Moje "krušné" dětství IV.

Jak už jsem psala, přepral mě vždy levou rukou a tak jsem ho moc ráda neměla. Taky na mě praktikoval spousty "žertíků," kterými mi ubližoval. Jednou mě takhle volá: "Jé, ségra, to je sranda, pojď si to přečíst" a řehtal se nad otevřenou knihou.
Mělo mě varovat to, že drží knihu, když vlastně vůbec nečetl. Nevarovalo. Bezelstně jsem se naklonila nad knihou a on foukl na stránku.
Do očí mi vlítl bílý prášek, který okamžitě vyvolal bolestivé pálení a z očí mi tekly slzy jako hrachy.
Ten zlomyslný debil se rozřehtal, div se nepos...., zmetek.
Trvalo to dvě hodiny, než se mi podařilo z očí vymýt slzotvorný prášek. Jindy zase, to mi bylo asi 11 let: "Hele, ségra, podrž mi, prosím Tě, zapalovač. Potřebuji ho naplnit," požádal mě neobvykle milým hlasem.
Ten milý hlas mě měl varovat. Nevaroval.
Při plnění zapalovače mi schválně polil ruku benzínem a škrtl. Ruka vzplála jak fagule. Vyděšná k smrti jsem s hořící rukou běhala po kuchyni, než jsem konečně uviděla lavor s vodou.
Za mohutného Jirkova řehotu, jsem rukou plácala o dno lavoru tak dlouho, až se mi oheň povedlo zlikvidovat.
Dělal takové podobné žertíky i se Slávou.
"Slávo, pojď sem, ukážu Ti kouzlo", volal takhe jednou na brášku.
Sláva byl naivní trouba jako já, tak zvědavě čekal, co že to bude za kouzlo. Jirka vzal dva talířky. Jeden podal Slávovi, druhý držel sám.
"Hele," povídá mu, "jednou rukou talíř drž a druhou ruku na něj polož zespodu. Jó a nesmíš se na něj koukat! Musíš mi koukat do očí, jinak kouzlo nebude působit," dodal ještě.
"A teď dělej to, co já," zavelel..
Sláva uchopil talíř, zadíval se Jirkovi do očí a čekal na intrukce.
Jirka začal rukou přejíždět kruhovými pohyby po spodku talíře a Sláva ho napodoboval. Pak si Jirka prsty přejížděl obličej sem a tam, Sláva také.
Já čuměla jak puk, co z toho vyleze.
Koukám, Jirka nic a Slávovi pomalu černá obličej.
Když už Jirka nedokázal udusit chechot, povídá Slávovi: "Tak a teď se na sebe Ty vole jdi podívat do zrcadla, jak vypadáš!
Svůj talířek měl ten pacholek čistý a Slávův zespodu namazal mourem.
Tak si zase tehdy prevít udělal "vánoce".
Jirka miloval zbraně. Ve své registrační skřínce, v rohu kuchyně, měl spousty pistolí.
Jednou si takhle ve svém koutě cosi tluče v hmoždíři.
Babička mi nesla na taliři večeři, když v tom rána jako z děla a z hmoždíře vyšlehla dva metry vysoko obrovská ohnivá koule.
Jirka vyděšeně zařval a skočil pod stůl a my s babičkou, která leknutím upustila talíř s mou večeří na zem, strnuly hrůzou.
Nádherné, umělé záclony od tety z Ameriky, visící na okně v Jirkově koutě, se vypařily jako voda a v podlaze zela díra široká metr na metr a 5cm hluboká.
Co si myslíte, že ten blbec asi tloukl?! No jasně! Střelný prach!
Večer od mámy dostal pořádný výprask ramínkem, řval jako tur a já jsem si to fakt pomstychtivě užila.
Konečně na něj také jednou sáhla ruka spravedlnosti.