Moje krušné dětství IX.

Chodila jsem do první třídy. Jdu takhle z vyučování domů, když slyším hrubé nadávky a řvaní.
Jdu se podívat, co se tam děje.
Za rohem stál vůz se dvěma koňmi a u jednoho z nich stál kočí a se sprostými nadávkami ho kopal do břicha.
Nejraději bych ho zabila, ale co taková malá holčička?
V tom mi padl do oka šutr. Nebylo nač čekat, chudák kůň se bolestí vzpínal :(
Čapla jsem tedy kámen a mrsk jím po tom hajzlovi!
Trefila jsem!!!!!
Zařval bolestí, kebuli od krve a rozhlížel se, co to?!
Uviděl mě, jak tam stojím a chechtám se zadostiučiněním.
Sešklebil svojí hnusnou kušnu, začal mi nadávat do smradlavých parchantů a rozeběhl se na mě.
Hehe, na mě, ale neměl.
Ještě jeden příběh o koních.
Jedno děvče od sousedů chodilo jezdit na jízdárnu do Sloupu. Škemrala jsem tak dlouho, aby mě tam vzala s sebou, až to jednou vzdala a vzala mě tam.
Byla jsem v Ráji!
Stáj plná nádherných, hrdých a pro mě ták voňavých koní!
Vodila mě od jednoho ke druhému, říkala, jak se jmenují a na pár hodných mě posadila.
Přála jsem si toužebně, abych se z toho snu nikdy neprobudila.
Nojo, jenže se setmělo a tak jsem domů musela. Bylo už osm večer.
Když jsem se bížila k baráku, u něj esenbáci a mamka jim něco s pláčem vysvětlovala.
Cítila jsem velký průser.
A taky, že byl. Kruci fix, já dostala rákoskou, že jsem si týden nemohla sednout.
Ale mezi námi - ty koně stáli za to!!! Fakt!!!