Anglie nebo Itálie? XV. DÍL

DÍL XV.

 

Až příliš silné přátelství

Část 9- Usmíření?

 

               Seděla jsem u rodičů doma zkroucená v křesle, cpala jsem se cukrovím a dívala se na Grinche. Během filmu se už potřetí rozkřičel můj mobil.

 Máma se nahnula nad stolek, aby viděla na displej: „Dan.“

„Hm,“ jen jsem trhla ramenem.

 „Volá ti dneska už potřetí, a to je teprve devět ráno,“ informovala mě.

 „Volá mi každý den.“

 „A ty mu to pořád nebereš? Od toho léta s ním nemluvíš?“

 „Ne, jsem v kontaktu jen s holkami.“

 „Takže ani s Jamesem nemluvíš?“

 „Ne. A nech mě prosím, chci se dívat,“ zavrtala jsem se do deky. Máma se jen podivně zatvářila, ale opřela se na pohovce a také se dívala na televizi. Dokud se neozval zvonek u dveří. Aby mě návštěva nerušila, tak jsem si dala televizi nahlas.

Tupě jsem se dívala na televizi, když se mi nad hlavou ozvalo: „Myslíš, že je rozumný mě ignorovat?“

Ztuhla jsem jako socha. Zatraceně. Zaklonila jsem hlavu. Opíral se o vršek opěrky křesla a díval se na mě. Do očí mu padal pramen vlasů zesvětlený od sluníčka a nezněl přátelsky.

 „Dane, co tu děláš?“ zeptala jsem se se zatajeným dechem.

 „Nezvedáš mobil, tak jsem přijel za tebou,“ řekl a obešel křeslo.

 „Kde jsou holky?“

 „U mámy v Dublinu. Čekají tam všichni na tebe.“

 „Všichni?“ polkla jsem. „To je fuk. Nikam nejedu,“ založila jsem trucovitě ruce na hrudi.

Dan se zhluboka nadechl a vydechl. „Jestli nevstaneš z toho křesla sama, tak tě z něj vytáhnu!“

 „Proč?“

 „Protože si musíme promluvit. Třeba během procházky.“

               „Tak o co ti jde?“ zeptala jsem se, když jsme vyšli před dům. Soukala jsem ruce do kožených rukavic.

 „O tebe,“ řekl a své ruce zabořil do kapes bundy. „Chápu, že jsi naštvaná, za to, co se stalo na Ashleyině oslavě. Jo, měl jsem se tě zastat. Nechápu, proč jsem to neudělal.“

 „Protože jsi zamilovaný?“

 „Možná,“ pokrčil rameny.

 „Možná? Kdybys nebyl, tak bys si jí přeci nenastěhoval domů.“

 „To ne. Každopádně, ty jsi na mě taky pěkně v létě vyjela.“

 „Promiň, ale říct, že jsem Miu nevychovala dobře? Jestli se mi něco v životě povedlo, tak postarat se o Miu. To že jsem tlustá, v tom měla pravdu.“

 „Ale jdi ty,“ šťouchl do mě ramenem. „Tebe v životě mých dcer nikdo nenahradí. A pokud ti to udělá dobře, holky dávají Chloe pěkně zabrat.“ Usmála jsem se, trochu možná jako ten škarohlíd Grinch. „Bože, to byl úsměv. Já věděl, že z toho budeš mít radost.“

 „Víš co? Omlouvám se. Neměla jsem na tebe vyjet a to, že jsem byla opilá mě neospravedlňuje. Jak to můžu odčinit?“

 „Zabalit si kufr a jet se mnou do Dublinu. Čekají tě tam holky, máma, její výborná kuchyně a krásné irské počasí.“

  „A tvůj brácha?“ podívala jsem se na něj po očku.

 „Nevím, ale nejspíš tam nebude. Po té oslavě jsem se pohádal i s ním a od té doby jsem s ním nemluvil.“

 „Aha. A Chloe?“

 „Teoreticky se s ní potkat nemusíš, přiletí až pětadvacátého večer. I když bych byl rád, abyste začaly znovu.“

 „Nemůžu za sebe ručit.“

 „Chápu. Ehm, každopádně,“ řekl a podíval se na hodinky. „Letadlo letí za tři hodiny.“

 „Cože?! A kde mám teď jako sehnat letenku?“

 „U mě v kapse,“ řekl a poplácal si hruď.

 „Jsi nesnesitelný,“ zašklebila jsem se na něj a rychle jsem se vraceli zpět domů.

 

*

 

               Letěli jsme nad hustými mraky. Dívala jsem se z okénka a Daniel chroupal slané arašídy.

 „Jak dlouho jsi chtěla trucovat?“ ozval se s plnou pusou.

 „Cože?“ obrátila jsem pohled z mraků na něj. „Já netrucovala. Byla jsem na návštěvě u rodičů a dívala se na film.“

 „Becc, tohle rozhodně bylo trucování.“

 „No a? Tak to bylo trucování! Jako mladá jsem si ho moc nemohla dovolit! Pořád jsem se snažila být ta hodná, milá a dřela jsem, jak jsem mohla. Přeskočila jsem rok na střední, rok na vysoký. Ve dvaceti byla u porodu tvé první dcery, zařídila jsem ti svatbu, pak jsem byla u porodu tvé druhé dcery a dost dlouho jsem se o ni starala. Bylo mi pětadvacet a do toho jsem učila na univerzitě. Neměla jsem na trucování doteď čas.“

 „Jsi až moc dobrá. Ani si nedokážu představit toho, kdo si tě jednou získá. Ale mám pro tebe nabídku. Let bude trvat ještě čtyřicet minut. Nabízím ti pětatřicet na trucování.“

 „Cože?“

 „Teď máš čas na trucování! Tak dělej!“ Pobídl mě a já založila ruce na hrudi a snažila jsem se o trucovní výraz, ale jakmile se na mě Dan podíval, tak jsme oba vyprskli smíchy.

 „Tohle nebude fungovat,“ hihňala jsem se a sebrala mu zbytek oříšků.

 

*

 

               Jak jsem mohla být, tak naivní a nechat se zlákat na hezké irské počasí? Lilo jako z konve. Ale shledání s Miou a Ashley bych vyměnila za všechny sluneční paprsky na světě. Večer, když už se chystaly do postele, tak jsem jim oběma natočila vlasy, abychom byly stejně kudrnaté, pak jsme si prohlížely módní časopis a malovaly modelkám na stranách časopisu modré zuby, bradavice a jizvy na obličej. Škoda, že tam nebyla vyfocená i Chloe. Když Mia usnula, tak jsem si zalezla do postele k Ashley a pro změnu jsme vedly puberťácké řeči. Ashley se mi s lecčím svěřila, včetně své nechuti ke Chloe, s čímž jsem sympatizovala. Snažila jsem se jí ale vysvětlit, že její táta byl dlouho sám a taky si zaslouží lásku, ale než jsem to dořekla, tak usnula.

               Vešla jsem do obýváku, k velkému krbu, před kterým seděl Daniel a podával mi sklenku vína. Posadila jsem se vedle něj.

 „Měly jsme vážné rozhovory.“

 „Dokážu si to představit. Kluci, nehty, make-up a Nesnáším Chloe,“ napodobil svou starší dceru.

 „A taky menstruace.“

 „Menstruace? Na to je ještě čas,“ mávl rukou.

 „Ehm, no, vlastně už je pozdě.“

 „Cože? Vždyť je Ashley ještě malá.“

 „Je jí třináct. Není malá. Měl bys si s ní o tom promluvit.“

 „Cože? Já o tom nic nevím. Jen že to chodí jednou měsíčně a ženský se pak mění v bestie.“

 „Jo, tím začni. To jí podpoříš. A abys věděl, většina z nás by se jí rádo vzdalo ve prospěch vás chlapů,“ poplácala jsem ho po stehně a vstala z pohovky.

 „A co mám dělat?“

 „Nejdřív navštiv Google a pak si určitě poradíš,“ věnovala jsem mu cennou radu a navlékala se do kabátu.

 „Kam jdeš?“

 „Jdu na chvilku ven. Musím si vyřídit pár hovorů.“

 „Telefonovat můžeš i tady.“

 „Ale já to chci dělat venku,“ řekla jsem a on jen povytáhl jedno obočí.

          Vyšla jsem ven do zimy a tmy a posadila se na zídku u schodů. Zhluboka jsem se nadechla a po chvilce jsem vylovila z vnitřní kapsy kabátu cigaretu a zapalovač. Sotva jsem si ale strčila cigaretu do pusy a přiblížila k ní zapalovač, tak se ozvalo: „Opovaž se!“ Neopovážila jsem se. Místo toho jsem zkoprněla. Vždyť tu Jimmy neměl být.

 „Ahoj, královno knihkupectví,“ vyšel pomalu schody ke dveřím a přistoupil ke mně. Zvedla jsem k němu oči, neboť se tyčil nade mnou jako sloup. Vyndala jsem cigaretu z pusy.  „Dovolíš?“ zeptal se a vzal mi jí z ruky. „Od kdy kouříš?“

 „Od léta,“ hlesla jsem tiše. „Co tu děláš?“

 „No, každé Vánoce trávím u mámy. Co tu děláš ty?“

 „Daniel mě sem dotáhl.“

 „Dotáhl? Aha. Takže jste v pohodě? S ním se bavíš a mě dál ignoruješ?“

 „Zjevil se u nás doma dnes ráno, promluvili jsme si a letěli sem. Jsem tu hlavně kvůli holkám.“

„Jistě. My dva si promluvíme kdy?“ zabodl do mě pohled.

 „Nevím. Jdu se projít,“ prosmýkla jsem se kolem něj.

 „Jdu s tebou.“

 „Ne, nejdeš!“ zvedla jsem hlas, kabát jsem si zapnula až k bradě a šla setmělou ulicí, kterou jsem neznala.

Chtěla jsem jít pouze na její konec a pak se vrátit, ale došla jsem jen k vedlejšímu domu, tam jsem šlápla do prázdna, zaječela a sletěla k zemi.

 „Rebecco!“ slyšela jsem Jimmyho a za nedlouho ke mně přiběhl. Já seděla na mokrém chodníku s naraženou kostrčí a nohou v kanálu.  „Co to, kurva, vyvádíš?“

 „Já? Já normálně šla a najednou černá díra.“

 „Bolí tě něco?“

 „Asi to odnesl kotník.“ Beze slova mě za nohu jemně chytil a vyprostil ji z místa, kde měl být poklop kanalizace. Pak mi pomohl vstát, ale kotník mě neposlouchal. „Au, nemůžu se na něj postavit!“ Skuhrala jsem a opřela se o jeho širokou hruď.

 On si povzdechl a pak se sklonil, chytil mě v pase a pod koleny a nesl mě domů. Nebylo to nepříjemné.

Doma se kolem mě všichni shlukli, vyptávali se, co se stalo a spekulovali, jestli to zlomené je anebo ne. Ten večer jsem to řešit nechtěla a vzala jsem za vděk mraženému hrášku v utěrce. Barbara trvala na tom, že na gauči nebudu mít pohodlí, a tak se mám přesunout do pokoje pro hosty, kam se přesunula původně ona, když svou ložnici nechala Danielovi a jeho Barbině. Ta ale ještě nedorazila.

          Barbara byla neoblomná, a tak jsem ulehla do pokoje pro hosty. Sotva jsem začala usínat, tak jsem z obýváku uslyšela rozruch. Dokulhala jsem tam a narazila na Jimmyho a jeho matku.

 „Stalo se něco?“ zeptala jsem se a dívala se z jednoho na druhého.

 „Jestli se něco stalo?“ podívala se na svého staršího syna, který se lehce červenal. Na sobě měl jen trenýrky. Povytáhla jsem zvědavě obočí.  „Spletl si mě s tebou.“

 „Jak jsem měl vědět, že jste si vyměnily pokoje?“ rozhodil rukama.

 „Zatraceně! Obleč si něco! Kolikrát to budu říkat?“ zavrčela Barbara, hodila po něm jeho tričko a zhluboka se nadechla, aby se uklidnila. „Becco, pojď se posadit a oba mi vysvětlete o co jde,“ založila si ruce v bok.

               „Co jsi udělal?“ zašeptala jsem, když jsem si k němu sedala na gauč. Barbara odešla do kuchyně si dát lok vody na vzpamatování.

 „Myslel jsem si, že tu spíš ty a chtěl jsem, však víš, promluvit si,“ šeptl a zrudl.

 „Vlezl jsi ke své mámě do postele jen v trenýrkách?“

 „Ty jsem si vzal až když jsem zjistil, že to nejsi ty.“ Vyprskla jsem smíchy, ale bylo vidět, že je mu trapně.

 „Takže?“ pronesla Barbara vážně, když se z kuchyně vrátila. „Pořád si naivně myslím, že se nesnášíte,“ posadila se na stolek před námi.

 „Tak to nikdy nebylo,“ prohlásil Jimmy.

 „Ale jo, bylo!“ oponovala jsem.

 „Od začátku jsi se mi líbila. Jen jsem tě trochu popichoval. Doufal jsem, že si mě všimneš, když brácha byl nedostupný. Pak jsem si vážně myslel, že se dáte dohromady, když jste spolu tak dlouho bydleli, ale když pořád nic a on se odstěhoval do Itálie, usoudil jsem, že bych měl šanci. Ale chtěla jsi vztah bez citů,“ pokrčil rameny. Nekřičel, ale jeho slova byla vážná a výrazná.

 „A ty jsi souhlasil.“

 „Jo, souhlasil. Jsem prostě debil.“

 „Pane bože. Vždyť víš, že pro mě by to byl vždycky Dan!“

 „A k čemu ti to je? Jen se trápíš tím, co nemůžeš mít. O co ses nikdy ani nepokusila.“

 „Jo, vážně jsi debil!“ založila jsem ruce na hrudi.

 „Tak na to potřebuju víc než vodu,“ prohlásila Barbara a odešla pro láhev vína.

      „Co se děje?“ přišel z patra Daniel. Na sobě měl jen triko a trenýrky.

 „Nic!“ řekla jsem já a Jimmy dohromady.

 „Vy se tu hádáte?“

 „Ne!“ odpověděli jsem Danovi zase dohromady.

 „I víno je málo,“ vyměnila Barbara víno za whisky a usadila se do křesla naproti nám.

 „Hádáte se, kdo kde bude spát?“ zeptal se Dan a přišel ke gauči. „Šoupni se,“ kývl hlavou a když jsem se posunula, tak si sedl vedle mě. Seděla jsem na gauči mezi Danem a Jamesem.

 „Ježíši kriste,“ řekla Barbara a otočila do sebe skleničku whisky.

 „No mami,“ reagoval Dan. „Ani se nepodělíš?“ Barbara k němu natáhla ruku s lahví. Dan ji vzal a pak došel pro tři skleničky. Nalil nám každému. Pak se vážně zeptal: „Tak co se tu dělo?“

 „Přesně jak jsi řekl. Nemohli jsme se dohodnout, kdo kde bude spát. Máme jen gauč a pokoj pro hosty,“ zalhala Barbara.

 „Aha. No, já spím sám v té největší ložnici. Místa je tam dost.“

Mlčela jsem. Barbara se po nás podívala a nabídla se, že bude spát s Danielem. Ten se nezatvářil spokojeně a raději nám doplnil sklenky.

 „Nezdá se vám to poslední dobou nějaký divný?“ zeptal se Dan a pohodlně se opřel na pohovce. Za to já nevěděla, jak si s naraženým kotníkem sednout.

 „Jak divný?“ zamručel James.

 „No, poslední dobou je máma trochu jiná, přestala být tolik vážná a zamyšlená. Ty jsi se skoro půl roku neozval a Becca taky, od léta mě ignoruje. Ehm, skoro jako byste se vy dva někde spolu zašili,“ pronesl hloubavě. Podívali jsme se s Jamesem na sebe. Nervózně jsem se zavrtěla. Ale Daniel si lokl whisky, zasmál se a zavrtěl hlavou. „To je ale příšerná představa. Vy dva spolu nevydržíte jeden večer, natož půl roku.“

 „Ha, ha, jo, přesně,“ zasmála jsem se také. No, bylo to trochu hrané, to přiznávám.

 „Co noha? Bolí?“ podíval se Dan přímo na mě.

 „Už ani ne.“ Zalhala jsem. Bolela strašně, i při sebemenším pohybu.

 „Znám tě a teď lžeš jako když tiskne. Přestaň si hrát na hrdinku.“ Vyndal si zpod zad polštářek, položil ho na konferenční stolek a poplácal ho. Neochotně jsem si na něj dala bolavou nohu.

 „Nechceš ještě led?“ zeptal se James.

 „Ne.“

 „A co deku?“ navrhl a já se letmo podívala na Barbaru. Usmívala se.  Neodpověděla jsem Jamesovi, ale on mě stejně přikryl.

 „Děkuju,“ podívala jsem se na něj se zdviženým obočím.

 „Brácha, nenapadlo tě, že jsme se odmlčely kvůli něčemu?“ reagoval James na Danova slova.

 „Myslíš někomu?“ opravila jsem jeho otázku.

 „Chloe?“ Danovi bylo ihned jasné, kam tím míříme.

 „Ne asi, Santa Claus,“ pronesla jsem sarkasticky. „Jasně, že Chloe.“

 „Co na ni vidíš? Umělý kozy a rty?“ našpulil rty a rukama naznačil velikost Chloiných prsou.

 „Není to jen o tom, jak vypadá. Jo, má vylepšený prsa, ale máma si taky nechala odsát podbradek a nikdo to nikomu nepředhazuje.“

 „Děkuji Danieli,“ poděkovala mu Barbara s velkou dávkou ironie.

 „Počkej, Dane,“ stopla jsem ho. Nechtěla jsem se večer před Štědrým dnem hádat. „Nejde o to, co má vylepšené a co ne. I když ty rty zvětšené vylepšené nejsou, spíš naopak, ale chápu, že na jistých partiích ti ty obrovské rty vyhovují.“

 „Cože?“ vytřeštil na mě oči.

 „Jde o to, že Chloe mezi nás přišla a začala odstřelovat urážkami jednoho po druhém. Pokud byla nervozní, měla prostě říct Ahoj, já jsem Chloe, a dál držet pusu. A co to, jak mluvila s Miou? Chápu, že to ne každý s dětmi hned umí, ale mohla prostě začít jinak. Nezlob se na mě, ale naše averze k ní je prostě oprávněná. Tím ale úplně nezavrhuji nějakou nápravu. Může za námi přijít a omluvit se.“

 „S dortem a pořádnou lahví,“ doplnil James.

 „S dortem?!“ vyprskla Barbara a začala se smát.

Bratři se po sobě podívali a uznali, že jejich matka to s alkoholem trochu přepískla. Doufala jsem, že si dnešní Faux pas s nahým Jamesem a naší následnou výměnou názorů nebude pamatovat.

               Když bratři Greenovi uložili Barbaru do její ložnice, tak se vrátili s další lahví whisky. James dokonce přinesl i oříšky a pokračovalo se v pití.

Po dalších pár skleničkách už jsem nevěděla, co si jen myslím a co doopravdy říkám a z mé pusy vypadlo: „Občas si připadám, jako vaše ségra.“

Odpovědí mi bylo dvojhlasné: „Tak na to zapomeň.“

 „Tak otravnou ségru si nedovedu představit,“ pronesl James a zvedl obočí nad unavenýma očima.

 „Ani tak přitažlivou,“ řekl Daneil. DA-NI-EL!

Já se ale jen zasmála a napůl ospale a napůl opile řekla: „Jste idioti.“

 

*

 

               Probudila mě bolest. Tupá bolest hlavy a ostrá bolest v kotníku. Zvedla jsem hlavu a zjistila jsem, že jsem v pokoji pro hosty. Sama.

Podívala jsem se na své zranění. Kůže hlezna byla napjatá, jako by měla každou chvíli explodovat. Hýřila barvami od černofialové, přes modrou, zelenou až po rudou. S Námahou jsem vstala, oblékla se a po jedné noze doskákala do obýváku.

O můj bože. To je ale obrázek. Z kapsy kalhot jsem vylovila mobil a rychle udělala fotku.  

„Dobré ranko, vstáváme, holubičky!“ zatleskala jsem, abych udělala co největší hluk.

James otevřel oči. „No do prdele!“ vyskočil z gauče, když zjistil, že leží s hlavou v klíně svého bratra.

 „Vole, co děláš?“ protáhl se Daniel. „Oh, moje záda. Au, jako bych celou noc byl v jedné poloze.“ Pak se rozhlédl kolem sebe. Oba usnuli v obýváku. Na stolku stály dvě prázdné láhve od whisky a nedopitá láhev rumu. „My tu vytuhli?“

 „Ehm, asi jo. Já ani nevím, jak jsem se dostala do postele, natož co jste dělali vy dva.“

 „Usnula jsi tu zkroucená, tak jsem tě odnesl. A pak se sem vrátil. A pak jsme našli ten rum.“ Řekl to, jako by se nic nestalo. Odnesl mě? Dan sám? Ne James, ale Dan! A já si to, sakra, nepamatuju!

 „Jestli o tom někomu cekneš, tak si mě nepřej,“ vstal James z gauče, upravil si trenýrky a odrůstající vlasy si dal za ucho. Nikdy jsem si nevšimla, jak je po ránu přitažlivý. Zamyslela jsem se a došlápla na zraněnou nohu. Na obličeji mi přistála grimasa zkroucená bolestí.

 „Noha?“ kývl k ní Jimmy.

 „Ehm, bolí jako prase,“ posadila jsem se na křeslo a nohu dala na stolek.

 „Ty bláho,“ hvízdnul starší Green.

 „Tak to ne. Jdu se obléct a jedeme k doktorovi!“ prohlásil Daniel a než jsem se nadála, stáli jsme před domem, on mě vzal do náruče a odnesl k autu. Za to ta bolest stála.

 

                Čekali jsme s Danem v čekárně před ordinací, až se doktor podívá na rentgen mého hlezna.

 „Víš, co mi včera přišlo zvláštní?“ ozval se Dan do ruchu čekárny na pohotovosti. Jen jsem zavrtěla hlavou. „Jimmyho chování k tobě. Skoro mi to přijde, že se mu líbíš.“ Nechápavě jsem k němu zvedla hlavu. „Ale vím, že ho nesnášíš. A to mě uklidňuje.“

 „Uklidňuje? Proč?“

„Ty a brácha? Neblázni, to bych nepřežil.“

 „Proč?“

 „Já vlastně nevím. Brácha je dobrý chlap, poctiví, pracovitý. Navíc nikdy nějak extra nestřídal ženský, takže vlastně i věrný.“

 „A co by teda bylo divného na tom, kdybych si s Jimmym něco začala.“

 „Já nevím, jestli bych to zvládl. Pořád tak nějak beru, že jsi moje. Byly jsme spolu hodně dlouhou dobu a já si na tebe hodně zvykl. Měl jsem i slabé chvilky, kdy jsem si myslel, že bychom mohli být víc. Když jsme spolu bydleli, tak chvíli před tím, než jsi řekla, že chceš pryč, jsem měl divné stavy. Raději jsem zůstával zamčený v pokoji, abych se na tebe nevrhl. Připadala jsi mi taková, no,“ odmlčel se a sklopil oči k flekatému linoleu na zemi.

 „Jaká?“

 „Taková samotná a zranitelná. Jako bys čekala na to, až k tobě přijdu a alespoň tě obejmu, abys nebyla sama. Jako bys trpělivě čekala, až si konečně uvědomím, že jsi tam se mnou a že nejsi samozřejmost.“

 „Dane, stop. Nech toho. Víc neříkej,“ vydechla jsem a zaklonila hlavu.

 „Promiň, neměl jsem s tím začínat. Chápu, že nejsem tvůj typ.“

 „Tak to úplně není,“ zvedla jsem k němu oči, ale v tom mě volali do ordinace. Dan vstal, že mě tam odnese, ale já ho zastavila a dohopkala do ordinace po jedné noze. Když jsem z ní za pár minut vyšla s hnusnou modrou ortézou na noze a berlemi v podpaží, tak jsem Dana poprosila, abychom už o tom dál nemluvili. Souhlasil.

Jakmile jsem vystoupila z auta, už mě bral do náruče a odnášel do schodů. „Nesu maroda!“ zvolal ve dveřích a hned se v nich zasekl. Nevěřícně se díval před sebe, kde stála jeho Barbina. „Chloe, miláčku, ahoj!“ Pustil mě na zem a šel jí vroucně obejmout.

           Po přivítání za mnou přišla Barbina do kuchyně. „Čauky,“ sedla si naproti mně. Čauky? Kolik dospělých lidí se zdraví Čauky?

 „Ahoj. Přijela jsi dřív?“

 „Jo, chtěla jsem Dana překvapit.“

 „To je hezký.“ Snažila jsem se o neutrální tón.

 „Heleď, chci se ti omluvit za to, jak jsme se seznámily.“ Vyletělo mi údivem obočí z obličeje. „Vzala jsem to za špatný konec.“

 „Aha.“

 „Měla jsem na tebe být milá a mít tě na očích.“ Začala přecházet podél stolu.

 „Na očích?“ Nechápala jsem, co má na mysli. Mít mě na očích?

 „Víš, jak se to říká? Přátele si drž blízko, ale nepřátele ještě blíž,“ zastavila se a podívala se na mě jako predátor na kořist.

 „Nemyslím si, že jsem tvůj nepřítel.“

 „Tak co třeba konkurence?“ zapřela se dlaněmi o desku stolu a naklonila se ke mně: „Myslíš, že jsem si nevšimla, jak se na něj díváš? Ale něco ti povím, Dan je můj. A tak to i zůstane. A ty bys mu měla zmizet ze života.“

 Vytočila mě, ale zachovala jsem si chladnou hlavu a s úsměvem jsem jí pověděla: „V první řadě mi jde o Miu a Ashley. Jako by to byly mé vlastní dcery. A víš co? S dcerami získáš i otce. Vždy budu stát za holkami a jsem si jistá, že ony zase za mnou a Dan taky. Nikdy z jejich života nezmizím. Buď se s tím smiř, že mě jednou nebo dvakrát do roka uvidíš, anebo ne. To je na tobě!“