Zápisky nalomene budoucnosti

Je ticho přicházím za recnicky pult
vickami odklepavam neklid vteřin
rinouci se pohledy mym směrem

Tak mladého řečníka tu ještě neměli
lidskost mne provází dechem a slovní energii
v polovině mne zastihnou silne chvíle

Při vyslovení skryte a nedocene se vzedme vlna stesku
probouzí mne na hrudi a ve tváři
bolestive se jej snažím potlačit

Nyní si vzpomenu
Bolest kterou neses je láska kterou zadrzujes
přítomnost je to o tu bezi

Probouzím se den na to
v hrudi mam lávu co se rozlévá prostorem
pote se objevim v kolazich

Které vytvářím lidské plody
divoke volne tiché chytlave
vlny přecházejí.