Anglie nebo Itálie? XX. DÍL

DÍL XX             

O pět let později

          Práskly domovní dveře. Z gauče v hale domu vzhlédla Ashley. Když viděla, že je to jen její otec, tak zase sklonila hlavu k mobilu. Ani na pozdrav mu neodpověděla.

 „Já vím, že je ti už osmnáct a jsem ti ve tvé plnoletosti úplně ukradený, ale jedno stručné ahoj by tě asi nezabilo,“ pronesl Dan k dceři.

 „Čau,“ protočila oči.

 „No,“ mlaskl nespokojeně, „spokojím se i s čau.“

 „Kde jsi byl?“ zeptala se, ale bylo to jen tak aby se neřeklo, ne, že by jí to skutečně zajímalo.

 „Byl jsem ve Florencii. Máš zabaleno?“

  „Řekla jsem, že pokud s sebou nevezmeme Tonyho, tak nejedu.“ Ashley trucovala a ani se na Daniela nepodívala.

 „Jak chceš, ušetřím za letenku. Kde je Mia?“

  „Na baletu přeci.“

 „A kde je . . .?“

 „Na pláži!“ skočila mu do řeči.

 „Už raději jdu, nebo mě pokoušeš. Myslel jsem, že na prahu dospělosti puberta skončí, ale ne. Škoda, že puberta není jako vzteklina, aby se proti ní dalo očkovat,“ lamentoval Daniel a vyšel ven dveřmi na terasu. Proběhl zahradou a vydal se na pláž. Už ze začátku schodů viděl houpačku, kterou vlastnoručně vyrobil a skoro vlastnoručně ji postavil do mělkého moře, kde voda dosahovala maximálně ke kolenům.

Na houpačce seděla štíhlá žena v zelených šatech, jejich zadní prodlouženou část si máchala v moři za sebou. Na hlavě měla velký hnědý klobouk, jež ji chránil proti ostrému slunci. Po zádech se jí vlnily rezavé vlasy.

Když se na ní takhle díval, cítil se šťastně a spokojeně. Nejen, že se tak cítil, on takový byl. Šťastný a spokojený.

Chtěl k ní přijít pomalu a potichu a překvapit jí, ale na posledním schodu se smýkl.

 „Zatracený schody pitomý,“ zaklel a upoutal na sebe pozornost. Otočila se a když viděla, že je v pořádku, tak se odvrátila zpět.

 „Ahoj,“ pozdravila ho s hlavou opřenou o provaz houpačky a dívala se před sebe do moře.

 „Ahoj Becc,“ odpověděl s doprovázejícím šploucháním vody pod jeho nohama. Došel až k houpačce a políbil Rebeccu na holé rameno.  „Jak se máš?“ Zůstal stát za ní.

 „Normálka,“ odpověděla a zaklonila hlavu, aby na něj viděla.  „Kde jsi byl?“

 „Ve Florencii.“

 „To mi došlo. V divadle? Nebo na rande?“

 „Moje dívka na randění jsi ty a ty jsi byla tady, takže rande nebylo.“

 „Dívka?“ vyprskla Rebecca smíchy. Dívka už dávno ne. Za dva roky mi bude čtyřicet.“

 „Ty budeš moje dívka i v osmdesáti,“ odpověděl a odcházel z moře. Na souši s sebou plácl do písku. Lehl si na záda a na oči si nasadil sluneční brýle, které měl do té doby na vršku hlavy. „Byl jsem za Pablem Biancem.“

 „Mým italským editorem? Proč?“ zeptala se vyděšeně, a i ona vyšla z vody.

Daniel počkal až se k němu posadí. „Protože bys mu to nikdy neukázala, a přitom je to skvělý příběh. Možná proto, že je pravdivý. Anebo, že je o nás. Anebo kombinace obojího.“

 „To jsi neudělal!“ vytřeštila oči.

 „Jo, udělal.“ Posadil se a sundal brýle. „Každou stránku jsem poctivě okopíroval a včera mu to odvezl. Dnes mi ráno volal, abych přijel. Chce to vydat. Chtěl ti volat hned, ale dohodl jsem se s ním, aby to nechal až po té svatbě.“

 „No, ehm, ta svatba.“

 „Co je s ní?“

 „Asi nic. Já jen, že no. Zítra si jdu pro výsledky.“

 „No a?“

 „Jak no a? Co když budou špatný?“

 „Nebudou.“

„Jak to můžeš vědět?“

 „Věř a víra tvá tě uzdraví.“

 „Přestaň kecat blbosti.“

 „Heleď, zvládli jsme první vlnu, zvládneme i druhou, ale myslím, že žádná už nebude.“

 „Jsi si nějak moc jistý.“

 „Hodně jsem o tom četl, psychologii, nějaké šamany, léčitele a kdesi cosi. Patnáct let jsi potlačovala touhu a nějak se to projevit muselo. Myslím, že tvoje tělo to vyhodnotilo takhle.“

 „Rakovinou? To je docela debilní vyhodnocení.“

 „To teda. Každopádně, teď nic potlačovat nemusíš. Teda alespoň doufám,“ zamumlal poslední větu a nabral do hrsti písek a pak dlaň rozevřel a nechal ho klidně proklouznout mezi prsty. „Myslíš, že když budou ty výsledky špatné, tak na svatbu nepůjdeš? To bys mi snad neudělala.“

 „Ne, tak jsem to nemyslela. Já jen, že jsme nikdy nikde veřejně neřekli, že jsme spolu. Tady nás nikdo moc nehledá. V Londýně si nás lidi stoprocentně všimnou. Je to svatba, bude tam spousta lidí, fotografové, lidi budou fotit a dávat to na sítě a budeme tam vidět.“

 „Tak tohle ti vrtá hlavou? O tom, co si lidi pomyslí? O tom, že nás uvidí spolu? No a? Nemyslíš, že kdybychom se na té svatbě objevili každý zvlášť, že by to bylo dost divný? Navíc bychom měli jít tou uličkou k oltáři spolu.“

 „Máš pravdu,“ řekla a zavrtala prsty u nohou do vyhřátého písku.

 „Navíc, skoro po pěti letech, kdy jsme konečně spolu si to můžeme dovolit,“ řekl a lehl si zpátky do písku a ruce složil za hlavou. „Spíš mi řekni, co uděláme s Ashley. Trvá na tom, že bez toho jejího kluka nikam nejede.“

 „Tohle nech na mě,“ sklonila se a dala mu pusu na tvář, kterou nastavoval slunci.  „Pojď. Jdeme balit,“ poplácala ho po holém pupíku, který vykoukl, když se mu při ležení vyhrnula košile.

 

               Daniel s Rebeccou, Ashley a Miou vešli do haly letiště ve Florencii.

 „Stejně pořád nechápu, jak se ti podařilo přesvědčit Ashley, aby letěla taky. Odpoledne byla odhodlaná nikam neletět,“ žasl Daniel, když sledoval, jak jeho starší dcera zvedá hlavu k informační ceduli s časy odletů.

 „Jak jsem dokonalá mi řekneš až v letadle,“ usmála se Rebecca a dala si pramen vlasů za ucho.

 „Nemusím ti to říkat, protože už dávno oba víme, že dokonalá jsi,“ mrkl na ni.

 „Tony!“ zapištěla Ashley.

Danielův obličej najednou zhrubnul a oči mu přestaly zářit. „To jsi neudělala!“

 „Byla to jediná možnost, jak Ashley přesvědčit. Navíc, je u nás doma víc než ty.“

 „Co tím chceš říct?“ dal si ruce v bok.

 „Tony každý den vyzvedává a vozí Ashley ze školy, sice na tom šíleném skútru, ale už jsem si docela zvykla. Doučuje ji matiku, jinak by tenhle rok školu nedodělala.  Naučil Miu na flétnu a přivezl ji tu kočku, kterou má, jakože tajně v pokoji. Ale já i Viktorie ji chodíme krmit. Než Ashley ráno sejde z pokoje, tak Tony vyhodí odpadky a když pak odpoledne přiveze Ashley, tak mě k tomu přiveze canoli, které peče jeho máma. Která jen tak mimochodem zbožňuje moje knihy.“

 „Takže tebe dostal na canoli, Miu na kočku a flétnu a Viktorii vynáší odpadky. Myslel jsem, že vy ženské jste složitější.“

 „Navíc vypadá dobře, a ještě je chytrej, vyhrál nějakou matematickou soutěž. Buď rád, že je to normální kluk, a ne nějaký namachrovanec, kterého zajímají jen vyrýsované kostičky na břiše.“

 „Jestli se z té svatby vrátí Ashley těhotná, tak odpovědnost poneseš ty,“ zapíchl ji Daniel ukazováček do hrudi.

 „Neboj, mám plný kufr kondomů,“ mrkla na něj a vydala se i se svým kufrem k přepážce.

 „To jsem zvědav, jestli projdeš kontrolou,“ povzdechl si a vydal se za Beccou.

 

*

 

               Rebecca pohlédla na Daniela. Byl zjevně nervózni. Kousal si vnitřní stranu tváře, ruce měl vražené hluboko v kapsách džínů a chodil pět kroků doprava a pět kroků doleva sem a tam.

 „Neříkal jsi, že bude všechno v pořádku?“ zeptala se ho Rebecca a psala zprávu na mobilu.

 „Taky že bude,“ odpověděl Daniel. Vypadalo to skoro i přesvědčivě.

 „Tak proč tu chodíš jako tygr v kleci?“ zvedla obočí.

 „Nechodím,“ odpověděl Daniel. Ale upoutal ho přibližující se osoba.

 „Nazdárek vy dva!“ zdravil je už z dálky Robert Long.

 Rebecca vstala a počkala, až k nim přijde. Na sobě měl křiklavě žlutou košili a v ruce tlustou pacientskou složku. Robert si nejdřív přátelsky potřásl rukou s Danielem a pak objal Rebeccu.

 „Hmm, vypadáš dost dobře. Sluší ti to,“ pochválil ji Robert.

 „Dík, ty taky. Úplně záříš,“ odvětila mu a zatahala za rukáv jeho košile. Robert na ni mrknul a pak otevřel svou pracovnu a pustil je dál.

 „Tak co? Kdy jste přiletěli?“ ptal se Robert.

 „Myslíš, že bys nejdřív mohl přejít k tomu zásadnímu? Pokecat si můžeme potom,“ podíval se na něj prosebně Daniel a pak sklopil pohled ke složce s Rebečiným jménem na deskách.

 „Je nervózní. Ještě včera před odletem byl hrdina, prý všechno je dobré. A dneska tu pochoduje jako uzlíček nervů. My si vždycky s Robertem nejdřív povídali a pak přistoupili k tomu špatnému,“ pohladila Daniela po rameni.

 „Heleď, klidně na to mrkneme hned,“ otevřel složku a studoval dokumenty. „Jsem v kontaktu s tvým lékařem v Itálii. Dostávám od něj všechny tvé výsledky. Stejně jsem ale chtěl ještě vlastní kontrolu, proto jsi ráno musela na to CT a odběry. Můžu tě vyšetřit ještě vaginálně?“ zeptal se Robert.

 „Jasně,“ vyskočila Rebecca ze židle a přešla za plentu, kde se skrývalo vyšetřovací křeslo.

               „Tak co?“ dotázal se po chvíli Daniel. „Vidíš tam něco?“

 „Co by tam asi mohl vidět, když tam nic není,“ ozvala se Rebecca.

 „Hmm, hmm,“ pokýval Robert Long a svlékl si jednu rukavici a odsunul kus paravánu, aby viděl na Daniela. Rebecca mezitím slézala z křesla. „Má pravdu,“ kývl na Rebeccu a svlékl i druhou rukavici. Pak dodal: „Nic tam není.“

 „Jak jako není?“ požadoval Daniel vysvětlení.

 „Gynekologicky všechno v pořádku. Kontrolní CT je čisté, bez jakýchkoli anomálií. Odběry jsou v pořádku, žádné onkomarkery, ani zánětlivé parametry. To samé jsou i výsledky v průběhu těch pěti let. Nic tam není znamená, že rakovina je pryč.“

 „Je pryč? Úplně? Nehrozí, že se vrátí?“

 „To hrozí vždy, ale v průběhu těch pěti let je to pravděpodobnější. Může se objevit klidně za deset, dvacet, třicet let. Ale taky nemusí. Pokud do pěti let nenastane relaps, pak můžeme pacienta považovat za uzdraveného.“

 „Takže je Rebecca zdravá? Úplně? Opravdově?“ nechtěl tomu Daniel snad ani uvěřit.

 „Ty tomu nemůžeš věřit? Vždyť jsi tvrdil, jak jsi si jistý, že všechno dopadne dobře,“ lehce se mu posmívala Rebecca. Jeho výraz byl k popukání.

 „Jo, to jo. Já jen jsem šokovaný tím, že jsem měl pravdu,“ prohlásil Daniel a Robert vybuchl smíchy.

„Gratuluju Becc, jsem na nás hrdý. Opravdu jsme udělali pořádný kus práce. Hodně jsi ztratila, ale taky jsi něco získala,“ kývl Robert směrem k Danielovi.

 „Děkuju,“ vstala a objala ho.

 „I já děkuju, zachránil jsi jí život,“ podal mu Daniel ruku. „Ale což,“ řekl a krátce ho také objal.

 „Pamatuješ tenkrát, jak jsem ti říkal, jak na tom Rebecca je? Řekl jsem, že udělám všechno pro to, abys o druhou ženu nepřišel. A fakt jsem se snažil.“

 „Jsi prostě borec. Věř mi, že to máš u mě. Nikdy na to nezapomenu. Víš, že máš na svědomí vlastně všechny moje životní ženy?“ zamyslel se Daniel. „Porodil jsi Ashley i Miu, snažil jsi se zachránit Kait a zachránil jsi mi Rebeccu.“

 „Zatraceně,“ řekl Robert a oba dva se zasmáli, zatím co si Rebecca tajně stírala slzy z tváře.

 

*

              

               „Je normální se ve dvaapadesáti letech ženich?“ zeptal se Danielův bratr. Dan se pouze uchechtl a upravil mu motýlka.

 „Jsi pitomec. Máš s Amy tři děti a máš pochyby o svatbě? Vzchop se!“ pleskl ho po zádech.

 „Nemám pochyby. Chci si ji vzít. Jen jestli jako nejsem starý na ženicha.“

 „Bože, jak může být takový tupec můj bratr,“ vzhlédl k nebi. „Nevíš, to mi bylo jasné.“

 „Asi chyba v matrixu,“ odpověděl Jimmy s úsměvem.

 „Ale ne, vlastně jsi chytrý. Bereš si zdravotní sestru, aby se měl o tebe v brzkém stáří kdo postarat.“

 „Pitomče,“ vrátil mu to Jimmy. V tom se otevřely dveře a do místnosti vtrhla Rebecca. Daniel ji přejel pohledem a s rošťáckým úsměvem dvakrát nadzvedl obočí.  Na sobě měla tmavě modré šaty, které se lehounce třpytily. Měly překřížený výstřih, volnou sukni s rozparkem do půli stehna a zavazovaly se na mašle na ramenou. K tomu měla vlasy stočené do elegantního drdolu.

 „Pane jo, sekne ti to,“ uznale pokýval Jimmy.

 „Héj, ta je moje. Zapomněl jsi? Na tebe čeká jiná ženská,“ řekl Daniel.

 „Právě, že čeká. Obřad začíná za tři minuty. Měli byste si pohnout, čeká se jen na vás!“ dala si ruce v bok.

 „Už jdeme,“ zvedl Daniel ruce, jako že se vzdává a vyšel z místnosti. Jimmy chtěl udělat totéž, ale Rebecca ho zastavila.

 „Počkej, něco ti chybí,“ řekla, přešla pokoj k oknu, na jehož parapetu byla připravena korsáž na ženichovo sako. Připnula mu jí, pak si stoupla na špičky, lehce ho políbila na tvář, aby na něm nezůstala její rtěnka a pak mu pošeptala: „Jdi si za svým dinosaurem.“ Mrkla na něj a pak ho bez milosti vystrkala z pokoje.

Do svatebního špalíru se Rebecca s Danielem zařadila za ženicha s matkou. Dan byl svědek ženicha a Rebecca byla svědkyně nevěsty Amy Woodsové, kterou Jimmy potkal, když doprovázel Beccu na chemoterapie.   

 „Tohle jsem spolu ještě nedělali,“ pošeptal Dan své partnerce, když kráčeli k oltáři.

 „Já už na tomhle místě byla. A ty jsi byl přímo támhle,“ ukázala na Jimmyho záda.

 „To se nepočítá,“ zamručel Daniel. Ona se jen zasmála, a pak i když trochu neochotně, se pustila jeho ruky, aby se postavila k družičkám, na stranu pro nevěstu. Daniel na ni celý obřad mrkal, ale pak Rebecca zjistila, že se snažil vymrkat řasu, která mu spadla do oka.

 

               „Slyšel jsem,“ přikradl se Daniel k Rebecce zezadu, obtočil jí ruce kolem pasu a pošeptal jí do ucha: „že máš na svatbách ráda sex někde v ústranní.“

 „To by mě teda zajímalo, kdo ti to řekl,“ zasmála se Rebecca. Svatba byla v plném proudu a na tanečním parketu právě předváděli své taneční kreace Ashley s Tonym, kterého nakonec Daniel uznal jako ucházejícím.

 „Přišlo mi to poštou,“ zachraptěl jí do ucha a pak hned políbil na rameno. „Velmi ti to sluší. Fakt bych si dal říct,“ lehce ji do ramene kousnul.

 „Možná později, teď máš jinou práci.“ Poklepala mu na hodinky a pak ukázala na zrcadlo v ozdobném rámu, kde byl napsán harmonogram svatebního dne.

 „Áh, přišla moje chvilka.“

 „To víš, když máš v rodině zpěváka a hudebníka, tak by byl hřích toho nevyužít. Navíc zadarmo.“

 „I ty jedna,“ plácl ji po zadku a odcházel k podiu, aby novomanželům zazpíval.

               Ihned po jeho vystoupení přiběhla na podium nevěsta a ohlásila, že jde házet svatební kytici.

 „Na co čekáš?“ zjevila se vedle ní Barbara Greenová, matka Daniela a Jimmyho.

 „Tohle není pro mě. Jsem v chytání fakt špatná.“

 „Rebecco! Pojď! Dělej! Držím ti místo!“ volala na ní Ashley.

„Dojde si pro tebe a ty to víš,“ zasmála se Barbara a poplácala ji po rameni.

Chtě nechtě tedy Rebecca musela nastoupit mezi vdavek chtivé mladé ženy a snažit se kytici chytit. Anebo raději nechytit.

Amy, nyní již Greenová, se postavila zády a začala odpočítávat, načež na tři kytici hodila za sebe. Ashley se po trofeji natahovala, ale jiná mladá žena od ní kytici odrazila a celý puget bílých růží dopadl Rebecce na hlavu.

 „Do prdele,“ zašeptala Rebecca. Daniel se na ní ještě z podia zářivě usmál a zamrkal na ní jedním okem.

 „Bude svatba,“ řekla Ashley a plácla si se sestrou, která dodala:

 „Konečně.“

 

KONEC

 

Děkuji všem, kteří si našli chvilku a nechali se přenést do Anglie nebo Itálie a během čtení se vcítili do postav tohoto příběhu. 

Děkuji za Vaše Tipy, komentáře a podpru.

Brzy na viděnou(čtenou) u dalšího příběhu. 

Vaše Lůca