptal se, když zase zmizela.

 „Že snídaně je na terase.“

 Přikývl a pak se na mě podíval: „Jdeš se převléct anebo budeš snídat v pyžamku od džusu?“

 „Pitomče,“ řekla jsem polohlasem a otočila se k odchodu. Slyšela jsem, jak se hluboce nadechl, ale neřekl nic.

 

               Před obědem jsem seděla na pláži, vítr si pohrával s mými vlasy i volnými šaty. Mia se snažila prokopat do Číny a já se nechávala unášet šploucháním vln.

 „Rebecco, tady jste. Nahoře vás všichni shání,“ ozvala se Barbara, Danova matka, když sházela shody k pláži.

 „Něco se děje?“ otočila jsem se na ni.

 „Připravují vše na odpolední oslavu a Dan i Ashley se nad něčím dohadují a hledají vás, abyste jim to rozsoudila.“

 „Aha. Je to boj na život a na smrt?“

 „No, deset minut ještě vydrží,“ řekla a přisedla si ke mně. „Jak to jde v Anglii?“

 „Dobře. Za měsíc budu mít novou třídu na univerzitě a budu vést kurzy tvůrčího psaní, což je pro mě novinka.“

 „Výborně. Baví vás to na univerzitě?“

 „Moc, jsem pořád v kontaktu s mladými. Nesnažím se působit jako přísná učitelka a zatím mi to vycházelo. Naše hodiny s posledním ročníkem byli takové posezení s přáteli. Studentky se mnou rozebíraly kluky a studenti mě občas zvali na rande. Díky tomu všemu jsem necítila, že stárnu.“

První Barbařina reakce byla, že se začala smát. „Vy a stárnout? Zlato, třicet dva není žádné stáří.“

 „Pořád mi přijde, jako bych ještě nestihla nic zažít.“

 „Jak nic?“ mírně sklopila hlavu a podívala se na mě jako skener.

 „Díváte se na mě jako psycholožka,“ pozvedla jsem obočí a ona se šibalsky zasmála.

 „Nemám tu své křeslo a nezaplatila jste ty hříšné peníze, které za sezení účtuji.“

 „Tak to jo,“ kývla jsem. „Bude mi třicet dva, děti jsou v nedohlednu, pořádný vztah taky. Přijde mi, že žiju skrz svoje postavy v knihách, a ne já sama.“

 „A co s tím hodláte udělat? Třeba se o svých citech zmínit Danielovi?“ natáhla nohy před sebe, prsty zabořila do písku a zadívala se na Miu, která si jí teď všimla a zamávala. Obě dvě jsme ji zamávání oplatily.

 „To těžko. Zítra nám chce Dan představit novou přítelkyni.“

 „Cože?!“ vyletělo ji obočí z obličeje. „Nic neříkal!“

 „Řekl mi to včera večer u vína, když jsem přijela.“

 „Víte, co je zač?“

 „Modelka z Francie.“

 „Modelka? Bůh nás chraň,“ protočila oči. „Ale Daniel není jediný můj syn.“

 Nevěřila jsem vlastním uším. Snažila se mi právě dohodit Jimmyho? Ví snad něco? „Jimmy? Snažíte se mi dohodit Jimmyho?“

 „Musím uznat, že byste byli hezký pár. Trochu nesourodý, ale přesto hezký.“

 „Pardon, ale Jimmy je má osina v zadku a nejspíš by nás přílišná blízkost zabila.“ řekla jsem a doufala jsem, že se neurazí, ale ona se zasmála.

 „Jo, tomu věřím. Ale kdybyste mu byla fuk, tak by vás takhle nepopichoval. Viděla jsem ho, jak se na vás dívá, jak se po tom, co se narodila Mia staral. Znám ho a určitě tam z jeho strany zájem je.“

 „Myslím, že slyším, jak mě Ashley s Danem volají,“ vstala jsem a oprášila si zadek od písku.

 „Jak myslíte,“ pokrčila rameny a pousmála se. „Ještě tu s Miou chvíli budu, pak přijdeme.“

 

*

 

               „Kolik lidí přijde?“ ptala jsem se, když jsem seděla na kuchyňské lince a soukala do sebe špagety. Nechtěla jsem obědvat s ostatními a Viktorii jsem navíc ráda viděla. Ona vedle mě připravovala narozeninový dort.

 „Pán počítá kolem dvaceti až třiceti. Ashley má pozvaných deset kamarádek a pán počítá, že s nimi přijdou i rodiče. Plus my, co jsme tu.“

 „Tak to bude slušný mejdan.“

 „Jo. Ehm, asi bych se v tom neměla rýpat, ale co jsem to tu viděla ráno s panem Jamesem?“ podívala se na mě a zvědavostí skoro až hořela.

 „Nevím, o čem mluvíš,“ zahuhlala jsem s plnou pusou.

 „Díval se na tebe jako na lasagně a ty na něj jako na gelato.“

 „Viktorie, to není pravda. Dívala jsem se na něj úplně normálně. Přišla jsem se napít a on mě vylekal. To je všechno.“

 „Kdybych se tu neobjevila, tak by se stalo co? A nesnaž se říkat, že nic, protože tě znám už dost dlouho.“

 „Nebudu lhát. Asi bych mu podlehla. Zase.“

 „Zase?“ dívala se na mě s pusou dokořán. „Páni. Jsem snad v šoku. Chceš jednoho a chodíš s druhým?“

 „Nechodím s ním. Jen se občas vídáme.“

 „Tím chceš říct spíte?“ Odtušila správně.

Jen jsem se zašklebila a došlo mi co před chvílí řekla. „A co jsi myslela tím, že chci jednoho a chodím za druhým?“

 „Ty a Daniel. Díváš se na něj občas jako na svatý obrázek.“

 „A to je víc, než jako na lasagně?“ zasmála jsem se těm jejím přirovnáním.

 „No jistě. Měla bys mu to říct.“

 „Vy jste se na mě s Barbarou spikly?“

 „Ne, ale asi bychom měly!“ založila ruce v bok. „Víš co? Buď mu to řekneš, nebo ti nedám najíst.“

 „To je krutý a zcela zbytečný, protože nám zítra chce představit novou přítelkyni.“

 „Cože?!“ vypískla a vystříkl ji krém z cukrářského sáčku mimo dort. „Snad ne TU?“

 „Tu? Už jsi ji viděla?“ hořela jsem zvědavostí. Doufala jsem, že bude ošklivá. Hodně. Ošklivější než já.

 „Tu žabožroutku? Jo, viděla. Jednou tu byla. Poručila si capuccino. Po obědě!“ spráskla rukama.

 „Jaká je?“

 „Hnusná!“

 „Viktorie!“

 „Hnusná je. Myslím si, že padesát procent jejího obličeje není její,“ zašklebila se a když viděla, že nechápu, co tím myslí, tak se zašklebila znovu a popsala ji. „Její rty vypadaly, jako že jí právě popíchal roj včel. Nos byl úplně, ale úplně rovný. A oči? Ty vypadaly, jako by měla místo řas nalepený modlicí koberec s třásněmi! Hrůza. A při úsměvu zvedala jen jeden koutek a pořád, ale pořád si hrála s kuličkou v jazyku.“

 „Pro Boha,“ hvízdla jsem a pak mi Viktorie předala do ruky pytel rajčat a zavelela Na kostičky.

 

*

 

               Během oslavy, kterou si Ashley náležitě užívala, jsem byla v přátelském rozhovoru s Danielem a bylo mi skvěle. Právě mi doléval víno, ale v tom se zarazil, až málem přelil.

 „To se mi snad zdá,“ vrazil mi láhev do ruky a šel k zaparkovaným autům. Z právě zaparkovaného žlutého mini Fiatu vyskočila blondýna. Nohy měla dlouhé jako krk žirafy, na sobě fialové šaty tak těsné, že jí z něj lezly prsa. Obě ňadra byla tak souměrná, až to nemohlo být ani fyzicky možné. Vlasy byly rovné, sahající až do pasu, který byl útlý jako přeštípnutá žížala. A co se týče obličeje? Viktorie měla pravdu. Koberec na řasách, botox ve rtech a na nose se vyřádil plastický chirurg. Ta holka vypadala jako uměle vymodelovaná panenka. Taková chodící Barbina.

 „Zlatíčko, já myslel, že až zítra?“ objal ji Daniel. Já na sobě cítila pohled. Rozhlédla jsem se a všimla jsem si Jimmyho. Povytáhl obočí a pak se pohledem vrátil k bratrovi.

 „Nemohla jsem se dočkat, až se seznámím s tvou rodinou,“ zašvitořila anglicky, ale s patrným francouzským přízvukem.

 „Hned tě představím,“ řekl a jako první ji představil Ashley. Ta ji nevěnovala moc pozornosti, ale malé ušklíbnutí jsem zahlédla. Poté jí představil svou matku a pak došel k Mie.

 „Mio, zlato, tohle je Chloe. Je to moje nová přítelkyně.“

 „Ahoj, malá,“ pozdravila ji Barbina Chloe.

 „Malá? Já už nejsem malá! Je mi sedm. Kolik je tobě?“ zabodla do Chloe pichlavý pohled.

 „Mě je dvacet jedna,“ ohlásila hrdě a bylo vidět, jak si malá Mia v hlavě počítá.

 „Ty budeš jako naše máma?“ ptala se Danielova mladší dcera.

 „Tak to snad ne,“ řekla Chloe skrz křečovitý úsměv.

 „To se mi ulevilo,“ řekla Mia upřímně.

 „Zlato, uvidíš, že se brzy skamarádíte,“ snažil se Dan zachránit situaci, ale Mia si udělala názor hned. „Chloe tu s námi bude časem bydlet a uvidíš, že to bude fajn. Nechceš si zajít s Viktorií pro zmrzku?“

Vyvalila jsem oči. Že prý tam bude bydlet? Vždyť se sotva znají. Tam přeci bydlet nemůže, dům je po Kaithlyn. Přestala jsem si mluvit ve své hlavě a raději se napila.

Mia se o ni přestala zajímat a šla raději za kuchařkou Viktorií. Evidentně byla Zmrzlina zajímavější, než Barbina.

 „Neboj, to bude v pohodě. Pamatuješ, jak jsem ti říkal o Rebecce?“ zeptal se své holky Dan a šli mým směrem. Kopla jsem do sebe poslední zbytek vína. „Tak to je ona. Becco? To je Chloe, včera jsem ti o ní říkal. Chloe, Becca.“

 „Ahoj,“ podala jsem ji ruku a snažila jsem se o opravdový upřímný pohled. ale nejspíš jsem vypadala jako po obrně.

 „Ahoj. Tak to ty jsi vychovávala Miu?“ zeptala se a přehodila si vlasy na záda.

 „Nějakou chvíli, ano.“

 „No, tak to ses mohla víc snažit. A s tím vínem opatrně, je v něm dost cukru a ten určitě nepotřebuješ,“ usmála se, ale vypadalo to jako urážka směrem k mé postavě.

 „Cože jsi to řekla?“ zeptala jsem se a prázdnou sklenku postavila na stůl. V tom mě ale chytila za paži velká teplá dlaň a zatáhla mě kousek dozadu. Přede mě se protlačil Jimmy.

 „Čau, jsem James, Danův brácha. Starší brácha.“

 „JO, toho bych si všimla sama, že jsi starší. Jsem Chloe,“ podala mu svou leklou ruku s růžovými nehty. Pak se nechala od Dana odvézt pryč.

 

          Musela jsem její slova rozdýchat, a tak jsem odešla na pláž. Smočila jsem si bosé nohy v moři a zhluboka se nadechla. Zadržela jsem dech a pak ho pomalu přes zuby vypouštěla ven.

 Netrvalo dlouho a uslyšela jsem kroky na schodech na pláž. Za chvilku i hlas: „Víš, že když jsi fakt rozzuřená, tak se ti posunou uši dozadu?“

Otočila jsem se a viděla jsem Jimmyho, jak se boří do písku a s lahví v ruce jde ke mně.

 „Slyšel jsi, co mi řekla?“ rozhodila jsem rukama, až jsem se plácla do stehen.

 „A slyšela jsi, co řekla mě? Toho bych si všimla sama, že jsi starší,“ snažil se napodobit její hlas. „Copak jsem starý?“

 „Lepší být starý, než tlustý a špatně vychovat dítě.“

 „Nejsi tlustá a z Mii i Ashley jsou správný holky. Ta husa vůbec neví, čím jste si brácha, holky i ty prošli,“ vděčně jsem se na něj usmála, a to jsem často nedělala. „Když jsem viděl, jak se ti posunuly uši dozadu, tak jsem se bál, že po ní skočíš. Proto jsem tě stáhl. I když bitka mezi vámi by mohla být zajímavá.“

 „Nejspíš by mě umlátila řasami.“ Jimmy se po mě podíval a dostal výbuch smíchu.

 „Představil sis to, viď?“ zeptala jsem se ho a jen přikývl.

 „Pojď se napít,“ vytáhl mě z vody a usedli jsme spolu na písek. Z náprsních kapes na košili vyndal dvě štamprlata, podal mi je a do obou nalil zlatavou tekutinu.  „Na Ashley,“ připili jsme si. Polkla jsem to najednou a vytřeštila jsem oči. Nejdřív jsem myslela, že mi shoří jazyk, ale pak se mi v puse rozvinula příjemně nakyslá chuť.

 „Co je to?“ zeptala jsem se a on se zadíval na láhev Johny Walker a ukázal mi to. „Kecáš. Tohle není originál, sice jsem alkoholový barbar, ale tohle poznám.“

 „Vypálil jsem whisky.“

 „Jak jako vypálil? Doma? Sám?“

 „Jo. To víš, moc jsme se poslední dobou neviděli, takže jsem měl trochu volného času.“

 „Vidíš. Místo sexu se mnou jsi vyrobil tuhle skvělou věc. Neměli bychom se vídat častěji. Naliješ mi ještě?“ Nalil. A lil tak často, že v láhvi zbyla menší polovina a já měla divně těžké ruce. Za to moje pusa byla neovladatelná. Alkohol způsobil to hnusné opilecké říkání pravd.

 „Kaitlyn se musí v hrobě obracet, jestli tohle vidí. Takovouhle náhradu si nezasloužila.“

 „Nemyslím si, že by to s touhle Chloe brácha vydržel dlouho. Tohle bude možná tak o dobrém sexu, nic víc. Jestli jo, tak to nebude fungovat s holkami. Budou ji porovnávat s tebou. Ashley se k tobě hodně přimkla po tom co Kait umřela a pochybuju, že si jinou ženskou do života pustí. A Mia? Byla jsi první ženský obličej, který viděla. S tebou trávila první měsíce života, pokud někoho bude považovat za mámu, tak tebe. A podle mě je to tak v pořádku.“

 „Zatraceně, už bys měl přestat pít.“

Lehl si na záda rovnou do písku a zasmál se: „Pamatuješ si, jak jsme se viděli poprvé? A já ti řekl, že pořádné ženské jsou jako dinosauři?“

 Usmála jsem se sama pro sebe a řekla: „Tak velké?“ oba jsme se rozesmáli.

 „Občas mám pocit, že ty jsi můj dinosaurus,“ řekl Jimmy, když smích utichl. Nastala chvíle ticha.

Do prdele, udělej něco. Nenech to jen tak. Otoč to, vybrusli z toho!! Říkala jsem si sama ve své hlavě.

 „Tím chceš taky říct, že jsem tlustá? Jako Dinosaur?“ řekla jsem první hovadinu, co mě napadla.

 „Pane bože, ne!“ zabručel a posadil se. „Nechci tím říct, že jsi tlustá. Naopak. Jsi dokonalá.“

Přesně toho jsem se bála. Toho, že i když jsme si s Jimmym řekli, že to je jen nezávazný vztah založen na chtíči a vášni a ne citech, tak že to u jednoho z nás jednou bude něco víc. Bohužel to byl Jimmy.

 „Sakra, Becc, řekni něco,“ pobídl mě, když jsem byla zticha příliš dlouho.

 „Musím jít,“ zvedla jsem se, trochu se zamotala, boty popadla jen tak do ruky a pádila jsem pryč.

 „Počkej! Becco! Neblbni, spadneš! Jsi opilá, pomůžu ti nahoru, ty schody jsou pitomý!“

 „Ne!“ vykřikla jsem, zastavila se a otočila se k němu. „Já sama. Tohle jsi neměl říkat. Neměl! Dohodli jsme se na tom!“ nic neřekl a já pokračovala.

     Netuším, jak dlouho jsme na té pláži seděli, ale na oslvě se hosté začali rozcházet a venku se stmívalo. Spěchala jsem se uklidnit do domu, ale zastavil mě Daniel.

 „Becco! Kde jsi byla?“

 „Mimo dosah tvé Barbiny.“

 „Nevím, co na to říct. Takhle jsem ji viděl poprvé,“ rozhodil rukama.

 „Víš co? Chtěl jsi po mě včera recenzi na tvou holku. Podle mě máš navíc. Tohle je jen mladá holka, která nemá ani tušení, jak zacházet s takovým chlapem, jako jsi ty, a navíc s těma nejlepšíma dětma na světě. Pokud jsi našel pouze tuhle slepici, tak bude lepší, když budeš raději sám. Ale pokud s ní chceš pokračovat ve vztahu, tak možná raději vezmu holky k sobě do Londýna, aby vám tu nepřekážely!“

 „Tak na to zapomeň!“ řekl a udělal krok ke mně. Zvedla jsem bojovně bradu a podívala se mu do očí. Viděla jsem je dvakrát. Vážně jsem byla připitá.

 „Dobrý nápad, zapomenout na tebe. Myslím, že se mi po všech těch letech hodně uleví!“ zasyčela jsem na něj a odešla do domu.

 „Zatraceně! Becco! Počkej! Rebecco!“ volal za mnou, ale já se neotočila.