DÍL XIX.

 

               Rebecca ležela v posteli a vedle ní se mačkala malá Mia. Ashley už dávno spala. Ustlala si na zemi a teď spala s pusou otevřenou a s mobilem na břiše.

 „Teto?“ ozvala se Mia

 „Copak? Chceš čurat? Nebo napít?“

 „Ne, něco jsem ti přivezla,“ vymotala se z přikrývky, vyklouzla z postele, přeskočila svou sestru a běžela ke svému batohu, ze kterého vytáhla plyšového opičáka. Vlezla s ním zpět do postele a podala ho Rebecce.

 „To je tvůj Pan Frňák.“

 „Jo. Já už jsem na něj velká, však víš, už je mi osm. Ale beru si ho vždycky, když jsem nemocná a pomůže mi. A teď jsi nemocná ty.“

 „Nemůžu si vzít tvého plyšáka.“

 „Musíš, jsi nemocná. A až budeš zdravá, tak mi ho zase vrátíš, domluveno?“ zeptala se a natáhla k Rebecce ruku. Plácly si a Rebecca zopakovala: „Platí.“

Pak Miu objala a zašeptala ji do ucha: „Mám tě ráda.“

 „Já tebe taky. Víš, já ti sice říkám této, ale jsi pro mě spíš jako máma.“

 „Miluju tě,“ řekla z posledních sil, dala Mie pusu na spánek a odcházela.

 „Nezapomeň Pana Frňáka,“ připomněla své kmotře opici. Becca sáhla po plyšákovi, byl to Kahau nosatý, a snažila se co nejrychleji zmizet z pokoje. Jakmile za sebou zavřela dveře, tak už slzy prostě neudržela.

               „Becc? Co se děje?“ uslyšel její vzlyky Daniel a přišel za ní. „Co se stalo?“

Rebecca mu řekla co se v pokoji stalo. „No, jestli někdo z nás ví, jak na tebe, tak je to Mia. Ví přesně na kterou strunu brnknout. A to jí je teprve osm. Pojď, dáme si něco dobrého,“ vzal jí za ruku a odvedl do obýváku, kde Daniel připravil malé pohoštění.

 „Víš co? Když už mě Mia takhle emočně rozložila,“ řekla Rebecca a posadila si do klína plyšovou opici, „tak co kdybys mě dodělal a řekl mi všechno to, co jsem tě nenechala doříct, když jsi včera přijel?“

 „Přijel jsem, protože tě miluju,“ řekl jednoduše.

 „Počkej, ještě před dvěma měsíci jsi plánoval svatbu s někým jiným. To jsi po jedné noci zjistil, že jsi se zamiloval? To je blbý.“

 „Zamiloval jsem se do tebe už dávno, ale snažil jsem se to potlačovat.“

 „Víš co? Začni od začátku,“ pobídla ho a popadla misku s hroznovým vínem.

 „Jak od začátku?“

 „Jako já. Od našeho seznámení. Nebo kdy jsi mě poprvé zaregistroval jako hezkou ženskou, kterou jsem bývala. Teda, doufám, že jsem bývala hezká.“

 „Kdy jsem tě zaregistroval? Přesně v ten moment, který jsi mi tu dnes připomněla, když jsme se vrátili z nemocnice. Tenkrát v klubu, jak nás Kaitlyn nechala abychom se seznámili. Vedle ní jsi doslova zářila. Byla jsi nepřehlédnutelná, měla jsi rozhled – poznala jsi přeci co jsem hrál. A navíc jsi pila stejné pití jako já. Přišla jsi mi zajímavější než Kait. Ale než jsem se stihl rozkoukat, tak jsi popíjela s tvou třídou na baru, docela děsivým tempem.“

 „Nechtěla jsem vás rušit. Bylo očividné, že se do tebe Kait zabouchla.“

 „Jo, já vím. Docela mě uháněla.“

 „A ty ses nechal.“

 „Jo, ale nebylo to vždy růžové. Pamatuješ, jak jsme se sešli a ty jsi mi řekla, že je Kait těhotná?“

 „Jen jsem ti to předala v obálce. Neřekla jsem ti to.“

 „Já vím. Pár týdnů před tím to mezi námi začalo dost skřípat a já to chtěl ukončit. Doufal jsem, že bych mohl pak nějak zapůsobit na tebe. Ale přišla Ashley a ta svatba.“

 „Svatba byla docela masakr. Byla jsem z té přípravy docela vyřízená. Ale myslela jsem si, že když se vezmete, že to pro mě bude konec. Že si nějak uvědomím, že už tě mít nikdy nebudu a najdu si někoho jiného.“

 „Však sis našla. Bráchu.“

 „No a co? Byli jsme oba nezadaní a ty jsi byl ženatý.“

 „Občas mi přijde, jako bych mu tě naservíroval na zlatém podnose. Nejlepší holka na světě a já ji přihraju do cesty bráchovi. Jsem debil, no, co na to říct?“

 „Nic. Pokračuj.“

 „Dokud se nenarodila Mia, tak to bylo víceméně v pohodě. Tedy co se tebe týče. My se přestěhovali a ty jsi začala učit a do toho psala, takže jsme se vídali jen málo.“

 „Jo, mě tohle období taky vyhovovalo. Stýkala jsem se s jinými a s tebou se neviděla. A tak jsem myslela, že se odmiluju. Ale pak,“ povzdechla si a nacpala do pusy několik kuliček hrozna.

 „Jo. Pak přišel ten strašný průser a já skončil s holkami sám. Fakt jsem si nedokázal představit, co budu dělat. Chvílema jsem si i říkal, že by bylo lepší, když bych nebyl já. A holky by měly mámu. Zvládly by to mnohem lépe.“

 „Co to kecáš?! Zvládl jsi to skvěle.“

 „Ne, to ty jsi to zvládla. Já byl ze začátku mimo. Nepamatuješ se? Z pracovny jsem vycházel minimálně.“

 „Potřeboval jsi čas se s tím vyrovnat. Pak jsi se zapojoval perfektně.“

 „Jo, jenže naše tehdejší soužití mělo na mě účinky. Často jsem tě pozoroval, když jsi třeba večer usnula u televize. Říkal jsem si, proč to děláš? Kolik lidí by to pro mě udělalo? Kolik lidí by se vzdalo pro chlapa s dvěma dětma svého osobního života?“

 „Třeba někdo, kdo tě miluje.“

 „Na jednu stranu jsem se snažil si to nalhávat, ale na druhou jsem to popíral. Jak schizofrenik, rozdvojená osobnost. Říkal jsem si, že proč jinak bys zůstala, když bys nechtěla být se mnou? Ale pak jsem si řekl, že to není kvůli mně, ale kvůli Ash a Mie.“

 „A dařilo se ti to.“

 „Jo, na noc jsem se zamykal v ložnici, abych neměl nutkání jít za tebou. Bral jsem si pak i Miu často na noc k sobě, abych nemohl jít za tebou. Začal jsem si totiž uvědomovat, že jsi tak blízko vedle mě, krásná a vlastně samotná. Měla jsi vedle sebe vždy Kait. A teď jsi byla sama. Stejně jako já. Navíc jsem chlap, vždy jsem měl kolem sebe spoustu holek, takže nebyla nouze o sex. A teď, nic.“

 „Proto jsi se na mě tak vrhl tehdy, jak nás chytl ten slejvák na procházce?“

 „Nedokázal jsem se udržet a kdyby tam nebyl James, nevím, kam až bych zašel. Byl jsem jednak strachy bez sebe, že se nevracíte, pak taky naštvaný, že se ani neozveš a najednou z tebe James serval to mokré oblečení. Měl jsem rudo před očima a musel jsem se tě alespoň dotknout,“ řekl a sklonil hlavu. Rebecca k němu vztáhla ruku a pohladila ho po vlasech. „Pak jsme se přestěhovali do Itálie a bylo to úplně jiné. Byl jsem jednak na tebe trochu naštvaný, že jsi od nás odešla. Na druhou stranu jsem si to dokázal logicky vysvětlit. Máš prostě svůj život. Přitom by tehdy stačilo málo a mohlo být vše jinak.“

 „Mohlo, ale už to nezměníme. Jak jsi potkal Chloe?“

 „Přišla na představení, ve kterém jsem hrál na klavír. Po představení jsme měli takové malé setkání s vip hosty ve foyer divadla. A tam mě oslovila. Znala mě a mou hudbu, když jsem zpíval tady v Anglii. I já jsem poznal, že po mě jede, a protože jsem od té doby žádnou ženskou neměl, tak, však si to asi dokážeš představit.“

 „Ušetři mě detailů.“

 „Myslel jsem si, že bude jen ten sex a nazdar, ale uháněla mě a já ji propadl. Mladá, úspěšná, lačná po sexu a krásná holka mě chtěla. Který chlap by řekl ne?“

 „Třeba James?“

 „Kdyby nechodil za tebou, tak by taky neřekl ne. A pamatuješ ty Vánoce? A tu chvilku v nemocnici? Málem jsem ti tam všechno řekl. Ale pak se u mámy doma objevila Chloe. Nechápu, co to bylo za zatmění, že jsem jí požádal o ruku.“

 „Tak to jsme dva.“

 „Víš, že mi to neděláš vůbec jednoduchý?“

 „Ty jsi mi to taky nedělal jednoduchý,“ pokrčila rameny a odložila misku od vína na stolek. „Pokračuj. Chci vědět co tě vedlo k tomu šílenému týdnu před tvou svatbou.“

 „Já ani nevím. Přiznám se ale, že jsem se tvého příjezdu trochu bál. Ale bylo to v pohodě. Chloe byla daleko a já začínal mít hodně zvláštní pocity. Když jsi mi pak řekla, že jsi nemocná, tak jsem si řekl, že udělám cokoliv, abys se uzdravila. Že jsem přišel o jednu ženu, ale druhou si vzít nenechám. Věděl jsem, že tahle ztráta by byla horší než Kait. A když pak přijel ten svalouš, který se tam s tebou rozešel a Viktorie ho pak zmasakrovala rajčaty, tak jsem si řekl, že buď teď nebo nikdy. A po tom večeru v opeře jsem věděl, že ta svatba prostě proběhnout nesmí. Že bych o tebe přišel navždy.“

 „Víš, že tě nesnáším?“ zeptala se a opět měla slzy na krajíčku.

 „Vím, že mě miluješ. To mi stačí,“ řekl s potutelným úsměvem a přitáhl si ji k sobě. Nejdřív jen do objetí a pak i k polibku.

 

*

               „Přestaň,“ zasyčela Rebecca a přetáhla Daniela časopisem přes rameno.

 „Au, co je? Nic nedělám?“ nechápavě se podíval na Rebeccu.

 „Díváš se na ty kapky, ani nemrkáš.“

 „Promiň, je to zvláštní. Na jednu stranu ti ty kapky ubližují a na druhou stranu ti zachraňují život,“ zvedl zrak a opět sledoval, jak z infuze s cytostatiky kapou kapky.

 „Nech toho!“ praštila ho časopisem znovu. „Znervózňuje mě to.“

 „Já za to nemůžu. Je to jako magnet!“ bránil se Daniel, který dělal Rebecce při podávání chemoterapie společnost.  Jeho pozornost od kapek ale vytrhlo zaklepání na dveře. Do malého pokojíku vešla sestra Woodsová.

 „Dobrý den, Becco, jak se vede? Teď jsem přišla do služby, tak vás jdu pozdravit,“ omrkla ji Jamesova favoritka.

 „Je mi fajn.“

 „Super, už jsme v půlce,“ zhodnotila při pohledu na infuzi.

 „Řekl bych, že už je to za půlkou,“ upřesnil Dan.

 „Neposlouchejte ho. Celou dobu jen sleduje kapky,“ vyplázla na něj jazyk.

Sestra se široce usmála a řekla: „James to poprvé dělal taky. Pamatujete?“

 „To je pravda. Když už jsme u Jamese, tak jak dopadlo vaše rande?“

 „A které?“ vyhrkla zdravotnice.

 „Tak ono jich bylo víc? To je na dobré cestě.“

 „No, popravdě,“ začervenala se. „Možná se my dvě budeme vídat i mimo nemocnici. Tak nějak spolu chodíme.“

 „Vy? S Jamesem?“ zadíval se na ní Daniel. „A jste si jistá?“

 „Dej pokoj,“ rozpřáhla se znovu časopisem, ale tentokrát netrefila. „James je super chlap, jen prostě ne pro mě. Já propadla jinému Greenovi,“ sjela pohledem na Daniela. Ten se na ni zářivě usmál a políbil ji na hřbet ruky.

 „A já jsem za to ráda. No, kdyby něco, tak na mě zazvoňte,“ řekla sestra a odešla.

Daniel chvíli zase sledoval kapky kapající do Rebečiny žíly na předloktí.

 „Myslíš, že už je to opravdu poslední?“ zeptala se ho Becca, ale dál se dívala na stránku časopisu.

 „Já v to věřím.“

 „Až budu po té kontrole u Roberta, můžu s tebou do Itálie? Třeba na týden?“

 „Na týden?“ vytřeštil na ní oči.

 „Je to moc?“ podívala se na něj s obočím vytaženým kam až to šlo.

 „Počkej, počkej. Já myslel, že když jsme si ujasnili, jak to máme se vzájemnými city, tak že budeme spolu.“

 „Ale já jsem…“

 „Nemocná?“ skočil ji do řeči a ona přikývla. „No a?“

 „No, přece. Co se mnou budeš dělat? Potřebuješ vedle sebe někoho normálního.“

 „Normálního? Pane bože, ne. Já potřebuju vedle sebe někoho, koho miluju a kdo miluje mě a moje děti. A to jsi ty. Chci být s tebou, ať už to bude Anglie nebo Itálie. Přizpůsobím se. Ale chci být s tebou. Chci se s tebou probouzet i usínat. Chci se s tebou hádat i milovat. Chci s tebou prožít to dobré i to zlé. Prostě chci být s tebou do konce života, a je mi jedno, jestli to bude ještě šedesát let nebo pět. Takže zapomeň na týden. Buď to navždy anebo napořád!“

 

*

 

               Daniel se podíval vedle sebe. Na sedadle spolujezdce seděla schoulená Rebecca. Obličej měla bledý, oči zavřené, hlavu téměř položenou na středové loketní opěrce.

 „Miláčku, jsi doma,“ jemně na ní promluvil.

 „Dej mi chvilku,“ zamumlala se zavřenýma očima.

 „Pojď, budeš spát doma, ne v autě,“ řekl a jemně ji zatáhl za ruku, aby se posadila vzpřímeně. Upravil ji černou čepici na hlavě a pomohl ji vystoupit z auta.

 „Nenávidím to,“ řekla vyčerpaně, když došli k domovním dveřím.

 „Co? Chemoterapii?“

 „Tu únavu potom. Jako bych uběhla deset maratonů za sebou,“ řekla a vešla do domu.

 „Zlato, uběhla jsi někdy alespoň půl maratonu?“ ptal se Daniel.

 „Blázníš? Raději jsem si vždycky nechala ujet autobus, abych nemusela, byť jen popoběhnout.“ Opřela se o zeď vedle dveří a zadívala se na schody. Bydlela sice jen v prvním patře, ale byl to pro ni nepřítel číslo jedna.

 „Dáš to?“ zeptal se, když si všiml, jak se na schodiště upřeně dívá.

 „Naposledy jsem to zvládla do půlky. Zbytek mě Jimmy donesl.“

 „Tak to já budu lepší,“ řekl, vyběhl schody nahoru, odemkl byt a nechal u dveří její kabelku. Pak schody seběhl zase dolu, popadl Rebeccu do náruče a vynesl ji do bytu. Pustil jí až když ji usadil na gauč.

 „Škoda, že jsi přijel až teď. Mohl jsi mě nést do schodů od začátku,“ řekla a svlékla si svou olivově zelenou parku. Jen z ní vytáhl ruce a nechala ji za sebou tak, jak byla. A tak, jak Rebecca seděla, tak se jako pytel, svalila na bok.

 „Brácha tě nenosil od začátku?“

 „Na prvních dvou se mnou byla máma a jednou táta, ale ten to nedal.  Skoro celou dobu tam pofňukával a pořád se ptal, jestli to bude fungovat. Pak se nabídl Jimmy. Ale když už se o něm bavíme, měl bys se s ním usmířit. Nic špatného neudělal,“ řekla a až teď si stáhla z hlavy čepici. Daniel jen nesouhlasně zabručel. „Na rozdíl od tebe.“

 „Cože?“ vyprskl a nechápavě se na Rebeccu díval.

 „Tvůj otřesný vkus na ženy by měl být trestný,“ řekla a zavřela oči.

 „Tím myslíš sebe, nebo tvé předchůdkyně?“ zeptal se a vytáhl zpod Rebecy její oblečení.

 „To si musím rozmyslet,“ zahuhlala do polštáře a během chvilky usnula.