- dobrodružný sci-fi román - Krychle času - část I. -
- dobrodružný sci-fi román - Krychle času - část I. -
- Krychle času - část I. -
Nalezení krychle času
Psal se rok 2010-20 tého Května a my jsme byli v parčíku. Já Oldrin a Naky, jen tak jsme se procházeli, a najednou Naky zvolal: vidím tam něco třpytivého tak 3 metry odsud, ano také jsem to zahlédl říká Oldrin.
Přibližujeme se k tomu světélkujícímu předmětu blíž a blíž a co nevidíme. Malá krychlička, Naky ji vzal do ruky a zjistil, že nemůže pocházet z této doby, ale z budoucnosti.
Byly na ní samé nesrozumitelné hieroglyfy, 12 tlačítek na každé straně krychle a displey 10x10cm. Krychle byla nejspíš s ještě tvrzenějšího materiálu než je titan. Sklíčko na ní vypadalo metamorfózně téměř nerozbitně.
Prozkoumáme je samy my dva, uvidíme co umí.
Prozkoumávání krychle s budoucnosti
Krychle je krásně zdobené, má cca 10x10cm displey a je zřejmě s titanu či jiného velmi odolného materiálu asi z budoucnosti, na každé straně těla krychle je 12 tlačítek, zkusili jsme zmáčknou první tlačítko a nic se neděje, druhé, třetí stále nic...
Rozhodli jsme se pro stlačení prvního tlačítka na levé straně a stlačení tlačítka prvního na pravé straně.
Takže obě horní tlačítka byly spojena, a najednou se před námi vynořila, blesková průhledná krychle o výšce a průměru 3 metry.
Já a Naky jsme se rozhodli do ní vlézt.
Vstup do 3x3m bleskující průhledné krychle
Na krychli se objevili nové hieoroglify, které vyvolaly bleskující krychli.
Neváhali jsme a já Oldrin a Naky pomalu vkráčíme do prostorové krychle, opatrnými kroučky, až jsme byli uvnitř krychle, která nás uzavřela a najednou zmizela.
My jsme se probrali úplně v jiném čase v budoucnosti dle mých hodinek, i Naky má čás 2120 parčík byl pryč všude jen pevnina s pevným povrchem. Za těch 100 let se to tu hodně změnilo nebo snad ne? Co Naky? Naky jen nevěřícně pokyvuje hlavou.
Cestování časem
Pomalu se probíráme já Oldrin a Naky, zvedáme se ze země, a v tom slyšíme nad zemí přilétající jako-by vznášedlo s kokpitem. Z něj vystupují dva lidé.
Tak Vás tu vítáme zvolali, noo my jsme našli krychli a vstoup.. zadrž vše víme. Cestovali jste časem, měli jsme Vás zaměřené na časo-senzorech.
Nyní jste opravdu v roce 2120-20 Května. Přesně o 100 let dopředu na hodinu, minutu, vteřinu.
V budoucnosti kam Vás nasměrovala bleskující krychle, když jste do ní vešly.
Aha říkám s velkým údivem, Naky přikyvuje. Oba žasnou a neví samy co si o tom mají myslet.
Kostka pohasla, displey se vypnul do úsporného režimu a modře svítící hyeroglify zůstávají svítit. Oldrin ji skovává do kapsy a chystají se na rozhovor s lidmi co nás našli.
Obrovská zeď
Je tu v dáli vidět obří zeď, hovoří Naky, člen hlídky odpovídá, ano je vybudována před dalším útokem mimozemšťanů, prvotně bránila před obří vlnou z tichého oceánu, způsobenou středním Asteroidem, ale nyní po několik desítek let na nás útočí mimozemské lodě.
Nevěřícně jsme naslouchali vyprávění já i Naky. Do detaiiů nám vše hlídka vylíčíla a nabídla nám ubytování v prostorách obří ochrané zdi.
Zeď slouží jako obrana s plazmovými děli, a také jako ubytování.
Dobrá tedy půjdeme s Vámi. Hlídka nasedla do vznášedla s kokpitem a letěla k základně vytvořené v obrané zdi. My já Oldrin a Naky jsme šli pěšky.
Vstup do základny v obrovitánské zdi
Jak jsme dorazily k základně, pustili nás neprůdušnými titanovými dveřmi dovnitř. Možná to byl ještě lepší obraný materiál, než titan.
Jsme uvnitř základny, která je součástí obrovitánské zdi sahající stovky metrů do výše. Jsme v bezpečí říká Naky to jo říká Oldrin. Velmi přátelští strážní nám musí povykládat vše je to tu dechberoucí. Samé hieroglyfy na stěnách korigující časoprostor a také ho hlídají.
Hlídka nás zavedla do hlavního řídícího centra, padali jsme úžasem.
Návštěva řídícího centra
Oldrin a Naky vstupují do hlavního řídícího centra základny, padají úžasem na množstvím řídících strojů s 3D prostovými panely, na kterých jsou všechna data o čase, o jednotkách v časo-prostoru buď o těch, co cestují časem vpřed. Hlavní dozorčí Xivy nám říká: ať se ničeho nechytáme a jen se díváme. Oldrin odvětil, ano samozřejmě, ničeho se ani nedotkneme.
Na přístrojích a zařízení jsou vypsány všechny časo-skoky i ten náš z roku 202. Do roku jež je nyní současný 2120.
Zachytávají také a monitorují útoky mimozemských lodí, jednou za čas na nás dělají nálety říká Xivy. Ještě, že máme automaticky naváděné laserové děla, které prorazí i jejich ochrané štíty a zneškodní je. Mimozemšťany zatím studujeme a sledujeme jejich vesmírnou technologii a také jejich biovývin.
Nedá se s nimi domluvit, ani nijak komunikovat, je to nějaká nehumání rasa. Zničily pár obřích zdí na planetě ale jinak nic. Již jsme nad nimi zvítězily, a vlna z dopadeného asteroidu byla malá a menší meteority jsou rozesety po celé planetě můžete je dohledat a přivézt nám je k hlubšímu prozkoumání.
Ještě, že jsou na Zemi dostatečné množství zdí jako je tato.
Jinak místo automobilů z roku 2010 jsou nyní po 100 letech vznášedla plně kokpitované, vznášející se několik desítek cm nad zemí, a jsou plně ochranné, a bezpečné mají i infra-kamery, a sondy na různé materiály a navigaci.
Stačí vyslovit kam chcete jet a tam Vás vznášedlo doveze. Jedno Vám věnujeme, dělají se po 2,4,5 osob. Dáme Vám pro 4 osoby dojezd mají cca 20 000 km po pevném povrchu uhání až 200kmh max. určitě se k Vám někdo přidá při prozkoumávání naší planety o 100 let později.
Velmi Vám děkujeme za rady a ukázku centra a hlavně za vznášedlo, hned ho vyzkoušíme.
Oldrin a Naky nasedají do vznášedla pro 4 osoby a zadávají slovně hledání spadlých meteoritů.
Vznášedlo
Vznášedlo se zvedlo se země, Oldrin a Naky do něj nastupují, kokpit se za nimi zavírá a vznášedlo uhání k prvnímu malému signálu, který by mohl značit meteorit. Po ujetí asi 70km jsou na místě kde je signál nejsilnější. Otvírají kokpit a vylézají ze vznášedla, které usedá na zemi.
Oldre již zdáli vidí kráter asi 10 metrů široký a uprostřed něj asi půl metrový meteorit.
Naky i Oldrin jásají, hned ho vezmeme a zavezeme na základnu. Kdo ví co za tajemné i vzácné sloučeniny obsahuje.
Odevzdání Metoritu k prozkoumání
Oldrin a Naky nasedají do vznášedla, uzavírají kokpit a vznášedlo se pomalu vznáší ze země, a odlétají směr základna.
Dorazily k základně vysedají a hned je vítá hlídka a ptá se co tak brzo tady.
Našli jsme asi půlmetrový meteorit, v 10 metrovém kráteru. Možná jsou v něm zajímavé prvky a sloučeniny.
Předali ho hlídce a je zanesla do laboratoře.
Po pár dnech strávených na základně, vědci hlásí super zprávu našli jsme jednu sloučeninu, která vylepšuje obranné lasery, až na dvojnásobný účinek.
Tak to je paráda radují ce Oldrin a Naky. Jsou přešťastní a velmi nadšení. Dali si nato pivo na oslavu takového úspěchu a najednou Oldrin dostal nápad půjdeme hledat pozůstatky prastaré civilizace Májů.
Naky zdřevěněl to je paráda, to je úžasné báječné skvělé, já se tak těším. Takovou radost a pivo si dával s námi i člen základny Ciprus, a moc by chtěl jít s námi na výpravu. Jasně budeme jedině rádi říká Oldrin i Naky ale pozor nebude to jen tak snadná výprava je to velmi vzdálený cíl bádání.
Výprava - hledání a prozkoumávání pozůstatků Májské civilizace
Tak teda vyrážíme, Odlrin, Naky a Ciprus nasedají do vznášedla pro 5 osob s velkým prostorem pro zásoby. Nakládají zásoby a pití a zadávají řečí : pyramidy staré Májské civilizace.
Ta se nachází na polo ostrově Yucatán, který se nachází v Mexiku. Máme to hodně daleko tisíce kilometrů. Při 100km/h by jsme tam mohli být za několik týdnů.
Posádka já Oldrin, Naky a Ciprus nasedáme do vznášedla a uzvíráme kokpit. Vznášedlo se pomalu vznáší od země a míří si to na polo-ostrov Yucatán.
Vyrážíme z nejižnější části jižního cípu kontinentu jižní ameriky, kde byla zeď postavena, máme to tisíce kilometrů, čeká nás velmi dlouhá cesta plná nástrah a úskalí.
Směr Mexiko-poloostrov Yucatán
V 7 ráno vyrážíme směr Mexiko na poloostrov Yucatán, kde žily prastaří Májové. Cesta nám zabere pěkných pár dnů možná týdnů. Dojezd máme 30 000km poté budeme muset doplnit speciální anti-hmotu, kterou máme sebou, na dalších 30 000km včetně rezervy, abychom mohli jet dál. Tam i zpět. Je to tam cca 20 000 km.
Uháníme si to 150km/h a autopilot zvládá vše na jedničku. Vznášedlo zvládá veškerý povrch do metru vysoký. Takže není se téměř čeho obávat. Již sme v půli denní cesty a najednou proti nám stádo bizonů, museli jsme se jim velkým obloukem vyhnout.
Poté dáváme pauzu cca po půlce dne obědváme. Také je potřeba protáhnout tělo a zacvičit si. Oldrin, Naky a Ciprus kondičně cvičí na malém travnatém paloučku. Poté obědváme. A cca ve 2 odpoledne nasedáme do vznášedla a pokračujeme v cestě dál. Cca 1000 km již máme za sebou. Ještě nám zbývá hodně dlouhá cesta.
Na cestě budeme ještě dalších 7 hodin než bude noc a budeme mít ujeto 2000 km.
Přespíme raději ve vznášedle, zdejší šelmy tu jsou...
Druhý den cesty.
Ráno v 7 mají budíček a po rozcvičce se chystá Oldrin, Naky a Ciprus na další cestu. Po vydatné snídani, se vznášedlo pomaličku vznáší cca 0,5 metru do vzduchu a míří dle zadaných souřadnic dále na cestu.
Cesta rychle a poklidně ubíhá, vznášíme se rychlostí 150km/h a náhle senzory detekuji 10km před námi hustou džungli, co s tím ptá se Oldrin. Zkusíme ji objet, ano to určitě, ale bude to zajížďka asi 200km to nevadí souhlasí Naky i Ciprus.
Mění nastavení navigace, aby džungli objeli a pokračovali dál. Za 3 hodiny ji objeli a dál pokračují dle starých souřadnic. Bylo poledne tak si dali v cestě pauzu na oběd a taky, aby se protáhli. Po obědě zase vyráží na cestu. Cesta plynula hladce.
Už se začalo stmívat tak si dálkovými senzory hledali dobré tábořiště na přespání.
Našli rovnou plošinu, kde budou zase přespávat v kokpitu. Dobře pojedli a šli spát.
S objížďkou mají ujeto již 3800km.
Brzičko ráno si přivstali v 6 ráno jak začalo vycházet slunce, východ slunce byl úžasný celé nebe bylo do oranžova, a slunce již pomaličku vycházelo. Začalo sluneční tetelení a slunce pomaličku začalo svítit svými paprsky do všech koutů až vyšlo celé nad obzorem. Byla to krása říká Oldrin i Naky a Ciprus pokyvují hlavou.
Ještě, že jsme si přivstali, byla to fakt nádhera ten ranní východ slunce. Tak šup na rozcvičku a pořádně posnídat a hurá v pokračování cesty za Májskou civilizací na poloostrov Yucatán.
Nasedli zpátky do kokpitu, a vznášedlo se odlepuje od země a míří si to dle navigace ji 160 km/h s družic směr Mexico.
Máme za sebou téměř 4000 km už jsme v jedné 5tině cesty říká Oldrin, Naky a Ciprus souhlasí.
Dneska ten východ slunce byl ale úžasný co říkáte chlapi? Jo říká Naky i Ciprus, ještě že jsme si přivstali.
Tak kolem té 12 si dáme zase pauzu a vydatný oběd ať zvládneme co nejvíce cesty bez přestávek na WC.
Bylo poledne a vznášedlo zastavuje na rovině, otvírají kokpit a pomalu vysedají a protahují se, a chystají si jídlo k obědu. Oběd byl velmi dobrý a vydatný. Dohromady mají za sebou již 5000km. Čtvrtinu cesty cca z 20 000 Km.
Vznášedlo se odlepuje od země, a vznáší se 50cm nad zemí a začíná uhánět 160km/h. Cisprus hlídač se základny, začíná vyprávět historku co se vše událo za posledních 30 let.
Při vznášení do Mexika Ciprus vypráví
Ciprus vypráví jak byl hlášen dopad meteoritu do tichého oceánu v roce 2050 přípravy na dopad byly zahájeny v roce 2030 necelých 20 se budovali obrovitánské hráze se základnami po celém pobřeží všech přímořských zemí, asteroid opravdu v roce 2050 dopadl do tichého oceánu, byl naštěstí střední a všechny zdi zachytily jeho vlny.
Oldrin a Naky jen nevěřícně kroutí hlavami, a co ti mimozemšťani?
Ciprus odpovídá, ty jsme porazily v posledních 10 letech. Je to nějaká nehumání rasa co nalétala svými vesmírnými loděmi. Sestřelovali jsme je všechny z obrovitánských hrází mohutnými lasery. A i díky Vámi nalezené sloučenině a posílení laserů jsme je porazily.
Oldrin a Naky říkají to je paráda. Vznášedlo pokračuje v pořádku navigovaným směrem, a uráží další tisíce km. Už je večer tak posádka povečeří a přespává ve vznášedle.
zvědavý medvěd
Posádku kokpitu probouzí řev šelmy, je to medvěd a pěkně velký, termovize ho hned zachytila 100m odsud. Naštěstí si všímá jen zbytků od večeře.
Posádka je vzhůru tak čeká tu hodinku do rána.
Ráno vychází slunce krásně a jsou vidět i nachové obláčky. Oldrin říká: ještě, že spáváme v kokpitu, kde se nám nemůže nic stát, je z velmi tvrzeného, krystalického materiálu. Posádka snídá a v 6 ráno při východu slunce vyráží na další cestu. Už je téměř v polovině cesty do Mexica na poloostrov Ciprus.
Vznášedlo uhání rychle navigované družicí z oběžné dráhy. Na přesné místo, kde se Májská civilizace vyskytovala ještě i v 16 st.n.l.
…
Spisovatel AKras
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Jejkote mankote, to nemůžete prostě normálně psát na pokračování? Takovouhle "kládu" nikdo na potkání nepřečte. Zvláště když je to tu už snad popáté. Taky mám pár rozepsaných delších věcí, ale nepublikuji je, dokud nebudou hotové. A to někdy trvá i desítky let, než se dílo podaří urovnat. Přečtěte si nějakou knížku, odhalte zásady typografie, vemte nějaký pokročilý textový editor a dejte se do práce. Máte už dost materiálu ke zpracování, jen tomu dejte čas, čtěte svůj text, dělejte korektury. Nechte to uležet a potom znovu projděte a upravte. A až to bude konečně hotovo, pak publikujte. Na pokračování. Není kam spěchat.
30.12.2024 22:29:13 | Pavel D. F.